Těch peněz! Vyplatí se vůbec koučink?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Těch peněz! Vyplatí se vůbec koučink?

Nechat se koučovat, či ne?! To je, oč tu běží. Možná se vám při pohledu na sazbu kouče zamotá hlava. Tolik? No, za to bych měla tolik věcí. Od úplně nějaké zbytečnosti po pár zázračných hrnců! Ještě modernější televizi, dovolené u moře třeba až po plastiku prsou.

Ruku na srdce, milé dámy. Zbavíte se pomocí těchto vymožeností svých šrámů na duši? Stane se z vás díky smart televizi šťastnější žena? Pomůže vám prožít tu skutečnou lásku jako z telenovely? Nová prsa mohou být krátkodobou náplastí na pochroumané sebevědomí, ale to, že se nemáte ráda, nenapraví ani implantáty. Stejně jako s malým dekoltem budete přitahovat do života stejné muže. I ostatní lidi.

JÁ PŘED KOUČINKEM

I mně se podlamovala kolena. Orosilo čelo a ozvaly se harpagonské myšlenky. Popadl mě záchvat lakoty. Takové nekřesťanské peníze. V té době jsem přímo dřela v účetní firmě. Od rána do večera. I práci jsem si brala na víkend domů. Neznala jsem svátky. Ani pátky. Ba ani své dítě. No a když jsem chtěla být „dobrá matka“, vzala jsem jej sebou. A za celodenního svitu jeho tabletu jsem pracovala. Neměla jsem čas ani sílu rozejít se s partnerem. No a za tolik dřiny sice peníze byly, jenže jak přišly, tak odešly. Žádná dovolená. A když tak levně a být stále na příjmu.

PO KOUČINKU

Zkusím alespoň jednu zkušební hodinu. Rozhodla jsem se. No byla v AKCI😊. A světe div se. Absolvovala jsem několik sezení. Uvědomila jsem si sama sebe. Naučila se mít ráda. Pochopila jsem důvod svého sebemrskačství.

– Dala jsem výpověď. Opustila dobře placenou zlatou klec.

– Trávím více času s dítětem. Vidím, jak roste. Jezdíme na výlety. Hrajeme si.

– Pracuji z domova pár hodin týdně. Uživím se.

– Nemám potřebu stresy zajídat.

– Dořešila jsem i partnerství. Zbavila jsem se závislosti na partnerovi a rozešla se s ním.

Tento článek píšu z pětihvězdičkového hotelu. Za chvíli jdu na masáž. A večer mám v plánu vířivku a bublinky.

KOUČINK = ŠANCE I PRO TEBE

I ty můžeš změnit svůj život. Přestat prožívat love story jen díky červené knihovně. Lepit citové zranění další kabelkou či parfémem v tom lepším případě, či velkou porcí nezdravého jídla v horším. Váš život můžete obrátit k lepšímu. První krok je jen a jen na vás. Svého průvodce z řad úžasných, empatických kouček si můžete vybrat na www.lucie-konigova.cz/koucove/.

ŽIJTE SI SVOJI POHÁDKU VE SVÉM ŽIVOTĚ.

A pokud chcete začít nejprve pomaleji, připravila pro vás na podzim Lucie Königová Partnerské semináře nebo celodenní seminář Cesta zpátky k sobě. Více informací o všech akcích najdete zde: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/seminare/.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Nemáte doma muže despotu?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Nemáte doma muže despotu?

Ano, zamilovat se do despoty bylo pro mě snadné. Mě despotičtí muži provázeli celý život. O některých vím pouze z vyprávění. V rodině kolovaly historky, jak můj pra- prapředek týral svoji ženu. A ona se raději udřela k smrti. Ale nemusím chodit daleko do historie. Sestra otce je dodnes pod palbou kritiky svého muže. Nic není podle něj dobře. Ani mé matce se stejný typ partnera nevyhnul.

DESPOTICKÝ OTEC

Otec je pro ženu ta nejdůležitější osoba. Citové pouto mezi nimi ovlivňuje partnerský život v dospělosti. Naše pouto (po vzoru předků) bylo utkáno z nenávisti k ženám. Ony byly vinny za zpackaný život mužského pokolení. A tak i můj otec pokračoval v rodové tradici. Pro nadávky a ponižování matky i dcer nikdy nešel daleko.

MŮJ „LASKAVÝ“ DESPOTA

Není se čemu divit, i já jsem se zamilovala do despoty. Jeho nadbíhání, drobné pomoci a KONEČNĚ CHLAP, CO MĚL ZÁJEM, mě dostalo přesně tam, kam potřeboval. Neustálé obíhání kolem mi zprvu imponovalo. Ale když jdete s kamarádkou na víno, on vám v patách jako stín. Zkontroluje si situaci u stolu a čeká před vinárnou.

Ano, můj laskavý despota mi byl oporou. Stačilo slovíčko povzbuzení anebo slib a děly se zázraky. Stokrát mnou sbalené jeho kufry byly vybaleny. Jen mi vymluvil, že ta, co s ním spala v naší posteli, tam nebyla. „Něco se ti muselo zdát.“ V těchto situacích jsem si vždy vzpomněla na radu babičky: CHCEŠ-LI MUŽE, MUSÍŠ NĚCO PŘEKOUSNOUT. ŽENA BEZ MUŽE JE DIVNÁ.

CO MUSÍ ŽENSKÁ ZKUSIT, NEŽ PROZŘE

Já tomu chlapovi dovedla odpustit všechno. I návštěvu jeho ženy a pobyt u nás. Několikaměsíční. Dobrovolně jsem s ním hrála hru „já bytná, on nájemník“. Nechala jsem se donutit jít k potratu. Dítě by mu zkomplikovalo život. Ano, až tak jsem se sebou nechala manipulovat. Osm let mi trvalo, než jsem procitla. Pochopila, že jsem jen loutka. A co vy? Nezažíváte něco obdobného? Ba i horšího?

JAK JSEM DOKÁZALA ODEJÍT

Podle psychologů odejít ze vztahu s despotou je komplikované. On jako predátor svou oběť lehce nepouští. Co je důležité při odchodu ze vztahu? Mně pomohla konzultace s koučem. Vyslechl mě. Nesoudil. Nekritizoval. Společně jsme můj problém rozebrali. Mé úžasné a citlivé kolegyně najdete na www.lucie-konigova.cz/koucove. Budou vám nápomocny.

Více o tom, jak najít toho pravého partnera a jak mít rovnocenný, láskyplný vztah, se dozvíte na našich podzimních Partnerských seminářích. Podrobné informace o seminářích a městech, kde se konají, najdete na: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/seminare/cesta-k-harmonickemu-partnerstvi/.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak se zbavit pocitu viny ve 3 krocích

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Jak se zbavit pocitu viny ve 3 krocích

Promiň, neudělala jsem to schválně.“ Prosíme o „slitování“, pochopení, přijetí a odpuštění, ale nepřichází. Omlouváme se, snažíme se vysvětlit, obhájit svoji chybu, ale stejně to druhá strana nebere. Tak se třeba urazíme a nad naším pocitem viny uděláme navenek dramatické gesto – odejdeme středem a bouchneme dveřmi. Vnitřně se pak stejně v pocitu viny utápíme a trápíme. Takový postup je nezralý a vaše vyléčení pocitu viny je závislé na partnerově reakci. Jsme v emoční pasti.

„Zapomněla jsem na partnerův svátek. Neudělala jsem program podle partnerových představ. Nevyšel mi pro partnera vhodný dárek a byl z toho zklamaný. Špatně jsem pochopila datum našeho výročí a omylem jsem si naplánovala něco jiného. Zapomněla jsem koupit, o co mě partner žádal. Nestihla jsem včas vyřídit to, na čem jsme se s partnerem dohodli, špatně jsem si to naplánovala…“

Ať je vaše situace, ze které vychází váš pocit viny, jakákoliv a partnerova reakce negativní a bolí vás, tak má vždycky řešení. Důležité je nečekat, ale převzít řešení do vlastních rukou a z bolavé pasti se dostat ven.

Jak se z pocitu viny nejrychleji dostat ven a využít ji pro svůj růst?

Zda se v našem pocitu viny budeme dlouho patlat, nebo ne, záleží jenom na nás. A pokud nás v něm chce doslova koupat váš partner, jde o jeho problém. Mimochodem si zapamatujte: Slabí vaši chybu potřebují pro získání své síly a moci. Silní vaši chybu ani nepostřehnou.

Jak si pomoci sami, bez očekávání zralé reakce partnera?

  1. PŘIJETÍ

„Jsem blbá, nemožná, k ničemu a neschopná.“ – Zkuste to jinak: „Přijímám, že jsem udělala chybu. Vím, že jsem ji neudělala záměrně, zůstávám dál schopná a hodnotná v plno jiných věcech.“

Důležité je přijetí chyby a uvědomění, že nešlo o záměr, ale nedorozumění, nepochopení, zapomenutí, prostě o chybu. Chyba je lidská přirozenost. Může se stát komukoliv a kdykoliv, tudíž i mně, našemu partnerovi, dětem, rodičům, nadřízeným, komukoliv. Chybovat je normální. „Nechtěla jsem zranit ani partnera, ani ohrozit náš vztah. Prostě jsem to nezvládla. Prostě to nevyšlo. Něco jsem nechtěně pokazila.“

  1. POUČENÍ

Celý moment je pryč. Nedá se to napravit. Je to všechno ztracené, zničené a není šance na nápravu.“ – Zkuste to jinak: „Vím, že každá situace má řešení. Vždycky je příležitost nápravy, když se chce. Dokonce může být náprava ještě lepší než původní pokažená věc. Oslavu pojmeme ve větším stylu. Naše výročí pojedeme oslavit do Paříže.“

Z chyby se poučím, budu zkušenější a posunu se dál. Převezmu zodpovědnost, udělám nové opatření. Pokud zapomenete na důležité datum, dejte si připomínku do kalendáře. Pokud byl problém v tom, že se domníváme „nějak“ a rozhodneme i za partnera, tak se s ním příště o zásadní věci včas pobavíte. Pokud zapomenete něco koupit, dejte si lísteček na ledničku nebo si udělejte uzel na kapesníku. To je jedno, hlavně si vytvoříte opatření, abyste předešli opakování chyby. Kdo chce ven, hledá cestu a řešení, kdo nechce ven, vidí dál jenom problém. Je to jenom o vašem rozhodnutí.

  1. ODPUŠTĚNÍ

„Za to budu pykat. Musím si to odtrpět. Za chybu přijde trest. Musím počkat, až mi to partner odpustí a promine. Chyba bolí. Za chybu se platí.“ – Zkuste to jinak: Důležité je odpustit hlavně sama sobě. „Chyba je nová zkušenost. Chyba je informace, co musím příště udělat jinak nebo vůbec nedělat. Vím, že jsem to neudělala schválně a pouštím svůj pocit viny, protože do mého života nepatří. Trestat se nemusím ani nikdo druhý nemá právo mě trestat. Děkuji sama sobě, jak jsem chybu zvládla přijmout, poučit se z ní a teď si ji odpouštím, abych mohla v klidu dál pro sebe a další fungovat. Jde se dál.“

Nemusíte čekat na odpuštění partnera, až vás obejme a řekne: „Já vím, že jsi to neudělala schválně, rozumím, že se to může stát, vím, že se z toho poučíš…“ Neočekávejte od partnera tu nejzralejší verzi zvládnutí dané situace, jako by byl vaším ideálním rodičem. Nechtějte od něj reakci, kterou nemusí sám zvládnout. Dejte si primárně zralou zpětnou vazbu sami, ve 3 krocích. Přijímám – poučuji se – odpouštím si a jdu dál.

Jestli vás chce druhý „koupat“ ve vašem omylu, chybě a nedostatku, tak má nějaký svůj vlastní problém. Dokonce se našemu partnerovi i může hodit, že jsme udělali nějakou chybu, jelikož si na ní může zvýšit svůj pocit důležitosti. „Já to říkám pořád, je ti jedno co já. Vůbec mě to nepřekvapuje, že jsi zase zapomněla. Ty na náš vztah prostě kašleš. To je důkaz, že ti na mně vůbec nezáleží.“

Pro slabého člověka je vaše chyba příležitost, jak získat sílu a moc.

Pokud nezvládáte sami zapracovat na všech 3 krocích, vašem přijetí, pochopení a odpuštění, a máte tendence si dokola chyby vyčítat a utápět se v nich, tak je problém u vás ještě hlubší. Doporučuji se pustit do intenzivnější práce na sobě a získat tak postupně zpět vaši vlastní sebehodnotu, sebedůvěru, sebejistotu, sebeúctu a hlavně sebelásku. Protože se jinak budete ničit za živa a to není určitě důvod, proč jste se narodili na tento svět. Je potřeba se napojit zpátky sama na sebe. Cesta zpátky k sobě může být pro vás ten správný další krok. Ráda na ní budu vaším průvodcem. Můžete se na ni rovnou vydat: CESTA ZPÁTKY K SOBĚ. Více informací najdete ZDE >>.

 

Mgr. Lucie Königová- autorka tohoto článku

Kouč master. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jste samaritánka? Neskončíte dobře!

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jste samaritánka? Neskončíte dobře!

Prostě je to v nás, v ženách, hluboce zakódováno. Potřeba starat se, pečovat, zahrnovat láskou a péčí. Matka příroda to tak zařídila. Mezi péčí a samaritánstvím je velmi tenká stěna. A tak se není čemu divit, že některé ženy propadají mesiášství. Schovávají se před svým vlastním životem. Jsou ochotny položit i vlastní život, jen aby zachránily „svět“.

TYPICKÉ RYSY SAMARITÁNKY

  • Pomáhat a chránit, bez ohledu na to, zda ti druzí chtějí. Ani prosit nemusíte.
  • Žijí buď úplně bez partnera (pečují o rodiče a blízké), nebo…
  • Nebo si za partnery si vybírají z řad tyranů, alkoholiků.
  • Ze vztahů zpravidla neodcházejí.
  • Žijí životy jiných, aby nemusely žít ten svůj.
  • Mají nízké sebevědomí.
  • Touží po uznání a chvále od druhých.

TYPICKÁ DIAGNÓZA SAMARITÁNEK

  • Únavový syndrom
  • Migrény
  • Deprese
  • Obezita

MÉ SETKÁNÍ SE SAMARITÁNKOU

Ivona byla typický případ. Kromě náročné práce se dovedla postarat o bratra a jeho rodinu, navařit jim. Pohlídat děti. Vyslyšet kamarádky. Pomoct jim finančně i radou. Pečovat o dům a zahradu. Posloužit nemocným rodičům. Zachránit toulavé domácí mazlíčky z celého okolí. Obětovala se.

Mnoho žen trpí spasitelských syndromem. Jsou 24 hodin denně připravené pomoct. Bez ohledu na své potřeby. Výše uvedená Ivona dokázala hodiny poslouchat nářky kamarádky, že je sama. Přitom byla k smrti unavená. Ale co by si kamarádka pomyslela?!

DEJTE SE NA PRVNÍ MÍSTO

Samaritánky žene vpřed jejich touha „dostat pašáka“. Slyšet od druhých, jak je úžasná a šikovná. Jenže to dřív skončí v Bohnicích. Ostatní její pomoc berou jako samozřejmost. Jako otravnou věc. Přílišné opečovávání blízké dusí a bere jim svobodu.

Milé dámy, dejte sebe na první místo. Pochvalte se. Převezměte zodpovědnost. Lucie se svým týmem koučů připravila celodenní intenzivní seminář Cesta zpátky k sobě. Seminář vám pomůže krok za krokem uzdravit vztah k sobě a přinese kvalitu do života. Dovede vás k vnitřní radosti, životní energii, zdraví a lásce. Přihlášku a více informací o semináři najdete zde: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/seminare/cesta-zpatky-k-sobe/.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

3 kroky, které vás vyvedou ze vztahové krize

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
3 kroky, které vás vyvedou ze vztahové krize

Vztahová krize není důvod k panice. Nikdo neumírá. Jde o informaci, situaci, že nám není skutečně dlouhodobě dobře v tom, v čem žijeme. Krize je příležitost začít jinak. Jde o vyústění problémů obou stran. Je však potřeba nedělat unáhlená rozhodnutí, ale správně ji uchopit a postupovat systematicky, krok za krokem.

Pořád se hádáme. Vůbec na ničem se neshodneme. Partner se o mě vůbec nezajímá. Nechce nic řešit. Vše je na mně. Už mě to přestává bavit. Nikam to nevede. Asi od něj odejdu. Rozvedu se.…

Naše vztahy vzdáváme často dřív, než vůbec přijdeme na pravou příčinu našeho problému. Svádíme vinu na druhého a utíkáme ze vztahu v emocích předčasně, dřív než je pro nás i naše děti zdravé. Máme pocit, že když se rozejdeme, rozvodem se udělá tlustá čára, vše tím vyřešíme a začneme znovu. Ale bohužel vás vyvedu z omylu.

Z koučinkového křesla mám na stovkách vztahových problémů potvrzeno, že se vám stejný problém zopakuje ve druhém manželství, a dokonce i ve třetím. A víte proč? Protože si své vnitřní nastavení a chování bereme s sebou stejně zase dál. Pokud nezačneme nejdřív sami u sebe, tak se nemůže změnit ani naše partnerství a s tím související pocity, které v něm dokola prožíváme. Opakuje se nám to stále dokola. Podstata problému zůstává stejná, akorát se mírně mění forma. Jako v případě jedné mé klientky, které došlo, že pokud nezmění sebe a svůj vztah k sobě sama a nezačne se mít konečně ráda, tak se nezmění ani její vztahy a bude potkávat stále muže, kteří budou utíkat do „svého světa“ a nebudou s ní chtít trávit čas.

„Již jsem potřetí vdaná a časem zjistím, že je to pořád dokola. Můj první manžel byl závislý na alkoholu, druhý sice nepil, ale byl pořád v práci a doma moc nebyl. A ten třetí nepije, moc nepracuje, tráví konečně čas doma, ale je pořád na mobilu a stejně mi s ničím nepomůže. Zase je vše na mně. Připadám si osaměle.“

Asi se ptáte: Kdy je ale skutečně ten pravý čas odejít? Možná se budete divit, ale nastává to ve chvíli, kdy si dokážete s láskou říct: „Děkuji za společný čas, ale je potřeba jít již dál, každý sám, nebo s někým jiným.“ Pokud jste však ještě nedozráli do takového stavu a vaše krize je plná hádek, výčitek, emočních bouří a vzájemného ubližování, tak jste dva zraněnci, kteří si ze vztahové války odnesou polámané nohy, pochroumané sebevědomí a zraněné srdce. A věřte, že si něco podobného časem s jiným partnerem opět zopakujete.

Z mé osobní i profesní praxe vám předám mé hlavní 3 kroky, které pomáhají vyvést ze vztahové krize, abyste skutečně dokázali v pravou chvíli a s klidnou a čistou hlavou postupovat dál ve vašem vztahu a nedělat unáhlená rozhodnutí, kterých můžete jednou litovat.

Tudíž pokud skutečně ještě nejde úplně o život a nebojíte se, že vás váš partner do rána zamorduje, tak pracujte ve vašem stávajícím vztahu. Nejdřív v něm, sami na sobě, a následně společně. Jak konkrétně, píšu níže ve 3 krocích.

  1. ZASTAVTE SE.

Ukončete boje, složte zbraně, vylezte ze zákopů a udělejte si čas každý jenom sám na sebe. Může to být hodina ve všední den, nebo celý víkend jenom pro sebe. Možná cítíte, že potřebuje odjet sami na týden. Dopřejte si to. Je to nejlépe investovaný čas na sebe a pro váš vztah, abyste od krizové situace dostatečně „odstoupili“ a podívali se na svůj dosavadní partnerský život trochu s nadhledem a objektivně. Je potřeba si utřídit myšlenky. Nechat sesednou emoce. Ujasnit si, co a proč se děje. Určitě doporučuji nezůstávat doma. Tam vás bude rozptylovat neumyté nádobí, nevyžehlená hromada prádla a vykukovat další nedodělky z každého kouta. Ideálně si najděte úplně nové a neznámé místo, se kterým nemáte spojené žádné zážitky, ať vás nic nerozptyluje. Vezměte si blok, tužku a pište odpovědi na následující otázky.

Můj vnitřní dialog:

  • Jak se cítím v mém současném vztahu?
  • Co mě v mém partnerství bolí?
  • Co konkrétně mi od partnera chybí?
  • Co konkrétně od mého partnera potřebuji?
  • O co bych přišla, kdybychom se rozešli?
  • Co bych získal(a), kdybychom se rozešli?
  • Do kdy mi to dává smysl, ve stávajícím vztahovém nastavení a atmosféře setrvávat?
  • Co konkrétně já mohu změnit, aby byl náš vztah opět harmonický a láskyplný?
  • Mám chuť a sílu na stávajícím vztahu pracovat?
  • Co může být příčinou z mé strany, že se náš vztah dostal do krize?
  • Kdy se začal náš vztah kazit? Co to způsobilo?
  • Jak cítím, že chci prožívat můj pravý vztah?
  • Jakého chci mít vedle sebe člověka?
  • Jak chci s mým pravým partnerem trávit všední dny, víkendy?
  1. DOMLUVTE SI S PARTNEREM STRATEGICKOU SCHŮZKU.

Udělejte tlustou čáru a rozhodněte se, že začnete jinak, protože to, jak fungujete nyní, prostě nefunguje. Stanovte si termín, třeba za týden. Ideálně mimo domov, na nezávislé půdě. Každý z vás si přineste odpovědi na otázky z prvního kroku, z vašeho vnitřního dialogu. Vzájemně si je přečtěte. Ujasníte si, kde se oba ve vztahu nacházíte. Co vás do této situace dovedlo. Hoďte si tzv. „kotvu“, řekněte si, do kdy vám dává oběma smyl ve vztahu setrvávat, aby každý věděl, kolik každý z vás chce cestě z krize a nápravě vztahu dát času. A začněte na sobě pracovat.

  1. PUSŤTE SE DO AKČNÍCH KROKŮ.

Podívejte se vzájemně sami na sebe. Určitě jste se rozhodli dobrovolně pro společný vztah. Bylo to před lety vaše svobodné rozhodnutí. Tak stejným způsobem se postavte k řešení akčních kroků. Nikdo vás nenutí. Pokud nemáte chuť, tak je váš vztah již za horizontem, ale pokud cítíte ještě alespoň jeden žhavý uhlík, tak i ten může opět zažehnout vášeň ve vašem vztahu. Začněte každý pracovat nejdřív na sobě. Pojmenujte svůj problém z toho, co jste z odpovědí u vnitřního dialogu o sobě zjistili. Třeba jste přišli na to, že si neumíte říct o pomoc. Že stále očekáváte, že partner ví, co potřebujete. Že se bojíte mluvit, aby se partner nenaštval. Na čemkoliv, co si pojmenujete, se dá pracovat.

Krize je o tom, že jsme včas nepojmenovali problém, zastrkávali pod koberec a neřekli si, jak ho můžeme začít řešit. Máme nevyřčená očekávání, která se nám nenaplňují, ale jak by mohla, když jsme je neřekli. Využijte vaši strategickou partnerskou schůzku k tomu, abyste vše pojmenovali a mohli tím i začít dělat konkrétní kroky ven z krize. A až na nich zapracujete, tak si opět spolu sednete a řeknete si, jestli dává smysl jít společně dál.

Pojmenovaný problém Akční krok – co a jak konkrétně. Ideálně rovnou konat a nečekat, až se stane samo. Tvořte tak svoji ideální realitu rovnou. 🙂
Neumím si říct o pomoc. Partnerovi sdělím, že potřebuji pomoct s organizací dětí na kroužky. „Prosím o pomoc s vyzvedáváním syna z tréninku.“
Očekáváte, že partner ví, co potřebujete. Má očekávání, že mě partner obejme, sděluji nebo je příjemně vyjádřím. „Potřebuji se k tobě přitulit.“
Mám strach mluvit, aby se partner nenaštval. „Miláčku, musím to říct, i když se obávám, že ti to bude vadit. Již nemohu mlčet a dávat problém pod koberec.“
Chybí mi zájem partnera. S partnerem půjdeme každý pátek na „rande“. „Chci s tebou trávit čas a jít mimo domov.“
Chybí mi čas pro sebe. Každé pondělí začnu chodit na jógu. „Potřebuji si odpočinout od rodinného stereotypu a potkávat se i s lidmi, kteří mají rádi jógu.“
Chybí mi pomoc partnera. S partnerem budeme spolupracovat na úklidu domácnosti a ukládání dětí. „Potřebuji, abys mi pomohl zajistit paní na úklid, protože mě dokola uklízet celý dům vůbec nebaví.“

Krize je příležitost začít jinak. Je akorát potřeba jít krok za krokem. Nejde to vyřešit ze dne na den, když se situace plíživě děla několik měsíců, možná i několik let. Buďte k sobě i k partnerovi trpěliví. Podpořte se v akčních krocích, vaší otevřenosti a snaze. Nevyčítejte si všechny minulé přešlapy. Stejně to nikam nevede. Dívejte se dopředu. Vaši vztahovou krizi využijte jako příležitost pro váš růst. Něco se naučit. Buď v tomto vztahu společně, nebo postupně zjistíte, že je potřeba jít skutečně každý sám a s láskou se obejmete a poděkujete si, protože to tak budete přirozeně cítit. Pokud vám to samotným nepůjde a nebudete si s jednotlivými kroky vědět rady, nepůjde vám vnitřní dialog, nebudete schopni pojmenovat problém a stanovit si akční kroky, tak nezoufejte. Nejste na to sami. Jsem tu pro vás. Připravila jsem pro vás seminář přímo na míru, kde budeme i prakticky pracovat na těchto krocích, které vedou ze vztahové krize. Na semináři si budete moct váš konkrétní problém i osobně probrat s koučem v KONZULTAČNÍ ZÓNĚ.

Bez práce na sobě, lásky, klidu a harmonie v sobě mi láskyplný harmonický vztah nikdy nevznikne. Začít musím u sebe.“

Těším se na vás, ráda budu vaším průvodcem na vaší Cestě k harmonickému partnerství.

 

 

Mgr. Lucie Königová- autorka tohoto článku

Kouč master. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak se chová despotický muž?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jak se chová despotický muž?

Zamilovat se do despotického muže je velmi snadné. On ví, co přesně dělá. Je to výborný herec. Jen ho nominovat na Oskara. Svou roli zvládá dokonale. Naláká vás na sladká slovíčka. Nabídne pocit jistoty a bezpečí. Jeho rámě je vždy k dispozici. Ochotně pro vás jede do práce. Přece nepojedete metrem. Rozprší-li se, rád doveze deštník kamkoliv.

Vždyť působí tak sympaticky, láskyplně. No, takový muž musí být ten můj Božský.

Jeho lovecká duše se skrývá za maskou milého, láskyplného muže, starostlivého otce. Jenže je to past. Rafinovaně nachystaná tenata. Jen co sklapne, jste v jeho moci. Jste už jen pouze marioneta. On vás ovládá, kárá, trestá jakýkoliv záškub lanka jiným směrem. Skočila jste mu na lep. Ani nevíte jak!

A když od něj přece jen prchnete, je schopen pět ódy pod oknem. Na kolenou klečet a prosit. Omlouvat se. Žadonit. Nastraží tím jen důmyslnou léčku.

DESPOTA

Dle psychologů může za despotické chování strach a nejistota muže. Hra na boha, který vyžaduje pozornost, obdiv a bezmeznou poslušnost. Koho si pak vybírá? Nevědomé ženy. Takové, které se bojí žít samy se sebou. Potřebující vedení od muže. Chtějí mít muže. Někoho, aby nebyly samy.

JÁ JSEM VINNA

Klientky na koučovacím křesle spojuje jedna věta: „Jsem vinna, můžu za to já.“ Přebírají zodpovědnost za jeho činy na sebe. Jsou čím dál tím více závislé. Křehké.

ZMĚNU U NĚHO NEČEKEJTE – ZMĚŇTE SE VY

Věřit mu se nevyplatí. On se nezmění. Proto aby měl nad vámi moc, zahraje roli napraveného hříšníka. Úplná srdcervoucí scéna à la červená knihovna. Každý vstřícný krok k němu utahuje pomyslnou smyčku kolem krku, svazuje do kozelce vaši duši a vystavuje vysokou zeď mezi okolním světem.

I já jsem měla zkušenost s despotou. Už od raného dětství. To, že o tom teď píšu, je z velké části zásluha nejen má, ale i koučky z týmu Lucie Königové. O mém životě s despotou si přečtěte v dalším článku. Díky, holky (koučky), za pomoc.

Více o tom, jak najít toho pravého partnera a jak mít rovnocenný, láskyplný vztah, se dozvíte na našich podzimních Partnerských seminářích. Podrobné informace o seminářích a městech, kde se konají, najdete na: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/seminare/cesta-k-harmonickemu-partnerstvi/.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jaké jsou následky sebepotlačování? 3 pravdy, které vás vysvobodí

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Jaké jsou následky sebepotlačování? 3 pravdy, které vás vysvobodí

„Snažím se, aby byl partner a děti spokojené. Jde mi o jejich dobro. Chci, aby byli šťastní, a potom budu šťastná já.“ Přímo svatá věta, která by se dala rovnou vytesat na váš náhrobní kámen. Ale skutečně ji tam chcete? Zkuste si ji přečíst ještě jednou. Není vám na ní něco divného? A pokud vám to ještě nedochází, tak vám trochu napovím. Pokud vaše vnitřní štěstí podmiňujete spokojeností vašeho okolí, tak vám nejde čistě o jejich dobro. Ale jejich dobro „potřebujete“ pro své dobro. Celé vaše vnitřní nastavení je nejen destruktivní vůči vám samotným, ale negativně zatěžuje právě i vaše okolí.

Pokud pro vás pojem „zdravé sobectví“ vyvolává nepříjemný pocit a nechcete se s ním ztotožnit ani jedním písmenkem, tak patříte do rizikové skupiny sebepotlačovatelů. Jak z toho ven? Proč se sebepotlačujeme?

Pro klid

„Jde mi hlavně o to, aby byl klid. Raději ustoupím, vyhovím a přizpůsobím se rodinnému programu. O mě vůbec nejde.“ Snažíte se, aby byla ve vztahu pohoda a doma klid. Krátkodobě to možná funguje. Na oko to vypadá přímo idylicky, ale pod povrchem bublají emoce, které se někde hromadí, přirozeně neproudí a sebepotlačováním se časem destruktivně projeví. Okolí často cítí, že nejste v dobré náladě a vytváříte tím i mírný tlak a napětí, které je mu nepříjemné.

  1. pravda: „Až klid ve mně může tvořit klid kolem mě.“

Jsem ta rozumná – chápající

Moudřejší ustoupí.“ Určitě jste slýchávali tuto „moudrou“ větu, která má určitě zdravý základ, ale bohužel si ji mnozí přeložili i trochu jinak. Ustupují i umíněným dětem, urputným partnerům, kteří potřebují, aby bylo po jejich. Umožňujete tak blízkým vytvářet napětí a dusno. A na tom určitě není nic moudrého. To je jenom strach zdravě se postavit za sebe a vyhranit se. V takovém prostředí není nikomu dobře.

  1. pravda: „Moudrý ví, kdy nemá ustupovat, a stát si zdravě dál za svým názorem.“

Nechci být sobec – „myslím primárně na druhé“

A víte, že toto vnitřní nastavení je celé naruby? Že právě i ten, který se sebepotlačuje, to dělá právě proto, aby primárně ochránil sebe? Myslí primárně na sebe. Snaží se vnitřnímu špatnému pocitu předejít. Zkuste se zamyslet sami nad svými vnitřními myšlenkovými pochody. Zeptejte se sami sebe: Proč nemyslím primárně na sebe? Vypište si na kus papíru, co vám při této sebekoučovací otázce přichází za odpovědi.

  1. pravda: „Myslet v první řadě na sebe je vůči druhým ohleduplné.“

Následky sebepotlačování jsou velké. Destruktivní nejen pro vaše okolí, ale hlavně pro vás samotné. Buď jde o externí výbuchy vzteku, kdy vás vytočí i prkotina. Okolí to nechápe a má vás za cholerika, který je jak časovaná bomba. Nebo naopak, blízcí netuší, co se ve vás děje, vše v sobě dusíte a ničíte sebe. Začne se vám to projevovat různými zdravotními problémy, bolestmi hlavy, problém s tlakem, bolestí zad, a vše může časem přejít až do vážné nemoci. I tento následek nakonec zatíží nejen vás, ale celou rodinu.

Pokud energie přirozeně a zdravě neproudí vaším tělem, musí se to zákonitě projevit ve váš neprospěch. Tak to je a nemá smysl proti tomu bojovat nebo se bránit. Je potřeba tuto skutečnost využít pro sebe a začít na sobě pracovat. A jak začít? Začít musíme u sebe, a pokud cítíte, že pojem „zdravé sobectví“ je v pořádku a že je již nejvyšší čas se tak začít chovat, tak si ještě několikrát přečtěte tento článek a nechte v sobě ukotvit 3 zásadní nové pravdy. Pokud cítíte, že vám to samotným nepůjde, a vnímáte vnitřní bloky, tak mám pro vás řešení, ze kterého budete prosperovat nejen vy, ale i vaše okolí. Vykročte na CESTU ZPÁTKY K SOBĚ – více informací ZDE >>>. Ráda budu vaším průvodcem. Těším se na vás.

Mgr. Lucie Königová- autorka tohoto článku

Kouč master. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Proč jsem opustila vědmu a našla kouče?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Proč jsem opustila vědmu a našla kouče?

Nedávno jsem potkala svou kamarádku – věštkyni. „Holka“ zrentgenovala pohledem mé já a spustila výčet katastrof a pohrom, které mě zajisté čekají a neminou. „Vyčistím ti karmu,“ navrhla. Mé „Ne“ jí asi vzalo vítr z plachet. Já, která s každou bolístkou běžela za ní. Radila jsem se s ní. Já, která od ní ještě dva roky zpátky za nemalý peníz čekala zázrak. Že mě osvobodí z mého strachu. Naplní účty. Odčaruje mé trápení.

Máte taky svoji „čarodějnici?“ Dámu, která vám věští budoucnost jako malovanou? Tedy až na tu a tam malou černou tečku, jež stojí za tím, že se necítíte. Ať je to nevěra muže, malý plat, nebo jste bezdětná a bez partnera. Každá taková černočerná nepříjemnost má ale úžasné řešení. Přece. To zíráte! ÚPLNĚ BEZ TRÁPENÍ A NÁMAHY. JEN ZA PÁR TISÍC.

PROČ TO NEFUNGUJE

Tímto neodsuzuji vědmy všech zemí. Naopak. Spíše se pozastavuji nad tím, že naše strachy (nastavení, programy) z nás dělají ženy závislé na radě druhých. Víc věříme jiným než samy sobě. Necháme se ovlivnit. Ve jménu zářné budoucnosti platit za „placebo štěstí.“ Jako kdybyste se chtěly učit plavat a do bazénu by chodila kamarádka.

VAŠE KARMA = VÁŠ DAR

Můžete s tímto výrokem polemizovat, můžete nesouhlasit, ale to je vše. Ani se mnou se život nemazlil. Hledala jsem berličku, kde se dalo. I u vědem. Několik dam nade mnou mumlaly čarovné formulky, měnily mi nastavení v astrálu. Stejně jsem žila dál v neuspokojivém vztahu. Jednu kapsu jsem měla prázdnou a druhou vysypanou. Problémy života jsem zapíjela. A PRINC NA BÍLEM KONI, CO BY MĚ VYSVOBODIL, v nedohlednu.

ZA CO VĚDMÁM DĚKUJI

Ukázaly mi, kudy cesta nevede. Za svůj život jsem zodpovědná já. Nikdo ho nemůže změnit, jen já sama. Sama sobě jsem strůjcem svého štěstí. Čekat na prince je zbytečné. Ani čarovné formulky nejsou spásou.

KOUČINK VERSUS MAGIE

Z mé osobní zkušenosti jsem pro koučink. Sice občas „bolí“, jenže pak ta úleva stojí za to. Díky úžasnému empatickému vedení jedné z kouček z našeho týmu jsem prošla „porodem“. Díky němu jsem se zrodila JÁ, VĚDOMÁ ŽENA TVOŘÍCÍ SI ŽIVOT DLE SVÝCH PŘEDSTAV.

I TY MÁŠ NA VÝBĚR

I ty můžeš být šťastnou ženou. Stačí se rozhodnout a vzít zodpovědnost do svých rukou. Pro výběr kouče klikněte na http://www.lucie-konigova.cz/koucove/.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak řešit ženské šarvátky?

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Jak řešit ženské šarvátky?

Milé ženy, máte někdy pocit, že v ženském kolektivu, ač tu hledáte pochopení a bezpečí, spojenectví a sesterství, musíte být mnohem ostražitější než v mužském prostředí?

Že je tu občas ve vzduchu rivalita a soupeření kdo s koho? Že tématem hovoru bývá zpravidla ta, která zrovna není přítomná? Že z chápavé kamarádky, které svěřujete citlivé soukromé věci, vyleze vaše největší odpůrkyně, jež vše, co od vás získá, použije v překroucené podobě proti vám a zasévá to systematicky do co největšího počtu hlav ve vašem okolí?

Důvěra k druhým ženám

Několik podobných zkušeností jsem měla i já. Jak s „kamarádkami“, tak v rodině. Dlouho jsem si neuvědomovala, že pár těchto zkušeností otřáslo s mou důvěrou k ženám, a podvědomě jsem se bránila navázání jakýchkoli hlubších vztahů právě s nimi. Bylo to pro mě nebezpečné. Byla jsem tudíž ostražitá, připravena k obraně, ať už ve formě útěku, nebo útoku. Prostě připravena.

Důvěra k sobě, ke své ženě

Nyní si uvědomuji, že i moje vlastní ženská energie byla pro mě nebezpečná. Proto jsem ji ukryla a pečlivě ji zaháněla do koutku a vesele fungovala ve výkonovém světě, poháněna mnou aktivně živenou mužskou energií.

Důvěra k našim dcerám, „malým“ ženám

A právě po tomto uvědomění nyní i chápu mnohem více boje mezi mnou a mou dcerou. Dvě blízké ženy proti sobě, místo aby šly ruku v ruce vedle sebe. Jak krásně nám naše děti neúprosně ukazují to, co nedokážeme dlouho v sobě vidět.

Ukončení boje

Nedávno se jeden můj stěžejní boj ukončil. Stěžejní proto, že byl takovým rodovým pokračováním, kopírováním minulosti a hodně do historie a čím dál víc do šířky.

Byl to boj s mou švagrovou. Od počátku náš vztah nebyl ideální. A jak běžely roky, jen se pořád zhoršoval. Bylo lepší vše ukončit a dělat, že pro sebe neexistujeme. Tak bolestivé a zatěžující to bylo.

Stejný model jsem ostatně znala z domu, máma versus moje teta, který bohužel trvá doposud. A když o tom tak přemýšlím, „kupodivu“ se i v mé širší rodině, i v rodině mé švagrové objevovalo to obdobné. Místo toho, aby ženy držely při sobě, byla mezi nimi rivalita, jedovatá pachuť a barikády. Po roce jsme se měly zase díky rodinné oslavě vidět. Uniknout jsme nemohly. Se staženým žaludkem a se záložním únikovým plánem jsem se šinula do „jámy lvové“, připravena na nejhorší. A víte co? Byl to nejúžasnější večer, který jsem v této rodině zažila.

Trvalo nám to skoro 20 let. 20 let jsme sveřepě trvaly na tom, že ta druhá je ta hrozná, a vždy jsme pro to našly jakékoli potvrzení. V hlavách jsme rozviřovaly scénáře o životě té druhé a dokola sjížděly námi natočené filmy, které nás v tom jen utvrzovaly. Jednotlivé scény jsme znaly nazpaměť. Přesně jsme věděly, co dělá ta druhá špatně. Co by měla správně udělat, a co naopak nedělat. Rad a návodů jsme měly milion.

Jen při zmínce o té druhé nám bylo úzko a nevolno. Bolelo to, bylo nám smutno nebo jsme měly neskutečný vztek a potřebu bojovat. Dokázat, že já jsem ta lepší, silnější, chytřejší, úspěšnější, štastnější… A bylo jedno, jestli to bylo agresivní slovní formou, nebo ostentativním ignorováním.

Uffff! Je to pryč. Složily jsme zbraně a štíty. Odhodily jsme masky. Ukázaly si svoje slabiny, strachy, bolesti. A vzaly se za ruce, abychom se jako sestry mohly spojit. Jedna bez druhé to totiž nemůžeme zvládnout. Jako bychom se totiž snažily běžet a každá měla jen jednu nohu, která umožňovala jen tak poskakovat. A to bylo vyčerpávající. Stály jsme pak pořád na místě a obdobné scény se opakovaly stále dokola.

Starý příběh byl ukončen. Rodová nit přetržena. Začínáme spolu psát pro ženy nejen našeho rodu příběh nový.

Jak se to stalo? Donutily nás okolnosti. Stejné situace se do zemdlení pořád opakovaly a jejich intenzita se akcentovala. Jako by s námi chtěly zatřást a vykřičet na nás: „ Tak už si to konečně proboha vyřešte! Co musí ještě přijít, abyste odhodily tvrdohlavost a ego a vyšly jedna ke druhé i s rizikem toho, že ta druhá to nepřijme?“

A nutily nás do toho nevědomky, ale o to neúprosněji i naše dcery. Ony cítily to spojení a potřebu mít se. I když je od sebe odděloval oceán, za který jsme my matky byly vděčné. Čím víc jsme od sebe chtěly mít pokoj a vymazat se ze světa té druhé, tím naše dcery k sobě tíhly víc. Naše velké učitelky.

Obě, nezávisle na sobě, jsme to pochopily. Nemůžeme chtít po druhých, aby se změnili, pochopili nás, vyřešili to za nás, milovali nás… Nejen ti druzí mají problém, který by si měli vyřešit. Ano, pokud cítíme, že takové lidi kolem sebe máme, je to především informace pro nás, že my sami si máme něco vyřešit, že my sami máme problém.

A my měly problém. Ač by to ani jedna z nás do té druhé neřekla, měly jsme problém totožný. Nejistota v sobě, pochyby o sobě, o svých kvalitách, snižování své hodnoty a kladení důrazu na to, co si o nás myslí druzí. Uvěřily jsme tomu, že nejsme takové, jaké jsme, dost dobré. Že bychom měly být jiné, lepší.

Obě jsme si dovolily ale požádat o pomoc. Odhodily jsme naši urputnost a praly a praly jsme naše špinavé prádlo, vymetaly kostlivce ze skříní a zbavovaly se pout. A nějak jsme se postupně dostaly k tomu, co v nás bylo uvězněno, čemu jsem se bály uvěřit a pustit ven: „ Vždyť já tu druhou mám ráda. Chápu ji. Potřebuji ji. Chci jí být nápomocná. Toužím po spojení a sjednocení!“

Když to teď píšu, mrazí mě z té síly v zádech a hrnou se mi do očí slzy. Z toho, jak je v životě všechno jednoduché a jasné a jak si my lidé ve svých hlavách dokážeme vymyslet na základě našich slabostí peklo. Jak zatvrdíme naše srdce a nedáme šanci proniknout ničemu a nikomu.

Pociťuji velkou úlevu a vděk.

Někdy je vážně dobré odhodit svoji sveřepost, říznout do našich podebraných vředů a začít s ozdravným procesem. Ráda vám s tím pomůžu. Opravdu ráda.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak uvolnit životadárnou ženskou energii?

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Jak uvolnit životadárnou ženskou energii?

Být žena. Co to znamená?

Řada žen se určitě cítí být opravdu ženami. Nepochybují o sobě. Mají rády svoje tělo, rády ho oblékají, pečují o něj ve formě manikúry, pedikúry, kadeřníka nebo kosmetičky, dopřávají mu zdravou stravu, odpočinek a udržují jej v kondici.

Muži se za takovou ženou zcela jistě rádi otáčejí. Ani oni nepochybují o její ženskosti.

A přesto je v některých ženách tato ženskost či ženská energie maličká nebo ustrašeně schovaná a třesoucí se někde hodně hluboko. V jejím nejniternějším a nejintimnějším ženství. V její jony .

Je tam zatlačena, protože si s ní často žena neví rady. Je pro ni nebezpečná, neumí ji ovládat a používat. Cítí ji jako nepřirozenou a nepříjemně dráždivou. Kvůli ní by mohla být slabá a bezbranná.

Kvůli ní by mohla být vyzývavá a špatně pochopená. Kvůli ní by mohla být nebrána vážně.

Obsahuje v sobě cosi čarodějného a divokého. Jakoby v ní byla ukryta i naše temná stránka a my takové nechceme být. Zoufale vše černé v nás popíráme.

Čím víc tuto naši podstatu, sílu a divokost popíráme, tím více v nás za zamknutými dveřmi bobtná a sílí a nekontrolovaně se tu koncentruje v jed. A ten pak přetéká do celého uzavřeného prostoru a dál plíživě škvírkou pode dveřmi a klíčovou dírkou vniká do celé naší bytosti.

Vše je pozvolné a nenápadné. Jen v nás postupně sílí pocit nespokojenosti a vnitřního dyskomfortu, kterého se nevědomky snažíme zbavit tím, že ho upouštíme do prostoru kolem sebe. A někdy, ve chvilkách plných emocí, kdy přestaneme ovládat naše vstupy a výstupy, ho ve větší nebo i obrovské dávce vystříkneme na někoho konkrétního, který pro nás představuje v tu dobu nějakou hrozbu.

A v ten moment se zalekneme toho, co v nás je a co se nám ale vůbec nelíbí. Tohle je to nekontrolovatelné. A my se potřebujeme kontrolovat. Vše potřebujeme kontrolovat.

Proto se stáhneme. Vše pečlivě uzavřeme zpět do třinácté komnaty. Smyjeme ze sebe kapky jedu, které na nás při tom incidentu ulpěly, upravíme se, nadechneme a s odhodlaností ze sebe vymáčkneme to nejlíbeznější a nejkrásnější, co máme.

Než se vše opět zopakuje.

Když se zoufale snažíme naším jedem neohrozit druhé, najdeme si ještě výkonnější bezpečnostní systém, kterým neprojde ze zakázané místnosti zhola nic. Jedině takhle dokážeme být ty hodné holky.

Hodné holky se pak často diví, když něco nefunguje.

Když prostě jejich ženská energie nedokáže přitáhnout žádného muže a ony zůstávají samy nebo jsou opakovaně opouštěné svými partnery.

Když nedokážou pro různé sexuální dysfunkce ani přijmout a splynout v jednotě s mužem.

Když nedokážou počít nebo donosit dítě, které v tomto nepřátelském prostředí nemůže existovat.

Když nepřátelské prostředí ještě přitvrdí a obrátí se s ničivým bujením proti své paní.

A přitom naše ženská energie je tak léčivá a životodárná!

Tolik toho pro nás samotné a díky tomu pak i pro ostatní může udělat!

Čím dál více žen cítí potřebu konečně se spojit se svou podstatou. Nebát se i stinných stránek, vyzvednout je na povrch a pořádně je prozkoumat, sžít se s nimi a učit se je v bezpečí a s dobrým motivem využívat. Otevřít komnatu. Vyčistit ji a propojit. Hlavu, srdce i tělo.

Pokud i vy máte potřebu objevit a spojit se se svou základní podstatou a samotné vám to nejde, jsem připravena kousek na vaší cestě kráčet vedle vás.

 

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Co nám vynahrazuje láska k domácím mazlíčkům?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Co nám vynahrazuje láska k domácím mazlíčkům?

Patřím k těm ženám, co mají rády zvířata. Dlouho jsem dávala přednost čtyřnohému miláčkovi před těmi dvounohými. Jakpak by ne. Oproti tomu s dvěma nožkama mě ten „vícenohý“ miloval upřímnou kočičí/psí láskou. Radostně vrtěl ocáskem. „Pusinkoval“ mě a byl blahem bez sebe nad ohřátou konzervou. Každé jeho „gesto“, pohyb, počin mi dokazoval, jak mě miluje a je vděčný. Je to dvacet let , co mě pobavila věštba na netu. O mně tam psali: „Zrozenec v tomto znamení bude mít při citové krizi tendenci pořídit si zvíře.“ A taky ano.

Bolestivý rozvod mi přivál domů kocourka. „Je to takový chudák opuštěný. A jaký je to mazel,“ stačilo slyšet. V duchu jsem se politovala, i já jsem takový chudák. A naše osudy se spojily. Aby toho nebylo málo, psa jsem si pořídila za potracené dítě. Nedostatek sebelásky jsem léčila oddanou láskou malá chlupatá ZOO.

KOČIČÍ MÁMA

I první klientka byla ze skupiny „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst“. Strach ze vztahu z ní udělal kočičí mámu. Podobně jako já před léty toužila po lásce, pohlazení od druhých. Mužů se stranila, vyhýbala se jim obloukem. Bála se jich jako zvíře veterináře. Ani sebe neměla ráda. Copak žena, která nedala rodičům vnoučata, nikdo ji nechce, si zaslouží lásku?! Citový deficit si léčila krmením toulavých koček, poskytováním svým chlupatým miláčkům špičkové péče veterinářské.

KOČKA MÍSTO MILENCE

Druhá klientka již tak do extrému nešla, co se týče počtu chlupáčů. Když jí hon na potenciálního milence nepřinesl kýžený výsledek, „přeběhla jí přes cestu kočka“. A ta se stala alfou a omegou jejího života. Oproti manželovi s ní spala v posteli. Nevyhýbala se jí. A nebyla tak konfliktní jako její pubertální dcera. Aby se Micka neokotila, běžela jí pro antikoncepci. Na koučink přišla nešťastná. Zatímco Micina se matkou nestala, její patnáctiletá dcera ano.

ZASE TA NESEBELÁSKA

Setkávám se s mnoha ženami i mimo koučinkové křeslo, které „jen žijí“ pro domácí mazlíčky. Ony, jako kdysi i já, hledají „bezpečnou“ lásku. Důležité nejen pro mě, ale i pro mé klientky bylo uvědomit si právě tuto skutečnost. Mně osobně hodně pomohla sezení s koučem. Uvědomila jsem si, že „můj útěk“ od muže k chlupáčům je pouze a jen MÁ NEDOSTATEČNÁ SEBELÁSKA. Muži mi ji zrcadlili, ukazovali, že se z duše nenávidím. Mini ZOO byla pro mě schovávaná.

MĚJTE RÁDY HLAVNĚ SEBE

Naše empatické koučky jsou tu pro vás. Pomohou vám překonat vaše strachy a obavy. Naučí vás milovat se. Jde to! Je to možné. Já jsem živoucí důkaz. Už nejsem závislá na lásce druhých. Vím, že jsem skvělá taková, jaká jsem, a to mi zrcadlí i můj partner. Romantická procházka Stromovkou ve dvou je to nejkrásnější, co jsem zažila. Ani pejsek, co nás doprovází, mi takový pocit nikdy nedal.

Buďte taky šťastnou a milovanou ženou, stačí si vybrat na www.lucie-konigova.cz/koucove jednu z nás.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Výchovné prohřešky

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Výchovné prohřešky

Geny nevyčůráš. A nejen geny. Ani zajetých výchovných prohřešků se nedá lehce zbavit. Ač jste se zapřisáhli, že nikdy na dítě nevztáhnete ruku. Možná si vybavíte i tu zarputilou přísahu: „Tohle svým dětem dělat nikdy nebudu.“ Uvědomujete si, že pár výchovných už přelétlo.

Prostě děláte vše podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ale najednou ta ruka sama „vylítne“ a přistane na příslušných partiích dítěte. Každý výchovný záhlavec, pohlavek vás bolí víc než dítě. A morální kocovina s hysterickým výkřikem „Jsem jako má matka!“ je samo o sobě dost sebetrestající.

„RODINNÁ ANAMNÉZA“

Ani mí rodiče nešli pro pár „výchovných“ daleko. Jakpak by ne. Historky mého táty z dětství byly „sado maso.“ Jeho otec nebral výchovu dětí podle Makarenka (ruský spisovatel a pedagog, jehož výchovné názory byly praktikovány v 50. letech). Za křiku „Makarenko Nemakarenko“ vzal, co bylo při ruce, a malý kluk byl bit jako žito. Nejhorší prý bylo „vychovávání“ hadicí a pak řemenem.

JAK VEN Z NECHTĚNÉHO DĚDICTVÍ?

Uvědomění, že zděděný způsob není opravdu váš šálek čaje, je první krok ke změně. I já jsem čas od času, „uklouzla“. Plácnutí na „sedýnku“ mě vždy bolelo daleko víc než syna. Trápily mě černé výčitky. „Jak jsem jen mohla?“ Až mě zaujala kniha (Ne)gramotný rodič (negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kniha/). Jak mi mluvila z duše. Přesně popsala to, co mě trápilo. Ukázala cestu ze zaběhnutých metod.

UNIVERZITA (NE)GRAMOTNÝ RODIČ

Další krok byla univerzita. Rodičovská. Sice jsem nezískala žádný titul ani červený diplom, ale dostala jsem to nejkrásnější, co jsem dostat mohla. Zlepšil se můj vztah se synem. Nastavením pravidel v rodině jsem předešla zbytečným hádkám. I já jsem se naučila dát se na první místo.

Vlastně titul mám: SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ MATKA. A tyto matky mají ŠŤASTNÉ A SPOKOJENÉ DĚTI. (Negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kurz/)

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Mama hotel – vše pro děti

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Mama hotel – vše pro děti

V posledních letech je v oblibě mama hotel. Oproti mé generaci, kdy jsme vylétli z rodinného hnízda okolo dvaceti, dnes není nic zvláštního, když žijí dospělé děti se svými rodiči. Oproti dětství se změnilo jediné. A to, že matka pečuje o dvoumetrového vousáče nebo mladou dámu s mírami 90-60-90.

UHONĚNÁ, VYŽDÍMANÁ MATKA

Neznáte nějakou takovou ve svém okolí? Zrovna jedna z tet má svůj vlastní „hotel“ tohoto typu. Až je ve věku, kdy by se mohla těšit z pravnoučat. Pečuje o své děti. Denně stojí u plotny. Vaří, peče, smaží. Dva i více druhů jídla. Padesátiletý syn nerad mrkev. Tak mu ji vybírá z polévky. Zato pětapadesátiletý se po ní může utlouci. Zato nemusí rozinky. Další její role jsou pradlena, švadlena, uklízečka, zahradnice, nosič nákupů. A synové? Tráví dny u televize.

KDE UDĚLALA CHYBU?

Vždy poskytovala servis 24 hodin. Jsou ještě malí, aby si sami podali jogurt z lednice. Musí se učit, tak je nebudu zatěžovat. Proč by měli pomoct mýt nádobí? Zvládnu to sama. Zařizovala. Žehlila klukoviny. Domlouvala jim zaměstnání.

DEJTE DĚTEM DŮVĚRU

Učte děti k samostatnosti. Už tříleté děti dokážou nakrmit domácího mazlíčka, vytáhnout prádlo z pračky nebo utřít prach. Ty větší vám mohou klidně připravit nedělní snídani. I když neosolí vajíčka a způsobí spoušť v kuchyni. Nekárejte je. CHVALTE JE!

DEJTE SEBE NA PRVNÍ MÍSTO

Ukažte dítěti, že jste sama pro sebe důležitá. Nezapadejte do role matky pečovatelky. Užívejte si život. Tancujte! Choďte na víno s kamarádkami! Cvičte! Malujte! Čas, který si uděláte pro sebe, se tisíckrát vrátí i rodině. Usměvavá a odpočinutá maminka je k nezaplacení.

PÁR TIPŮ NAKONEC

Úžasným průvodcem nalezení sama sebe vám může být i kniha (Ne)gramotný rodič. Dočtete se pár dobrých rad, jak nastavit chod rodiny, pomůže s nastavením pravidel, ukáže, jak dát dětem mantinely, aniž by z vás udělala despotickou matku: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kniha/. K dispozici je i audio verze.

Ani milovnice online nepřijdou zkrátka: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kurz.

I přesto si nevíte rady, kudy dál? Řešíte obdobný problém nedobrovolného „mama hotelnictví“? Pak se s důvěrou obraťte na naše kouče. Rádi vám pomohou.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

CO POTŘEBUJEME SLYŠET OD MÁMY

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
CO POTŘEBUJEME SLYŠET OD MÁMY

Maminky to myslí se svými dětmi dobře. Dělají to nejlepší, co je v jejich silách. Myslí si, že jejich rolí je být tu pro své děti 24 hodin denně. Pečovat o ně, pomáhat jim, chránit je, zlehčit jim alespoň dokud jsou malé těžký život, který je čeká.

Dávají jim často vše, co nemohly mít samy, protože nechtějí, aby se cítily tak bídně jako ony v jejich věku. Hračky, které viděly jen v zahraničních katalozích. Značkové oblečení a boty, když ony měly jen něco podomácku spíchnuté nebo se cítily jako ve stejnokroji, protože v obchodech nebylo nic k výběru. Laskominy, protože za nich bylo jen pedro, vitacit, salko a kofola.

A zahrnují své děti nejen hmotnými věcmi. Snaží se s nimi trávit veškerý svůj čas, protože jim samotným to scházelo. Scházelo jim jen tak být s mámou, neřešit, smát se a blbnout. Dopřávají tedy dětem různé společné zážitky. Věnují se jim na 100 %, aby jejich děti nestrádaly. A dělají to, i když by potřebovaly třeba jen chviličku jenom na sebe, na partnera.

Jaké rozčarování, když dětem přesto nestačí to, co mají. Chtějí pořád víc. I přes záplavu hraček, elektroniky a zážitků přijdou s tím, že se nudí!

Jak to? Vždyť se jako mámy tak snažily?! Hlavou pak prolétnou věty o nevděčnosti a od chytrých babiček se přichomýtnou upozornění typu: já jsem ti to říkala, že je rozmazlené, přerůstá ti přes hlavu, nejsi dost přísná a důsledná, to je ta tvoje svoboda a nevýchova…

Nejisté maminky pak zachvátí pochyby a ve svém strachu, aby to s jejich dětmi v budoucnu špatně nedopadlo, aby netrpěly, aby se zbytečně nezklamaly, aby byly připravené, přitvrdí. Nastaví pravidla a mety a na své děti tlačí, aby jich dosáhly. Někdy důrazným, hlasitým napomínáním, jindy sladkým citovým vydíráním.

Své děti neustále kontrolují. Vymýšlejí jim co nejvíc kroužků, aby ve světě stačily a měly co nabídnout. Snaží se v dětech vzbudit pocit odpovědnosti, disciplínu, motivaci. Chtějí, aby byly rozumné, spolupracující, nesobecké. A tak je učí potlačovat negativní pocity, vztek, vzdor, pláč, přílišnou radost a fantasmagorické sny. Hlavně být při zemi.

Jaké rozčarování, když děti takto „dokonalé“ nejsou. Nenosí domů samé jedničky. Do kroužků musí být nuceny. Odmlouvají, staví se do opozice, jsou sobecké a rozhodně samy od sebe pomáhat nechtějí, nechtějí plnit žádné otravné povinnosti. Vztekají se, křičí, kopou kolem sebe. Utíkají. Jsou s nimi samé problémy. Neprospívání ve škole. Podivně se oblékají a ty účesy! Anorexie, bulimie. Závislosti na drogách. Až tak? Jak se to mohlo stát?

Co maminky svým dětem neříkají, a ty by to přitom tak ocenily a potřebovaly?

V jakémkoliv věku?

  • JE V POŘÁDKU, ŽE SE TI CHCE I BREČET. VYPLAKEJ SE. JSEM TU. NIC MI NEMUSÍŠ VYSVĚTLOVAT. NEMUSÍŠ MALOVAT POŘÁD SLUNÍČKA, SRDÍČKA A KYTIČKY.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE MÁŠ RADOST A SMĚJEŠ SE JEN TAK, ANI NEVÍŠ PROČ. MÁM Z TOHO RADOST.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE MÁŠ JINÝ NÁZOR NEŽ JÁ. ŽE SE TI NELÍBÍ STEJNÉ VĚCI JAKO MNĚ. ŽE ŘÍKÁŠ NE.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE CHCEŠ BÝT I SAMA. NEMUSÍŠ BÝT POŘÁD PRO VŠECHNY A VŠECHNY CHÁPAT. I TY JSI DŮLEŽITÁ.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE DĚLÁŠ CHYBY. BEZ NICH BY SES NIC NEDOZVĚDĚLA A ZŮSTALA STÁT NA MÍSTĚ. DĚKUJI ZA NĚ.
  • JE NORMÁLNÍ, ŽE I V TOBĚ JE ČERNO. ŽE MÁŠ VZTEK A POCIŤUJEŠ ZLOST. JSI ÚŽASNÁ CELÁ. I SE SVÝMI STÍNY. BEZ NICH BYS TO NEBYLA TY.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE SE POSTAVÍŠ ZA SEBE A DĚLÁŠ VĚCI PODLE TOHO, JAK JE CÍTÍŠ, I KDYBY TI STOVKY LIDÍ ŘÍKALY, ŽE TO CÍTÍŠ ŠPATNĚ.
  • NA MĚ SE NEDÍVEJ, TY TO O SOBĚ VÍŠ NEJLÍP, SAMA SOBĚ SI PORADÍŠ NEJLÍP. TY VÍŠ, JAK JE TO SPRÁVNĚ.
  • NEJSI TU KVŮLI MNĚ. MOJE SMUTKY A VZTEKY JSOU MOJE, S TEBOU NESOUVISÍ. JÁ SE O NĚ MÁM POSTARAT, NE TY. NEMÁŠ MI DĚLAT RADOSTI A VYVOLÁVAT VE MNĚ POCIT ŠTĚSTÍ. NEMÁŠ MĚ ZACHRAŇOVAT. TO JE MŮJ ÚKOL.
  • AŤ UDĚLÁŠ COKOLIV, RESPEKTUJI TO. TVOJE KAMARÁDY, STYL OBLÉKÁNÍ, KONÍČKY, PRÁCI, PARTNERA, ZPŮSOB VÝCHOVY TVÝCH DĚTÍ. NESOUDÍM A NERADÍM, NEMÁM NA TO PRÁVO. STOJÍM PŘI TOBĚ.
  • JE TO TVOJE CESTA, TAK PO NÍ JDI, I KDYŽ SE ZDÁ TĚŽKÁ A KOMPLIKOVANÁ. JSEM TU, KLIDNĚ PŘIJĎ, V BEZPEČÍ SE MŮŽEŠ VYPLAKAT A JÁ BUDU PLAKAT S TEBOU. NEBUDU TĚ LITOVAT ANI TI PODSOUVAT SVOJE ŘEŠENÍ, BUDU JEN S TEBOU.
  • ANI NA CHVILKU JSEM O TOBĚ NEZAPOCHYBOVALA, ANI NA CHVILKU JSI MĚ NEZKLAMALA.
  • MÁM TĚ RÁDA. BUĎ PŘESNĚ TAKOVÁ, JAKÁ JSI.

Co jste od svým maminek a tatínků potřebovali slyšet vy?

S velkou pravděpodobností to od nich asi neuslyšíte. I to je v pořádku.

Ale protože to potřebujete slyšet, dopřejte si to. Buď sami sobě, svým vnitřním holčičkám a chlapečkům, tohle říkejte, nebo si to i napište.

A pokud jste teď mámy a tátové, začněte to říkat svým dětem.

A pokud se ve starých křivdách pořád babráte a pořád očekáváte, že ti druzí to pochopí a ono se tak neděje, ráda vám v tom pomohu.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Co s tou PŘÍŠERNOU, hodnou holkou?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Co s tou PŘÍŠERNOU, hodnou holkou?

Už ji nemůžu vystát! Ona je mi pořád v patách. Snaživá, ohleduplná, rozdávající se do poslední kapičky krve. Zahrnuje svět láskou a dobrotou. Ničí mi mé plány. „Jsi sobec. Samé já, já, já a pak dlouho nic a zase jen to tvé já.“ Zuří nad mou snahou „být si vědoma sama sebe. Zachránit sama sebe. Změnit svůj život.“ Prostě hodná holka. Holka na ZABITÍ.

Kdyby byla Hujer, tak vás zasype švestičkami (bio z naší zahrádky, ty kupované jsou samá chemie). Zakryje vlastním tělem, jen aby vám úroda neudělala újmu. Skočí do té povidlovo-švestkové směsi. S nasazením života vás vytáhne z fialové šlamastyky. A už běží (cestou prskaje pecky) pro slivovičku. Na zahnání šoku. Jako by toho všeho nebylo dost, korunu tomu nasadí vařením domácích povidel.

INDIKACE HH (hodné holky) – má osobní zkušenost

  • HH ostatní děti nebijí, jsou bité.
  • HH se ostatních zastane, jí nikdo.
  • HH všechno sní i vypije – váží si práce ostatních.
  • HH všem vychází vstříc – pomáhá všem a vždy (i proti jejich vůli).
  • (Já jsem ke všemu jiskra i pionýrka a my malé pionýrky………… prostě musíme pomáhat a chránit.)
  • HH se pilně učí – na nástěnce „nejlepší žák“ visí ta drzá Jana. Jí si nikdo nevšiml.
  • Jak by mohl, vždyť HH počká, až dospělý domluví, neskáče jim do řeči, neupozorňuje na sebe zbytečně, nekřičí.
  • V dospívání dovolí každému vše, co chce. Protože když si jí někdo všimne (HH se nelíčí, nechodí provokativně oblečená, nedbá o sebe, není svůdná, nevzbuzuje v mužích touhy), no tak logicky, HH se mu odmění. Prostě nikomu neřekne ne!
  • V manželství se HH realizuje ve všech sférách. Výborná kuchařka, pečlivá uklizečka, excelentní milenka (z posledních sil).
  • Nesmím opomenout roli řidičky, nosičky, vychovatelky, učitelky, trpitelky, pradleny, švadleny, krmičky, nákupčí aj.
  • HH stihne pomoct kamarádce v krizi. Ošetřovat nemohoucí tchyni. Zajistit školní výlet pro děti. Půjčit peníze. Podat pomocnou ruku cizímu člověku. Zachránit všechny kočky z útulku. Zavděčit se šéfovi. Pracovat i za ostatní… Aniž by si toho někdo všiml.

KONTRAINDIKACE HH

  • HH zobe antidepresiva nebo pije.
  • HH není šťastná, tolik toho dělá, ale nic ji nenaplňuje.
  • HH je tlustá, dodává si energii dorty.
  • HH je neupravená a nedbá o sebe.
  • S HH přichází emoční zápach.
  • HH nikdo nechápe.
  • HH se cítí zneužívaná, nemilovaná.
  • HH se obětuje lidstvu, planetě, Vesmíru, a nikdo to neocení.
  • A ta drzá, elegantní, sexy Jana jí odloudí manžela.

Milé dámy, pojďte a staňte se těmi sebevědomými ženami, které dostanou, co chtějí. Dejte sbohem té hodné holce, která vás naviguje do vod „zavděčování za každou cenu“. Lásku máte dostávat, ne se kvůli ní zmrzačit. Tým našich kouček vám rád pomůže odpojit se od HH a BÝT SAMA SEBOU A ŠŤASTNÁ.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Co nám naše TĚLO TRPĚLIVĚ ŠEPTÁ?

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Co nám naše TĚLO TRPĚLIVĚ ŠEPTÁ?

Naše kostra toho hodně unese, naše svaly toho hodně vydrží. Rozhodně ale není náš pohybový systém uzpůsoben k tomu, aby nesl všechny starosti světa, starosti naše i ostatních, starosti minulé, přítomné a hlavně budoucí.

Když už toho má tělo dost a není námi vyslyšeno po malých upozorněních, je třeba přitvrdit; začne víc volat o pomoc a někdy musí i hodně zakřičet, abychom se zastavili a zareagovali. Zastaví nás až bolest, nemoc nebo úraz.

Ze své praxe rehabilitační lékařky vidím pořád dokola a stále častěji přetížení vazů a šlach, tenisové lokty, syndrom karpálního tunelu, bolestivá ramena, záněty achilovek z přetížení, ostruhy patních kostí, bolesti kloubů a v neposlední řadě bolesti zad s pravidelnou frekvencí střídání oblasti krční nebo bederní páteře.

Typickým postojem dnešního člověka už snad dávno není postoj vzpřímený.

Hlava je v předsunu a snaží se pod množstvím všech starostí honících se v hlavě s předstihem zajistit všechno budoucí. 

Oči sklopené a sledující pouze pár centimetrů cesty před sebe, protože dohlédnout do dálky se bojí. 

Ramena vtažená až kamsi k uším do obranného postavení před všemi možnými útoky. Nejlépe se schoulit do klubíčka a nebýt.

Prostor pro dýchání omezen jen do horních segmentů plic pod klíční kostí. Na víc není čas. Pro sebe není na víc čas.

Bránice bolestivě stažená a nedovolující nic prožít a strávit bez zažívacích potíží.

Břicho povolené pod tíží všeho, co musíme překousnout a čemu se tělo brání a nechce přijmout za své.

Povolené svěrače, protože už jsme na spoustu věcí rezignovali a nemá to smysl.

Záda ohnutá pod nákladem problémů vlastních i cizích.

Ramena bolestivá a s omezenou hybností, aby se už nemusela hlásit do první linie a vyzvedávat druhé nad sebe a na úkor sebe.

Bolavé lokty a zápěstí, které nám už nedovolují jít za hranici sebe, brát si toho víc, než je možné.

Bolavé kyčle, kolena a hlezna, která nás zcela brzdí, aby nás donutily zastavit se a zamyslet.

Ploché nohy a patní ostruhy, které už neví, jak by pro nás zvýšily oporu a jistotu.

 

Naše reakce na bolest, nemoci a úrazy jsou pak často plné naštvání, že nás tělo brzdí, plné nespokojenosti, že nám přináší problémy, a plné ukřivděnosti, že nás tělo zradilo.

Nějak si při tom všem neuvědomujeme, že to my zrazujeme tělo, že problémy si tvoříme svou urputností a zatvrzelostí opět my a že jsme to právě my, kteří potřebujeme zabrzdit.

Zabrzdit, zrelaxovat, nadechnout se, zaposlouchat se do toho, co nám naše tělo šeptá, a pořádně ho s vděčností obejmout, pohladit a poděkovat mu.

Pokud se svým tělem neustále bojujete, pojďte tuto bitvu ukončit. S radostí vám pomohu nalézt řešení různých vašich psychosomatických obtíží. Vaše tělo se pro vás stane zase oporou a neocenitelným parťákem. Jsem tu pro vás.

Aktuálně se můžete také zúčastnit celodenního semináře Cesta zpátky k sobě. Celodenní, intenzivní seminář, který vám pomůže krok za krokem, uzdravit vztah k sobě a přinese kvalitu do života. Dovede vás k vnitřní radosti, životní energii, zdraví a lásce.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

5 důvodů, proč se přestat trápit po rozchodu

Publikováno uživatelem: Mariana Bacina
5 důvodů, proč se přestat trápit po rozchodu

Nevím, jak vy, drahé čtenářky a čtenáři, já už jsem pár rozchodů zažila osobně a ve svém okolí to ani nedokážu spočítat. Každý reaguje na danou situaci a vzniklý stres jinak. Když jde o oboustrannou dohodu, tak je to v pořádku, ale co dělat, když málem teče krev?

Většinou víc trpí ten, kterého opustili, a je jedno, jestli je to muž, nebo žena. Pro toho člověka je to šok, cítí křivdu a zradu, že si to nezaslouží, staví se do role oběti, jako by každému říkal:

„Podívejte se na mě, co mi ten druhý udělal, nechal mě tu napospas a já tady teď budu trpět sám, za to všechno, co jsem pro něj dělal, tak se mi takhle odvděčil.“

Zde máte pár důvodů, proč nemá cenu se dlouhodobě koupat v sebelítosti:

  1. Berete si tím spoustu energie, kterou můžete využít jinak a ve svůj větší prospěch. Tím, že budete řešit, proč to udělal a s kým, vám teď vůbec nepomůže, naopak sami sebe budete jen zbytečně trápit.
  2. To, že vás opustil, berte jako příležitost potkat někoho lepšího, pro kterého budete tím pravým a bude to s vámi myslet vážně. Předchozí vztah vnímejte jako zkušenost. Poučili jste se? Supr, je čas jít dál!!!
  3. V žádném případě se nesnažte expartnera získat zpět, budete se před ním jen zbytečně shazovat a podbízet se mu, ale není to dlouhodobé řešení. Jestli se k vám vrátí z lítosti, tak ho to stejně jednou přestane bavit a zas odejde.
  4. Nevnímejte samotu jako trest! My ženy jsme takové pečovatelky, a když nám odejde objekt, o který jsme se staraly, tak najednou nevíme, co máme dělat a pro koho žít, máme pocit marnosti. Využijte ten volný čas –i vy muži –, který teď máte, ve svůj prospěch. Neseďte doma a nekoukejte na televizi (teď jsem si vzpomněla na Brigit Jones J), běžte ven, jděte si zacvičit nebo začněte chodit na kroužky, vzpomeňte si, co jste vždy chtěli dělat a nebyl na to čas.
  5. Poslední důvod je ten nejdůležitější – je to vaše zdraví. Psychosomatika je mocná a pocity křivdy se vám mohou odrazit na vašem zdraví. Křivda je velmi silná negativní emoce a usazuje se ve vašem těle jako jed. Tím, že odpustíte druhému, vyléčíte se od všech svých křivd a uzdravíte svoje fyzické tělo.

Pokud se neumíte sami dostat z bolestného rozchodu, náš tým vám s tím rád pomůže. Nečekejte a nenechte se obírat o drahocenný čas, který vám nikdo nevrátí. Zamilujte se do sebe a ostatní vás začnou milovat taky.

Mariana Bačina – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jsem nechtěné dítě

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jsem nechtěné dítě

Jsem nechtěné dítě. Byla jsem počata v době, kdy bylo rodičům sotva 19 let. Otec měl v kapse čerstvý povolávací rozkaz. A směsice smíšených pocitů, smutku, venkovské zábavy a pár piv ho vedly k první, kterou uviděl. Typické „dám si pozor, neboj“ se jaksi minulo účinky. Zato plného účinku měly proslovy nejen zúčastněných milostného aktu. Na mou osobu. Asi vám to připadne zvláštní, jak by mohlo. Je vědecky dokázáno, že dítě už od 42 dne od početí vnímá. V této době se začíná tvořit soustava neuronů a ty zapisují to, co se děje „venku“.

Syndrom „nechtěného dítěte“ je hluboký šrám na dětské duši. Jako zlá sudička komplikuje celý náš život. Rodiče těchto dětí na ně více křičí. Pro pár facek nejdou daleko. I na atmosféru v rodině má přítomnost „nezvaného hosta“ fatální následky. Otec, vržen do svatby a rodičovství, se stal rodinným tyranem.

CO JSEM SI ODNESLA DO DOSPĚLOSTI:

  • Pocit viny.
  • Lásku si musím zasloužit.
  • Musím být hodná a vstřícná.
  • Za všechno můžu já.
  • Zkazila jsem všem život.
  • Trest si zasloužím.
  • Kdybych nebyla, tolik by netrpěli.
  • Nemám se ráda.

TYPICKÉ RYSY NECHTĚNÉHO DÍTĚTE:

  • Problémy s váhou.
  • Nezapadne do kolektivu.
  • Těžko hledá kamarády.
  • Špatné vztahy s kolegy, šéfy.
  • Deprese a úzkosti.
  • Špatné partnerské vztahy.
  • Podléhají závislostem.

Je na každém z nás, jak se rozhodneme žít. Mně se po životě s antidepresivy vůbec nestýská. Ani po špatných vztazích. Díky týmu úžasných kouček jsem pochopila, že nejsem ta špatná. Pomohly mi od programu sebetrestání. Naučily mě mít se ráda. Úplně se mi změnil život.

Ani pro tebe úděl nechtěné/ho nemusí být permanentkou do Bohnic. Pro mimopražské do Šternberku nebo Kroměříže. Stačí si vybrat kouče z týmu Lucie Königové.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Co nám způsobuje pěstování starých křivd

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Co nám způsobuje pěstování starých křivd

Snad každý z nás sklouzne někdy ke svým starým křivdám, ve kterých se pořádně vykoupe. A pokud si nedokáže křivdy uvědomit a přijmout, může se mu stát, že nepříjemná koupel bude nekonečná. A navíc že ji bude nakonec vnímat jako zcela přirozené prostředí, které si bude chtít vědomě udržovat.

Jak se to stane?

Je nám mizerně, a tak se začneme srovnávat s druhými:

Jak je možné, že těm druhým se daří a mně ne? Že jsou na tom líp snad ve všem? Jak to, že mají ideální vztahy, milující partnery, dokonalé děti a podporující rodinné zázemí? Jak to, že bydlí v krásných domech se zahradou a bazénem, jezdí v luxusních vozech, dopřávají si zajímavé a kvalitní věci a jejich konto není nikdy prázdné? Proč jsou úspěšní ve své profesi a já ne? Proč mají oni dokonalá těla a obličeje, bravurně se orientují v módě a nikdy nejsou out? Jak je možné, že jsou vyhledáváni druhými a po mně neštěkne ani pes? Jak si to „oni“ zaslouží? Jaká je to spravedlnost?

A po těchto „spravedlivých“ lamentacích, které nás přece opravňují útočit na ty šťastnější a úspěšnější, následuje zpravidla řada logických vysvětlení:

No to je jasné. Jsou děti štěstěny. Už se tak prostě narodili. Měli lepší startovací podmínky. Chovali se k nim líp. Jejich rodiny byly harmonické. Majetek a bohatství zdědili. Dobře se vdaly nebo oženili. Pche! To bych uměl taky!

A hned potom ještě upevníme a zvětšíme svoje ubohé postavení:

Jó to já! Měl jsem to sakra těžký. Nikdo se se mnou nemazal. Všechno jsem si musel poctivě vydřít sám. Nikdo mi nepomohl. Já to nikdy nemůžu mít lehký. Vybral jsem si černýho Petra. Všichni mi ubližují a nechápou mě. Jsem prostě jiný. Mám to jinak. Nemá cenu cokoli zkoušet. Je to tak daný. Aspoň o nic a nikoho nepřijdu. Nikdo mi nemůže nic vzít…

DOKONALE UBOHÁ ZA SRDCE CHYTAJÍCÍ OBĚŤ!

A čím hůř na tom budu, třeba si mě konečně někdo všimne a slituje se nade mnou a dodá mi všechno, po čem tak moc toužím a nemůžu to mít! A když to nestačí a nikdo mě neposlouchá a jsem neviditelný, přitvrdím. Jak? Třeba nějakou dobrou nemocí. Nebo nějakou senza katastrofou.

A tak utvrdím zase jen moji závislost na druhých, svoji roli oběti a jedu si v začarovaném kruhu, který se roztáčí do takových rychlostí, že je mi z toho špatně.

Když si člověk uvědomí, že tento kolotoč roztáčí on sám, může to být pro něj hodně nepříjemné a bolestné. Ale na druhou stranu, když změním úhel pohledu:

MÁM TO VŠECHNO VE SVÝCH RUKÁCH! JÁ JSEM TVŮRCE! A když jsem dokázal vytvořit tohle, MŮŽU VYTVOŘIT I PŘESNĚ TO, CO POTŘEBUJI!

A to je velká úleva. Co říkáte?

Nyní se můžete ke všemu postavit jinak. Když vám někdo ukřivdil, ublížil, zastavil na vaší cestě a vy jste se tehdy neuměli ubránit, protože jste byli malí, nezkušení nebo jste ještě nedokázali vše dopochopit, nyní jako moudřejší, dospělý tvůrce se MŮŽETE postavit za sebe.

Můžete sami sobě dopřát, co jste potřebovali tehdy. Můžete sami sobě říct slova, která jste tehdy potřebovali slyšet. Můžete pro sebe udělat to, co jste tehdy očekávali od druhých.

Lehké to zrovna není, ale ráda vám v tom pomohu. Nezpracované křivdy nás totiž vrhají zbytečně do obdobných situací a staví nám do cesty obdobné lidi, jako na jejich počátku.

Pojďte se přestat dívat po druhých a vrhněte se se mnou do vyčištění starých křivd, ať už vás na té vaší cestě nebrzdí.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Singl období přináší i výpadek sexu

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Singl období přináší i výpadek sexu

Neumím být sama – sex

Singl období přináší i výpadek sexu. No, jak se říká, je to lidský a není to vždycky. Lze svoji „neukojenou“ situaci řešit šidítky. Alkoholem. Přejídáním. „Hračkami“ ze specializovaného obchodu. Nebo brouzdáním po seznamovacím serveru. Tak jsem to po rozvodu řešila já.

„No přece nebudeš sama,“ popichovaly mě o generaci starší kolegyně. Jejich revírem byl taktéž seznamovací portál. A celý den strávily domlouváním si randíček. Až teď vidím, co mi zrcadlily. MOJI VLASTNÍ NESEBEÚCTU A NELÁSKU.

V PASTI OXYTOCINU

Ne že by občas nějaký flirt nevyšel. Ale jakmile odezněl pocit z milování, nastal propad hluboko do depresí. Při „tom“ tělo ženy produkuje oxytocin – hormon lásky a důvěry. To je jeden z důvodů, proč ženy těžce nesou odchod milence. Z inteligentních žen se stávají důvěřivé nanynky. A pokud vám muž zrcadlí vaši „nelásku“, dává vám životní lekci. Lehce využije vaše poblouznění ve svůj prospěch.

ÚTĚK PŘED MUŽI

Dalším extrémem je „hra na schovku“. Utéct do svého světa. Zamaskovat ženské rysy. Navenek se tvářit, jak jste v pohodě, ale uvnitř se vaří kotel plný zloby, nenávisti a strachu. Závidíte kamarádkám vztahy, rodiny. Jejich životní karamboly prožíváte s nimi. Přitom skrýváte nenávist a zlost. „Vždyť ony mají lepší život než já.“

DUCHOVNÍ SINGL ŽIVOT

Potřeba pozornosti, lásky a s tím spojené postelové hrátky značí „Nemáš se ráda.“ A pád do tenat „stále hledající“ tě bude znovu a znovu posílat do náruče mužů. Zraňovat tvé srdce, duši. Jedinou cestou ven je naučit se mít se ráda. Oživ své srdce sebeláskou. Dej mu jeho místo na výsluní. Je to tvé srdce. Nikomu jej již nedávej.

Pak už můžeš tvořit. Začít dělat to, co tě naplňuje. Už nepotřebuješ náplast na bolístku ve formě sexuálního partnera. Lásku si dáváš. Lásku máš. V tomto nastavení přichází ten, co ti lásku dá. I tělesnou. A nic si za to nevezme. Neublíží ti. Protože to, co máš vědět, už víš. Došla jsi k poznání, že nejdůležitější pro sebe jsi ty sama.

I ty se staň vědomou ženou. Naučíme tě milovat samu sebe. Očistíme zatěžující programy. Otevřeme dveře do nového života. Naše milé, empatické koučky rády zodpovědí vaše dotazy a domluví si s vámi termín. 

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE