MENU

Dáváte svým dětem dostatek pozornosti?

Publikováno uživatelem: Ing. Eva Šinkmajerová
Dáváte svým dětem dostatek pozornosti?

Co znamená, když vaše dítě leze po památkách, na kterých je výslovně napsáno: Lezení na památky zakázáno!?

Co je to pro vás jako rodiče za informaci? Máte to přejít výchovným napomenutím? Nebo se tomu zasmát? Asi cítíte, že se obojí míjí účinkem. Ale co s tím tedy jiného dělat?

Proč jsi to udělalo? Odpověď: „Sranda, ne?“ Aha, opravdu? Zeptejte se sami sebe, v jakých situacích jste dělali lumpárny? Kdy jste říkali věci, které druhého šokovaly? Kdy jste dělali věci, které byly zakázány? To vzrušení, že vás někdo načape. Že si vás lidé všimnou. Že vás vidí. Co se pak stalo? Možná nic. Možná vám za to někdo vynadal. Možná se na vás podívali s bolavým údivem, jak něco takového vůbec může vyjít z vašich úst.

Proč jste však dělali věci, které se druhému nemusí líbit?

Odpověď je jednoduchá. Chyběl vám dostatek pozornosti od vašich rodičů. Od vašeho okolí.

A pozor, ne pozornost typu, všímám si tě, protože od tebe něco potřebuji. Emičko, pojď umýt nádobí. Jituško, vyndej prádlo z pračky a běž ho pověsit. Jaroušku, běž uklidit rozházené boty do botníku.

Jde o jinou formu pozornosti. Přijdete za svými dětmi a obejmete je. Jen tak. Nemáte k tomu vysvětlitelný důvod. Cítíte to. Cítíte, že chcete obejmout. Zeptáte se svého dítěte: „Jaký jsi mělo den?“ Ale ne ze setrvačnosti, nezúčastněně, protože se to od vás očekává. Abyste přeplnili svou hlavu už tak dost plnou jiných informací. Přestanete dělat vše, co tříští vaši pozornost. I kdyby jen na 3 minuty se v klidu podíváte na své dítě, prohlédnete si ho, jak je krásné (a to nejen fyzicky, ale tím, jaké je, co z něj vyzařuje), a s plnou pozorností se ho zeptáte: „Jaký jsi mělo den?“ Zeptáte se, protože cítíte, že vás to opravdu zajímá. Že to nedokážete procítit? A proč? Protože vás také nikdo neobejme a nezeptá se? Aha – a proč?

Zahrajte si s nimi třeba na klávesy, na kytaru, na flétnu, dělejte s nimi, co vás samotné baví. Ne proto, abyste je to naučili. Prostě jen proto, abyste sobě i jim dopřáli alespoň na 15 min si dát plnou pozornost. Dovolíte-li si déle, tak klidně i déle. Je to jen na vás. Vyloženě sobě i jim dopřejete dožrat se tou vzájemnou bezpodmínečnou pozorností, která vám tolik chybí.

Vnímejte informace, které proudí mezi vámi a dětmi

Cítíte ten hřejivý proud energie, který prochází vaším tělem? Cítíte, jak vám z toho srdce poskakuje? Věřte, že i vašim dětem. V ten daný moment je to vše, co potřebujete. Neexistuje v tu chvíli nic jiného. Jen vy a vaše děti. Spolu.

Vnímejte, co si vzájemně s dětmi vysíláte za informace. Co se opravdu ukrývá za slovy. Co se opravdu ukrývá za činy.

Dovolte svým dětem žít podle vlastních představ. Dovolte sobě žít podle vlastních představ.

Někdy je to jednodušší, než si myslíte.

__________________________________

Další zásadní principy, jak přistupovat k dětem, aby z nich vyrostli šťastné a láskyplné bytosti, se dozvíte na semináři: GRAMOTNÝ RODIČ – Jak zaručeně uspět jako rodič. Více ZDE >>

_________________________________

 

Ing. Eva Šinkmajerová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

 

ZOBRAZIT VÍCE