„Vždyť mám všechno. Nemám žádný zásadní problém, tak proč se cítím nespokojeně?“

Máte v životě vše zásadní. Střechu nad hlavou, dostatek vzduchu, jídla, oblečení, dokonce relativně plné zdraví, vedle sebe partnera a zdravé děti. Přesto vás přepadá vnitřní nespokojenost, jako by to bylo pořád málo. Dokonce i všechny vaše sny už jsou splněné.  Dům, miminko, manžel, vysněná práce, odrostlé děti, konečně čas na sebe. Můžete si horem dolem logicky obhajovat, že vám přece nic neschází, ale přesto vám našeptávači v hlavě říkají: „Něco mi chybí. Jsem nespokojený/á. Nebaví mě ráno vstávat. Cítím se frustrovaně.“

Máte prostě vše, co jste kdy chtěli, ale není to úplně ono.

Pokud nezačnete včas s vnitřní nespokojeností pracovat, obvykle se objeví tři nejčastější scénáře:

 1. Problém si sami vyrobíte.

„Nemám přece žádný problém, tak nemohu být nespokojený/á.“
Abyste zaměstnali a uspokojili mozek, problém si vyrobíte. Pohádáte se s partnerem. V práci se začne šetřit na mzdách, takže vám hrozí výpověď.  Děti dostanou rýmu a kašel. Problém je na světě! Konečně si můžete dovolit ventilovat vnitřní nespokojenost, protože ji máte něčím podloženou. Tímto způsobem  se ale nikam neposunete, pouze na čas odsunete původní problém, kterým je „nespokojenost v hojnosti“.  Za nějakou dobu ovšem budete stát  v podobné situaci a celý kolotoč se znovu opakuje.

2. Utápíte se v pocitu viny.

„Vždyť mám všechno, co jsem chtěl/a, tak nevím, co mi ještě chybí!“
Začnete se cítit provinile, dokonce jste na sebe naštvaní a odsuzujete se za to, že se necítíte nadšeně, když přece není vůbec žádný prokazatelný důvod si stěžovat. Utápíte se tak sebedestruktivně v pocitu viny, že si nevážíte toho, co máte, a jste nevděční. Jako byste slyšeli vaši maminku: “Buď rád/a za to, co máš. Co by tomu řekly děti v Africe, které nemají co jíst. Jsi nevděčný/á a umíněný/á. Jsi moc náročný/á. Moc si nevybírej, abys nepřebral/a.” Raději tedy začnete vaši vnitřní nespokojenost v sobě potlačovat.

3. Hledáte umělé rozptylovače.

Přestříkáváte si váš život na růžovo a vytváříte si krátkodobé radosti, které vám zvednou náladu. Namlouváte si, že vám vlastně nic nechybí, a vaši vnitřní nespokojenost začnete povrchně a konzumně uspokojovat. „Co mi teď hned zvedne náladu?“  Čokoláda. Film. Brouzdáte na sociálních sítích. Dáte si skleničku vína, hledáte zábavu s přáteli, jdete si něco koupit a udělat si rychlou radost, protože vás ten vnitřní pocit šedi stahuje dolů. Tudíž ani s tímto nastavením se nikam dopředu neposouváte, ale zastavíte se na místě a točíte se dokola. Po vyprchání jedné radosti si začnete hledat další.

Jak z toho ven? Je potřeba najít pravý zdroj vnitřní nespokojenosti.

1. Pocit nespokojenosti přijměte jako informaci, která vám má v něčem pomoci.

2. Buďte k sobě laskaví a trpěliví. Dejte si porozumění a nečekejte ho od okolí. Nebuďte na sebe naštvaní. Nerozporujte váš pocit. Neodsuzujte se. Dovolte si cítit se momentálně nespokojeně.

3. Nehledejte od okolí potvrzení, že máte právo se cítit nespokojeně. Nepotřebujete od nikoho souhlas. Je to váš vlastní vnitřní pocit. Nikdo jiný není ve vaší kůži. Možná to ani ti nejbližší nechápou. A to je také v pořádku.

4. Připusťte, že je přirozené se cítit nespokojeně, přestože jste dosáhli všeho, co jste chtěli. Jste na další křižovatce. Potěšili jste se ze všech dosažených úspěchů a potřebujete se posouvat dál.

5. Změna patří k životu. Pocit nespokojenosti je přirozenou hybnou silou ke změně. Abychom žili, rozvíjeli se a dělali věci, které mají smysl, máme v sobě vnitřní kontrolku – pocit. Ten nám pomáhá v rozhodování. Nemůžeme ho ignorovat, nebo být na něj dokonce naštvaní. Musíme s ním správně pracovat. A právě nespokojenost nás upozorňuje na potřebu změny. Je to náš přirozený vnitřní kód, který nás automaticky vede. Nejde ho zastavit ani vypnout. To by bylo stejné, jako kdybychom chtěli vypnout náš život.

6. I když vše máte, tak je přirozené se chtít posouvat dál. Vše, čeho jste v životě dosáhli, si napište na papír. Projevte vděčnost. Uvědomte si, co máte za sebou. A dovolte si cítit, že vám to nestačí a chcete se rozvíjet dál, neobviňujte se za to. Neznamená to, že si nevážíte toho, co máte.

7. Napište si seznam věcí, které byste chtěli změnit. Jak byste chtěli, aby váš život dál vypadal. A nemusí to být žádné radikální kroky. Může to být zpevnění břicha, shodit 2 kg, najít si hodinu týdně na jógu. Když vám nepůjde přesně vypsat, co byste chtěli, začněte tím, co byste určitě nechtěli: Nechci už práci, kde budu jenom vyplňovat tabulky. Nechci partnera, který bude pořád sedět u mobilu. Nechci mít kolem sebe lidi, kteří na mě budou pořád hrnout svoje problémy. To vám pomůže uvědomit si, co byste opravdu chtěli.

8. Napište si konkrétní kroky, které dnes, zítra, tento měsíc podniknete. Určitě začněte tím, že si zpracujete všech 8 bodů, které jsou v tomto článku. Připište i další myšlenky, které to ve vás vyvolalo.

Může se stát, že se vás pocit nespokojenosti bude držet jako klíště a samotným vám nepůjde se ho zbavit. Nebudete schopni se ze své situace vymotat. Mohou vás blokovat hluboké vnitřní vzorce myšlení a chování, které vám nepůjdou v 8 krocích uchopit, zpracovat a zvládnout. Věřte, že to jde, a pocit spokojenosti je i pro vás. I vy máte právo chtít od života víc. Je to dokonce zdravé a prospěšné se cítit spokojeně, ale důležité je tuto vnitřní kontrolku včas vnímat a pracovat s ní. Najít její zdroj a posunout se přirozeně z vaší životní křižovatky dál.

Nezůstávejte ve své nespokojenosti moc dlouho. Stahuje vás dolů. Pojďte si začít stavět pevnou půdu pod nohama. Pokud potřebujete pomoc, mám pro vás další možnou cestu – seminář Cesta zpátky k sobě. Chcete jít ještě rychleji? Z bludného kruhu vás určitě vyvede a k větší spokojenosti vám pomůže můj tým koučů. Stačí si vybrat toho pravého. Jděte na sezení a udělejte konečně něco pořádného pro sebe!

Mgr. Lucie Königová- autorka tohoto článku

Kouč master. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací