Pomoc! Můj business mi nefunguje

Publikováno uživatelem: Iveta Prokšová
Pomoc! Můj business mi nefunguje

Chci být bohatý. Častá myšlenka, když zakládáme svůj business. Jdeme do podnikání plni představ a fantazií, a pak se stane, že nás zaskočí „neúspěch“ nebo pomalý start. Máme pocit, že se nám nedaří, tak jak jsme si to představovali. Klienti nejsou, finanční rezervy se tenčí a propadáme panice, že jsme zvolili špatně.

Příběhy mých klientů z koučinkového křesla mě inspirovaly k sepsání pár bodů, které se u každého podnikatele objevují. Možná i vám pomohou nepropadat panice a vytrvat. Možná vás „nakopnou“. A když ne, přijďte.

1) Nefunguje mi můj business

Nic neděláte. Vím, je to trochu drsné, ale smiřte se s tím. Je to zkušenost z mého koučinkového křesla.

Hledáte zaručený návod a vyčkáváte. Bojíte se udělat jakýkoliv krok, protože možná čekáte na schválení, že je to správný krok. Nikdo vám návod na váš business nedá. Máte pro něj všechno zásadní v sobě. Jenom vy zaručeně víte, co pro něj potřebujete.

Rozdíl mezi těmi úspěšnými a těmi, co se jim nedaří, je ten, že oni na nic nečekají. Poslouchají svůj vnitřní hlas, který je žene. Dělají přesně to, co je napadne. Neohlížejí se, co řeknou druzí. Jdou bez očekávání zaručeného výsledku. A víte co? Výsledek se jim vždycky objeví.

2) Je moc velká konkurence

Není velká konkurence. Zákazníků je dost, peněz je dost.

Není to o konkurenci, ale o nastavení vaší hlavy. Svoje klienty prostě nevidíte.

Proč je ale nevidíte?

Zase je to o vás. Často mi klienti říkají, že konkurence má lepší obal na zboží, hezčí webové stránky, více peněz na reklamu, větší obraty. Ani o tom to není.

Oni jenom točí energii, jsou zapálení a nezastavují se. Někdy pracují do noci, někdy od časného rána. Je to disciplína, kterou vládnou.

I pro vás je tu dostatek klientů. Ptejte se sami sebe, proč neobjednávají zboží od vás? Proč nechtějí vaše služby? Co může mít ten druhý lepšího než vy?

Problém může být v tom, že vaše hlava má pocit, že na podnikání nemáte čas, že se jím nechcete tolik zabývat. Že to, v čem podnikáte, možná není přesně váš obor. Chcete rychle rozjet business, s minimální investicí peněz i energie a chcete rychle vydělávat. Ale všechno chce svůj čas. Chce to zaměřit se, neodbíhat a jednoduše si jít za svým.

3) Jde to moc pomalu

Jste netrpěliví. Uděláte si kurz, koupíte „zaručeně prodejný“ výrobek. Vyvěsíte na internetu e-shop. Uděláte jenom základní kroky a čekáte.

Čekáte, že se to samo rozeběhne. Jednou z hlavních podstat člověka je pohodlnost. Má rád rutinu a jistoty. Lehce uvíznete. Cokoliv, co je navíc, vyžaduje energetický výdaj. Během dne se na vás valí spousty povinností a když pak máte investovat další energii do toho svého podnikání, už vám jí moc nezbývá. Tak odkládáte.

Po čase se k tomu zase vrátíte, něco málo uděláte, převrátíte myšlenku ze strany na stranu a lehce se necháte odradit. Zase odložíte.

Každý business něco stojí. Pokud v něm chcete být úspěšní, dejte ho na první místo. Smiřte se s tím, že jestli neuděláte každý den jeden krok, tak se nepohnete. Za rok budete tam, kde jste. Klienti se mi často vyděsí, když si uvědomí, kolik času promarnili tím, že jenom přemýšleli.

Nepřemýšlejte a jednejte.

Není co ztratit. Píle a úsilí se vám vrátí. Zaručuji vám to!

4) Bojíte se ztráty

Je možné, že jste se spálili. Velká investice, ve kterou jste věřili, byla z minuty na minutu pryč.

Zůstali jste stát jako opaření a teď se bojíte, že se Vám to bude opakovat. Proto se držíte zpátky. Hlídáte si svoje zbylé peníze a těžko je pouštíte.

S každým dalším neúspěchem si o to méně věříte. Propadáte špatným náladám. Co když se mi to stane znovu? Co když přijdu o všechno? Jak můžu uvěřit?

Jsou to jenom finanční vzorce.

Takové přemýšlení vašemu businessu neprospěje. Je potřeba točit i energii peněz. Pokud peníze nebudete pouštět, nebudou se vám vracet.

Pochybnosti a strach nepomohou. To, co pomůže, je vnímat každý svůj pád jako informaci. Je to zdroj pro to, jak vylepšit sebe, svoje podnikání a vyrůst. Dívejte se z celkového pohledu. Nedívejte se v denních měřítkách. Po roce práce se ohlédnete a uvidíte obrovské výsledky. Zaručuji.

5) Nedáváte přidanou hodnotu

Co to vlastně je?

Už takhle jsem do toho ponořený a ještě bych měl víc? Jedna z mnoha otázek mých klientů.

Ano, chce to víc. Chce to přemýšlet o tom, jak to zboží lépe prodat, jak vylepšit službu. Jak mohu pomoci druhému ulehčit běžný den, jak jej přimět, aby to chtěli ode mě? Co ještě mohu přidat?

Je to radost ve vás, která je přidanou hodnotou vašeho podnikání. Je to inovace. Zkoumání businessu i z jiného pohledu než z toho, na který jste zvyklí.

Sledujte trendy, inspirujte se u druhých a zkoušejte. To je přidaná hodnota.

6) Jste na to sami

Cítíte se na všechno sami. Když vám dojde motor, nemáte se o koho opřít. Mnohdy klienti hledají podporu u svých blízkých a přátel, ale často se setkají s tím, že je spíše odradí, než podpoří.

Obklopte se lidmi stejného ražení. Buďte s nimi v kontaktu. Mohou vám napumpovat krev do žil ve chvíli, kdy se budete cítit na dně. Přinesou vám inspiraci a nový vítr do plachet.

Sami vyhledávejte nová místa. Nezavírejte se doma. Objevujte, poznávejte a nebojte se seznamovat. Často se inspirace objeví na místech, kde byste ji nečekali. Buďte otevřeni možnostem.

7) Vnímejte svoje úspěchy

Nezapomeňte vidět svoje dosud dosažené úspěchy.

I to, že jste podnikání vůbec rozjeli, vnímejte jako veliký úspěch. Mnoho lidí zůstane jenom u fantazie.

Oceňte se, že jste nepropadli strachu a pochybnostem.

Prožijte si každý malý posun. Oslavte jej. Triumfy vám pomohou v časech, kdy budete mít pocit, že se neposouváte.

Mluvte o nich s přáteli. Sdílená radost je dvojnásobná radost. Budete-li mluvit o úspěchu, dodá vám to správné impulzy k těm dalším.

Teď rozviňte plachty a vyplujte na moře. Není na co čekat.

 

Iveta Prokšová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Proč nevidíme jinou cestu – aneb chci změnit svoji práci nebo začít podnikat.

Publikováno uživatelem: Iveta Prokšová
Proč nevidíme jinou cestu – aneb chci změnit svoji práci nebo začít podnikat.

Dnešní ráno bylo ideální pro běh, nefoukal vítr a bylo teplo. Běhám stejnou trasu už 6 měsíců. Vyhovuje mi, protože ji znám. Znám každý kopec, každý strom a skoro i každý kámen. Vím, jak rozložit síly. Co mě ale dneska překvapilo, byla cesta uprostřed pole. Krásná a široká a já si jí dosud nevšimla.

Vedlo mě to k zamyšlení. Je to stejně jako v životě. Každé ráno vstaneme a vyběhneme na tu svoji naučenou trasu. Rychlá snídaně, děti do školy, ve spěchu do práce a pak zpátky domů. Stále stejné rutinní povinnosti. Večer si leháme do postele utahaní a s pocitem nenaplněnosti. Utíká nám drahocenný čas. Čas pro to, něco dokázat. Toužíme po něčem, ale nevíme po čem. Tuhle touhu máme všichni vrozenou, ale buď nás v ní doma nepodporovali, nebo jsme ji potlačili sami.

Proč tu jinou cestu nevidíme?

Protože se bojíme změny. Protože nevíme, co chceme, a tak než abychom to zjišťovali, tvrdneme tam, kde jsme. Protože máme rádi jistotu. Bojíme se selhání, a tak se raději o nic nepokusíme. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Zkuste se zastavit a zamyslet nad tím, po čem opravdu toužíte. Co by to bylo?

Změnili byste práci? Začali byste podnikat?

Často se druhých na to ptám, ale odpověď dostávám stejnou. „Na tohle nemám čas.“ „Já musím makat, vydělávat peníze, živit rodinu a nemyslet na blbosti“ … čas je drahý, když se ale zkusíte zamyslet…

  • V první chvíli odpovíte rozhodně ano, než vám vyskočí to „ale…“
  • Změnil/a bych práci, ale jinde to bude stejné nebo možná horší…
  • Začal/a bych podnikat, ale mám strach, že se tím neuživím…
  • Podnikám, ale nedaří se mi…

Dosaďte si „ale“ do jakékoliv svojí věty. V tom „ale“ se schovává váš strach. Máte pocit, že to bude změna k horšímu. Nevěříte, že se může dařit zrovna vám. Možná na to nemáte právo, možná nemáte správný návod nebo vám chybí jiná zásadní dovednost.

Mozek vás chrání před tím, udělat chybu, drží vás v zajetých kolejích a nedovolí vybočit.

Co když vám ALE řeknu, že to vybočení vyjde. Můžete žít svůj sen a každý den si užívat.  Bavit se prací a cítit naplnění z toho, co děláte. Tím vším jsem prošla. A žádný z těch strachů se nepotvrdil. Když se mi něco nedařilo, hledala jsem důvod proč. A vždycky jsem byla viník já. Co mi pomohlo pro začátek?

Rozmyslete si těchto 5 jednoduchých kroků:

  1. Co doopravdy toužím dělat?
  • Vnitřně to cítíte. Je to to, co vás baví a jde vám lehce. Sepište to na papír. Mozek si vypisováním urovnává informace. Pokud je vytáhnete z podvědomí do vědomí a napíšete si je, pak uvádíte energii do pohybu. To znamená, že s tím, co bude napsané, vám mozek začne vymýšlet cestu, jak toho dosáhnout.
  1. Co od toho chci a jak to můžu zrealizovat?
  • Chci se tím živit. Chci se odreagovat. Chci vybudovat svůj business. Chci být úspěšný/á. Chci vydělat spousty peněz.
  • Rozmyslete si, jak se tomu chcete věnovat, chcete změnit obor a najít si jiné zaměstnání, nebo rozjet vlastní business?  Co je potřeba udělat?  Můžete se svojí činnosti věnovat pouze okrajově. Přes víkend nebo jenom pár hodin v týdnu.  Mělo by vás to naplňovat a přinášet radost. To je základ.
  • Mohu se do toho pustit sám, nebo k tomu někoho potřebuji?
  1. Kdy začnu?
  • Na to je jednoduchá odpověď. Začněte hned. Cítíte tu energii a nadšení, které vám proudí tělem? To je správný okamžik začít jednat.
  1. Hoďte to na papír.
  • Pokud si úkoly napíšete do diáře, pomůže vám to rozvrhnout síly.  Tzn. „naporcujte medvěda“. Rozdělte si jeden veliký úkol na dílčí úkoly a podúkoly. Tak zamezíte prokrastinaci a nepřehltíte se. Častým důvodem odkládání je, že ten svůj sen vidíme jako velké sousto a cítíme, že na to nemáme.  V jednom týdnu si určete 3 úkoly, které uděláte. Tak se vám podaří je splnit a nebudete mít pocit přetížení.
  1. Sebedisciplína
  • Nejčastější problém každého. Víte, co chcete, víte, co pro to udělat, ale nakonec vás zradí mozek. Odloží to na příští týden, příští měsíc nebo další rok. Vždycky najde spolehlivý důvod, proč to neudělat.
  • Jak se bránit svojí hlavě? Neposlouchat ji. Uvědomte si, že v tu chvíli odsouváte svůj sen, svůj business, svůj úspěch o další den. Den, o který můžete dříve dorazit do cíle. Den, který vám nikdo nevrátí.

Mým doporučením je nebát se. Zrazovat vás může pohodlnost, únava a neumyté nádobí.  Ale odolejte. Rozhodně to za to stojí.  I já jsem se bála. Pustila jsem se do změny ve všech svých životních oblastech a často jsem propadala panice, úzkostem a i odkládání. Pomohlo mi, že jsem svůj směr měla sepsaný, takže pokaždé, když jsem zaváhala, jsem si otevřela diář a připomněla si směr. Někdy jsem ten smysl vůbec neviděla, jenom jsem v hloubi duše věřila. Vnitřní kompas mě vedl. Zavřela jsem oči a čekala, až slabost přejde. Přešla, za den, za týden, ale přešla.

Zásadním krokem je také kontrola sebe sama. Tzv. sebekoučing, po týdnu se zkontrolujte. Tím si odchytáte svoje špatné vzorce, kterým podléháte a které vás zrazují.  Projděte si, jaký úkol a proč jste neudělali? Ptejte se, co vám v tom zabránilo. Tak najdete svoje bloky a můžete hledat způsob, jak s nimi pracovat. To je nejlepší cesta, jak být efektivní.

Věřím, že teď už tu svoji cestu nebudete odkládat.

 

Iveta Prokšová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jste vnitřním nastavením podnikatel nebo zaměstnanec?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Jste vnitřním nastavením podnikatel nebo zaměstnanec?

Každý není rozený podnikatel. Pro mnohé je lepší zůstat v zaměstnání.

Někdo se cítí bezpečněji, je-li pod hlavičkou a křídly někoho jiného. Je pyšný, že může pracovat pro určitou značku, společnost, skupinu nebo významnou instituci. Dává mu to profesní i osobní hodnotu. Motivuje tak dál růst a učit se. Netouží podnikat. Vyhovuje mu, být zaměstnancem. Mít klid. Žádné starosti. A to je v pořádku.

Jiný se zase potřebuje realizovat sám. Cítí v sobě potenciál, který mu zaměstnání neumožní rozvinout. Nechce se ničím omezovat. Odmítá narážet na finanční strop. Nechce být v závislosti a úkolován. Potřebuje držet svoji profesní cestu plně ve svých rukách. Být tvůrcem svého byznysu. Něco dokázat. Být špičkou ve svém profesním talentu. Vytvářet si příležitosti a sám si rozhodovat.

Nemohou být všichni podnikatelé. Je potřeba, aby byli lidé, kteří budou spokojeni ve svém zaměstnání. Takoví, kteří budou rádi a s nadšením pracovat pro druhé. Také je však nezbytné, aby podnikali ti, kteří mají v sobě svůj podnikatelský potenciál. V zaměstnání ho nerozvinou a nejsou tak užiteční ani pro sebe, ani pro ostatní.

Vnitřní nastavení zaměstnance jsou obvykle programy:

Moje zaměstnání mi dává hodnotu.

Druhý se o mě, jako o zaměstnance lépe postará.

Jako zaměstnanec mám jistoty.

Chodit každý den do práce je správné.

Jako zaměstnanec mám jasný režim.

Každý měsíc mám jistou výplatu.

Jsem-li zaměstnanec nemusím se nad rámec mých pracovních úkolů o nic víc starat.

Splním-li pracovní úkoly, mám klid.

Práce je jenom v pracovní době – pak si mohu dělat co chci.

Podnikání je riziko a nejistota.

Vnitřní nastavení podnikatele jsou často programy:

Podnikání mi dává svobodu.

Svoboda je pro mě příležitost dělat co mě baví.

Svoboda mi dává prostor si vybírat, co mi dává smysl.

Rozhoduji-li si sám, tak se dokáži nejlépe uplatnit.

Zodpovědnost za sebe mi dává neomezené možnosti.

Jako podnikatel mám příležitost neomezeného finančního příjmu.

Jako podnikatel si buduji svůj byznys a nikdo mi ho nemůže vzít.

Podnikání je zhodnocování svého. Práce na svém.

Jako podnikatel mám hodnotu.

Jsem-li pánem svého času, mohu ho co nejefektivněji využít.

Jako podnikatel si vytvářím své stabilní jistoty.

Podnikání je cesta k plnění svých snů.

Důležité je být tam, kde mi to dává smysl. Kde se cítím užitečně a realizuji se. Ať v zaměstnání nebo v podnikání. Pokud však cítíte, že se ve vás vnitřní nastavení perou a nejste správně, tak to změňte. Začněte s tím něco dělat. Strachy, obavy a nejistoty vás blokují. Zbavte se vnitřních brzd. Jinak se řítíte do profesního i osobního vyhoření.

ZOBRAZIT VÍCE

Bloky, které brání najít práci co nás baví

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Bloky, které brání najít práci co nás baví

Vztah k práci se nám formoval, když jsme byli malí. Viděli jsme mámu a tátu, jak chodí do práce. Vnímali jsme, jestli se do ní těší. Zda-li přicházejí z práce nadšení, plní energie nebo naopak úplně zničení. Většinou jsme je však viděli otrávené, unavené, jak se těší na pátek, až ten pracovní koloběh skončí. Jak pojedou na chatu a budou se konečně věnovat nějakému svému koníčku, který je baví. Vnímali jsme, že práce je nutné zlo a že se musí pracovní týden hlavně nějak přežít. Zábavu si rodiče dopřávali až po práci. Především o víkendu a o dovolené.

Rodiče se dokázali uvolnit až o víkendu. Pracovali na zahrádce, chodili na houby, seděli u kafíčka se sousedy a užívali si dny pracovního klidu. V neděli odpoledne obvykle začal stres z dalšího nadcházejícího týdne. Dlouhých pět dní otravné práce, než přijde vytoužený pátek. V tomto modelu většina z nás vyrůstala. Co se nám pak zapsalo ve vztahu k práci?

Práci nemáme vůbec spojenou se zábavou. Práci a zábavu máme v sobě přímo v rozporu.

V hlavě nám doma zaseli programy:

1. Práce o otrava.

2. Práce vyčerpává.

3. Práce unavuje.

4. Práce bere energii.

5. Energie se nabíjí jedině o víkendu.

6. Práce není zábava.

7. Do práce se chodí jen pro peníze.

8. Zábava je až po práci.

Pokud svoje vnitřní programy nezměníme, nemůžeme nikdy najít práci co nás baví. Taková práce pro nás logicky nemůže ani existovat. Práce a současně zábava je pro nás nepochopitelné. Nejde nám to vůbec dohromady. Sice bychom si to moc přáli, ale vnitřní nastavení máme v rozporu.

Je třeba si tyto programy opravit, jinak nemohu na svých životních jevištích vidět profesní příležitosti v oblasti, která mě baví. Sama jsem si tím prošla. Díky změně mého vnitřního nastavení mi přišly do života příležitosti, kde se mohu konečně realizovat.

Jak si mohu konkrétní programy opravit:

1. Práce mi dělá radost.

2. Práce mě nabíjí.

3. Prací se příjemně odreaguji.

4. Práce mě nabíjí další energií.

5. Energii nabíjím i ve všední dny.

6. Práce je pro mě i zábavou.

7. Moje práce dává mě i druhým smysl. Je užitečná a prospěšná a peníze jsou její přirozené zhodnocení.

8. Zábava je i při práci a je to tak správné.

Kdybych si ve své hlavě nechala moje staré programy a neopravila si je, zůstala bych vyhořelá v korporaci a zničila tam svůj profesní potenciál. Můj koníček se mi tak stal profesí a práce koníčkem. 

ZOBRAZIT VÍCE

Proč si neumíme najít profesi, která by nás naplňovala?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Proč si neumíme najít profesi, která by nás naplňovala?

Jaké jsou bloky dělat to, co nás baví, jako profesi

Vnitřně nás naplní to, co nám dává smysl. Co nám jde lehce. Co nás baví. Činnost, ze které máme vnitřní radost. Emočně se z ní přímo sytíme. Ztrácíme při ní pojem o čase.

Ovšem přesně takovou činnost, jako profesi v sobě máme často zablokovanou. Hlava nás pouští se jí věnovat jedině ve volném čase. Maximálně jako koníčku.

Profesní smysl je v tom, dělat činnost, co nás baví a jde nám lehce a zároveň je užitečná pro ostatní. 

Co nám šlo od malička lehce, však brali jako automatické. Rodiče, škola i učitelé. Nedávali tomu tudíž velkou pozornost. Šel nám dobře sport a matika, tak nad tím mávli rukou: „No jo, to ti jde levou zadní… Ale co takhle čeština, jsem zvědavý, jak dopadne tvůj diktát.“ Zaměřovali pozornost na to, co nám nešlo. Takovou činnost výrazně kontrolovali a nutili se zlepšovat. Mít jedničky. Vydřené dobré výsledky z náročných předmětů měly mnohem vyšší hodnotu než z předmětů, které nám šly lehce. Tudíž si naše hlava zapsala, že hodnotné jsou výsledky z náročných aktivit. Že co mi jde lehce, tak nemá takovou hodnotu. Jednička z těžké češtiny byla pro okolí hodnotnější než z tělocviku nebo matiky.

Zapsaly se nám tak vnitřní vzorce, které nás přímo zablokovaly:

Co mi jde lehce, je normální.

Co mi jde lehce, nikdo neocení.

Co mi jde, druhého moc nezajímá.

Co mi jde lehce, nemá žádnou hodnotu – tudíž mi za to nikdo nezaplatí.

Co mi jde lehce, umí každý – to není nic extra.

Co mě baví dělat, mě neuživí.

Hodnotu má vydřená práce.

Druhý ocení jen to, co mi jde těžce.

Vnitřní bloky nás nepouštějí dělat, co nás baví, protože to není hodnotné, a tudíž nám za to nikdo nezaplatí. Zůstáváme tak v profesích, které nás moc nebaví, jsou pro nás vyčerpávající, protože za takovou „dřinu“ si zasloužíme výplatu na účtě. Změna je nutná. Jinak se řítíte do syndromu vyhoření.

 

ZOBRAZIT VÍCE