Největší manipulátor našeho života?

Publikováno uživatelem: Jana Köhlerová
Největší manipulátor našeho života?

Co pro vás znamená slovo maminka? Je to osoba nám nejbližší, nejcennější. Byli jsme s ní spojeni 9 měsíců pupeční šňůrou, dala nám život. Bez mámy bychom v prvních měsících života nepřežili. Máma je zkrátka velmi zásadní člověk v našem životě.

V mé praxi se často setkávám s klienty, u kterých ono silné napojení na svou mámu přetrvává do dospělosti a v některých případech trvá celý život. Na začátku naší práce všichni svorně tvrdí, že jejich dětství bylo v pohodě. Maminka byla hodná, mají s ní stále pěkný vztah. Avšak přicházejí vždy s řadou problémů.

Nejčastější problémy bývají:

  • nejsem dost dobrá;
  • všem se musím zavděčit;
  • jsem zodpovědná za to, jak se druzí cítí;
  • jsem neustále v jednom kole;
  • potýkám se s partnerskými problémy, případně nemám partnera vůbec;
  • atd. atd.

Kde se však vzaly tyto problémy? Odkud pramení? Ano, drtivá většina pramení z našeho dětství. Převzali jsme programy a zkušenosti od našich autorit (rodičů). A nejčastěji to bývá máma, která často řídí náš život i přesto, že jsme již dávno dospělí. Pro většinu je to velmi citlivé téma, protože přirozeně považujeme svou mámu za člověka, který nám pomáhá, je nám oporou, má nás rád. A právě z toho důvodu si často ani neuvědomíme, že právě ona nás do našeho života takto vybavila a vlastně že stále a nenápadně „tahá za naše nitky“.

Proč tomu tak je?

Naše nastavení se přenáší z generace na generaci. A tudíž i naše mámy jsou pod vlivem svých životních zkušeností a zápisů od svých autorit z dětství. Přestože každá maminka dělá pro své dítě, jak nejlépe umí, nemusí to být – a často to také bohužel nebývá – to nejlepší, co může dítěti dát. Často tedy tím prvním manipulátorem v našem životě je právě, „ač nevědomky“, naše máma. Ta nás naučí nechávat se manipulovat, případně manipulovat druhé.

Co s tím můžeme – a nejen my maminky – dělat?

Uvědomit si své nedostatky. Připustit si, že ne vše, co jako máma dělám a říkám, je vždy správné. Dokázat se omluvit. Pěstovat svou sebelásku. Dávat bezpodmínečnou lásku dítěti. Přenechat dítěti zodpovědnost. Respektovat jedinečnost dítěte. Nevím-li si se sebou rady, požádám o pomoc.

Jedině tak své dítě s láskou pustíme a necháme ho žít svůj vlastní, originální životní příběh. Ráda vám pomohu si v sobě uklidit a doprovodím vás na cestě ke šťastnému životu.

 Jana Köhlerová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

 

ZOBRAZIT VÍCE

Proč je důležité umět (v životě) plavat?

Publikováno uživatelem: Jana Köhlerová
Proč je důležité umět (v životě) plavat?

Umět plavat patří k základní gramotnosti člověka. A tak jsem se i já vydala na cestu získání této dovednosti a chodím s dětmi do kurzu plavání. Děti navštěvovaly tyto kurzy již od mala, takže ty jsou jako ryby ve vodě a víceméně se pouze zdokonalují. Já jsem však plavala pouze s hlavou nad vodou styl „à la paní Radová“. Takže jsem začínala doslova od ponoření nosu do vody. S povzbuzováním dětí „mami, to dáš“ nebo „mami, ty jsi úžasná, jak ti to jde“ jsem se však začala rychle zlepšovat. A nyní se učím plavat u dna bazénu a doslova objevuji nové obzory. Je to zkrátka příjemně strávený aktivní čas s dětmi.
Proč to však vyprávím? Uvědomila jsem si, že v přeneseném slova smyslu je důležité umět plavat nejen ve vodě, ale i v životě. Většina rodičů si přeje, aby jeho dítě bylo v životě úspěšné, šťastné a umělo v tom tzv. chodit. Uvědomujeme si však, že dítě vychováváme jen do naší výše, naší osobnostní úrovně? Opravdu totiž bohužel platí, že „nezralá jabloň bude mít opět pouze nezralé plody“.

Jaké jsou tedy základy „plaveckých“ dovedností?

  1. Vnímání sebe sama – umět si naslouchat, vědět, co nám dělá a nedělá dobře, s kým chceme trávit svůj čas, co nás baví a naplňuje.
  2. Bezpečně znát svou sebehodnotu.
  3. Bezpodmínečně se přijímat takový, jaký jsem.

Pokud zvládneme uvedená 3 pravidla, staneme se plavcem, ne-li přímo vládcem svého života. Budeme vědět, že plaveme ve správných vodách. Tam, kde nám je dobře. Budeme-li opravdu ctít uvedená pravidla, dokážeme bez problémů plavat i nějaký čas proti proudu, případně u dna. Stane-li se, že nás proud života zanese tam, kde být nechceme, naše získané dovednosti nás vyvedou zpátky do bezpečí. Budeme mít fyzické i psychické síly na to, vrátit se do toho našeho proudu, kde nám je dobře.

Jak dále zdokonalit svůj „plavecký styl“?

  1. Bezpodmínečně dávat lásku svým blízkým.
  2. Respektovat jedinečnost každého z nás.
  3. Jít vlastním příkladem.

Další důležitou znalostí je cíl naší plavby. Vědět, kam směřuji, kam chci doplout. A i když cíl nemáme zdaleka na dohled, už samotný proces/cesta nám dává pocit neuvěřitelného štěstí a radosti.
Není v životě nic smutnějšího než pohled na množství tápajících „bójek“, kolem kterých čas proplouvá a oni nevědí, kudy se vydat, a v podstatě pouze čekají na přesypání hodin svého života. Bohužel častý pohled na mnoho lidí v naší společnosti. A co je smutnější – jsem-li bójkou, bójkou bude i mé dítě.
Nebojme se tedy plavání, hledejme cíle své plavby a hlavně udělejme ze sebe a svých dětí ty nejlepší plavce pod sluncem! Vždy existují způsoby, jak se to naučit, a vždycky se máme na koho obrátit… na trenéra nebo třeba i na mě – průvodce osobního růstu. 🙂

Přeji všem šťastnou plavbu životem!

 Jana Köhlerová- autorka tohoto článku

Certifiková koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

 

ZOBRAZIT VÍCE

Vytvořte si svůj vysněný domov

Publikováno uživatelem: Jana Köhlerová
Vytvořte si svůj vysněný domov

Co se vám vybaví při vyslovení slova DOMOV? Domov pro mnohé z nás znamená místo, kde jsme v bezpečí, znamená jistotu, klid, soukromí. Je to místo, kam se vždy rádi vracíme, kde se cítíme příjemně a uvolněně. Zkrátka není nad „teplo“ domova.

Péče o domov

Rádi o své domovy pečujeme. Muži opravují a vyrábějí. Ženy naopak pečují a zkrášlují. Každý přikládá svou ruku k dílu – k příjemnému bydlení. Staráme se, aby naše zázemí bylo v co nejlepším stavu a útulné. Zkrátka aby se nám v našich domovech krásně žilo.

Domov v nás

Až příliš mnoho energie a času věnujeme tomu, co nás obklopuje. Máme sice vyladěné domy, zahrady, byty, ale přesto nejsme šťastní. Ano – přes veškerou venkovní péči zapomínáme na zvelebování toho, co nosíme uvnitř, ve svých srdcích a hlavách. Nevěnujeme se svým pocitům, myšlenkám, náladám… Doslova letíme životem se zapnutým autopilotem.

Návrat

Což takhle vypnout autopilota? Zastavit se, nadechnout se z plných plic, prodýchat se, a to nejlépe někde venku na čerstvém vzduchu. Vnímat jen sebe a vzduch. Zkrátka začít pečovat i o svůj vnitřní domov.

Stavba

A začít rovnou pěkně od podlahy. Základem pro kvalitní vnitřní bydlení by měla být naše sebehodnota, sebepřijetí. Mít se rád a umět se ocenit, povzbudit. Být sám sobě nejlepším přítelem. To je úplný základ, na kterém pak můžeme stavět dál. Dále můžeme postavit náš talent. Naplnit náš svět smysluplnou činností, která nás bude těšit a přinášet nám radost a v neposlední řadě i peníze. V dalším patře bych věnovala péči výběru toho pravého partnera pro život. A v láskyplném vztahu vytvářet zdravý život pro sebe i pro naše děti. Nakonec přijde střecha, postavená z životních radostí, štěstí, lásky, smíchu, pohody, pozitivní energie… S takovou střechou pak zůstaneme i přes sebevětší průtrž mračen v suchu. Líbil by se vám takový domov?

Dobrá zpráva na závěr! Takový krásný, útulný vnitřní domeček si může vytvořit každý! Avšak jako klasický zděný dům nevznikne jen tak, i tento vnitřní nevznikne bez práce. Taková práce se nám však bohatě vyplatí, a to nejen nám, ale i našemu širokému okolí. Tak pojďme stavět své úžasné domečky!

______________________________

A mám pro vás tip: Přijďte na seminář, kde najdete třeba i svoji cestu, jak si postavit ten svůj domeček:  CESTA ZPÁTKY K SOBĚ >>

______________________________

Pokud se zabýváte dalšími myšlenkami: „Jak se začít vnímat a svému pocitu věřit? Jak pracovat na sebe-hodnotě a sebe-jistotě? Proč je důležité dát sebe na 1. místo a vytvořit si čas i jenom pro sebe? Jak spolupracovat na vytváření harmonie domova i s ostatními členy? Proč si doma neumíme odpočinout? Jak to jednoduše změnit?“ Přijďte na seminář, kde najdete svoji cestu:  CESTA ZPÁTKY K SOBĚ >>

_____________________________

 

Jana Köhlerová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Ne všechno, co nosíme v hlavě, je naše

Publikováno uživatelem: Jana Köhlerová
Ne všechno, co nosíme v hlavě, je naše

Věděli jste, že některé pocity, myšlenky, které nosíte v hlavě, nejsou vaše? Napadlo vás někdy něco takového? K napsání tohoto článku mě přivedly mé osobní zkušenosti a také zkušenosti s klienty v koučinkovém křesle.

Neinformovaní dospělí

Dospělí si často myslí, že děti při hře nevnímají dění kolem sebe a neposlouchají, co a jak si jejich blízcí sdělují. Případně že tomu přece nemohou vůbec rozumět! Jedná se však o velký omyl!

Vysavače informací

Malé děti jsou doslova jako vysavače: nasávají do sebe vše, co se kolem nich děje. A dokonce zachycují veškeré pocity a nálady svých blízkých, většinou svých rodičů. A protože pro dítě jsou rodiče tím nejdůležitějším, tou zásadní autoritou jeho života, ukládají se informace od rodičů s velkou vahou. A zároveň se stejně velkou vahou mají na další život človíčka zcela zásadní dopad.

Naprostá důvěra

Děti svým rodičům naprosto důvěřují. Vždyť jsou v prvních letech svého života na rodičích zcela závislé. A vše, co přichází od rodičů, považují za pravdu, že to tak prostě je.

Výsledek?

V dospělosti pak mnoho z nás prožívá řadu trpkých životních situací. Zažíváme bolestné pocity, se kterými si nevíme rady, a co je hlavní – vůbec netušíme, proč se nám to děje. Vůbec nevíme, odkud se to vzalo.

A tak máme šílené strachy, úzkosti:

  • z udělání chyby (přitom jsme nikdy žádnou zásadní chybu neudělali),
  • stavíme se do role oběti (přitom nám nikdo neubližuje),
  • cítíme, že jsme chudáci (aniž bychom k tomu měli jediný viditelný důvod),
  • máme pocit, že o nás nikdo nestojí (a kolem je mnoho blízkých, kteří nás mají rádi),
  • přepadají nás pocity smutku (i když se kolem nic smutného neděje).

K zamyšlení

Všechny tyto stavy a pocity jsme nasáli-převzali od svých blízkých (rodičů, prarodičů) a nejsou vůbec naše. S naším současným životem nemají nic společného.

Každý však máme možnost se rozhodnout pro změnu a zastavit to! Zatavit toto destruktivní předávání z generace na generaci a vypustit do světa šťastné a spokojené „děti“, které si budou svůj život užívat!

Jana Köhlerová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE