Nemůžu. Nejde to. Nedá se to. Není to možné. Nevím jak. Neumím to. Já na to prostě nejsem. Já na to nemám. Nezvládám to. Uf! Hodně silná tvrzení, že? Jakoby na nás padla těžká deka. Nejde se pod ní skoro pohnout. Vzduchu je tu poskrovnu. Radši tu tiše zůstaneme ležet a čekáme, že snad někdy někdo zvenku přijde a vysvobodí nás. Jen čekáme a doufáme. Čím déle tu jsme, tím méně máme sil a energie cokoliv s tím udělat. A energii si navíc bereme tím, že se zlobíme nebo se litujeme.

Každý z nás takovou pomyslnou deku vlastníme. Někdo větší, někdo menší. Někdo se do ní choulí téměř pořád a dobrovolně, někdo ji používá občas a schovává pod ní oslabené části sebe a jiný ji na sebe nechává přistát s pocitem odporu a nedobrovolnosti.

Někdy si ani neuvědomujeme, kolik podvědomých „nemůžu“ v sobě máme. Vědomě si myslíme o sobě něco jiného. Něco jiného chceme a o něco jiného se snažíme. V pozadí to však jako věčně zapnutá kulisa šeptá: „Nemůžu to a to…“ A my se tohle věčně hrající rádio snažíme překřičet a přesvědčit sebe i druhé o opaku. Je to celkem vyčerpávající hra, kterou sami se sebou hrajeme.

Proč tohle rušivé rádio v sobě prostě jednoduše nevypneme?
Buď o něm ani nevíme, tak sžití s ním jsme. Nebo nás ani nenapadne ho vypnout, protože to tak prostě je. Tečka. Nebo bychom ho moc rádi vypnuli, ale nějak nevíme jak, nenacházíme tlačítko off.

Co s tím?

Pokud chci cokoli umět vypnout, s čímkoliv umět pracovat, potřebuji si zjistit prioritně, s čím mám tu čest. Podívat se na danou věc hezky z nadhledu a ze všech stran. Poznat, z čeho se skládá a jak jednotlivé součásti spolu fungují. Jaká pravidla a zákonitosti jsou nastavené.
I kdyby se nám celek nebo součásti sebevíc nelíbily, stejně je musíme brát v potaz.

V našem případě je třeba zalovit v sobě a vytáhnout ven tohle naše vnitřní rádio a zesílit ho. Poslechnout si vědomě, čím se celou dobu sytíme, čemu celou dobu dopřáváme sluch. Protože to je to, co stojí na počátku všech našich následných myšlenek, emocí a jednání. A tedy i objektivních výsledků v životě – vztahů, pracovních úspěchů, financí, zdraví.

Co to znamená prakticky?

S klienty si vypíšeme všechny „nemůžu“ ze všech oblastí života. Zkonkretizujeme si, co přesně se děje na pozadí. Kde jsou bloky. Kde nás to nikam nevede. A postupně měníme repertoár podbarvovací hudby, která je v souladu i s jejich vědomým nastavením, s jejich sny a cíli a je tudíž podpůrná. Nemusíme pak už bojovat sami se sebou, ale naopak mít v sobě podporu a jistotu.
Jistotu, že MŮŽU!

Jak se říká: „ Nemožné je jen silné slovo, které používají slabí lidé…“

Ráda Vám zodpovím Vaše případné dotazy.
A pokud chcete své nemůžu přetavit do podoby můžu, ráda Vám s tím pomohu.

Nebo přijďte na živý seminář Cesta zpátky k sobě, který Vám pomůže odhalit již některé Vaše bloky. Více o semináři najdete zde.

 

Mudr. Kateřina Otáhalová – autorka tohoto článku
Certifikovaná koučka u Lucie Königové. 
„Rozhodněte se opravdu ŽÍT.“
Více informací o autorce zde.