Jsi velký kluk a ti přece nebrečí! Klišé po generace degenerující chlapeckou duši. Zatnout zuby a bojovat. Zalehnout na matrace, jak říkával Kmotr. Tam, kde lítají rány a kulky, emoce typu lítost, smutek a pláč nemají místo. Naopak degradují. Naštěstí dnešní doba je otevřena novým znalostem a zákonitostem.

Plač je osvobozující. Každá slzička léčí naše zranění. S ní odtéká z naší duše marast, způsobený negativními emocemi. Je to vodopád, který vyčistí do poslední kapičky pozůstatek trápení. Emoci, vzorec, jenž by dál hnil v podvědomí a čekal na příležitost, kdy bude opět moci napadnout náš reálný svět. Stejně jako viry a bacily napadající oslabené tělo. Tak i vzorce číhají na podobnou situaci, která Vás kdysi ranila. A vy místo toho, abyste zranění vyplavili slzami, si ho schováte do depositu v podvědomí. Protože kluci přece nebrečí. Tím dovolíte, aby jako metastáze zasahovalo do vašeho života. Ničilo ho a vás vrhalo k alkoholu, drogám.

Z koučinkového křesla – Příběh Karla

Spokojené manželství klienta Karla přerušila náhlá smrt jeho milované ženy. A na základě vštěpo-vaného pravidla všechnu svoji bolest uzavřel do sebe. Pěkně se v ní babral, lezla mu krkem i ušima, ale on statečně jel v zajetém modelu. Muži své city najevo nedávají. Úleva nepřicházela, což vyústilo v deprese. Zlost na celý svět. Až nenávist k ženám.

Následky jeho černé mysli na sebe dlouho čekat nenechaly. Nemoce. První naše sezení bylo au-torské „předčítání z chorobopisu”.
Částečné ochrnutí z něj udělalo invalidu nejen na duši, ale i na těle. Obranný val, který si postavil. Z psychosomatického hlediska je jeho nemoc následkem strachu z dalšího citového zranění. Raději ochrnul, než aby otevřel svou bolavou duši a vyplavil pomocí slz a fyzické aktivity své trápení.
Žlučník – ačkoli podle lékařů banální choroba, problémy s ním jsou známkou nespokojenosti se životem, destrukcí sama sebe.
Karel sice svůj problém řešil s pomocí psychiatra, jenže jediné řešení, které dostal, byl recept. Na antidepresiva. Ta možná otupila na chvíli mozek, ale nevyléčila duševní problémy. Ty se stále víc a víc projevovaly na jeho zdraví.

Před Karlem je ještě dlouhá cesta. Už teď se učí, že je dobré se svými emocemi pracovat. Slzy nejsou známka slabosti ani méněcennosti. Pláč je známkou, že je chlap. Protože ti, co nepláčou, jsou slabí. Otevřít se svému nitru a bolestem v něm je chlapácký čin.

Řešíte zdravotní problémy také? Polykáte denně několikery prášky, a stejně pořád nejste fit?
Pojďte se se mnou podívat, co Vám vaše nemoce říkají. Pomůžu Vám odhalit vaše nastavení v podvědomí. Společně pak můžeme pracovat na emocích, které vás tíží. Já i mí kolegové jsme tu pro vás.

Zdenka Rumlová – autorka tohoto článku
Certifikovaná koučka u Lucie Königové. 
„Naučte se mít rádi sami sebe.“
Více informací o autorce zde.