Co s tou PŘÍŠERNOU, hodnou holkou?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Co s tou PŘÍŠERNOU, hodnou holkou?

Už ji nemůžu vystát! Ona je mi pořád v patách. Snaživá, ohleduplná, rozdávající se do poslední kapičky krve. Zahrnuje svět láskou a dobrotou. Ničí mi mé plány. „Jsi sobec. Samé já, já, já a pak dlouho nic a zase jen to tvé já.“ Zuří nad mou snahou „být si vědoma sama sebe. Zachránit sama sebe. Změnit svůj život.“ Prostě hodná holka. Holka na ZABITÍ.

Kdyby byla Hujer, tak vás zasype švestičkami (bio z naší zahrádky, ty kupované jsou samá chemie). Zakryje vlastním tělem, jen aby vám úroda neudělala újmu. Skočí do té povidlovo-švestkové směsi. S nasazením života vás vytáhne z fialové šlamastyky. A už běží (cestou prskaje pecky) pro slivovičku. Na zahnání šoku. Jako by toho všeho nebylo dost, korunu tomu nasadí vařením domácích povidel.

INDIKACE HH (hodné holky) – má osobní zkušenost

  • HH ostatní děti nebijí, jsou bité.
  • HH se ostatních zastane, jí nikdo.
  • HH všechno sní i vypije – váží si práce ostatních.
  • HH všem vychází vstříc – pomáhá všem a vždy (i proti jejich vůli).
  • (Já jsem ke všemu jiskra i pionýrka a my malé pionýrky………… prostě musíme pomáhat a chránit.)
  • HH se pilně učí – na nástěnce „nejlepší žák“ visí ta drzá Jana. Jí si nikdo nevšiml.
  • Jak by mohl, vždyť HH počká, až dospělý domluví, neskáče jim do řeči, neupozorňuje na sebe zbytečně, nekřičí.
  • V dospívání dovolí každému vše, co chce. Protože když si jí někdo všimne (HH se nelíčí, nechodí provokativně oblečená, nedbá o sebe, není svůdná, nevzbuzuje v mužích touhy), no tak logicky, HH se mu odmění. Prostě nikomu neřekne ne!
  • V manželství se HH realizuje ve všech sférách. Výborná kuchařka, pečlivá uklizečka, excelentní milenka (z posledních sil).
  • Nesmím opomenout roli řidičky, nosičky, vychovatelky, učitelky, trpitelky, pradleny, švadleny, krmičky, nákupčí aj.
  • HH stihne pomoct kamarádce v krizi. Ošetřovat nemohoucí tchyni. Zajistit školní výlet pro děti. Půjčit peníze. Podat pomocnou ruku cizímu člověku. Zachránit všechny kočky z útulku. Zavděčit se šéfovi. Pracovat i za ostatní… Aniž by si toho někdo všiml.

KONTRAINDIKACE HH

  • HH zobe antidepresiva nebo pije.
  • HH není šťastná, tolik toho dělá, ale nic ji nenaplňuje.
  • HH je tlustá, dodává si energii dorty.
  • HH je neupravená a nedbá o sebe.
  • S HH přichází emoční zápach.
  • HH nikdo nechápe.
  • HH se cítí zneužívaná, nemilovaná.
  • HH se obětuje lidstvu, planetě, Vesmíru, a nikdo to neocení.
  • A ta drzá, elegantní, sexy Jana jí odloudí manžela.

Milé dámy, pojďte a staňte se těmi sebevědomými ženami, které dostanou, co chtějí. Dejte sbohem té hodné holce, která vás naviguje do vod „zavděčování za každou cenu“. Lásku máte dostávat, ne se kvůli ní zmrzačit. Tým našich kouček vám rád pomůže odpojit se od HH a BÝT SAMA SEBOU A ŠŤASTNÁ.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jsem nechtěné dítě

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jsem nechtěné dítě

Jsem nechtěné dítě. Byla jsem počata v době, kdy bylo rodičům sotva 19 let. Otec měl v kapse čerstvý povolávací rozkaz. A směsice smíšených pocitů, smutku, venkovské zábavy a pár piv ho vedly k první, kterou uviděl. Typické „dám si pozor, neboj“ se jaksi minulo účinky. Zato plného účinku měly proslovy nejen zúčastněných milostného aktu. Na mou osobu. Asi vám to připadne zvláštní, jak by mohlo. Je vědecky dokázáno, že dítě už od 42 dne od početí vnímá. V této době se začíná tvořit soustava neuronů a ty zapisují to, co se děje „venku“.

Syndrom „nechtěného dítěte“ je hluboký šrám na dětské duši. Jako zlá sudička komplikuje celý náš život. Rodiče těchto dětí na ně více křičí. Pro pár facek nejdou daleko. I na atmosféru v rodině má přítomnost „nezvaného hosta“ fatální následky. Otec, vržen do svatby a rodičovství, se stal rodinným tyranem.

CO JSEM SI ODNESLA DO DOSPĚLOSTI:

  • Pocit viny.
  • Lásku si musím zasloužit.
  • Musím být hodná a vstřícná.
  • Za všechno můžu já.
  • Zkazila jsem všem život.
  • Trest si zasloužím.
  • Kdybych nebyla, tolik by netrpěli.
  • Nemám se ráda.

TYPICKÉ RYSY NECHTĚNÉHO DÍTĚTE:

  • Problémy s váhou.
  • Nezapadne do kolektivu.
  • Těžko hledá kamarády.
  • Špatné vztahy s kolegy, šéfy.
  • Deprese a úzkosti.
  • Špatné partnerské vztahy.
  • Podléhají závislostem.

Je na každém z nás, jak se rozhodneme žít. Mně se po životě s antidepresivy vůbec nestýská. Ani po špatných vztazích. Díky týmu úžasných kouček jsem pochopila, že nejsem ta špatná. Pomohly mi od programu sebetrestání. Naučily mě mít se ráda. Úplně se mi změnil život.

Ani pro tebe úděl nechtěné/ho nemusí být permanentkou do Bohnic. Pro mimopražské do Šternberku nebo Kroměříže. Stačí si vybrat kouče z týmu Lucie Königové.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Singl období přináší i výpadek sexu

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Singl období přináší i výpadek sexu

Neumím být sama – sex

Singl období přináší i výpadek sexu. No, jak se říká, je to lidský a není to vždycky. Lze svoji „neukojenou“ situaci řešit šidítky. Alkoholem. Přejídáním. „Hračkami“ ze specializovaného obchodu. Nebo brouzdáním po seznamovacím serveru. Tak jsem to po rozvodu řešila já.

„No přece nebudeš sama,“ popichovaly mě o generaci starší kolegyně. Jejich revírem byl taktéž seznamovací portál. A celý den strávily domlouváním si randíček. Až teď vidím, co mi zrcadlily. MOJI VLASTNÍ NESEBEÚCTU A NELÁSKU.

V PASTI OXYTOCINU

Ne že by občas nějaký flirt nevyšel. Ale jakmile odezněl pocit z milování, nastal propad hluboko do depresí. Při „tom“ tělo ženy produkuje oxytocin – hormon lásky a důvěry. To je jeden z důvodů, proč ženy těžce nesou odchod milence. Z inteligentních žen se stávají důvěřivé nanynky. A pokud vám muž zrcadlí vaši „nelásku“, dává vám životní lekci. Lehce využije vaše poblouznění ve svůj prospěch.

ÚTĚK PŘED MUŽI

Dalším extrémem je „hra na schovku“. Utéct do svého světa. Zamaskovat ženské rysy. Navenek se tvářit, jak jste v pohodě, ale uvnitř se vaří kotel plný zloby, nenávisti a strachu. Závidíte kamarádkám vztahy, rodiny. Jejich životní karamboly prožíváte s nimi. Přitom skrýváte nenávist a zlost. „Vždyť ony mají lepší život než já.“

DUCHOVNÍ SINGL ŽIVOT

Potřeba pozornosti, lásky a s tím spojené postelové hrátky značí „Nemáš se ráda.“ A pád do tenat „stále hledající“ tě bude znovu a znovu posílat do náruče mužů. Zraňovat tvé srdce, duši. Jedinou cestou ven je naučit se mít se ráda. Oživ své srdce sebeláskou. Dej mu jeho místo na výsluní. Je to tvé srdce. Nikomu jej již nedávej.

Pak už můžeš tvořit. Začít dělat to, co tě naplňuje. Už nepotřebuješ náplast na bolístku ve formě sexuálního partnera. Lásku si dáváš. Lásku máš. V tomto nastavení přichází ten, co ti lásku dá. I tělesnou. A nic si za to nevezme. Neublíží ti. Protože to, co máš vědět, už víš. Došla jsi k poznání, že nejdůležitější pro sebe jsi ty sama.

I ty se staň vědomou ženou. Naučíme tě milovat samu sebe. Očistíme zatěžující programy. Otevřeme dveře do nového života. Naše milé, empatické koučky rády zodpovědí vaše dotazy a domluví si s vámi termín. 

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

TLUSTOPRDKOU NADOŽIVOTÍ?! ANI VY JÍ BÝT NEMUSÍTE

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
TLUSTOPRDKOU NADOŽIVOTÍ?! ANI VY JÍ BÝT NEMUSÍTE

Taky se pořád snažíte zhubnout? A nic! Váha si vás „váží“ až moc. 90–60–90 opravdu nejsou vaše míry. Jen zrcadlí současnou váhu. Ideální váhu. A průměrný počet pokusů v životě zbavit se faldů. Nezoufejte! I já jsem si hubnoucím martyriem prošla. Několikrát. A pokaždé mi jo-jo efekt překazil sny o mně s ideálními mírami. O mně šťastné a milované. Věřila jsem, že štíhlost je vstupenka do lepšího světa. My jsme tvůrci svého života, ať máme nadváhu, či ne.

Na počátku mé cesty jsem o několik desítek kil překonala hranici 1 metrického centu (100 kg). Mizerné vztahy v práci, špatný partnerský vztah a finanční problémy.Po absolvování koučování: váha 85 kg, nová práce, jsem singl a spokojená. 

 OBEZITA = STRES

Jsem jedna z těch vyvolených, co stresy zajídá. Tiše závidím těm „asketům“, již ani nevzdechnou po čokoládovém dortu při psychickém napětí. Zato já si jej s chutí dám. Mé chuťové buňky se pomazlí s čokoládou. A ta jedinečná chuť uchlácholí bolístku na duši – ať tu čerstvou, nebo tu, která čeká, až přijde její čas, aby se připomenula.

Je již vědecky dokázáno, že ženy, které prožily v dětství trauma, mají větší sklony mít míry Věstonické Venuše. A jakákoliv obdobná situace v dospělosti je impulsem pro přejídání, noční nájezdy do ledničky.

MŮJ ČAS DIET versus MŮJ ČAS PŘEJÍDÁNÍ

Už ani nespočítám, kolikrát jsem rozvířené emoce léčila čokoládou. Stačilo málo. Pár jedovatých slov kolegyně ve mně vyvolalo vzpomínku nepřijetí mě (té jiné) spolužačkami. Rozvod rozpoutal přímo noční „žrací“ orgie, které jsem zapíjela vínem – v množství zrovna ne malém. Alkohol podpořil můj apetit. A tak nákup na víkend skončil v mých útrobách za jedinou noc. Kompenzoval lásku, již mi otec nedal (a ex odňal).

HUBNU S KOUČEM

Máte taky obdobné spouštěče k přejídání, jako jsem měla já? Partnerské spory zajídáte svíčkovou s pěti knedlíky, větrník vám vymaže z hlavy náladu šéfa a kyblík zmrzliny je místo milování? Tak mi věřte, že nemusíte utrácet za diety a zázračné pilulky. Cesta ven ze začarovaného kruhu je možná. Otevřete s pomocí kouče 13. komnatu své duše a nastartujte si nový život bez obezity.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Nemohly otěhotnět a nakonec to dokázaly

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Nemohly otěhotnět a nakonec to dokázaly

Pravidelný menstruační cyklus je známkou plodnosti. Správného vývoje ženského těla. Předpoklad počít přírodní cestou. Na koučinku mnoho žen řeší problémy s tím, že nemohou otěhotnět. Podstoupily dobrovolnou anabázi hormonální léčby. Umělého oplodnění. Popíjely bylinné směsi. Ale zázrak se nekonal. Sen o těhotenství se rozplynul. Společným problémem klientek byl nepravidelný menses. Přitom neplodnost je jen strach a obavy z toho, darovat život. Pokud podvědomě máme tyto programy, těžko budeme mít měsíčky měsíc co měsíc. A zplození potomka bude náročnější.

I délka periody, síla krvácení i pocity, kdy máme své dny, vypovídají mnohé o našem přístupu k ženskosti. I o vašem vztahu k matce.

MOJE PRVNÍ PERIODA = POTUPA OD MÁMY

Byl to pro mě šok. Má první menstruace. Pominu-li to, že mi bylo sotva deset let, tak největší trauma mi způsobila reakce mámy. „No to snad ne?“ vyšlo z jejich úst. Tón jejího hlasu byl silně podrážděný. Mimika v obličeji přísná. Vypadala, jako by si myslela: Ta holka musí mít vždy něco extra!! Já se z ní zblázním.

Vrcholem všeho bylo, že si to nechala pro sebe. Druhý den div o mé první rudé periodě nepsalo i Rudé právo (tehdejší noviny). Koho potkala, tomu řekla: „A to víš, že ona už to má?“ Bradou ukazovala mým směrem při slovech „ona“. To vše ve mně vyvolalo utkvělou představu Všichni to na mně vidí. Já jsem ostuda! A i můj obličej se vybarvil do barev krve. Nesnášela jsem svoji ženskost. Nesnášela jsem svůj menses.

MENSTRUAČNÍ POTÍŽE

Mají společný rys. Obavy ze svého ženství. Špatné vztahy s matkou. Frustrující partnerský vztah. Stres.

Nepravidelná menstruace

= strach dospět. Navázat partnerský vztah. Podvědomé odmítání zplodit dítě. Strach ze ženství. Postavení se do opozice k matce.

Bolestivá menstruace

= dlouhodobé stresy, sexuální život bez radosti, odmítání ženské role. Opozice k matce.

UŽÍVEJ SI SVÉ DNY – JE TO DAR

Z popisu mého prvního zážitku nyní lehce uhodnete, jaké „byly“ mé dny. Byly to obtěžující „krámy“. Bolestivé, silné. Byly stejně odporné, jako jsem se cítila sama.

Dámy, važte si toho daru přírody. Jedině vy jste celá žena a díky němu i nositelka života. Milujte se jako žena. A uvidíte, že všechny ty symptomy „odmítání“ zmizí. A cesta k početí bude otevřena i vám.

POMOCNÁ RUKA KOUČE

Je to pro vás ožehavé téma? Stydíte se mluvit o těch ženských věcech? Ale sama si neporadíte? Nebojte se vybrat si empatickou koučku z týmu Lucie Königové na www.lucie-konigova.cz/koučové. Rády vás vyslechneme a najdeme společně cestu z bolesti a stresu. Musím se pochlubit, již jsme několikanásobné „tety“ roztomilých holčiček a chlapečků.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Moje „me too“ – proč je důležité otevřít komnatu zneužívání?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Moje „me too“ – proč je důležité otevřít komnatu zneužívání?

Ať si o kampani „me too“ každý myslí, co chce. Nemohu jí upřít, že po jejím proniknutí do našich končin se zvedl i počet žen, které podobné trauma přivedlo až do koučinkového křesla. Poodhalil roušku jejich mlčení, mlžení a studu. A bohužel ukázal, že zneužívání žen, dívek a holčiček je závažný celosvětový problém. Emoce, jež vyvolá, jsou příčinou třeba migrény. Milé dámy, nás hlava bolí velmi často?!

„MY ME TOO“

Jak já jsem se styděla. Už v první třídě mi rašila pod tričkem ňadérka. Malá, kulatá pevná prsa, pro které bych v pubertě „vraždila“. A ony přišly o několik let dříve. Ke všemu přitahovaly pohledy úlisných „strýčků“. Stala jsem se terčem peprných poznámek. A nejen těch. Kvůli muži učitelky klavíru jsem přestala chodit do hodin. On (kdykoliv si šla učitelka zklidnit nervy z mého brnkání k lednici) se v cukuletu zjevil přede mnou. Šeptal mi, jak by bylo fajn, kdyby se mnou mohl kamarádit. Otíral se o mě. Jako starý, mlsný kocour.
Podtrženo sečteno, celé mé dětství bylo protkáno „me too“. Jako by naší rodině a známým někdo implantoval gen sexuálního predátora. Černá můra osahávání, obtěžování, onanování lítala nad našimi hlavami. A dvakrát mi zalehla do peřin. Bylo mi teprve deset.

SEBETRESTÁNÍ

Jak já jsem se styděla. Kdybych jen byla hodná a poslušná, určitě by se mi to nestalo. V uších mi znělo zaklínadlo můry: „Buď hodná holčička, slib, nikomu to nesmíš říct.“ Zapřisáhla jsem se. Zážitek jsem zasunula hluboko do nitra. Uzamkla ho na sedm západů. A klíč jsem zahodila. Svou probouzející ženskost jsem skryla pod desítky kil sádla. Nasoukala se do černočerných hávů. Zamaskovala se „mužským“ stylem. Pohřbila ji zaživa do hluboké propasti nezájmu.

„ME TOO“ EMOCE

K čemu je dobré otevřít komnatu zneužívání? Má cenu se brodit bahnem pocitů? Zaslechnout šustění křídel můry? Cítit dech predátora u svého ucha? Zažít to znovu?! Takové trauma těžko rozchodíte (vím z osobních zkušeností). Jeho potlačování ovlivňuje partnerský život v dospělosti a sexualitu. Frigidita, nemožnost prožít orgasmus a jiné poruchy doprovázejí pak naše životy. Přitom krásné milování s tím pravým je solí života. Emoce, které tato událost vyvolala, jsou příčinou nemocí. Migréna, zánět slinivky, žaludeční vředy, poruchy příjmu potravin nám ukazují, že je třeba přehodnotit postoj. Propustit emoce ven z vězení. Očistit nejen sebe, ale i naše děti. Aby nekopírovaly doslova a do písmene náš osud. Má cesta z prokletí byla přes kouče www.lucie-konigova.cz. Podaná pomocná ruka od empatických profesionálů mi pomohla vyrovnat se sama se sebou. Vzít na milost své ženství a užít si pohledy mužů. A nejen pohledy, ale i krásný, naplněný vztah. A stát se jednou z týmu a pomáhat dalším na jejich cestě zpátky k sobě.
Pokud v sobě cítíte komnaty zneužívání a bojíte se je otevřít – jsem tu pro vás.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Cesty osudu

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Cesty osudu

Cesty osudu jsou různé. A mě zavály do osobního rozvoje a k práci kouče. Tedy nejdříve jsem se hodně plácala v životě. Překonávala jsem různé překážky – od vyřknutého ortele nechtěného dítěte, týrání od otce přes výsměch spolužáků, rozvod, roli samoživitelky až po vztahy se špatnými muži. Poslední kapkou byla návštěva kartářky. „Je to dobrá čarodějnice,“ posílala mě k ní kamarádka, „ta to umí.“ No uměla! A její pichlavá očka mě probodla. „Máte komplex z mužů. A ten další, co přijde, vám dá pořádné kapky. Vy přitahujete samé lumpy. Toho, co máte doma, si nechte,“ ještě mi doporučila na závěr.
Ta věštba byla poslední kapka do mého poháru sebetrestání.

PROČ PŘITAHUJI „ŠPATNÉ MUŽE“

Mé narození zrovna nebylo moc vítáno. Rodiče, sotva jim oschnul inkoust na občance, už se měli stát maminkou a tatínkem. Samozřejmě že se jim vydaly s vervou na pomoc babičky. A tak mě vychovávaly vychovávané děti. Spíše převychovávané. Babičky věděly nejlépe každičkou věc. Musely mít pod kontrolou každý detail. I o domácnost se postaraly. Jejich názor byl svatý. A každá lobovala za své dítě. Zde se potvrzovalo pořekadlo o dvou kohoutech na smetišti.
A nadměrná péče a starostlivost byla jednou třecí plochou. Další třecí plocha byla ta, že otec „chca nechca“ musel do chomoutu. V rámci dobré pověsti rodiny – Co by tomu řekli lidi? – skončil nedobrovolně v okovech manželství. Marně hledal únik. Nenašel ho ani v alkoholu. Zato viníka svého neštěstí ano. Matku a mě. Nikdy jsem nebyla otcova princeznička. Nikdy jsem nepoznala jeho objetí.

TÝRANÁ ŽENA, NEBO „MATKA“

Otcova nenávist a neláska mě odsoudila ke dvěma možnostem: buď se „dobrovolně“ stát týranou ženou, nebo silnou ženou, jež přitahuje slabochy z druhé strany. Po pravdě jsem žila víceméně se slabochy. Byla jsem jim náhradou za matinky, u nichž hledali synové lásku marně. A milé dámy se chovaly víceméně jako Napoleon v sukních. Pro syny neměly slova pochvaly, pohlazení ani obejmutí. Jen drezúru a tresty.

PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA

Jedna moje ex (tchyně) – úžasná to žena, neměla hezký vztah se svým otcem. Vyčítala mu brzkou smrt své mámy, kterou hned po porodu nahnal do obchodu.  Z domu znala jen chlad ze strany otce. Neuměla dát synům najevo lásku.Obejmutí bylo v té rodině cizí.
Já jsem vítač. Svého partnera i syna jsem vždy přivítala objetím a pusou. „To u nás není zvykem,“ poznamenala párkrát tiše. Své syny milovala, ale city skrývala.
Není divu, že její syn celý život hledá lásku. Střídá partnerky, ale naráží vždy na chladné dámy. Generály. Přísné sekernice. Herdek baby.
Její vnuk ji neobejme. Ani jí nedá pusu. Jako malého jej odstrkovala. A pak se slzami v očích jedovatě pronesla: „Ty ho určitě navádíš proti mně. Proč tebe obejme, a mě nikdy?“

VĚŠTBA SE NENAPLNILA

I váš život je možné změnit. Stačí nepodlehnout osudu. Nelitovat se, neplakat nad svým špatným životem. Ani rezignovat, vymlouvat se na to či ono nebo čekat až. Až děti vyrostou. Až si najdu práci. Až mi bude 40 let… Kdy začnete jít krásnou cestou života, je jen na vás. Kompas k výběru partnera nám nastavili rodiče. Ale je v naší moci otočit střelku směrem bezpodmínečná láska, bezpečný rodinný přístav. Důležitý krok je na vás. Vystoupit ze své komfortní zóny. Zapracovat na svém sebevědomí a osobním růstu. Stanu se ráda vaším průvodcem.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Nezralý muž

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Nezralý muž

Dlouho jsem ve vztahu zavírala oči. Odmítala jsem vidět, že místo plnohodnotného partnera mám doma další dítě. V těle dospělého vězel malý kluk. Ubrečený, ufňukaný chlapeček vyžadující pozornost. Čekající, co já udělám, rozhodnu, vyřeším, zařídím, ba i dokonce zaplatím. K tomu má uvařeno, uklizeno. Prostě jako u maminky. Full service. Mama hotel. Jediný rozdíl mezi ním a mými dětmi byl ten, že mé děti spaly ve svých postýlkách a on se mnou. A nejen to.
Svoji jedinou roli matky „trojčat“ jsem zvládala na výbornou. A každá mamka vám potvrdí, že péče o dvě děti plus další v podobě partnera je zatěžující. Skloubit rodinu, děti i práci byl úkol nadlidský. Servis 24 hodin. A pak se večer proměnit ve smyslnou milenku. 
Potřebnou energii jsem hledala v čokoládě.

KDY MUŽI DOSPÍVAJÍ?

Oproti nám ženám si pánové dávají na čas. Je mnoho studií, které řeší, kdy jsou muži
zralí. Jediné, na čem se badatelé lidské duše shodují, je to, že jsou to dvě desítky let a více od plnoletosti. Pro mou zkušenost platí: „Puberta chlapa končí až v urně.“ Dlouho mi trvalo, než jsem procitla. Řešit s partnerem ve věku mého otce například to, co řeším se čtyřletým robátkem, je dost alarmující.

DĚTI S MATKAMI NESPÍ

Synové s matkami nespí. To je koloběh života. V pubertě potomek dospěje, jde vstříc
svému životu. Odklání se od své zploditelky a zaměřuje se na vztahy s dívkami svého
věku. Zakouší čáry lásky. Poznává neznámá zákoutí ženského těla. Dychtivě se vrhá do
sexuálních zážitků. Poznává svou sexualitu. Tak to má být.
A tak i nezralý muž když „dospěje“, vydává se na lov milostných zkušeností. To znamená stejný proces: odklání se od „matičky“ a využívá svých již nabytých znalostí. A „maměnka“ doma pláče. Hroutí se jí svět.
Hoši se ze svých výprav vracejí domů. Do rodinného přístavu. Nabrat síly. Nafasovat čisté prádlo. Přečkat tam milostné zklamání. Totéž dělají i malí velcí chlapáci. Uvědomují si, že mateřskou vlastností je své „děti“ milovat bezpodmínečně a matky jim odpustí vždy. A na to hřeší.

PROČ PŘITAHUJI TAKOVÉ MUŽE? PODÍVEJ SE NA OTCE

Tak proč tedy přitahujeme nezralé muže? Otec je ten, kdo formuje náš partnerský život v dospělosti. Pořád budeme hledat kopie tatínka. Ač teď odmítavě vrtíte hlavou, je to tak. On je uložil hluboko do podvědomí. A střelka kompasu v něm nás vede neomylně k cíli. Mým pravým, dle věštby mého podvědomí, měl být přecitlivělý, nezralý muž, řešící své trable v alkoholu a týráním ženy.
Svému otci jsem odpustila (pustit od sebe) za předurčení mého osudu. Věřte nebo ne, než jsem začala pracovat na osobním růstu. Byla to trnitá cesta a bolestivá.

PŘESTAŇ BÝT SAMARITÁNKOU

Při hledání partnera nelovte v moři rozbouřených emocí. Nezachraňujte každého
trosečníka, který vám šeptá sladká slovíčka. Je to past. Mluvím z vlastní zkušenosti. Po bouřlivém rozchodu s exmanželem (mimochodem nezralým) jsem nahodila udičku do takových vod. Přiznávám, motiv nebyl dobrý. Pomsta. Vytáhla jsem si přímo „nezralého sólo kapra“. Muže specializujícího se na rybářky v rozvodovém emočním kolotoči. Ta zkušenost mě připravila o poslední iluze. Stačilo pár slůvek: „Když mě zachráníš, budu tě milovat.“
Chytat ve stejných vodách jako vždy není také dobré řešení. Rybník vašeho starého
nastavení je plný „nezralých ryb“. Dovolte si zalovit si v krásném, teplém moři, kde plují jen emočně zralí, výstavní sumečci.

SINGL – ČAS PRO SVŮJ RŮST

Nemáte zrovna partnera? Obáváte se výběru, protože jste stejně jako já lovila ve špatných vodách? Dejte si timeout. A pracujte na sobě.
ZMĚNÍM-LI SE JÁ, ZMĚNÍ SE LIDÉ V MÉM OKOLÍ.
Vezměte svůj osud do svých rukou. Přestaňte být loutkou. Staňte se sebevědomou ženou. Vlastní zkušenost je k nezaplacení. Kdybych zůstala v roli „máti“, své psychické výkyvy bych stále řešila dorty, alkoholem, antidepresivy a pak vzala zpět svého „nezdárného synátora“. A cyklus by pokračoval dál. Osud stokilové alkoholičky s podlomeným zdravím mě však neláká. Já jsem na světě, abych vychovala své potomky v lásce.
A JEN ŠŤASTNÉ MATKY MAJÍ ŠŤASTNÉ DĚTI.
Není nic snazšího než kliknout na www.lucie-konigova.cz a společnou prací se dostaneme k moři nekonečných možností a lásky.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Matka masakr – Jsem matka masakr

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Matka masakr – Jsem matka masakr

Stačilo vyplnit test na internetu http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/test-zeny/.

A z prohlížeče na mě bliká prachsprostá lež. Matka masakr?! Sorry jako! Tohle napsat o mé osobě! Troufalost. Já pro rodinu dýchám. Žiji jen pro ni. Ani minutu neposedím. Postarám se. Zařídím. Uvařím. Nakoupím. Vygruntuju. Přinesu. Přivezu.
Urážka té, co každé ráno bez řečí nasedne do kolotoče starání a péče. Pozor, jedeme!

  • Vzbudit děti.
  • Připravit snídani.
  • Obléci děti.
  • Dohlédnout na ranní hygienu (tu sama nestíhám).
  • Vyvenčit psa.
  • Nachystat svačiny.
  • Rozvézt do školy.
  • Rychle do práce.
  • Pak pro děti.
  • Rozvézt na kroužky.
  • Nakoupit.
  • Uvařit večeři.
  • Napsat úkoly.
  • Vyprat, vyžehlit.
  • Uložit děti.
  • Debordelizace.
  • Konečně do postele.

Ve vteřině bych padla únavou do náruče Hypnose. Když cítím jeho ruku na svém stehnu, dávající mi jasný rozkaz k rozpustilostem, mám sto chutí zachumlat se do peřin a spát. Jenže ten varovný majáček v mé hlavě hvízdá: „Chlapovi musíš VŽDY vyhovět. Jinak ti uteče.“

Ulehám tedy statečně na znak. Do polohy „matrace“. Vydržím to! Předehru zná jen z opery. Jako vždy se rovnou vrhá do akce. A já trpitelsky čekám, až pán tvorstva zvolá vítězoslavné „Už“. Držím se zuby nehty. Jen aby ze mě nevypadlo to slůvko dříve než jemu. Dotaz „Už budeš?“ jej stoprocentně rozčílí. A já skončím pod sprchou nadávek a přirovnání k hrochovi. Dnes jsem to dala. A neprožitý orgasmus mi dodá čokoládička. Hlavně že je chlap spokojený. Ženská vydrží hodně.

A ráno. Dámy a pánové, kolotoč povinností se právě rozjíždí. Honem honem. Jenže dnes to opět nějak drhne. Jako vždy. Manžel nervózně klepe do stolu. Čeká na snídani. „Hej, hejbni tím tlustým pozadím.“ Řídí „dopravu“ domácnosti vsedě, aniž by mi pomohl, zatímco já lítám jako hadr na holi. Měním plínku, od syna vstřebávám informaci, že do školky musí donést kaštany – které nemáme. Jeho žalostný pláč tiším slovy: „Neřvi pořád, kdo to má poslouchat. Ty jsi uřvanej parchant.“ K tomu všemu se na plotně pálí vejce. Hlučné prásknutí dveří mi oznamuje, že jsem opět selhala. Vždyť mu jeho matka říkala, ať si mě nebere. „Teď máš, co jsi chtěl.“ Ještě vždy polituje. A kritickým okem přejede mou postavu s mírami několikrát přesahujícími míry modelek. Pozastaví se nad mastnými vlasy, propocenými šaty od Vietnamce. Jedinými, co mám.

„Mami, mami“ mě teprve probere. „Bože, po kom jsi tak hloupý? Počkej, já ti jednu fláknu,“ peskuji syna za rozlité mléko.

Možná jsem matka masakr. Víc jsem však zmasakrovaná žena. Rozdala jsem se. Servis 24 před zhroucením. Uhoněná. Utrmácená. Vysílená. Frustrovaná. Nemilovaná. Nešťastná.

TEĎ MATKA ŠŤASTNÁ – Jsem „šťastná to žena“.

  • Vzbudíme děti.
  • Pomazlíme se.
  • Dáme si snídani, co nachystali večer s Božským.
  • Zúčastním se závodů, kdo bude první u dveří.
  • Samozřejmě že děti, já se zdržím v koupelně.
  • Jsem upravená matka.
  • Chůva vyzvedává.
  • Jdu na jógu.
  • Pak na kosmetiku.
  • Uvařím večeři (dnes já, zítra Božský).
  • Děti už mají úkoly napsané.
  • Božský mi pomůže uklidit.
  • Večer si povídáme u sklenky vína.
  • Vášnivě se milujeme.

A ráno. S Božským se loučím polibkem. Snídali jsme společně v klidu. Odstartuji závod v oblékání. A čtu právě došlou SMS od něj: MILUJI VÁS, RODINO. Jsem šťastná. A mé děti taky.

Zázraky se dějí. Stačí jen chtít. Každá z nás je strůjcem svého štěstí. Buď zůstanete provždy matkou masakr, uvláčenou osudem, unavenou životem, hledající radost v čokoládě a víně, nebo zapracujete na přerodu. JEN ŠŤASTNÁ ŽENA MÁ ŠŤASTNÉ DĚTI I PARTNERSTVÍ. Stačí kliknout na http://www.lucie-konigova.cz/koucove/, provedu vás do říše ŠŤASTNÝCH ŽEN.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE