MENU

Co nám naše TĚLO TRPĚLIVĚ ŠEPTÁ?

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Co nám naše TĚLO TRPĚLIVĚ ŠEPTÁ?

Naše kostra toho hodně unese, naše svaly toho hodně vydrží. Rozhodně ale není náš pohybový systém uzpůsoben k tomu, aby nesl všechny starosti světa, starosti naše i ostatních, starosti minulé, přítomné a hlavně budoucí.

Když už toho má tělo dost a není námi vyslyšeno po malých upozorněních, je třeba přitvrdit; začne víc volat o pomoc a někdy musí i hodně zakřičet, abychom se zastavili a zareagovali. Zastaví nás až bolest, nemoc nebo úraz.

Ze své praxe rehabilitační lékařky vidím pořád dokola a stále častěji přetížení vazů a šlach, tenisové lokty, syndrom karpálního tunelu, bolestivá ramena, záněty achilovek z přetížení, ostruhy patních kostí, bolesti kloubů a v neposlední řadě bolesti zad s pravidelnou frekvencí střídání oblasti krční nebo bederní páteře.

Typickým postojem dnešního člověka už snad dávno není postoj vzpřímený.

Hlava je v předsunu a snaží se pod množstvím všech starostí honících se v hlavě s předstihem zajistit všechno budoucí. 

Oči sklopené a sledující pouze pár centimetrů cesty před sebe, protože dohlédnout do dálky se bojí. 

Ramena vtažená až kamsi k uším do obranného postavení před všemi možnými útoky. Nejlépe se schoulit do klubíčka a nebýt.

Prostor pro dýchání omezen jen do horních segmentů plic pod klíční kostí. Na víc není čas. Pro sebe není na víc čas.

Bránice bolestivě stažená a nedovolující nic prožít a strávit bez zažívacích potíží.

Břicho povolené pod tíží všeho, co musíme překousnout a čemu se tělo brání a nechce přijmout za své.

Povolené svěrače, protože už jsme na spoustu věcí rezignovali a nemá to smysl.

Záda ohnutá pod nákladem problémů vlastních i cizích.

Ramena bolestivá a s omezenou hybností, aby se už nemusela hlásit do první linie a vyzvedávat druhé nad sebe a na úkor sebe.

Bolavé lokty a zápěstí, které nám už nedovolují jít za hranici sebe, brát si toho víc, než je možné.

Bolavé kyčle, kolena a hlezna, která nás zcela brzdí, aby nás donutily zastavit se a zamyslet.

Ploché nohy a patní ostruhy, které už neví, jak by pro nás zvýšily oporu a jistotu.

 

Naše reakce na bolest, nemoci a úrazy jsou pak často plné naštvání, že nás tělo brzdí, plné nespokojenosti, že nám přináší problémy, a plné ukřivděnosti, že nás tělo zradilo.

Nějak si při tom všem neuvědomujeme, že to my zrazujeme tělo, že problémy si tvoříme svou urputností a zatvrzelostí opět my a že jsme to právě my, kteří potřebujeme zabrzdit.

Zabrzdit, zrelaxovat, nadechnout se, zaposlouchat se do toho, co nám naše tělo šeptá, a pořádně ho s vděčností obejmout, pohladit a poděkovat mu.

Pokud se svým tělem neustále bojujete, pojďte tuto bitvu ukončit. S radostí vám pomohu nalézt řešení různých vašich psychosomatických obtíží. Vaše tělo se pro vás stane zase oporou a neocenitelným parťákem. Jsem tu pro vás.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE