MENU

BLOG

Jak vyzrát na neopětovanou lásku jednou provždy

Publikováno uživatelem: Bc. Eliška Bachurová
Jak vyzrát na neopětovanou lásku jednou provždy

Mnoho žen a mužů má lásku spojenou s bolestí a utrpením. Pokud jsme se kdysi dávno naučili, že láska bolí, v dospělosti navazujeme vztahy podle tohoto vzorce. Zamilováváme se do partnerů, kteří nejsou schopni nebo ochotni naši lásku opětovat, trápíme se a prožíváme podobné pocity strachu, bolesti a nejistoty zas a znova.

Kde jsme se naučili, že láska bolí?

S láskou, stejně jako se vším ostatním důležitým, jsme se prvotně seznámili ve své původní rodině. Právě máma a táta nám svým vztahem k sobě samým, k sobě navzájem a k nám dětem ukázali, jaká je láska. Zda je radostná, něžná, podporující a pečující, nebo je bolestná, spojená s pocity osamění, prázdnoty a strachu.

Možná jste slýchávali, že pravá láska bolí a že pro pravou lásku musíte i leccos vytrpět. Nebo jste si z dětství odnesli, že pro vás láska není anebo že o lásku druhého můžete lehce přijít. Zkrátka jste se naučili, že láska může přicházet jen zvenčí.

Co vám o lásce doma nejspíš neřekli?

Asi vás to překvapí, ale pravá láska začíná uvnitř každého z nás. Je to láska k sobě. Láska k našemu tělu. Projevuje se zájmem o nás samotné, o naše tělo, o naše myšlenky, o to, co nás těší. Je spojená s tím, že si vážíme svého těla a sebe samých. Dokážeme ocenit, v čem jsme dobří, co se nám povedlo a co na sobě máme rádi. A v neposlední řadě se dokážeme radovat z vlastního smyslu života, kterým je naše vlastní seberealizace.

Jak na lásku zevnitř?

Cesta trvalé lásky začíná uvědoměním si své vlastní krásy a jedinečnosti. Pro začátek se můžete během dne pohladit a pochválit, a dát tak sami sobě pozornost a lásku. Sepište si, čeho si na sobě ceníte, v čem jste dobří a co na sobě máte opravdu rádi. Udělejte si seznam svých kladných vlastností a předností. Zamyslete se, při jaké činnosti jste na sebe nejvíce hrdí, a té se věnujte. Kterou část těla na sobě milujete nejvíce? Tak si ji s láskou prohlížejte. Co vám dělá radost a přináší pocity pohody? Tomu věnujte svůj čas a pozornost.

I když vám to zpočátku může jít ztěžka a bude se vám zdát, že na sobě nevidíte příliš dobrého, vytrvejte a pochvalte sami sebe i několikrát denně za maličkosti, které se vám podařily. Za to, že jste dokázali ráno vstát z postele, že jste se zvládli umýt, že jste dokázali přijet do práce včas. Každý den si udělejte malou radost – procházkou do parku, uvařením dobrého čaje nebo sami sobě namasírujte nožky.

Vím, že to zvládnete. A nezapomeňte: teprve tehdy, když jsme důležití a cenní sami pro sebe, můžeme být hýčkaným pokladem i pro našeho partnera či partnerku.

 

Bc. Eliška Bachurová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

5 zásadních důvodů – proč se bojíme být sami sebou?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
5 zásadních důvodů – proč se bojíme být sami sebou?

Nejde mi být sama sebou

Nedávno jsem měla klientku na koučinkovém křesle a ta mi říká: „Přežívám. Nejde mi se radovat. Já si nemůžu vzpomenout, kdy jsem se naposledy od srdce zasmála. Já si to vůbec nevybavuji. Není mi do smíchu. Jsem pořád vážná. Nic zásadního se mi v životě neděje, ale přijde mi, že nemám nárok ani právo být spontánní a veselá. Vůbec mi nejde se v životě s blízkými radovat. Emoce raději neprojevuji. Mám je v sobě nějak zablokované. Radost mi úplně zmizela ze života a nevím proč.

Toužíme být sami sebou. Chceme být autentičtí, spontánní, radovat se, uvolněně se smát a sdílet s druhými naše nadšení a horlivost, ale nejde nám to. Proč?

1.Naši radost nesdíleli a nechápali

Vzpomínáte, co se dělo, když jste byli malí a lítali jste, skotačili, hráli jste si, smáli se, nadšeně jste chtěli s blízkými sdílet svoji radost z berušky, která vám lezla po ruce, nebo jste se radovali z toho, jak jste na krupicové kaši vyrobili z másla jezírko, nebo jste se smáli, jak máte na puse vousy z kakaa a chtěli jste dát mamince spontánní kakaovou pusu? Smázli nás: „Neblbni. Uklidni se. Nech toho. Moc se nesměj. Jsi nějaká rozdováděná. Neblbni s tím jídlem. Nech tu berušku, ať jí něco neuděláš…“ Neuměli s námi naši radost vůbec sdílet. Tak jsme si z daných situací zapsali do našeho podvědomí: Blízcí nám nerozumí. Moje sdílení radosti s blízkými je k ničemu. Lepší je se neradovat.

2. Naše radost a smích blízkým vadil

Rodiče byli plni svých starostí. Neměli na nás náladu. Vařili, nakupovali, uklízeli, chodili do práce nebo se zrovna dívali na oblíbený seriál a chtěli mít svůj klid. Tak jim naše radostné skotačení vadilo a otravovalo. Rušilo a rozptylovalo. Tak jsme situaci vyhodnotili po svém a zapsali jsme si do svého podvědomí vzorce: V blízkosti rodičů je lepší se moc neradovat. Mezi blízkými je bezpečnější být vážný a emoce moc neprojevovat. Doma je lepší být tiše. S blízkými není zábava.

3. Když jsme byli radostní a spontánní, tak nám naložili práci

Vzpomínám si, jak jsme si se sourozenci hráli. Smáli jsme se, stavěli jsme si domečky z dek a z našeho pokoje jsme udělali takový bunkr. Nesmírně jsme si to užívali. Bylo to úplné dobrodružství. Tvořili jsme si svůj svět. Přilítla mamka: „Co tady blbnete? Kdo ten bordel bude uklízet? Máte tady nějak moc zábavy, jděte dělat něco užitečného. Nemáte nic pořádného na práci? Máte již hotové úkoly? Ukliďte to a jděte škrábat brambory.“ Přišla emoční sprcha. Zklamání. Vztek. Bolest. Co si podvědomí z takové situace zapsalo: Radovat se v přítomnosti blízkých mi přinese bolest. Moji radost brzy zkazí. Za moji radost budu muset pykat. Je lepší moc radosti a nadšení v blízkosti druhých neprojevovat. Budu-li se moc radovat, přidají mi úkoly a další práci.

4. Budu-li sama sebou, spontánní, mohu zůstat sama

Rodiče bývali zapadlí ve svých starostech, úkolech a denních povinnostech. Z pozice rodiče vím, že je rodičovských úkolů hodně, ale to neznamená, že jsem jako rodič „odsouzen“ již jenom trpět a přežívat pod tíhou povinností a nemohu se smát. Bohužel tak většina rodičů dopadne. Odnášejí to následně děti. Právě tím, že si „dovolí“ být radostní, bezstarostně skotačit a smát se. Obrátí se to následně proti nim. Tak když jsme byli spontánní, vyhnali nás: „Jdi si skotačit někam jinam. Dej mi pokoj. Jestli chceš blbnout, tak jdi do svého pokoje a zavři se tam. Jdi ven a přestaň mi tady zpívat a tančit. Bolí mě z tebe hlava. Jestli chceš být tady se mnou, tak se zklidni.“ V naší hlavě se zapsaly programy: Budu-li se moc radovat, mohu zůstat sama. Budu-li spontánní a uvolněná, pošlou mě pryč. Budu-li šťastná, nedají mi lásku a přijetí.

5. Být sama sebou bolí a je to riziko

Vytvořily se v nás strachy, že zůstaneme sami, nikdo nás nebude mít rád a že je lepší se chovat tak, jak okolí očekává. Přizpůsobit se jejich náladám a nastavení. Neprovokovat rodiče, blízké, partnera, kolegy, šéfa naším smíchem. Tak se z nás postupem času staly emočně ploché bytosti, které si nedovolí radovat se s dalšími, s dětmi, s rodinou. Celé se to opět opakuje dál. Radost dospělým vymizí ze života a chodíme světem jako emočně ploché bytosti s vážným a utahaným výrazem ve tváři, jako klientka, která mě požádala o pomoc.

Naštěstí je možné naše vnitřní nastavení změnit

S paní Lenkou jsme na osobní konzultaci vytahaly z hlavy asi 250 vzorců, tzv. Emočních rovnic, které ji blokovaly se radovat. Po dvou měsících intenzivní práce na sobě se jí opět vrátila radost do života. Přestaly jí dokonce i bolesti hlavy. Uvolněním vnitřních bloků se zbavila tlaků, kterými v sobě proud svých emocí dlouhé roky potlačovala. Přišlo uvolnění, klid a radost.

Programy, které se nám z různých situací v dětství „nahrály“ do hlavy, je možné naštěstí z podvědomí odstranit. Vyčistit a uklidit si v sobě. Radost, smích, nadšení a životní vášeň je energie, která potřebuje naším tělem proudit. Je pro nás jako krev v žilách. Když jí v sobě nedáme možnost proudit, začne naše tělo i duše odumírat.

Vydejte se na CESTU ZPÁTKY K SOBĚ. Pojďte si uklidit ve vašem životě. Pusťte zpátky radost do vašeho těla a celého života. Ráda budu vaším průvodcem. Více k semináři CESTA ZPÁTKY K SOBĚ, najdete ZDE >>>   Těším se na vás, Lucie

ZOBRAZIT VÍCE

Pomoc! Můj business mi nefunguje

Publikováno uživatelem: Iveta Prokšová
Pomoc! Můj business mi nefunguje

Chci být bohatý. Častá myšlenka, když zakládáme svůj business. Jdeme do podnikání plni představ a fantazií, a pak se stane, že nás zaskočí „neúspěch“ nebo pomalý start. Máme pocit, že se nám nedaří, tak jak jsme si to představovali. Klienti nejsou, finanční rezervy se tenčí a propadáme panice, že jsme zvolili špatně.

Příběhy mých klientů z koučinkového křesla mě inspirovaly k sepsání pár bodů, které se u každého podnikatele objevují. Možná i vám pomohou nepropadat panice a vytrvat. Možná vás „nakopnou“. A když ne, přijďte.

1) Nefunguje mi můj business

Nic neděláte. Vím, je to trochu drsné, ale smiřte se s tím. Je to zkušenost z mého koučinkového křesla.

Hledáte zaručený návod a vyčkáváte. Bojíte se udělat jakýkoliv krok, protože možná čekáte na schválení, že je to správný krok. Nikdo vám návod na váš business nedá. Máte pro něj všechno zásadní v sobě. Jenom vy zaručeně víte, co pro něj potřebujete.

Rozdíl mezi těmi úspěšnými a těmi, co se jim nedaří, je ten, že oni na nic nečekají. Poslouchají svůj vnitřní hlas, který je žene. Dělají přesně to, co je napadne. Neohlížejí se, co řeknou druzí. Jdou bez očekávání zaručeného výsledku. A víte co? Výsledek se jim vždycky objeví.

2) Je moc velká konkurence

Není velká konkurence. Zákazníků je dost, peněz je dost.

Není to o konkurenci, ale o nastavení vaší hlavy. Svoje klienty prostě nevidíte.

Proč je ale nevidíte?

Zase je to o vás. Často mi klienti říkají, že konkurence má lepší obal na zboží, hezčí webové stránky, více peněz na reklamu, větší obraty. Ani o tom to není.

Oni jenom točí energii, jsou zapálení a nezastavují se. Někdy pracují do noci, někdy od časného rána. Je to disciplína, kterou vládnou.

I pro vás je tu dostatek klientů. Ptejte se sami sebe, proč neobjednávají zboží od vás? Proč nechtějí vaše služby? Co může mít ten druhý lepšího než vy?

Problém může být v tom, že vaše hlava má pocit, že na podnikání nemáte čas, že se jím nechcete tolik zabývat. Že to, v čem podnikáte, možná není přesně váš obor. Chcete rychle rozjet business, s minimální investicí peněz i energie a chcete rychle vydělávat. Ale všechno chce svůj čas. Chce to zaměřit se, neodbíhat a jednoduše si jít za svým.

3) Jde to moc pomalu

Jste netrpěliví. Uděláte si kurz, koupíte „zaručeně prodejný“ výrobek. Vyvěsíte na internetu e-shop. Uděláte jenom základní kroky a čekáte.

Čekáte, že se to samo rozeběhne. Jednou z hlavních podstat člověka je pohodlnost. Má rád rutinu a jistoty. Lehce uvíznete. Cokoliv, co je navíc, vyžaduje energetický výdaj. Během dne se na vás valí spousty povinností a když pak máte investovat další energii do toho svého podnikání, už vám jí moc nezbývá. Tak odkládáte.

Po čase se k tomu zase vrátíte, něco málo uděláte, převrátíte myšlenku ze strany na stranu a lehce se necháte odradit. Zase odložíte.

Každý business něco stojí. Pokud v něm chcete být úspěšní, dejte ho na první místo. Smiřte se s tím, že jestli neuděláte každý den jeden krok, tak se nepohnete. Za rok budete tam, kde jste. Klienti se mi často vyděsí, když si uvědomí, kolik času promarnili tím, že jenom přemýšleli.

Nepřemýšlejte a jednejte.

Není co ztratit. Píle a úsilí se vám vrátí. Zaručuji vám to!

4) Bojíte se ztráty

Je možné, že jste se spálili. Velká investice, ve kterou jste věřili, byla z minuty na minutu pryč.

Zůstali jste stát jako opaření a teď se bojíte, že se Vám to bude opakovat. Proto se držíte zpátky. Hlídáte si svoje zbylé peníze a těžko je pouštíte.

S každým dalším neúspěchem si o to méně věříte. Propadáte špatným náladám. Co když se mi to stane znovu? Co když přijdu o všechno? Jak můžu uvěřit?

Jsou to jenom finanční vzorce.

Takové přemýšlení vašemu businessu neprospěje. Je potřeba točit i energii peněz. Pokud peníze nebudete pouštět, nebudou se vám vracet.

Pochybnosti a strach nepomohou. To, co pomůže, je vnímat každý svůj pád jako informaci. Je to zdroj pro to, jak vylepšit sebe, svoje podnikání a vyrůst. Dívejte se z celkového pohledu. Nedívejte se v denních měřítkách. Po roce práce se ohlédnete a uvidíte obrovské výsledky. Zaručuji.

5) Nedáváte přidanou hodnotu

Co to vlastně je?

Už takhle jsem do toho ponořený a ještě bych měl víc? Jedna z mnoha otázek mých klientů.

Ano, chce to víc. Chce to přemýšlet o tom, jak to zboží lépe prodat, jak vylepšit službu. Jak mohu pomoci druhému ulehčit běžný den, jak jej přimět, aby to chtěli ode mě? Co ještě mohu přidat?

Je to radost ve vás, která je přidanou hodnotou vašeho podnikání. Je to inovace. Zkoumání businessu i z jiného pohledu než z toho, na který jste zvyklí.

Sledujte trendy, inspirujte se u druhých a zkoušejte. To je přidaná hodnota.

6) Jste na to sami

Cítíte se na všechno sami. Když vám dojde motor, nemáte se o koho opřít. Mnohdy klienti hledají podporu u svých blízkých a přátel, ale často se setkají s tím, že je spíše odradí, než podpoří.

Obklopte se lidmi stejného ražení. Buďte s nimi v kontaktu. Mohou vám napumpovat krev do žil ve chvíli, kdy se budete cítit na dně. Přinesou vám inspiraci a nový vítr do plachet.

Sami vyhledávejte nová místa. Nezavírejte se doma. Objevujte, poznávejte a nebojte se seznamovat. Často se inspirace objeví na místech, kde byste ji nečekali. Buďte otevřeni možnostem.

7) Vnímejte svoje úspěchy

Nezapomeňte vidět svoje dosud dosažené úspěchy.

I to, že jste podnikání vůbec rozjeli, vnímejte jako veliký úspěch. Mnoho lidí zůstane jenom u fantazie.

Oceňte se, že jste nepropadli strachu a pochybnostem.

Prožijte si každý malý posun. Oslavte jej. Triumfy vám pomohou v časech, kdy budete mít pocit, že se neposouváte.

Mluvte o nich s přáteli. Sdílená radost je dvojnásobná radost. Budete-li mluvit o úspěchu, dodá vám to správné impulzy k těm dalším.

Teď rozviňte plachty a vyplujte na moře. Není na co čekat.

 

Iveta Prokšová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

4 důležité kroky k ABSOLUTNÍMU ODPUŠTĚNÍ

Publikováno uživatelem: Bc. Adéla Staňková
4 důležité kroky k ABSOLUTNÍMU ODPUŠTĚNÍ

Chybovat je lidské, odpouštět je božské. Chcete-li být šťastným člověkem, používejte „božské zákony“.

Často mi lidé vykládají: „To už mám pořešené,“ nebo „Rodičům jsem už dávno odpustil,“ a já jim to ve většině případů nevěřím. Stejně tak byste mohli říci: „Jsem astronaut,“ a přitom jste za celý život neopustili zemskou atmosféru a letěli jste maximálně v letadle. Chápete? Něco prohlásit má úplně jiný charakter než to udělat. Udělat v tomto případě znamená prožít a procítit. Jedině tak získáte stoprocentní jistotu, že jste to opravdu zvládli.

Také se setkávám s tím, že dotyční si prý odpuštění nezaslouží. Dost možná vám udělali tak kruté věci, že jim jen tak odpustit nejde. Odpustit ale neznamená prominout, ospravedlnit nebo souhlasit. Odpustit znamená vypustit, očistit sebe. Očistěte se od jedu, který ve vás druzí zanechali. Ten jed otravuje vás, ne ty, kteří ho do vás vpustili. Jim je kolikrát úplně jedno, že se trápíte. A mnohdy to ani nevědí.

  1. Krok PŘIJETÍ

V první fázi jde o to, abyste přeťali emocionální vazbu. Přestanete se bouřit, vzpírat, plakat, doprošovat se, vztekat se, cítit se vinni. Poodstoupíte o krok stranou a podíváte se na celou věc nezúčastněně. Získáte střízlivý postoj a nadhled. Dojde vám, že hořekováním nic nezměníte, protože už se stalo. Minulost změnit nemůžete. Dostali jste se do prázdného prostoru, nulového bodu. Celou věc přijímáte jako fakt, jakkoli to bolí. Teď můžete říci: „Ano, přijímám tuto skutečnost.“ Druhý vás mohl obrovsky ranit. Vy pouze přijímáte to, že vás ranil. Nebudete před tím utíkat. Nebudete chtít, aby to bylo jinak. Nebudete proti tomu bojovat. Jen to přijetí prožijete.

Teď, když už víte, že s tím nemůžete nic dělat, je možné pocítit klid a mír. Je možné rozproudit zablokovanou energii.

  1. Krok POCHOPENÍ

V dalším kroku uznáte, že se do vašeho života vloudil nějaký negativní program. Něco způsobilo, že se vám stala bolestivá zkušenost. Potřebovali jste tuto zkušenost. Přitáhli jste si ji. Přijímáte tím zodpovědnost za prožitou událost v životě. Nic se vám nestalo náhodou, vše má své příčiny. Vy konkrétní příčinu nemusíte nutně hledat. Stačí vyslat přání, že chcete odstranit vše, čím jste si situaci přitáhli. Zjednodušeně řečeno, chcete odpustit sobě za to, co jste si nevědomě způsobili.

Jestli vám to pomůže, přehrajte si scénář znovu a dívejte se na věc očima druhého. Nedělejte to logikou. Nehledáte argumenty a vysvětlení. Pouze to zkuste procítit.

  1. Krok PROPUŠTĚNÍ

Dostáváte se k samotnému čištění. Uvolňujete vše špatné. Vše, co už nepotřebujete. Už jste pochopili. Teď chcete docílit toho, aby se vaše podvědomí vyprázdnilo. A prázdnota se poté naplní láskou.

Představujte si, jak se člověku, který vám ublížil, dějí příjemné věci. Jak je šťastný. Je to silná káva? Nenechte se odradit. Opakujte tyto představy. Pocity nenávisti a žalu se postupně transformují. Ne vždy je to instantní řešení, ale vždy je účinné. Je trvalé. Potřebujete jen dostatečnou trpělivost, odevzdanost a ochotu odpustit.

  1. Krok PODĚKOVÁNÍ

S poděkováním přichází vaše vděčnost. Dostali jste lekci. Potřebovali jste školu, abyste se posunuli dál. Uvědomujete si, jakou práci jste procesem odpuštění dokázali? Kolik lásky z vás vzešlo? Tím uznáte i sami sebe a budete se mít za tento čin opravdu rádi. Je to vznešený akt. Osvobozující.

 

Milujte své nepřátele.

Milujete tím hlavně sebe. Vám vaše odpuštění pomůže.

Bc. Adéla Staňková – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Pořád nejsem dost dobrá. Připadám si nedostatečná.

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Pořád nejsem dost dobrá. Připadám si nedostatečná.

Proč se shazujeme? Proč sebe vlastními myšlenkami ničíme? Z čeho to pramení? Jak se těchto destruktivních pocitů zbavit? Narodili jsme se jako krásné, čisté a láskyplné bytosti. Měli jsme otevřenou náruč, se kterou jsme běhali za maminkou, za tatínkem nebo za starším sourozencem, ke kterému jsme vzhlíželi. Toužili jsme s nimi sdílet svět. Radovat se z našich pocitů radosti, co se nám povedlo. Ukázat obrázek, který jsme namalovali, nebo předvést komín z kostek, který se nám napoprvé podařil postavit. Chtěli jsme pofoukat koleno a pomoct od bolesti, když jsme se učili chodit a zakopli jsme. Jednoduše jsme chtěli s těmi nejbližšími sdílet naše radosti i starosti, které jsme prožívali již od prvního nadechnutí.

Co se nám však často dostávalo zpátky:

„Neotravuj. Jdi pryč. Hraj si sám. Neřvi. Nech mě být. Dej mi pokoj. No – dobrý, co jsi namalovala, ale co úkoly do školy? Nefňukej, vždyť ta modřina nic není…“ Tak jsme zklamaní, smutní a plni vnitřní bolesti usoudili, že je něco v nás asi špatně, když nás nevítají také s plnou náručí. Že to není ještě dostatečné, když nemají stejný pocit radosti z našeho výrobku. Že nejsme důležití, když se jdeme podělit o naši bolest a nepřipadá jim rozbité koleno jako dostatečný důvod k slzám. Předali jsme okolí plnou moc a větší právo posoudit hodnotu a důležitost toho, co prožíváme. Tak jdeme životem dál a stále se nám podobné pocity opakují. Vytvořené programy v našem podvědomí dál ovlivňují, co prožíváme.

Shazujeme a znehodnocujeme vlastní úspěchy

Nejsem dostatečná. Musím se víc snažit. Můj úspěch není nic extra. To, co se mi povede, umí každý. Přestali jsme postupně radostně běhat s otevřenou náručí, protože jsme se báli dalších zranění. Tak jsme se rozhodli na sobě pracovat, snažit se a usilovat o to, být lepší. Dokonalejší a konečně dostateční pro naše okolí. Dobře se učit, dělat, co ti blízcí očekávají, aby nás začali konečně láskyplně přijímat. Jediné, po čem jsme toužili, byla bezpodmínečná láska a pocit přijetí. Stejné nastavení jsme si přenesli i do dalšího života, do partnerských vztahů, vztahů s dětmi, do zaměstnání. A tak se jen bojíme, kdy se nám opět potvrdí vnitřní bolest z našeho pocitu nedostatečnosti. 

Již nyní jsem dost dobrá – můj seznam osobních úspěchů

Jak se pocitu nedostatečnosti zbavit? Sepište si seznam, co všechno jste zvládli. Neporovnávejte svůj úspěch s ostatními. Každý sám cítí nejlépe, co vnímá jako osobní úspěch. Pro někoho to může být narození dětí, pro jiného postavení domu. Jiný může vnímat jako osobní úspěch, že dojel sám autem 50 km. Pro jiného to třeba úspěchy být vůbec nemusí. To je jedno. A je to v pořádku. Neexistuje žádný seznam TOP 100 úspěchů a jedině až splním jeden z nich, tak si mohu dovolit říct, že jsem dobrý a úspěšný. Mohu mít svůj vlastní seznam úspěchů. Důležitý je můj pocit.

Každý sám jsme si vlastním posuzovatelem a umíme nejlépe sami posoudit, co je náš úspěch. Protože jsme byli sami se sebou a každý krok v těhotenství, studiu, v řízení auta, stavění firmy nebo domu jsme museli sami udělat. My sami nejlépe víme, kolik nás to stálo úsilí, co vše jsme museli zvládnout, překonat, z jakých komfortních zón vystoupit, kolik odvahy sebrat, abychom toho našeho osobního úspěchu dosáhli.

Každý z nás je úspěšný i jenom tím, že zvládl přijít na tento svět, nadechnout se a dýchat. Máme úspěšné tělo, které nám pomáhá prožít další nový den. Poděkujte si, povzbuďte se, oceňte se za vaše vlastní osobní úspěchy a prožijte si ten krásný vnitřní pocit: „Jsem dobrá. Jsem skvělý.“ Věřte, že ti praví kolem vás to cítí stejně. A jak to vnímají ti ostatní – to neřešte.

Přeji vám krásný, úspěšný den a pokud vás hlava bude stále šidit a posílat staré programy, které vás budou stahovat do pocitů nedostatečnosti, jsem tu pro Vás a mám pro Vás i přímo na míru seminář, který Vás vrátí zpátky k sobě, vnitřní radosti, lásce, klidu a DOSTATEČNOSTI 🙂 Seminář: CESTA ZPÁTKY K SOBĚ více ZDE  >>

ZOBRAZIT VÍCE

Vytvořte si svůj vysněný domov

Publikováno uživatelem: Jana Köhlerová
Vytvořte si svůj vysněný domov

Co se vám vybaví při vyslovení slova DOMOV? Domov pro mnohé z nás znamená místo, kde jsme v bezpečí, znamená jistotu, klid, soukromí. Je to místo, kam se vždy rádi vracíme, kde se cítíme příjemně a uvolněně. Zkrátka není nad „teplo“ domova.

Péče o domov

Rádi o své domovy pečujeme. Muži opravují a vyrábějí. Ženy naopak pečují a zkrášlují. Každý přikládá svou ruku k dílu – k příjemnému bydlení. Staráme se, aby naše zázemí bylo v co nejlepším stavu a útulné. Zkrátka aby se nám v našich domovech krásně žilo.

Domov v nás

Až příliš mnoho energie a času věnujeme tomu, co nás obklopuje. Máme sice vyladěné domy, zahrady, byty, ale přesto nejsme šťastní. Ano – přes veškerou venkovní péči zapomínáme na zvelebování toho, co nosíme uvnitř, ve svých srdcích a hlavách. Nevěnujeme se svým pocitům, myšlenkám, náladám… Doslova letíme životem se zapnutým autopilotem.

Návrat

Což takhle vypnout autopilota? Zastavit se, nadechnout se z plných plic, prodýchat se, a to nejlépe někde venku na čerstvém vzduchu. Vnímat jen sebe a vzduch. Zkrátka začít pečovat i o svůj vnitřní domov.

Stavba

A začít rovnou pěkně od podlahy. Základem pro kvalitní vnitřní bydlení by měla být naše sebehodnota, sebepřijetí. Mít se rád a umět se ocenit, povzbudit. Být sám sobě nejlepším přítelem. To je úplný základ, na kterém pak můžeme stavět dál. Dále můžeme postavit náš talent. Naplnit náš svět smysluplnou činností, která nás bude těšit a přinášet nám radost a v neposlední řadě i peníze. V dalším patře bych věnovala péči výběru toho pravého partnera pro život. A v láskyplném vztahu vytvářet zdravý život pro sebe i pro naše děti. Nakonec přijde střecha, postavená z životních radostí, štěstí, lásky, smíchu, pohody, pozitivní energie… S takovou střechou pak zůstaneme i přes sebevětší průtrž mračen v suchu. Líbil by se vám takový domov?

Dobrá zpráva na závěr! Takový krásný, útulný vnitřní domeček si může vytvořit každý! Avšak jako klasický zděný dům nevznikne jen tak, i tento vnitřní nevznikne bez práce. Taková práce se nám však bohatě vyplatí, a to nejen nám, ale i našemu širokému okolí. Tak pojďme stavět své úžasné domečky!

 

Jana Köhlerová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

LÁSKA – jak ji procítit a nasměrovat

Publikováno uživatelem: Bc. Adéla Staňková
LÁSKA – jak ji procítit a nasměrovat

Láska je nejmocnější silou ve vesmíru. Uzdravuje, tvoří a dojímá. Láska opečovává. Vše umožňuje. Ničemu nebrání a před ničím neutíká. Je tak silná, že jakýkoli popis se k ní nemůže ani přesně přiblížit. Slova ji nedokážou obsáhnout.

O její důležitosti nikdo nepochybuje. Nikdo, kdo ještě aspoň trošku dokáže cítit. Láska je poslední naděje i první nadechnutí. Láska pomáhá vždy a všude. Každému.

Mějte se více rádi

Myslím, že tato jednoduchá rada neminula nikoho z vás. Někde jste ji viděli nebo slyšeli. A objevuje se poslední dobou stále častěji. Někteří už víte, co a jak. Dokážete s energií lásky úspěšně pracovat. Pociťujete účinky, a to tím silněji, čím déle se této „práci“ věnujete.

Někteří ale netuší, jak to udělat. Co se tím myslí. Bylo by hezké mít se více rád a více ráda. To jistě ano. Ale JAK?

Máme štěstí, že žijeme v dnešní době. Vědění, které se kdysi šířilo jen mezi vyvolenými a vládci, je nyní dostupné všem.

Je možné vyrobit něco z ničeho?

Co když momentálně žádnou lásku necítím? A k sobě už vůbec ne? Kde ji vezmu? Cítím jen smutek a bezmoc…

V každém člověku je láska. Trpělivě čeká, až si jí někdo – vy – všimne. Ona totiž nemá agresivní a dominantní charakter. Proto se stalo to, že byla přehlušena energiemi, které pro vás mají ničivé účinky. Každý zná energii lásky. Jen neví, že je třeba s ní pracovat vědomě! Ona odnikud zvnějšku nepřijde. Uvědomte si to, prosím. Nejsou mezi námi děti štěstěny. Nějací vyvolení. Všichni jsme milováni stejně. Jen jsme se rozhodli to nevidět. A v každém okamžiku máte možnost otevřít oči a spatřit ji.

Začněte představami

Jakýmkoli způsobem zklidněte své tělo. Může to být prodýcháním, meditací, cvičením, procházkou. To proto, aby se negativní energie, kterých můžete být plní, zprůhlednily a pustily vás pod povrch (například pod povrch negativních myšlenek). Je třeba, abyste si uvědomili, že můžete být pouze pozorovatelem všeho, co se děje. Nemusíte být vtaženi dovnitř těchto dějů nebo myšlenek.

Teď si ujasněte, jaký pocit chcete prožít. Vybavte si ten nejláskyplnější pocit, jaký jste kdy v životě měli. Představte si milovanou osobu, novorozené dítě, dojemnou pomoc člověka druhým, cokoli, co rozvibruje vaše srdce. Chvíli ten pocit podržte. Do té doby, než se vám bude zdát, že dále rozvinout ho už nedokážete.

Přesměrujte lásku tam, kam je třeba

A teď přichází ten magický moment. Můžete tuto lásku, kterou právě prožíváte, poslat, kam jen budete chtít. Sobě, jinému člověku, stromu, vašemu psovi, sousedům, domu, celé planetě, celému vesmíru… kam vás jen napadne. Nenásilně a podle potřeby si vyberte příjemce lásky a vysílejte ji směrem k němu. Můžete si pomoci vizualizací. Představte si, jak z vašeho srdce letí milion malých srdíček nebo zlatý provázek, který se natahuje kupředu, aby se propojil s druhým srdcem. Představujte si světlo a teplo. Představujte si barvy. Doporučuji zářivě bílou, zlatou, růžovou, stříbrnou, duhovou. Představujte si proud energie, který vychází z vás a šíří se prostorem. Sami zjistíte, co na vás nejlépe platí. Vychutnejte si ten hřejivý pocit u srdce. Několik minut každý den. V pravidelnosti je to tajemství.

Budete-li lásku vysílat směrem k sobě, což určitě a často dělejte, můžete se zpočátku trošku zdráhat. Zkuste si představit sebe jako malé dítě. Pomůže vám to. To dítě si to zaslouží. Dejte mu maximum své lásky.

Další stupeň se vám zpočátku nemusí vůbec líbit. Nespěchejte na něj. Hrajte si. Pomalu zkoušejte. S láskou k sobě. Pošlete lásku i svým nepřátelům, lidem, které nemáte rádi, kteří vám nějakým způsobem ublížili. Vaše srdce se tím otevře ještě víc. Že si to nezaslouží? Nejde o ně, jde o vaše srdce a to především osvoboďte. Tím, že jim pošlete lásku, jim postupně dokážete odpustit. A na tom záleží. Pročistíte se a budete zářit jako diamant.

Projevujte lásku všude, kde můžete

… To už také všechno znáte. Když se spatříte v zrcadle, usmějte se na sebe. Pohlaďte se. Pečujte o sebe. S láskou se oblékněte, když je vám zima. Zeptejte se sami sebe (nebo ještě lépe vašeho malého dítěte uvnitř), na co máte právě chuť. Trénujte to často. Tak často, dokud se vám nestane, že už to budete dělat automaticky pořád. Už nepůjdete sami proti sobě. S láskou k sobě a ke všem ostatním uděláte to, co je pro vás nejlepší.

Budete překvapeni, že pocit lásky bude neustále růst. Budete ho cítit silněji a silněji. Láska vždy zvítězí. Tak jí pomozte!

S láskou Adéla

 

Bc. Adéla Staňková – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak děti nepřipravit o pocit vlastní hodnoty a důležitosti?

Publikováno uživatelem: Bc. Eliška Bachurová
Jak děti nepřipravit o pocit vlastní hodnoty a důležitosti?

Všechny děti přicházejí na tento svět hodnotné a důležité. Tato malá, krásná stvoření věří sama v sebe, s nadšením objevují nové, tvoří a do všeho se pouštějí s tím, že to dokážou.

… Jak ale děti rostou, jako by se některým sebehodnota postupně vytrácela…

V koučinkovém křesle se pak setkávám s úžasnými dospělými, kteří sami o sobě pochybují, nevěří si a častokrát mají pocit, že nic nedělají dost dobře. Potýkají se také se strachem pouštět se do nového, protože najednou očekávají, že to nedokážou.

Měla jsem možnost dlouhodobě sledovat děti předškolního věku a pravdou je, že už v tomto věku u nich lze vysledovat odlišné vnímání vlastní důležitosti a hodnoty.

Vezměme si příklad šestiletého chlapce, Štěpána. Při vybarvování obrázku Štěpán mezi dospělými prohlásí: „My jsme se doma rozhodli mít miminko až za rok.“ Překvapení dospěláci se ho doptávají: „Jak jste se rozhodli? Snad mamka s taťkou se rozhodli, ne?“ Na to Štěpán odpovídá: „Ne, my doma rozhodujeme společně.“

Ze srdce bych vám přála vidět spokojenost Štěpána, kterému jeho rodiče dopřávají pocit důležitosti. Přirozeně přistupují k němu i k jeho názorům jako k hodnotným.

Štěpánovým uším jsou věty typu: „Jsi ještě malý, tomu nerozumíš.“ nebo „O tom rozhodují jen dospělí.“ docela cizí.

Naopak děti, které tyto věty doma pravidelně slýchávají, poznáte naprosto přesně. Jsou to děti, které poslouchají autority na slovo. Děti, které nepřicházejí s vlastními návrhy, protože se naučily, že autority a dospělí to vždy vymyslí a rozhodnou lépe za něj.

Z těchto dětí vyrostou poslušní dospělí, kteří nadále poslouchají autoritativního šéfa, paní na úřadě nebo svoji manželku. Každé své rozhodnutí si pro jistotu nechají někým potvrdit, protože nevěří, že by se o něčem rozhodli sami za sebe správně.

Někteří z vás mi jistě budou nyní oponovat tím, že přece nemůžete nechat rozhodovat vašeho malého potomka o tom, kdy zplodíte další dítě.

A tak hned podotýkám, že to po vás ani nikdo nechce. Samozřejmě že důležitá rozhodnutí nakonec uděláte vy. Nicméně když dopřejete svému dítěti pocit důležitosti, pocit, že se na rozhodování spolupodílí, že s ním počítáte, že vás jeho názor upřímně zajímá, neskutečně své dítě v jeho sebepojetí podpoříte.

Dáte mu tím ten nejcennější dar. Dar vnímat, že v každém věku jsem HODNOTNÝ a DŮLEŽITÝ.

 

Bc. Eliška Bachurová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Ne všechno, co nosíme v hlavě, je naše

Publikováno uživatelem: Jana Köhlerová
Ne všechno, co nosíme v hlavě, je naše

Věděli jste, že některé pocity, myšlenky, které nosíte v hlavě, nejsou vaše? Napadlo vás někdy něco takového? K napsání tohoto článku mě přivedly mé osobní zkušenosti a také zkušenosti s klienty v koučinkovém křesle.

Neinformovaní dospělí

Dospělí si často myslí, že děti při hře nevnímají dění kolem sebe a neposlouchají, co a jak si jejich blízcí sdělují. Případně že tomu přece nemohou vůbec rozumět! Jedná se však o velký omyl!

Vysavače informací

Malé děti jsou doslova jako vysavače: nasávají do sebe vše, co se kolem nich děje. A dokonce zachycují veškeré pocity a nálady svých blízkých, většinou svých rodičů. A protože pro dítě jsou rodiče tím nejdůležitějším, tou zásadní autoritou jeho života, ukládají se informace od rodičů s velkou vahou. A zároveň se stejně velkou vahou mají na další život človíčka zcela zásadní dopad.

Naprostá důvěra

Děti svým rodičům naprosto důvěřují. Vždyť jsou v prvních letech svého života na rodičích zcela závislé. A vše, co přichází od rodičů, považují za pravdu, že to tak prostě je.

Výsledek?

V dospělosti pak mnoho z nás prožívá řadu trpkých životních situací. Zažíváme bolestné pocity, se kterými si nevíme rady, a co je hlavní – vůbec netušíme, proč se nám to děje. Vůbec nevíme, odkud se to vzalo.

A tak máme šílené strachy, úzkosti:

  • z udělání chyby (přitom jsme nikdy žádnou zásadní chybu neudělali),
  • stavíme se do role oběti (přitom nám nikdo neubližuje),
  • cítíme, že jsme chudáci (aniž bychom k tomu měli jediný viditelný důvod),
  • máme pocit, že o nás nikdo nestojí (a kolem je mnoho blízkých, kteří nás mají rádi),
  • přepadají nás pocity smutku (i když se kolem nic smutného neděje).

K zamyšlení

Všechny tyto stavy a pocity jsme nasáli-převzali od svých blízkých (rodičů, prarodičů) a nejsou vůbec naše. S naším současným životem nemají nic společného.

Každý však máme možnost se rozhodnout pro změnu a zastavit to! Zatavit toto destruktivní předávání z generace na generaci a vypustit do světa šťastné a spokojené „děti“, které si budou svůj život užívat!

Jana Köhlerová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak vás ovlivňuje vaše prostředí

Publikováno uživatelem: Bc. Adéla Staňková
Jak vás ovlivňuje vaše prostředí
V koučinku se zabýváme tím, co se děje v hlavě. Tam vše vzniká. Na počátku bylo slovo. Myšlenka. Bez prvotní myšlenky se nestane nic. Proto chceme-li něco změnit, začněme tam – ve své vlastní hlavě. Jak na to, rozebíráme podrobně s klienty v koučinkovém křesle.
Dnes vám chci však nabídnout i jiný úhel pohledu. Jelikož vše souvisí se vším, váš stav mysli se odráží všude v prostředí kolem vás. Je užitečné začít si toho všímat a příznivě ho ovlivňovat ke svému prospěchu. Prostředím myslím vaše „neživé“ okolí, ne ostatní lidi. Nikdy se nesnažte měnit druhého člověka. To je počínání proti vesmírným zákonům a jako takové bude vždy „po zásluze potrestáno“. Každý má právo se rozhodovat podle sebe a jednat sám za sebe, a to i v případě, kdy jste si jisti, že by to pro dotyčného (nebo pro vás:)  bylo lepší jinak. Můžete nabídnout inspirativní myšlenku, podat pomocnou ruku, ale tím to končí. Rozhodnutí je na onom člověku a na vás je ho pouze respektovat.

Co ve svém okolí můžete změnit?

Platí pravidlo, že nejzásadněji vás ovlivňuje to prostředí, ve kterém trávíte nejvíce času. A v takovém prostředí můžete často číst životy ostatních jako v knize. Chcete číst pěkný příběh? Napište si ho podle svých představ. Upravte si okolí podle svých nejlepších představ a pak pozorujte, co to s vámi uvnitř dělá. Tak, jak to máme uvnitř (v hlavě), tak to máme i navenek (kolem sebe). Je jedno, čím začnete, jestli uvnitř, nebo vně, ve finále dojde ke změně obojího.

Máte-li chaos v hlavě, uvidíte ho i kolem sebe. Máte přesně přehled, kde co doma najdete a jdete najisto? Nebo zběsile přehrabujete všechny šuplíky a skříně a jste překvapeni tím, co kde najdete? Líbí se vám místo, kde žijete? Vypadá podle vašich nejlepších představ?

Uděláte-li si doma pořádek, značně se vám uleví. Zbavte se všeho nepotřebného. Nechte si jen to, co se vám líbí a co používáte. Udělejte si ze svého příbytku krásný prostor, ne skladiště. Dnešní doba se vyznačuje přehlceností a stejně to vypadá i kolem vás. Vyčistěte prostor, aby mohl krásně dýchat. Vše se potřebuje obměňovat a čistit. Je to princip života. I buňky v těle se neustále obměňují. Všimněte si, jak to často vypadá u velmi starých lidí. Mají kolem sebe tuny věcí a vzpomínek, na kterých lpí. Jsou doslova obaleni nánosy svého života. Do domu často už nepouštějí ani čerstvý vzduch. To je přesně to, čeho se chcete vyvarovat, pokud chcete zůstat pružní, čilí a zdraví. Zrevidujte své věci a zjistěte, jestli jich skutečně potřebujete tolik.

I bez znalosti principů harmonického bydlení a toků energií pro sebe uděláte mnoho, když budete udržovat domov pěkný, čistý, vzdušný a prosvětlený.

Krása přitahuje pozornost.

Pozornost přitahuje energii.

S dobrou energií se vám dobře žije. Na udržování čistoty a krásy energii sice vydáte, ale mnohem více jí získáte zpět.

Kde trávíte svůj drahocenný čas?

Zamyslete se nad tím, kam chodíte ve svém volném čase. Líbí se vám prostředí, kde trávíte svůj čas? Chodíte tam, kde vás to nabíjí energií? Nebo kvůli druhým či z povinnosti býváte někde, kde vůbec nechcete být? Zjistěte, co vám dělá moc dobře, a často tam pobývejte. Může to být příroda, kultura, historické stavby.

Jak to máte zařízeno v práci?

Líbí se vám prostředí v práci? Lidé často vůbec neřeší, jak to vypadá v pracovním prostředí. Odkroutí si svoje a odcházejí domů. Uvědomte si, kolik času v práci trávíte. Upravte si alespoň to, co upravit můžete. Udržujte si pořádek. Lépe se vám bude pracovat. Když před sebou uvidíte haldy nevyřízených dokumentů, nebude se vám do nich ani chtít. Budete žít neustále s pocitem, kolik je toho ještě nevyřízeno a kolik je toho třeba udělat. Čemu věnujete pozornost, to roste. Dokumenty utřiďte, schovejte a zpracovávejte postupně jeden po druhém.

Vystavte si na oči předměty, které vám dělají dobře: fotky, sošky, amulety, ocenění a diplomy. Některé květiny a kameny umějí pohlcovat škodlivou energii, využijte jich.

Šaty dělají člověka

Čím blíže jdeme k sobě, tím více svůj život ovlivňujeme. Jaké je vaše bezprostřední prostředí ? Do čeho oblékáte své tělo? Jak se v oblečení cítíte?

Pozorujte své pocity, jsou klíčem ke všemu. Cítíte se přesně tak, jak byste si přáli ,nebo jsou vaše představy jiné? Pořiďte si oblečení, které s vámi přesně ladí.

Chcete být například bohatší? Oblékněte se tak, jak si myslíte, že se bohatí lidé oblékají. Choďte tak často a pozorujte reakce okolí. Užívejte si svých pocitů.

Tak jak se cítíte, tak i žijete. Zkuste to. Pokud nevíte jak na to, ráda vám pomohu.

Bc. Adéla Staňková – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Proč nevidíme jinou cestu – aneb chci změnit svoji práci nebo začít podnikat.

Publikováno uživatelem: Iveta Prokšová
Proč nevidíme jinou cestu – aneb chci změnit svoji práci nebo začít podnikat.

Dnešní ráno bylo ideální pro běh, nefoukal vítr a bylo teplo. Běhám stejnou trasu už 6 měsíců. Vyhovuje mi, protože ji znám. Znám každý kopec, každý strom a skoro i každý kámen. Vím, jak rozložit síly. Co mě ale dneska překvapilo, byla cesta uprostřed pole. Krásná a široká a já si jí dosud nevšimla.

Vedlo mě to k zamyšlení. Je to stejně jako v životě. Každé ráno vstaneme a vyběhneme na tu svoji naučenou trasu. Rychlá snídaně, děti do školy, ve spěchu do práce a pak zpátky domů. Stále stejné rutinní povinnosti. Večer si leháme do postele utahaní a s pocitem nenaplněnosti. Utíká nám drahocenný čas. Čas pro to, něco dokázat. Toužíme po něčem, ale nevíme po čem. Tuhle touhu máme všichni vrozenou, ale buď nás v ní doma nepodporovali, nebo jsme ji potlačili sami.

Proč tu jinou cestu nevidíme?

Protože se bojíme změny. Protože nevíme, co chceme, a tak než abychom to zjišťovali, tvrdneme tam, kde jsme. Protože máme rádi jistotu. Bojíme se selhání, a tak se raději o nic nepokusíme. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Zkuste se zastavit a zamyslet nad tím, po čem opravdu toužíte. Co by to bylo?

Změnili byste práci? Začali byste podnikat?

Často se druhých na to ptám, ale odpověď dostávám stejnou. „Na tohle nemám čas.“ „Já musím makat, vydělávat peníze, živit rodinu a nemyslet na blbosti“ … čas je drahý, když se ale zkusíte zamyslet…

  • V první chvíli odpovíte rozhodně ano, než vám vyskočí to „ale…“
  • Změnil/a bych práci, ale jinde to bude stejné nebo možná horší…
  • Začal/a bych podnikat, ale mám strach, že se tím neuživím…
  • Podnikám, ale nedaří se mi…

Dosaďte si „ale“ do jakékoliv svojí věty. V tom „ale“ se schovává váš strach. Máte pocit, že to bude změna k horšímu. Nevěříte, že se může dařit zrovna vám. Možná na to nemáte právo, možná nemáte správný návod nebo vám chybí jiná zásadní dovednost.

Mozek vás chrání před tím, udělat chybu, drží vás v zajetých kolejích a nedovolí vybočit.

Co když vám ALE řeknu, že to vybočení vyjde. Můžete žít svůj sen a každý den si užívat.  Bavit se prací a cítit naplnění z toho, co děláte. Tím vším jsem prošla. A žádný z těch strachů se nepotvrdil. Když se mi něco nedařilo, hledala jsem důvod proč. A vždycky jsem byla viník já. Co mi pomohlo pro začátek?

Rozmyslete si těchto 5 jednoduchých kroků:

  1. Co doopravdy toužím dělat?
  • Vnitřně to cítíte. Je to to, co vás baví a jde vám lehce. Sepište to na papír. Mozek si vypisováním urovnává informace. Pokud je vytáhnete z podvědomí do vědomí a napíšete si je, pak uvádíte energii do pohybu. To znamená, že s tím, co bude napsané, vám mozek začne vymýšlet cestu, jak toho dosáhnout.
  1. Co od toho chci a jak to můžu zrealizovat?
  • Chci se tím živit. Chci se odreagovat. Chci vybudovat svůj business. Chci být úspěšný/á. Chci vydělat spousty peněz.
  • Rozmyslete si, jak se tomu chcete věnovat, chcete změnit obor a najít si jiné zaměstnání, nebo rozjet vlastní business?  Co je potřeba udělat?  Můžete se svojí činnosti věnovat pouze okrajově. Přes víkend nebo jenom pár hodin v týdnu.  Mělo by vás to naplňovat a přinášet radost. To je základ.
  • Mohu se do toho pustit sám, nebo k tomu někoho potřebuji?
  1. Kdy začnu?
  • Na to je jednoduchá odpověď. Začněte hned. Cítíte tu energii a nadšení, které vám proudí tělem? To je správný okamžik začít jednat.
  1. Hoďte to na papír.
  • Pokud si úkoly napíšete do diáře, pomůže vám to rozvrhnout síly.  Tzn. „naporcujte medvěda“. Rozdělte si jeden veliký úkol na dílčí úkoly a podúkoly. Tak zamezíte prokrastinaci a nepřehltíte se. Častým důvodem odkládání je, že ten svůj sen vidíme jako velké sousto a cítíme, že na to nemáme.  V jednom týdnu si určete 3 úkoly, které uděláte. Tak se vám podaří je splnit a nebudete mít pocit přetížení.
  1. Sebedisciplína
  • Nejčastější problém každého. Víte, co chcete, víte, co pro to udělat, ale nakonec vás zradí mozek. Odloží to na příští týden, příští měsíc nebo další rok. Vždycky najde spolehlivý důvod, proč to neudělat.
  • Jak se bránit svojí hlavě? Neposlouchat ji. Uvědomte si, že v tu chvíli odsouváte svůj sen, svůj business, svůj úspěch o další den. Den, o který můžete dříve dorazit do cíle. Den, který vám nikdo nevrátí.

Mým doporučením je nebát se. Zrazovat vás může pohodlnost, únava a neumyté nádobí.  Ale odolejte. Rozhodně to za to stojí.  I já jsem se bála. Pustila jsem se do změny ve všech svých životních oblastech a často jsem propadala panice, úzkostem a i odkládání. Pomohlo mi, že jsem svůj směr měla sepsaný, takže pokaždé, když jsem zaváhala, jsem si otevřela diář a připomněla si směr. Někdy jsem ten smysl vůbec neviděla, jenom jsem v hloubi duše věřila. Vnitřní kompas mě vedl. Zavřela jsem oči a čekala, až slabost přejde. Přešla, za den, za týden, ale přešla.

Zásadním krokem je také kontrola sebe sama. Tzv. sebekoučing, po týdnu se zkontrolujte. Tím si odchytáte svoje špatné vzorce, kterým podléháte a které vás zrazují.  Projděte si, jaký úkol a proč jste neudělali? Ptejte se, co vám v tom zabránilo. Tak najdete svoje bloky a můžete hledat způsob, jak s nimi pracovat. To je nejlepší cesta, jak být efektivní.

Věřím, že teď už tu svoji cestu nebudete odkládat.

 

Iveta Prokšová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Dáváte svým dětem dostatek pozornosti?

Publikováno uživatelem: Ing. Eva Šinkmajerová
Dáváte svým dětem dostatek pozornosti?

Co znamená, když vaše dítě leze po památkách, na kterých je výslovně napsáno: Lezení na památky zakázáno!?

Co je to pro vás jako rodiče za informaci? Máte to přejít výchovným napomenutím? Nebo se tomu zasmát? Asi cítíte, že se obojí míjí účinkem. Ale co s tím tedy jiného dělat?

Proč jsi to udělalo? Odpověď: „Sranda, ne?“ Aha, opravdu? Zeptejte se sami sebe, v jakých situacích jste dělali lumpárny? Kdy jste říkali věci, které druhého šokovaly? Kdy jste dělali věci, které byly zakázány? To vzrušení, že vás někdo načape. Že si vás lidé všimnou. Že vás vidí. Co se pak stalo? Možná nic. Možná vám za to někdo vynadal. Možná se na vás podívali s bolavým údivem, jak něco takového vůbec může vyjít z vašich úst.

Proč jste však dělali věci, které se druhému nemusí líbit?

Odpověď je jednoduchá. Chyběl vám dostatek pozornosti od vašich rodičů. Od vašeho okolí.

A pozor, ne pozornost typu, všímám si tě, protože od tebe něco potřebuji. Emičko, pojď umýt nádobí. Jituško, vyndej prádlo z pračky a běž ho pověsit. Jaroušku, běž uklidit rozházené boty do botníku.

Jde o jinou formu pozornosti. Přijdete za svými dětmi a obejmete je. Jen tak. Nemáte k tomu vysvětlitelný důvod. Cítíte to. Cítíte, že chcete obejmout. Zeptáte se svého dítěte: „Jaký jsi mělo den?“ Ale ne ze setrvačnosti, nezúčastněně, protože se to od vás očekává. Abyste přeplnili svou hlavu už tak dost plnou jiných informací. Přestanete dělat vše, co tříští vaši pozornost. I kdyby jen na 3 minuty se v klidu podíváte na své dítě, prohlédnete si ho, jak je krásné (a to nejen fyzicky, ale tím, jaké je, co z něj vyzařuje), a s plnou pozorností se ho zeptáte: „Jaký jsi mělo den?“ Zeptáte se, protože cítíte, že vás to opravdu zajímá. Že to nedokážete procítit? A proč? Protože vás také nikdo neobejme a nezeptá se? Aha – a proč?

Zahrajte si s nimi třeba na klávesy, na kytaru, na flétnu, dělejte s nimi, co vás samotné baví. Ne proto, abyste je to naučili. Prostě jen proto, abyste sobě i jim dopřáli alespoň na 15 min si dát plnou pozornost. Dovolíte-li si déle, tak klidně i déle. Je to jen na vás. Vyloženě sobě i jim dopřejete dožrat se tou vzájemnou bezpodmínečnou pozorností, která vám tolik chybí.

Vnímejte informace, které proudí mezi vámi a dětmi

Cítíte ten hřejivý proud energie, který prochází vaším tělem? Cítíte, jak vám z toho srdce poskakuje? Věřte, že i vašim dětem. V ten daný moment je to vše, co potřebujete. Neexistuje v tu chvíli nic jiného. Jen vy a vaše děti. Spolu.

Vnímejte, co si vzájemně s dětmi vysíláte za informace. Co se opravdu ukrývá za slovy. Co se opravdu ukrývá za činy.

Dovolte svým dětem žít podle vlastních představ. Dovolte sobě žít podle vlastních představ.

Někdy je to jednodušší, než si myslíte.

 

Ing. Eva Šinkmajerová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

 

ZOBRAZIT VÍCE

4 kroky z nespokojenosti. Proč jsme pořád nespokojení?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
4 kroky z nespokojenosti. Proč jsme pořád nespokojení?

Taky jste se přistihli, že ačkoliv máte v životě skutečně vše, co jste si kdysi přáli: partnera, děti, rodinu, dům, stejně cítíte vnitřní nespokojenost? I když není logický důvod se tak cítit, máte pocit, že vám pořád něco chybí? Jako by ten vnitřní obraz radosti stále postrádal nějaké další části puclíků a nebyl dostatečně dokonalý? Svoji vnitřní nespokojenost svalujete na partnera, že nedostatečně zalil zahradu, děti nepoklidily hračky z obýváku nebo se na vás druhý špatně podíval? Hledáte důvody nespokojenosti kolem sebe?

Proč vidíme spíš nedostatky

Jedním ze zákonů přírody je neustálý vývoj. A protože jsme součástí přírody, je přirozené, že nás tak vede i naše hlava. „Když neuvidím možnost zlepšení, mohu ‚usnout na vavřínech‘. Nedostatky musím vyřešit, abych byl lepší. Nebudu-li řešit nedostatky, zakrním…“ Představte si, že jsem měla i klienta, který měl v hlavě program, že když nebude řešit nedostatky, umře! Byl věčně nespokojený, unavený, utahaný a úplně vyčerpaný životem, protože ho mozek vůbec nepustil se radovat.

Vidět nedostatky je tedy na jednu stranu v pořádku, protože nás to vede se vyvíjet a posouvat. Ale pro kvalitní život není potřeba vidět nedostatky všude. To je naopak likvidační a spíš nás to brzdí a ničí.

Jak začít pracovat na vnitřní spokojenosti?

1. Pojmenuji si jen zásadní nedostatky.

Podívám se na svůj život. Co zásadního mi chybí? Lepší práce, která by mě bavila? Tak jdu hledat talent a případné nedostatky v tom, proč tu svoji práci snů nemám. Nevyhovuje mi moje postava? Tak se podívám, jaké nedostatky mám ve svém životním stylu. Jak jím, jaký je můj pitný režim? Jak se věnuji svému tělu? Je důležité si pojmenovat, co je váš nedostatek, a ten začít příjemně zlepšovat. Hlava vás pak nepovede řešit malichernosti jako nedostatečně umytá okna, nepořádek na zahradě nebo nepoklizené hračky.

Slibte si: „Nedostatky ve svém životě budu odteď vnímat jen v zásadních oblastech, které začnu příjemně zlepšovat.“

2. Je potřeba začít vidět již jako dostatečné to, co máme a vybudovali jsme.

Základem vnitřní nespokojenosti je to, že vše, co máme, již bereme jako samozřejmé. „To, co mám a zvládl jsem, je normální, nic na tom není. Mám dům, partnera, děti a dobrou práci, firmu, ale to má přece každý.“ To, co máme, pro nás přestane být hodnotné. Je potřeba se naučit vidět hodnotu toho, co máme, již nyní.

Poděkujte si: „Jsem dobrý, za to, co jsem zvládnul.”

3. Napište si seznam všeho, co jste zvládli.

Vystudovat školu. Porodit děti. Založit rodinu. Postavit dům. Postavit firmu. Vydělat peníze. Odejít z nefunkčního vztahu. Zvládnout se postavit na vlastní nohy. Opustit jistotu zaměstnání a začít podnikat.

4. Vyjádřete si vděčnost za vše, co máte za sebou a zvládli jste.

Vše, co nyní máte, včetně zkušeností, které jste nabrali, i životní moudrost, kterou jste získali díky svým předchozím rozhodnutím, má obrovskou hodnotu. To, co jste zvládli, není nic samozřejmého, nic, co by přišlo automaticky. Museli jste kvůli tomu ujít pořádnou cestu. Projít nepříjemnostmi. Vystoupit z komfortní zóny. Přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí. Zvládnout bolest.

Vše, co máte ve svém životě, jsou výsledky vašich vlastních rozhodnutí a má trvalou hodnotu.

Vnitřní nespokojenost je nejen požírač energie, ale odráží se i v a na našem fyzickém těle. Doslova ho ničí zevnitř a somatizuje se tak v různých zdravotních problémech, které přecházejí až do vážných nemocí.

Zastavte sebedestrukci včas a vraťte zpátky do svého života radost, hravost, lásku a vděčnost. A pokud vám to samotným nepůjde, tak nezoufejte. Rádi vám pomůžeme odstranit z hlavy vaše nastavení, která vám v tom brání.

Jde to a víme, jak na to…

ZOBRAZIT VÍCE

6 kroků, jak se zbavit pocitu zrady

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
6 kroků, jak se zbavit pocitu zrady

„Kašlu na lidi. Jsou mi jedno. Zklamali mě. Zradili mě. Nikomu nevěřím…” zaslechla jsem divokou debatu u vedlejšího stolu, v kavárně. Rozhovor dvou žen byl plný jedu, zla a bolesti.

„Myslela jsem si, že je to hluboké přátelství. Že se o druhého mohu opřít. Svěřit se. Uvěřila jsem, že je to opravdové. Dala jsem důvěru. Otevřela jsem se. Věřila jsem, ale zradil mě. Otočil se zády. Nedodržel slib. Moji důvěru zklamal.” Možná jste podobné pocity s někým zažili. V nejbližší rodině, s partnerem, s kamarádkou, s přítelem, kolegou v práci, nebo dokonce společníkem ve firmě.

Pocit zrazení je zákeřná emoce. Sžírá tělo i duši. Trápí člověka. Stahuje dolů a ničí. Je možné jí podlehnout, uzavřít se před světem a „foukat si na ránu” a dožít jako oběť. Lepší je však za ní udělat tlustou čáru. Vyčistit ji v sobě. Ulevit si. Zvednout hlavu vzhůru a dorůst tak pro kvalitnější vztahy. Ale primárně je potřeba začít u sebe. Zrale a kvalitně v sobě pocity zpracovat a vyčistit.

Jak se zbavit pocitu zrady?

1. Druhý dělal to nejlepší, co myslel, že je nejlepší

Každý se rozhodujeme tak, jak si v daný moment myslíme, že je nejlepší. Jestli cítíte zradu od druhého člověka, tak ji v sobě pusťte. Respektujte jeho jiné rozhodnutí. S vámi to nemá nic společného. Prostě se rozhodl jinak. Dali jste důvěru někomu, kdo nebyl na opravdový, hluboký a vzájemně silný vztah s čistým poutem připravený. Dali jste mu větší důvěru, otevřeli své srdce, ale nebyl schopný vaše vzácné dary přijmout. Neměl na to. Přijměte tento fakt. Hlavu vzhůru a jděte dá. Uvidíte, že vám do cesty přijdou zralejší osobnosti.

2. Druhý mi nechtěl záměrně ublížit

Jednání člověka je primárně v jeho vlastním zájmu. Je to tak vlastně i v pořádku, protože každý musíme nejdřív řešit sebe, své primární potřeby. Jednat v souladu se sebou, abychom přežili. Tudíž si neberte osobně, jestli se druhý rozhodl jinak, než jste očekávali. Primárně vám nechtěl ublížit, ale chránil sebe. Pokud to neuměl zvládnout jinak, než formou „zrady”, nebyl dostatečně vyzrálý své kroky s vámi sdílet jinak. Lépe to neuměl. Jednal nezrale. Zůstaňte nad věcí a pusťte v sobě takového člověka. Nechte ho jít svojí cestou.

3. Prožité zrady rodičů se mnou nemají nic společného

Někdy se nám pocity zrady mohou v životě dokola opakovaně dít. Nechápeme, proč? Z koučinkového křesla vím, že si od rodičů naše podvědomí přebírá i plno nevyřešených rodinných vzorců. Právě i nevyčištěné zrady v našich rodinách nás mohou vnitřně trápit. Pusťte v sobě rodinné zrady – je to problém mých předků a se mnou nemá nic společného.

4. Rozhodnutí druhého je přirozený vývoj situace – nejde o zradu

Jestli se druhý rozhodl jinak, než jste se původně domluvili, jde o vývoj. Život se mění. Každou vteřinu. Může se změnit i chování a přístup druhého člověka. Věřte, že ty vaše pravé spřízněné duše budou již stabilní a zralé osobnosti. Tudíž pocit zrady, který vás pronásleduje, je jenom přirozený vývoj kvality vztahů ve vašem životě. Některé vztahy nám do života přicházejí, abychom se na nich naučili a vyrostli. Pak je potřeba je včas pustit a jít dál. Pokud jste prožili zradu, tak si ji v sobě vyčistěte, udělejte tlustou čáru a využijte tyto informace k tomu, že vyrostete a zhodnotíte sebe pro další a hodnotnější vztahy.

5. Ten kdo vás zradil nestojí za to, abyste se jím trápili

Pokud jste otevřeli své srdce, dali druhému důvěru, ale zradil vás, berte to jako informaci. Zkušenost. Poučte se z toho. Protože ti praví a opravdoví blízcí a přátelé si vaší důvěry váží a nezradí vás a vaše vzájemné pouto budou utužovat. Opusťte postoj zhrzelého člověka. Postavte se k situaci zrale a vyspěle. Přijměte skutečnosti, že jste ještě sami nebyli dostatečně zralí vidět včas kvalitu druhého člověka. Věřili jste někomu, kdo nebyl na na silný a hluboký vztah připravený. Tudíž využijte zkušenost z daného vztahu k osobnímu dozrání.

6. Odpusťte sobě i druhému

Odpuštění je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Odpuštění neznamená, že souhlasíte s chováním a jednáním druhého. Nemusíte slova „odpouštím ti” ani vyslovit nahlas. Jde primárně o váš vnitřní pocit v sobě. Odpuštění druhému v sobě, ve svém nitru, ve své duši. Uvolnění svírající emoce a vzteku z toho, co se vám stalo. A jak nejlépe odpustit? Právě postupným pouštěním druhého, které zmiňuji v předchozích krocích. Druhý dělal to, co myslel že je nejlepší. Druhý mi nechtěl záměrně ublížit. Rozhodnutí druhého je přirozený vývoj situace. Neberu si chování druhého osobně, ale použiji svoji zkušenost pro osobní dozrání pro kvalitnější vztahy.

Zvládnutí pocitu zrady v sobě může být náročný proces. Není jednoduché všechny bolavé emoce v sobě vyléčit. Někdy to sami nezvládneme a je potřeba vyhledat pomoc. Protože to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, je vyčistit svoje vnitřní zranění a zbavit se všech sžíravých pocitů, aby se vám neprojevily ve formě nemocí. Protože nemoce jsou nevyřešené emoce. Rádi vám na vaší cestě k uzdravení vnitřních zranění pomůžeme…

ZOBRAZIT VÍCE

Jak zvládnout vysvědčení? 5 tipů, jak na to.

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Jak zvládnout vysvědčení? 5 tipů, jak na to.

„To jsem zvědavá, co přinese za vysvědčení. Doufám, že to nakonec vytáhne na vyznamenání. Jestli ne, tak ji přetrhnu…” zaslechla jsem rozhovor dvou žen v kavárně.Sama znám z koučinkového křesla, jak se plno dospělých v dětství snažilo stále uspokojovat své rodiče. Známkami, výsledky z tréninku, uklizeným pokojíčkem, vyneseným košem. Rodičům to však stále nestačilo. Byli věčně s něčím nespokojení. To zanechalo skutečně velmi fatální následky v životě lidí a mají pocit, že jsou nedostateční a nezaslouží si bezpodmínečnou lásku svých blízkých.

Zastavte včas destruktivní přístup rodičů ke svým dětem. Zvládněte zrale vysvědčení svých dětí.

A jelikož se blíží vysvědčení, což je jeden ze „strašáků” dětí, který rodiče i kantoři zbytečně hrotí, tak jsem dala dohromady několik bodů, jak to zvládnout.

1. VYSVĚDČENÍ JE INFORMACE

Závěrečné známky a souhrnné hodnocení školního roku na „magickém papíře”, kterému říkáme „vysvědčení”, berte jako informaci. Co se povedlo a nepovedlo. Co je v příštím roce dobré dělat jinak. Jak se z výsledku poučit. Nechte děti, aby vám samy zhodnotily, jak vnímají své vysvědčení. Co si o něm myslí a jak by samy sebe ohodnotily. Vysvědčení jsou relativní čísla na papíře a často i subjektivní vyjádření jednoho pedagoga. Jiný učitel by vaše dítě viděl a hodnotil jinak. Tudíž berte známky se zralým nadhledem dospělého rodiče a nedělejte z nich zbytečně velkou vědu.

2. VÝSLEDKY DĚTÍ NEJSOU VÝSLEDKY RODIČŮ

Často si z vysvědčení dělají větší hlavu rodiče než samy děti. Mají pocit, že jsou jejich výsledkem jako rodiče. Děti se pak snaží pro rodiče, ale vůbec ne pro sebe. A v tom je často ten hlavní problém a celoroční stres v rodinách se školou a vyústí pak poslední školní den. Ale výsledky dětí jsou výsledkem dětí. Tudíž předejte zodpovědnost za výsledky dětí jim samotným. Dejte si od nich zdravý odstup. Jakmile si děti uvědomí, že známky jsou jejich vlastní vizitkou, budou k nim přistupovat jinak.

3. KAŽDÝ SE SNAŽÍME DĚLAT TO NEJLEPŠÍ

Každý dělá to nejlepší, co v daný moment umí. To se týká i našich dětí. Určitě nechodily během roku do školy, aby šly záměrně udělat chybu při zkoušení nebo napsat schválně písemku z matiky na čtyřku. Tudíž pokud se některý předmět nepovedl, v klidu si zhodnoťte, proč a co je možné pro to udělat v dalším školním roce. Připusťte, že je přirozené, že každému jde něco lépe a něco hůř. V paletě školních předmětů je směs všech možných směrů a oborů a je normální, že k některému předmětu nemá dítě vlohy a nebaví ho. Je tu i další faktor – pedagog. Když neumí děti správně zaujmout a případně ho i samotného práce učitele nebaví, tak to na celkovém výsledku jeho svěřenců zanechá také následky. V hodinách je napětí a stres a to vše má vliv i na výsledky dětí.

4. JDĚTE NA OBĚD NEBO DO CUKRÁRNY A POVÍDEJTE SI

Udělejte si poslední den s vašimi dětmi nějaký příjemný rituál. Popovídejte si, zhodnoťte rok. Zeptejte se dětí, jaký mají pocit ze svých výsledků, z celého uplynulého ročníku a co by si přály pro nadcházející rok ponechat a co změnit. Učte je vnímat sebe. Podporujete v nich sebereflexi. Naslouchejte jim. Poznejte jejich vnitřní svět, co prožívají. Jak se cítí? Poslední školní den je pro mnohé emočně velmi silný a zároveň úlevný. Když se společně zastavíte a popovídáte si a vyjádříte svým dětem bezpodmínečnou lásku, respekt, přijetí a pochopení. Obejmete je, i když jejich výsledek není přesně podle vašich představ.

5. VYSVĚDČENÍ ZA CELOROČNÍ PRÁCI RODIČE

Než začnete hodnotit výsledky svých dětí a „moudře” komentovat známky nad „magickým papírem”, který děti přinesou ze školy, začněte nejdřív u sebe. Jaké vysvědčení byste si dali za svůj celoroční rodičovský přístup? Jak by vás oznámkovaly vaše děti? Jak byste dopadli u rodičovského vysvědčení vy? Nechte své děti, ať vás oznámkují. Začněte nejdřív u sebe. Podívejte, jak i vy sami si plníte své rodičovské úkoly. Věřte, že děti vás jen zrcadlí. Tudíž začít je potřeba nejdřív u sebe.

Vysvědčení rodiče:

Předmět Známka
Bezpodmínečná láska 1–5  
Respekt 1–5  
Přijetí 1–5  
Pochopení 1–5  
Naslouchání 1–5  
Nedávání nevyžádaných rad 1–5  
Objetí 1–5  
Vnímání pocitů dětí 1–5  
Trpělivost 1–5  
Klidné řešení konfliktů 1–5  
Rodinná pohoda pro zdravý růst dětí 1–5  
Harmonický domov 1–5  
Láskyplná komunikace s dětmi 1–5  
Vědomě trávený čas s dětmi 1–5  

Zvládněte zrale závěr školního roku svých dětí. Pravá láska, i ta rodičovská, je bezpodmínečná láska. Bez podmínek, tudíž známky na ni vůbec nemají žádný vliv. Řekněte svým dětem: „Mám tě ráda, takového jaký jsi, bez ohledu na to, jaké známky jsi přinesl na vysvědčení…”

Pokud vnímáte, že vám některý „předmět” jako rodiči příliš nejde, tak nezoufejte, ale začněte na sobě včas pracovat. Právě léto a prázdniny jsou skvělý čas, jak si příjemně osvojit principy gramotných rodičů, aby ten další školní rok byl pro všechny pohodovější. Prosperita dětí je odrazem prosperity rodiče. Tudíž pokud se nedaří dětem, musí na sobě začít pracovat nejdřív dospělí. Na vaší cestě ke zralému rodičovství vám může být nápomocná knížka…

ZOBRAZIT VÍCE

Proč nevidíme svoji hodnotu. Jak ji najít a neztratit

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Proč nevidíme svoji hodnotu. Jak ji najít a neztratit

„Jsem k ničemu. Nic na mně není. Nic pořádně neumím. Nemám žádnou hodnotu…”  Na koučinkovém křesle slýcháme podobné věty velice často…

Jak najít vlastní hodnotu a již ji nikdy neztratit?

V každé vteřině prožíváme nějaký pocit. Jdeme kolem zrcadla – nic na mně není. Připálíme omáčku – jsem neschopná. Partner nás nepochválí – nejsem dostatečná. Děti jsou protivné a stále něco řeší – nejsem dobrá máma. Šéf není spokojený s mým návrhem projektu – jsem nemožná. Nejdou nám věci podle plánu – jsem k ničemu. Každou chvíli nás sžírají nepříjemné myšlenky a pocity. Chování okolí vůči nám a své nezdary si bereme osobně. Devalvujeme se. Proč? Protože nevidíme pevně vlastní hodnotu. Věříme ničivým myšlenkám, které nám dokola posílá hlava.

Základ dobrého pocitu je vnímání vlastní hodnoty, sebe-hodnoty. Bez ohledu na reakce okolí. Uf, ale jak na to?

Kde je moje hodnota? Kam zmizela?

Vlastní hodnota je informace, která je v každém z nás. Nikde kolem sebe ji nenajdete. Nikdo ji neumí lépe posoudit než každý sám u sebe. Hlavou vám možná proběhlo: „A nebude to ode mě namyšlené.” Ne, nebude. Vnímat vlastní hodnotu je přirozené a zdravé. Vnímat sebe, uvědomovat si sebe a ohodnotit sebe nejenom v tom negativním, ale i v tom dobrém, je totiž v pořádku. Správné. Dokonce je to ohleduplné vůči okolí. Uvidíte, jak si vaši blízcí uleví. Nebudete od nich totiž stále očekávat, důkazy a potvrzování vaší hodnoty. Přestanete si vynucovat dokola zpětnou vazbu: „Jsem pro tebe dostatečná? Myslíš, že jsem jako máma dobrá? Proč doma neoceníte, co tu všechno pro vás dělám? Nevidíte, že se snažím, tak proč moji hodnou a přínos pořád nevidíte? Opravdu si myslíš, že mám nějakou hodnotu?”

Nezatěžujte své okolí, aby vám potvrzovalo vaši hodnotu. To není jejich úkol, ale váš.

Základem všech nedorozumění a vnitřní nespokojenosti je, že nevidíme vlastní hodnotu. Tudíž na to musíme jinak. Primárně je potřeba přijmout sami sebe. Vidět a vnímat svoji hodnotu již nyní. „Již dnes jsem hodnotný člověk, bez ohledu na to, že mi něco ještě nejde a dělám chyby. Nepovede-li se mi něco, moji dosavadní hodnotu to nebere. Naopak zhodnocuji se o novou zkušenost.” Je hodnotnější pes, který umí hlídat dům, nebo kůň, který umí táhnout klády z lesa? Každý z nich má svoji originální hodnotu. Zkusme sebe vnímat jako originální bytosti s jedinečnými hodnotami, schopnostmi a přínosem pro sebe i druhé.

Přijmout sebe bez ohledu na to, jak mě vnímá okolí, je základ. Okolí mě vnímá svými představami a očekáváními. To vůbec nemusím být já, jak mě vidí okolí.

Pokud svým chováním druhému záměrně neškodím, tak proč se stále ohlížet, jak mě okolí hodnotí?

Proč nevnímáme svoji hodnotu a očekáváme její potvrzení od okolí?

Na pocit nedostatečného vnímání sebe nás nastavili v dětství. Ostatní hodnotili, posuzovali, kontrolovali, opravovali, kritizovali, co děláme, a říkali, co bychom měli dělat. Hodnocení přicházelo zvenčí. Naši hodnotu určovali rodiče a další primární autority: „Jsi neschopná. Nic neuděláš pořádně. Nic z tebe nebude. Nic extra neumíš,” a když jsme se snažili vyjádřit svoji hodnotu, tak nás smázli: „Sebechvála smrdí. Nevytahuj se. Moc si o sobě nemysli. Budeš namyšlená a nikdo tě nebude mít rád. To umí každý, namalovat obrázek…” Nepodporovali nás ve zdravém sebevnímání a sebehodnocení. Naši sebehodnotu v nás doslova zašlapali. Vzali si větší právo ji posoudit za nás. Tudíž máme pocit, že pravdu o tom, jací jsme, mají ostatní. Slýchali jsem: „Já tě vidím lépe, jako rodič. Sebe vidíš zkresleně. Já umím lépe posoudit, zdali to děláš dobře.”

Jsme nastavení, že naši hodnotu vidí lépe okolí.

Vše živé i neživé má své místo, svůj smysl a hodnotu pro sebe i ostatní. Již tím, že máme fyzické tělo, které má hodnotu. Podívejte se na sebe. Dotkněte se svých rukou. Pohlaďte si obličej. Obejměte se. Máte hodnotné tělo. Hlavu, krk, ramena, ruce, zrak, díky kterému čtete tento článek a můžete ho číst nahlas i partnerovi. Máte nesmírnou hodnotu. Když se naučíte vnímat sebe, svoji fyzickou hodnotu těla, tak můžete jít dál. Tak jak se naše fyzické tělo narodilo, učilo se chodit a rostlo do plné velikost, stejně je to i s naším osobním potenciálem – vnitřním člověkem. Naše schopnosti, dovednosti, talenty také rostou. Rozvíjíme se a učíme každý den, celý život. Z pokusů, omylů, pozorování, co nás baví a nebaví. Co nám jde lépe. Naši hodnotu ještě víc postupně i zhodnocujeme.

Již dnes máte velkou hodnotu.

Rukama obejmete své blízké. Úsměvem potěšíte lidi kolem sebe. Polibkem dáte lásku. Slovem zahřejete srdce. Smíchem a radostí obohatíte své okolí. Nemusíte hned nic konkrétního darovat, vyrobit, uvařit, postavit, vytvořit… přesto máte hodnotu pro druhé i jako člověk dnes. Začněte ji vidět, vnímat, prožívat, užívat si a cítit již nyní.

Užívat si sebe a vnímat svoji hodnotu je základ, aby si se mnou užívali i mí blízcí.

Pohlaďte se, povzbuďte a usmějte se na svět. Uvařte si něco dobrého. Běžte se projít do přírody. Dopřejte si odpočinek. Jste na světě, abyste tu byli i pro ostatní hodnotní. Ale nejdřív musíte být hodnotní pro sebe. Tak svoji hodnotu již neztrácejte, ale přispívejte jí sobě a dál světu…

Tudíž na tom je potřeba primárně zapracovat. Změnit vnitřní programy v hlavě, aby nám pomohly vidět vlastní hodnotu a rozvíjet svůj vnitřní potenciál. Pokud se vám nebude dařit najít v sobě vlastní hodnotu a stále vás budou ovlivňovat a strhávat dolů vaše vnitřní programy, tak nezoufejte. Umíme vám pomoci se těchto nastavení navždy zbavit a objevit zpátky vaši zašlapanou sebehodnotu. Nejste na to sami. Pomůžeme vám.

Můj certifikovaný tým koučů Emočních rovnic

ZOBRAZIT VÍCE

10 důležitých bodů pro VÁŠ úspěšný rok 2017

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
10 důležitých bodů pro VÁŠ úspěšný rok 2017

Pojďme se společně připravit na rok 2017

Poslední dny v roce ráda trávím bilancováním

Můj vnitřní pocit mi říká: „Netahej do nového roku nic ze starého. Pokliď si v sobě. Vyčisti si „stůl”. Staré nech ve starém roce a připrav se na SVŮJ další rok…” Stejně je tomu pro mě i v tyto dny. Tak jsem si řekla, že se s Vámi podělím o to, jak probíhá můj proces bilancování…

Přemýšlím, poklízím si v sobě, rovnám si myšlenky a ujasňuji si svoji další cestu

Ze vzduchu je příjemně cítit, že jsou všichni kolem klidnější. Mnoho z Vás tráví čas doma, v přírodě, v kruhu svých nejbližších. Díváte se možná na pohádky, sytíte se dobrotami, odpočíváte a užíváte si sváteční atmosféru a čas „ninedělání”. Společenské vědomí je v tyto dny skutečně klidnější a láskyplnější. Tudíž proto je i ideální čas, který využijte i příjemně pro sebe a se sebou.

Zastavte se také jenom sami se sebou

Připravte se příjemně na SVŮJ rok 2017. Jak na to? Můžete se inspirovat z mého aktutální procesu bilancování. Můžeme se do toho nyní pustit společně. 🙂

Nejprve si pojďme uklidit a porovnat rok 2016:

  1. Co se mi v roce 2016 nepovedlo? Proč tomu tak bylo?
  2. Kam jsem se za celý rok dostala? Posunul(a) jsem se někam?
  3. Co jsem se v tom roce naučil(a)?
  4. Co jsem v roce 2016 zvládl(a)?
  5. Využil(a) jsem těch předchozích 365 dní pro svůj rozvoj a ku prospěchu dalších?

Upřímně si odpovězte na všechny výše uvedené otázky

Buďte k sobě maximálně upřímní. Čím přesnější budete v odpovědích, tím lépe si v sobě uklidíte „staré” a nebudete tahat nepříjemné pocity do nového roku. Největší problém můžeme mít s tím, že se bojíme připustit, že jsme udělali nějakou chybu. Chybu bereme jako selhání. Máme pocit, že chyba naši hodnotu snižuje. Ale zkuste se na chybu a selhání, které se vám staly v roce 2016, podívat jinak.

Chyba je jen informace

Díky chybě jsem se naučila, co dělat příště jinak nebo již vůbec nedělat. Díky chybě jsem nyní zkušenější a tím jsem se jako člověk právě zhodnotila. Chyba je jenom informace, která mě posouvá dál. Tudíž právě připuštění chyb v roce 2016 je základ, jak se lépe připravit na rok 2017.

Nyní se pojďme společně připravit na rok 2017:

  1. Jak bych chtěl(a) prožít rok 2017?
  2. Co konkrétně bych chtěl(a) v roce 2017 zažít?
  3. Jak využiji 365 dní pro sebe a ku prospěchu dalších?
  4. Co se chci naučit, poznat, vyzkoušet?
  5. Co bych chtěl(a) v tomto roce vytvořit? Jak využiji osobní kreativní sílu?

Jak se říká: „Jaký si to uděláš, takový to máš…”

To platí i pro Váš rok 2017. Věřte, že to, jaký bude Váš rok, na nikom jiném nezáleží než na Vás. Každý z nás má ve svých rukách moc a schopnost ovlivnit svůj další život. Přesněji řečeno ve svých myšlenkách. O čem přemýšlíme, to tvoříme. Je nezbytné si v sobě a své mysli poklidit.

Poděkujte sobě i svým blízkým za vše, co jste v roce 2016 zvládli

Odpusťte sobě i blízkým vše, co se Vám nepovedlo, nevyšlo nebo se neuskutečnilo. Poučte se z toho. Zvedněte se a jděte dál, do dalšího roku a využijte ho jako příležitost svůj život posunout dál a mít ho stejně tak dobrý nebo ještě lepší. Je to jenom na Vás.

Mně se toho v roce 2016 mnoho podařilo, ale také plno nepovedlo. Je však plno věcí, na které jsem na sebe pyšná a vděčná, že jsem se do nich pustila a zvládla je a jsou ku prospěchu dalším. Jedna z nich je můj nový TÝM koučů ZDE >>

Nemusíte vše zvládnout sami

Tudíž pokud si nebudete vědět rady, jak si v sobě poklidit, udělat si pořádek v hlavě, v sobě a svých myšlenkách… jak se zbavit ničivých myšlenek, starých křivd, pocitů provinění, vnitřní zloby, vzteku, nenávisti, výčitek, strachu a dalších „sžírajících” vnitřních emocí, které Vás jen likvidují a v novém roce určitě v ničem nepomohou, tak mám pro Vás připravený můj speciálně proškolený tým profesionálních koučů, který Vám pomůže. Nemusíte vše zvládnout sami. Požádat o pomoc totiž není slabost, ale naopak znakem síly osobnosti.

Připravte se na svůj rok 2017 co nejlépe

Štěstí přeje připraveným, protože pak bude pro Vás rok 2017 skutečně úspěšný a za 365 dní můžete být na sebe hrdí, co jste dokázali a kam jste se posunuli. Je to jenom na Vás.

Přeji Vám krásný sváteční čas se sebou a v kruhu Vašich nejbližších a těším se s mnohými z Vás na setkání v roce 2017 na mých SEMINÁŘE V ROCE 2017 ZDE >>, prostřednictvím mé knížky (NE)Gramotný rodič ZDE>>  nebo online programu ZDE >> nebo třeba na KOUČINKOVÉM křesle ZDE >>, pokud budete chtít kus na své cestě doprovodit nebo pomoci zvládnout Váš rok 2017 co nejlépe. Jsem tu pro Vás i s mým týmem koučů.

Přeji Vám, aby Váš rok 2017 byl láskyplný, úspěšný, radostný, vzrušující a bohatý…

S láskou Lucie

ZOBRAZIT VÍCE

Byla jsem otrokem Vánoc. Nyní si je opět užívám.

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Byla jsem otrokem Vánoc. Nyní si je opět užívám.

V dětství jsem Vánoce milovala.

Vzpomínám si, jak jsme s mými sourozenci vyrobili na dveře veliký kalendář a každý den jsme odškrtávali dny do Štědrého dne. Pamatuji se, že tam bylo celkem do 24. prosince 58 čtverečků! Štědrý den byl pro nás den přímo magický a těšili jsme se na něj již od října. 🙂

Čekaly nás dárky, sváteční oblečení, slavnostní večeře u svíček, mohli jsme začít jíst cukroví a dokonce i v obývacím pokoji, kam se obvykle celý rok nesmělo nosit jídlo.

Vánoce byly pro nás kouzelné a plné vůně jehličí, pečeného cukroví, františka a světýlek. Milovala jsem zdobení stromečku na Štědrý den při puštěné televizi s pohádkami a nasávala kus živé přírody v panelákovém bytě. Stromeček jsme dokonce jednou měli až do března.

S vlastní rodinou jsem se stala otrokem Vánoc

Jakmile jsem však začala mít vlastní rodinu, postupně jsem se stávala otrokem Vánoc. Místo těšení se od října začal stres a vnitřní tlaky. Abych to vše stihla. Co nakoupit rodině? Vygruntovat byt. Napéct cukroví. Jak zkoordinovat všechny rodinné návštěvy a povinnosti. Z vánoční pohody a klidu se mi tento čas najednou změnil do stresu a sprintem od úkolu k úkolu.

Několik let jsem otročení podléhala a vždycky si slibovala si, že to příští rok změním. Naplánuji, včas nakoupím dárky, s předstihem naklidím… Ale opět jsem do toho další rok zase spadla. Dokonce jsem se těšila, že až děti odrostou, nebudu Vánoce slavit vůbec a raději odjedu na celý prosinec někam do teplých krajů a úplně se od toho blázince izoluji. To by však bylo z extrému do extrému.

Vánoční pohodu si opět užívám

Před několika lety jsem si řekla dost a slíbila si již v říjnu, že moje Vánoce budou již skutečně plné pohody, klidu a vůně, jako jsem je vnímala v dětství. Bylo však potřeba udělat několik opatření a razantních změn. A jelikož se mi za několik let osvědčily, tak se o ně s Vámi ráda podělím, protože fungují.

  • Udělala jsem si seznam, co je pro mě důležité jako symbol Vánoc a co určitě chci prožít.
  • Jít na vánoční trhy a dát si svařené víno. Mít doma živý adventní věnec a velkou zásobu svíček a vonných františků.
  • Stromeček si nazdobit již klidně po Mikuláši a vychutnat si tak jeho vůni po celý adventní čas.
  • S naší rozrostlou rodinou jsme se dohodli, že dárky se budou dávat jenom dětem do 18 let a dospělí si vzájemně darují vánoční hostinu, na kterou každý přinese svůj oblíbený pokrm.
  • I s dětmi jsme si nastavili vánoční limity na dárky a buď mi dají tipy, nebo se nechají překvapit.
  • Gruntování domácnosti, jak jsem ho znala a celé roky kopírovala od své maminky, jsem zrušila.
  • Běžně uklízíme dál, jako celý rok.
  • Setkávám se jenom s těmi přáteli, se kterými je mi skutečně dobře.
  • Pečeme i jenom jeden druh cukroví, jak máme skutečně chuť. Pro radost a pro vůni. A víte, že ho někdy i hned sníme? Ale nesmírně si to užijeme. 🙂
  • Již hlavně žádný otrok pečení.

Poslední měsíc v roce tak jde skutečně již velmi poklidným a příjemným tempem, který využívám na bilancování roku, zastavení se sebou, dětmi, rodinou a přáteli u plápolajících svíček na adventním věnci, svařeného vína, horké čokolády a vychutnávání další symbolů, které k tomu období patří. Vánoce se pro mě opět staly obdobím vůně skořice, cukroví, jehličí a dalších symbolických zážitků, se kterými se vědomě zastavím a nasávám celým svým člověkem. 🙂

Rodina a domov by měly být místem láskyplné regenerace a odpočinku. Tak si ho dopřejme i o Vánocích. Začít musíme každý u sebe. Případné další tipy, jak mít doma se svými nejbližšími pohodu i během celého roku, najdete v mé knížce: (NE)Gramotný rodič >> Může to být i dobrý dárek pod stromeček, pro Vaše blízké. Co víc si přát a sobě a druhým dopřát než láskyplné vztahy, které ozdravují tělo i duši? 🙂 A nejen na Vánoce.

Přeji Vám krásný adventní čas. Naplňte ho tím, co Vám přináší radost a pokoj na duši. 🙂

S láskou Lucie

ZOBRAZIT VÍCE

Jak příjemně SLADIT práci a rodinu

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Jak příjemně SLADIT práci a rodinu

Šťastný rodič = šťastné děti
Připusťte, že nemusíte všechno zvládat

Šijeme si na sebe bič. Máme pocit, že jako máma musíme všechno zvládat. Práci, rodinu, děti, péči o domácnost, dokonce i partnerovu spokojenost si bereme za svůj úkol. Když jsou ostatní nespokojení nebo něco není v pořádku, vnímáme to jako vlastní chybu a osobní selhání. Máme pocit nedostatečnosti, neschopnosti a frustrace. Víte, že rodině a povinnostem kolem dětí a domácnosti věnujeme víc energie, než je pro všechny zdravé? Chybí nám pak potřebný čas na sebe a svoji profesní realizaci. Pokud v takové nerovnováze fungujeme několik let, je to cesta k osobnímu vyhoření. Sladit práci a rodinu mohu jen tehdy, pokud vyladím míru vynaložené energie pro rodinu.

 

Řekněte si o pomoc

Je v pořádku si říct o pomoc a připustit, že jsem nespokojená v tom, jak žiji. To není slabost, ale naopak projev vnitřní síly. „To, jak to v mém životě momentálně je, mě nebaví. Nestíhám. Nezvládám. Nemůžu. Nechci takhle dál fungovat.” Pojmenujte to, jak se cítíte. V klidu si napište, co vám ve vaší situaci nevyhovuje a chtěla byste to změnit. Tyto informace máte v sobě, protože když je napětí a nakumuluje se stres, tak to z vás často vylítá v návalu vzteku: „Vše je na mně. Nikdo mi nepomůže. Všichni spoléhají na můj servis. Jsem na vše sama. Když nebudu fungovat, nic nebude.” V této fázi výčitek se většinou stejně nic nevyřeší, tudíž když si připravíte konkrétní seznam těch zásadních věcí, se kterými potřebujete pomoci, vyhnete se podobným výstupům a události ve vašem životě se mohou pohnout pokojnou cestou.

 

Předejte zodpovědnost za plnění potřeb a povinností těm, kterým patří

Projděte svůj seznam společně s rodinou a přerozdělte zodpovědnosti za plnění potřeb a povinnosti těm, kterým patří. Přestaňte dělat úkoly za své děti i partnera. Příprava věcí do školy je povinnost dětí. Domácí úkoly jsou povinnost dětí. Večeře pro rodinu je povinnost každého člena rodiny, tak je potřeba se o ni podělit. Vodit děti na kroužky je povinnost obou rodičů, tak se o ni podělíme. Žehlení partnerových košil je jeho potřeba, a tak si to zajistí. Úklid domácnosti je pro všechny a je potřeba se na něm podílet nebo zajistit paní na úklid, protože je to pro všechny. Jídlo a další nezbytné nákupy do domácnosti je potřeba všech a je potřeba se o ni také podělit. Uvidíte, jak se vám uleví a začnete mít víc času na sebe, svoji práci a profesní realizaci.

 

Zapojte rodinu do spolupráce

Když zapojíte rodinu do spolupráce, pomůže to skutečně všem. Vám se uleví a děti se naučí větší samostatnosti a zodpovědnosti. Budou tak lépe připraveny do života. Role mámy a rodiče není jediná role v životě. Je v pořádku, že se chceme realizovat i profesně. A je dobré, pokud nás děti vidí právě i v jiných životních rolích a ne jenom pobíhající v zástěře. Pokud cítíte, že se v roli mámy dostatečně nerealizujete a potřebujete v životě právě i profesní realizaci, tak tento pocit respektujte. Je to v pořádku a je potřeba ho nepřehlížet a věnovat mu patřičnou pozornost. Zapojení rodiny do spolupráce vám vytvoří víc prostoru pro vaši pracovní oblast.

Pokud budete chtít konkrétní praktické nástroje, jak zapojit rodinu a vytvořit si příjemný rodinný management, najdete je v mé knize nebo se jim budeme intenzivně věnovat na semináři.

>KNIHA>>(Ne)Gramotný rodič

>SEMINÁŘ>>(Ne)Gramotný rodič

ZOBRAZIT VÍCE

Proč nám nejde být spontánní?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Proč nám nejde být spontánní?

Úplně jsem se sebepotlačila a utlumila vlastní vnitřní životní radost a nadšení z mého vlastního bytí. Být spontánní bylo pro mě riziko.

Vše začíná v našem původním „rodinném hnízdě“.

Doma, mezi blízkými jsem nikdy nebyla úplně uvolněná a sama sebou. Nebyla jsem spontánní. Vzpomínám si, že jsem byla doma pořád „v pozoru”, aby nebyl problém. Stále napojená na to, co se děje kolem. To mi dávalo pocit jistoty, že včas vyhodnotím svoje správné chování, aby byl klid. 

Jsem z rodiny 4 dětí a bydleli jsme v panelovém bytě 3+1.

Všechny 4 děti jsme měly jeden malý pokoj dohromady. Tudíž své vlastní zázemí měl každý velmi omezené a vlastně stále bylo potřeba brát ohled na ty okolo. Jestli náhodnou nespí mladší sourozenci, tudíž nerušit v pokoji. Jestli mamka v obýváku neodpočívá, tak tam raději nechodit, aby nebyla naštvaná. Jestli náhodou není potřeba něco uklidit, vynést koš, umýt nádobí, aby nebyl problém. Vzpomínám si, že jsem byla doma pořád „v pozoru”, aby nebyl problém. Kontrolovala jsem svoje chování, abych se vyhnula nepříjemnostem.

Uvědomuji si také, že jsem byla vlastně stále napojená na to, co se děje kolem.

Napojená na okolí, tudíž odpojená od sebe. Tím jsem vyhodnocovala, jak bych se měla nejlépe chovat a byla tak hodná a šikovná holka. Přijímaná a milovaná těmi nejbližšími. Napojení mi dávalo pocit jistoty, že včas vyhodnotím svoje správné chování, aby byl klid. Uklízet, pomáhat, být nápomocná s něčím. Nebo si někam zalézt a nechodit moc na oči. Být tiše a nerušit, když sourozenci spí. Nechat mamku v klidu číst, když si zrovna sedne ke knížce. Večer nerušit rodinu u televize. Napojení na okolí mě však odklonilo od mého vlastního uvolnění a spontánního chování. 

Doma, mezi blízkými jsem nikdy nebyla úplně uvolněná a sama sebou. To se mi pak opakovalo i v partnerství.

Mám pocit, že jsem doma, mezi blízkými nikdy nebyla úplně uvolněná a sama sebou. A když se tak náhodou stalo a člověk projevil spontánní náladu, tak přišlo od rodičů: „Uklidni se. Jsi nějaká moc rozdováděná. Asi nemáš co na práci. Dělej něco pořádného. Neruš. Nekřič. Neotravuj. Nepředváděj se. Dej mi pokoj.” Z těchto reakcí jsem se cítila nepříjemně, provinile a trapně. Plno podobných „ochlazovacích sprch” mé spontánní reakce začalo postupně vytvářet vnitřní bloky v mém autentickém a spontánním projevu. 

Začala jsem si tak vytvářet své vlastní vnitřní programy.

Mé vnitřní programy, které mi z těchto „ochlazovacích sprch“ začaly vznikat byly např.: Když budu v klidu, přijmou mě. Když se budu chovat rozumně a uvědoměle, budou mě mít rádi. Budu-li zodpovědná a ohleduplná, tak budu akceptovaná. Moje spontánnost může být trapná. Projevem své radosti mohu druhého naštvat. Budu-li veselá, druhému to může vadit. Uvolnění je riziko, že přijde problém. Být sama sebou je doma nepřijatelné. Budu-li sama sebou, nebudu blízkým vyhovovat.

Být spontánní bylo pro mě vlastně nebezpečné.

Nedovolovala jsem si tak sama od sebe se srdečně radovat a být spontánní. Případný projev uvolnění a radosti mi šel případně jenom při sdílení radosti a spontánnosti druhého člověka. Začala jsem tak víc jet na vlnách radosti druhých. To mi dovolovalo se trochu radovat. Úplně jsem se sebepotlačila a utlumila vlastní vnitřní životní radost a nadšení z mého vlastního bytí. Nešlo mi být spontánní, abych nepřišla zase nějaká „ochlazovací sprcha”.

Včas přišla změna a já se zpátky umím spontánně radovat 🙂

Naštěstí jsem si před lety uvědomila, že to nejsem skutečně já, kdo se nechce radovat, ale že jde o mé vnitřní nastavení, které mě formovalo v mé původní rodině. Začala jsem na sobě pracovat a odstranila postupně všechny vnitřní programy, které moji spontánnost blokovaly. My sami jsme totiž často dětmi negramotných rodičů, kteří dostatečně nezvládali sebe a své chování vůči nám. I když se snažili dělat to nejlepší, tak to nemuselo být skutečně to nejlepší pro nás.

Vždycky vede cesta z našeho začarovaného kruhu.

Někdy se můžeme točit v kruhu a nechápat, proč nám nejde prožívat a mít v životě to, po čem toužíme. Radost, spontánnost, pocit uvolnění, autenticitu, prožívání štěstí. Když však rozkryjeme své vnitřní nastavení a opravíme následky přístupu našich rodičů k nám, tak se skutečně osvobodíme „od sebe” a můžeme začít naplno rozvíjet svůj osobní potenciál. Cesta k rozvoji sebe začíná v nás samotných.

Na Vaší cestě k osvobození se „od sebe“ Vám může být nápomocná moje knížka: (NE)Gramotný rodič. 

Vede k pochopení proč se nám v životě děje to, co se nám děje. Knížka ukazuje cestu a dává i konkrétní praktické metody, techniky a pomůcky, jak se dostat ze začarovaného kruhu sebe sama. Často jsme totiž děti (NE)Gramotných rodičů, ale nyní je zodpovědnost za náš život již na nás samotných.

Více k mé knize: (NE)GRAMOTNÝ RODIČ >>

ZOBRAZIT VÍCE