MENU

Dávám výpověď!

Publikováno uživatelem: Iveta Prokšová
Dávám výpověď!

Dvě slova, která mění životní cestu. Zavírají jedny dveře a otevírají ty druhé. Co nás ale často zrazuje, jsou pochyby. Strach, že naše rozhodnutí bude špatné.

Častým důvodem toho, že zůstáváme ve špatné práci, je strach ze selhání. Bojíme se pustit se jistot, které jsme si vytvořili. Trvalo roky, než jsme si vybudovali to, co máme, a i když s tím nejsme spokojeni, vytrvale držíme.

Mám několik příběhů, ve kterých jsme prošli cestou strachu.

„Chci podnikat, ale bojím se,“ říká mi mladá dívka. Teď je tomu rok. Když jsme se potkaly, pracovala v malé pizzerii a toužila mít vlastní nehtový salón. „Potřebuji jistotu a nevím, co podnikání obnáší. Nemám návod. Nebude nikdo, kdo mi řekne, co mám dělat.“

Ale její touha byla natolik silná, že si cestu našla. Vymyslely jsme cestu „na půl“. Rozjela svůj „business“ při zaměstnání. Pronajala si místnost v kadeřnickém salónu a začala ve volných dnech. Bylo to náročné, často bývala unavená, protože šla z práce do práce. O víkendech si dodělávala kurzy, aby mohla nabídnout víc. Ale vyplatilo se jí to.

Před měsícem jsme se spolu znovu sešly; nad hrnkem horké kávy mi s odvahou řekla, že dává výpověď. V očích se jí leskl strach. Potlačila chuť vzít ta dvě slova zpátky a jenom pozorovala myšlenky, které jí vířily hlavou. „Nemám na to. Co si to tu vymýšlím? Nebudu mít peníze. Nejsem dost dobrá. Takových jako já je spousta. Potřebuji jistotu. Budu na to sama.“

Koukala na mě vystrašenýma očima a žádala mě o potvrzení, že dělá dobře.

Takovou moc má strach. Drží nás v zajetí. V pasti umělých jistot a falešného pocitu bezpečí. Každý den tiše trpíme v práci, která nás nebaví. Každý den ztrácíme tím, že ho nějak přežijeme. Za vydělané peníze se odměňujeme jídlem, drahými kabelkami, dovolenými. Ale stejně to nepřinese ten správný dobrý pocit.

Správný pocit přijde, až když se rozhodneme dělat to, po čem toužíme. Energie, která se Vám nalije do žil ve chvíli, kdy uděláte svůj první krok, vám pomůže „přeskládat Váš svět“.

 Mám pro vás jednoduché rady, když chcete dát výpověď:

  • Zastavte se a přemýšlejte
    • Vypněte autopilota a nechte myšlenky, ať vás samy navedou. To správné řešení máte v sobě. Samo se objeví, když si dáte čas. Víte-li, že chcete změnu, a víte-li, co budete dělat, tak máte vyhráno. Pokud se vám nedaří řešení najít, vezměte si někoho na pomoc. Kouče, kamaráda/ku. Pomůže vám najít směr nebo talent a ten vás povede.
  • Přestaňte se bát
    • Strach, který vám hlava vytváří a podsouvá, je vymyšlený. Ti úspěšní se báli stejně, ale nezastavilo je to.
    • Umíte být kreativní, i když to teď nevidíte, ale budete schopni vymyslet řešení na kteroukoliv situaci.
  • Promyslete si finance
    • Ujasněte si, kolik peněz potřebujete na zásadní poplatky. Bydlení, jídlo. Určete si minimum, které měsíčně potřebujete, a vytvořte si rezervu. V nejhorším můžete požádat o podporu z úřadu práce. Mozek se uklidní, když bude vědět, že na zásadní máte a nezůstanete bez peněz.
  • Určete si termín
    • I tady je potřeba promyslet, kolik času potřebujete, než výpověď dáte. Hlava vám sama nabídne měsíc, kdy na to budete připraveni.

 

Teď už je jenom na vás, jak se do toho pustíte. Všichni máme obrovskou sílu na to, změnit cokoliv v našem životě.

Rozhodnout se a jít si za svým je energie v pohybu. Dává vám svobodu. Jistotou jste si vy sami. Podnikání vás naučí nebát se nových zkoušek a proher, protože to není o selhání, ale o růstu. Budete se posouvat, poznávat sebe v nových situacích, budete se strečovat mimo svoje zajeté zóny, ale hlavně budete žít.

 

Iveta Prokšová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE