Jak vyzrát na neopětovanou lásku jednou provždy

Publikováno uživatelem: Bc. Eliška Bachurová
Jak vyzrát na neopětovanou lásku jednou provždy

Mnoho žen a mužů má lásku spojenou s bolestí a utrpením. Pokud jsme se kdysi dávno naučili, že láska bolí, v dospělosti navazujeme vztahy podle tohoto vzorce. Zamilováváme se do partnerů, kteří nejsou schopni nebo ochotni naši lásku opětovat, trápíme se a prožíváme podobné pocity strachu, bolesti a nejistoty zas a znova.

Kde jsme se naučili, že láska bolí?

S láskou, stejně jako se vším ostatním důležitým, jsme se prvotně seznámili ve své původní rodině. Právě máma a táta nám svým vztahem k sobě samým, k sobě navzájem a k nám dětem ukázali, jaká je láska. Zda je radostná, něžná, podporující a pečující, nebo je bolestná, spojená s pocity osamění, prázdnoty a strachu.

Možná jste slýchávali, že pravá láska bolí a že pro pravou lásku musíte i leccos vytrpět. Nebo jste si z dětství odnesli, že pro vás láska není anebo že o lásku druhého můžete lehce přijít. Zkrátka jste se naučili, že láska může přicházet jen zvenčí.

Co vám o lásce doma nejspíš neřekli?

Asi vás to překvapí, ale pravá láska začíná uvnitř každého z nás. Je to láska k sobě. Láska k našemu tělu. Projevuje se zájmem o nás samotné, o naše tělo, o naše myšlenky, o to, co nás těší. Je spojená s tím, že si vážíme svého těla a sebe samých. Dokážeme ocenit, v čem jsme dobří, co se nám povedlo a co na sobě máme rádi. A v neposlední řadě se dokážeme radovat z vlastního smyslu života, kterým je naše vlastní seberealizace.

Jak na lásku zevnitř?

Cesta trvalé lásky začíná uvědoměním si své vlastní krásy a jedinečnosti. Pro začátek se můžete během dne pohladit a pochválit, a dát tak sami sobě pozornost a lásku. Sepište si, čeho si na sobě ceníte, v čem jste dobří a co na sobě máte opravdu rádi. Udělejte si seznam svých kladných vlastností a předností. Zamyslete se, při jaké činnosti jste na sebe nejvíce hrdí, a té se věnujte. Kterou část těla na sobě milujete nejvíce? Tak si ji s láskou prohlížejte. Co vám dělá radost a přináší pocity pohody? Tomu věnujte svůj čas a pozornost.

I když vám to zpočátku může jít ztěžka a bude se vám zdát, že na sobě nevidíte příliš dobrého, vytrvejte a pochvalte sami sebe i několikrát denně za maličkosti, které se vám podařily. Za to, že jste dokázali ráno vstát z postele, že jste se zvládli umýt, že jste dokázali přijet do práce včas. Každý den si udělejte malou radost – procházkou do parku, uvařením dobrého čaje nebo sami sobě namasírujte nožky.

Vím, že to zvládnete. A nezapomeňte: teprve tehdy, když jsme důležití a cenní sami pro sebe, můžeme být hýčkaným pokladem i pro našeho partnera či partnerku.

 

Bc. Eliška Bachurová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

4 důležité kroky k ABSOLUTNÍMU ODPUŠTĚNÍ

Publikováno uživatelem: Bc. Adéla Staňková
4 důležité kroky k ABSOLUTNÍMU ODPUŠTĚNÍ

Chybovat je lidské, odpouštět je božské. Chcete-li být šťastným člověkem, používejte „božské zákony“.

Často mi lidé vykládají: „To už mám pořešené,“ nebo „Rodičům jsem už dávno odpustil,“ a já jim to ve většině případů nevěřím. Stejně tak byste mohli říci: „Jsem astronaut,“ a přitom jste za celý život neopustili zemskou atmosféru a letěli jste maximálně v letadle. Chápete? Něco prohlásit má úplně jiný charakter než to udělat. Udělat v tomto případě znamená prožít a procítit. Jedině tak získáte stoprocentní jistotu, že jste to opravdu zvládli.

Také se setkávám s tím, že dotyční si prý odpuštění nezaslouží. Dost možná vám udělali tak kruté věci, že jim jen tak odpustit nejde. Odpustit ale neznamená prominout, ospravedlnit nebo souhlasit. Odpustit znamená vypustit, očistit sebe. Očistěte se od jedu, který ve vás druzí zanechali. Ten jed otravuje vás, ne ty, kteří ho do vás vpustili. Jim je kolikrát úplně jedno, že se trápíte. A mnohdy to ani nevědí.

  1. Krok PŘIJETÍ

V první fázi jde o to, abyste přeťali emocionální vazbu. Přestanete se bouřit, vzpírat, plakat, doprošovat se, vztekat se, cítit se vinni. Poodstoupíte o krok stranou a podíváte se na celou věc nezúčastněně. Získáte střízlivý postoj a nadhled. Dojde vám, že hořekováním nic nezměníte, protože už se stalo. Minulost změnit nemůžete. Dostali jste se do prázdného prostoru, nulového bodu. Celou věc přijímáte jako fakt, jakkoli to bolí. Teď můžete říci: „Ano, přijímám tuto skutečnost.“ Druhý vás mohl obrovsky ranit. Vy pouze přijímáte to, že vás ranil. Nebudete před tím utíkat. Nebudete chtít, aby to bylo jinak. Nebudete proti tomu bojovat. Jen to přijetí prožijete.

Teď, když už víte, že s tím nemůžete nic dělat, je možné pocítit klid a mír. Je možné rozproudit zablokovanou energii.

  1. Krok POCHOPENÍ

V dalším kroku uznáte, že se do vašeho života vloudil nějaký negativní program. Něco způsobilo, že se vám stala bolestivá zkušenost. Potřebovali jste tuto zkušenost. Přitáhli jste si ji. Přijímáte tím zodpovědnost za prožitou událost v životě. Nic se vám nestalo náhodou, vše má své příčiny. Vy konkrétní příčinu nemusíte nutně hledat. Stačí vyslat přání, že chcete odstranit vše, čím jste si situaci přitáhli. Zjednodušeně řečeno, chcete odpustit sobě za to, co jste si nevědomě způsobili.

Jestli vám to pomůže, přehrajte si scénář znovu a dívejte se na věc očima druhého. Nedělejte to logikou. Nehledáte argumenty a vysvětlení. Pouze to zkuste procítit.

  1. Krok PROPUŠTĚNÍ

Dostáváte se k samotnému čištění. Uvolňujete vše špatné. Vše, co už nepotřebujete. Už jste pochopili. Teď chcete docílit toho, aby se vaše podvědomí vyprázdnilo. A prázdnota se poté naplní láskou.

Představujte si, jak se člověku, který vám ublížil, dějí příjemné věci. Jak je šťastný. Je to silná káva? Nenechte se odradit. Opakujte tyto představy. Pocity nenávisti a žalu se postupně transformují. Ne vždy je to instantní řešení, ale vždy je účinné. Je trvalé. Potřebujete jen dostatečnou trpělivost, odevzdanost a ochotu odpustit.

  1. Krok PODĚKOVÁNÍ

S poděkováním přichází vaše vděčnost. Dostali jste lekci. Potřebovali jste školu, abyste se posunuli dál. Uvědomujete si, jakou práci jste procesem odpuštění dokázali? Kolik lásky z vás vzešlo? Tím uznáte i sami sebe a budete se mít za tento čin opravdu rádi. Je to vznešený akt. Osvobozující.

 

Milujte své nepřátele.

Milujete tím hlavně sebe. Vám vaše odpuštění pomůže.

Bc. Adéla Staňková – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

LÁSKA – jak ji procítit a nasměrovat

Publikováno uživatelem: Bc. Adéla Staňková
LÁSKA – jak ji procítit a nasměrovat

Láska je nejmocnější silou ve vesmíru. Uzdravuje, tvoří a dojímá. Láska opečovává. Vše umožňuje. Ničemu nebrání a před ničím neutíká. Je tak silná, že jakýkoli popis se k ní nemůže ani přesně přiblížit. Slova ji nedokážou obsáhnout.

O její důležitosti nikdo nepochybuje. Nikdo, kdo ještě aspoň trošku dokáže cítit. Láska je poslední naděje i první nadechnutí. Láska pomáhá vždy a všude. Každému.

Mějte se více rádi

Myslím, že tato jednoduchá rada neminula nikoho z vás. Někde jste ji viděli nebo slyšeli. A objevuje se poslední dobou stále častěji. Někteří už víte, co a jak. Dokážete s energií lásky úspěšně pracovat. Pociťujete účinky, a to tím silněji, čím déle se této „práci“ věnujete.

Někteří ale netuší, jak to udělat. Co se tím myslí. Bylo by hezké mít se více rád a více ráda. To jistě ano. Ale JAK?

Máme štěstí, že žijeme v dnešní době. Vědění, které se kdysi šířilo jen mezi vyvolenými a vládci, je nyní dostupné všem.

Je možné vyrobit něco z ničeho?

Co když momentálně žádnou lásku necítím? A k sobě už vůbec ne? Kde ji vezmu? Cítím jen smutek a bezmoc…

V každém člověku je láska. Trpělivě čeká, až si jí někdo – vy – všimne. Ona totiž nemá agresivní a dominantní charakter. Proto se stalo to, že byla přehlušena energiemi, které pro vás mají ničivé účinky. Každý zná energii lásky. Jen neví, že je třeba s ní pracovat vědomě! Ona odnikud zvnějšku nepřijde. Uvědomte si to, prosím. Nejsou mezi námi děti štěstěny. Nějací vyvolení. Všichni jsme milováni stejně. Jen jsme se rozhodli to nevidět. A v každém okamžiku máte možnost otevřít oči a spatřit ji.

Začněte představami

Jakýmkoli způsobem zklidněte své tělo. Může to být prodýcháním, meditací, cvičením, procházkou. To proto, aby se negativní energie, kterých můžete být plní, zprůhlednily a pustily vás pod povrch (například pod povrch negativních myšlenek). Je třeba, abyste si uvědomili, že můžete být pouze pozorovatelem všeho, co se děje. Nemusíte být vtaženi dovnitř těchto dějů nebo myšlenek.

Teď si ujasněte, jaký pocit chcete prožít. Vybavte si ten nejláskyplnější pocit, jaký jste kdy v životě měli. Představte si milovanou osobu, novorozené dítě, dojemnou pomoc člověka druhým, cokoli, co rozvibruje vaše srdce. Chvíli ten pocit podržte. Do té doby, než se vám bude zdát, že dále rozvinout ho už nedokážete.

Přesměrujte lásku tam, kam je třeba

A teď přichází ten magický moment. Můžete tuto lásku, kterou právě prožíváte, poslat, kam jen budete chtít. Sobě, jinému člověku, stromu, vašemu psovi, sousedům, domu, celé planetě, celému vesmíru… kam vás jen napadne. Nenásilně a podle potřeby si vyberte příjemce lásky a vysílejte ji směrem k němu. Můžete si pomoci vizualizací. Představte si, jak z vašeho srdce letí milion malých srdíček nebo zlatý provázek, který se natahuje kupředu, aby se propojil s druhým srdcem. Představujte si světlo a teplo. Představujte si barvy. Doporučuji zářivě bílou, zlatou, růžovou, stříbrnou, duhovou. Představujte si proud energie, který vychází z vás a šíří se prostorem. Sami zjistíte, co na vás nejlépe platí. Vychutnejte si ten hřejivý pocit u srdce. Několik minut každý den. V pravidelnosti je to tajemství.

Budete-li lásku vysílat směrem k sobě, což určitě a často dělejte, můžete se zpočátku trošku zdráhat. Zkuste si představit sebe jako malé dítě. Pomůže vám to. To dítě si to zaslouží. Dejte mu maximum své lásky.

Další stupeň se vám zpočátku nemusí vůbec líbit. Nespěchejte na něj. Hrajte si. Pomalu zkoušejte. S láskou k sobě. Pošlete lásku i svým nepřátelům, lidem, které nemáte rádi, kteří vám nějakým způsobem ublížili. Vaše srdce se tím otevře ještě víc. Že si to nezaslouží? Nejde o ně, jde o vaše srdce a to především osvoboďte. Tím, že jim pošlete lásku, jim postupně dokážete odpustit. A na tom záleží. Pročistíte se a budete zářit jako diamant.

Projevujte lásku všude, kde můžete

… To už také všechno znáte. Když se spatříte v zrcadle, usmějte se na sebe. Pohlaďte se. Pečujte o sebe. S láskou se oblékněte, když je vám zima. Zeptejte se sami sebe (nebo ještě lépe vašeho malého dítěte uvnitř), na co máte právě chuť. Trénujte to často. Tak často, dokud se vám nestane, že už to budete dělat automaticky pořád. Už nepůjdete sami proti sobě. S láskou k sobě a ke všem ostatním uděláte to, co je pro vás nejlepší.

Budete překvapeni, že pocit lásky bude neustále růst. Budete ho cítit silněji a silněji. Láska vždy zvítězí. Tak jí pomozte!

S láskou Adéla

 

Bc. Adéla Staňková – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

4 kroky z nespokojenosti. Proč jsme pořád nespokojení?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
4 kroky z nespokojenosti. Proč jsme pořád nespokojení?

Taky jste se přistihli, že ačkoliv máte v životě skutečně vše, co jste si kdysi přáli: partnera, děti, rodinu, dům, stejně cítíte vnitřní nespokojenost? I když není logický důvod se tak cítit, máte pocit, že vám pořád něco chybí? Jako by ten vnitřní obraz radosti stále postrádal nějaké další části puclíků a nebyl dostatečně dokonalý? Svoji vnitřní nespokojenost svalujete na partnera, že nedostatečně zalil zahradu, děti nepoklidily hračky z obýváku nebo se na vás druhý špatně podíval? Hledáte důvody nespokojenosti kolem sebe?

Proč vidíme spíš nedostatky

Jedním ze zákonů přírody je neustálý vývoj. A protože jsme součástí přírody, je přirozené, že nás tak vede i naše hlava. „Když neuvidím možnost zlepšení, mohu ‚usnout na vavřínech‘. Nedostatky musím vyřešit, abych byl lepší. Nebudu-li řešit nedostatky, zakrním…“ Představte si, že jsem měla i klienta, který měl v hlavě program, že když nebude řešit nedostatky, umře! Byl věčně nespokojený, unavený, utahaný a úplně vyčerpaný životem, protože ho mozek vůbec nepustil se radovat.

Vidět nedostatky je tedy na jednu stranu v pořádku, protože nás to vede se vyvíjet a posouvat. Ale pro kvalitní život není potřeba vidět nedostatky všude. To je naopak likvidační a spíš nás to brzdí a ničí.

Jak začít pracovat na vnitřní spokojenosti?

1. Pojmenuji si jen zásadní nedostatky.

Podívám se na svůj život. Co zásadního mi chybí? Lepší práce, která by mě bavila? Tak jdu hledat talent a případné nedostatky v tom, proč tu svoji práci snů nemám. Nevyhovuje mi moje postava? Tak se podívám, jaké nedostatky mám ve svém životním stylu. Jak jím, jaký je můj pitný režim? Jak se věnuji svému tělu? Je důležité si pojmenovat, co je váš nedostatek, a ten začít příjemně zlepšovat. Hlava vás pak nepovede řešit malichernosti jako nedostatečně umytá okna, nepořádek na zahradě nebo nepoklizené hračky.

Slibte si: „Nedostatky ve svém životě budu odteď vnímat jen v zásadních oblastech, které začnu příjemně zlepšovat.“

2. Je potřeba začít vidět již jako dostatečné to, co máme a vybudovali jsme.

Základem vnitřní nespokojenosti je to, že vše, co máme, již bereme jako samozřejmé. „To, co mám a zvládl jsem, je normální, nic na tom není. Mám dům, partnera, děti a dobrou práci, firmu, ale to má přece každý.“ To, co máme, pro nás přestane být hodnotné. Je potřeba se naučit vidět hodnotu toho, co máme, již nyní.

Poděkujte si: „Jsem dobrý, za to, co jsem zvládnul.”

3. Napište si seznam všeho, co jste zvládli.

Vystudovat školu. Porodit děti. Založit rodinu. Postavit dům. Postavit firmu. Vydělat peníze. Odejít z nefunkčního vztahu. Zvládnout se postavit na vlastní nohy. Opustit jistotu zaměstnání a začít podnikat.

4. Vyjádřete si vděčnost za vše, co máte za sebou a zvládli jste.

Vše, co nyní máte, včetně zkušeností, které jste nabrali, i životní moudrost, kterou jste získali díky svým předchozím rozhodnutím, má obrovskou hodnotu. To, co jste zvládli, není nic samozřejmého, nic, co by přišlo automaticky. Museli jste kvůli tomu ujít pořádnou cestu. Projít nepříjemnostmi. Vystoupit z komfortní zóny. Přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí. Zvládnout bolest.

Vše, co máte ve svém životě, jsou výsledky vašich vlastních rozhodnutí a má trvalou hodnotu.

Vnitřní nespokojenost je nejen požírač energie, ale odráží se i v a na našem fyzickém těle. Doslova ho ničí zevnitř a somatizuje se tak v různých zdravotních problémech, které přecházejí až do vážných nemocí.

Zastavte sebedestrukci včas a vraťte zpátky do svého života radost, hravost, lásku a vděčnost. A pokud vám to samotným nepůjde, tak nezoufejte. Rádi vám pomůžeme odstranit z hlavy vaše nastavení, která vám v tom brání.

Jde to a víme, jak na to…

ZOBRAZIT VÍCE

6 kroků, jak se zbavit pocitu zrady

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
6 kroků, jak se zbavit pocitu zrady

„Kašlu na lidi. Jsou mi jedno. Zklamali mě. Zradili mě. Nikomu nevěřím…” zaslechla jsem divokou debatu u vedlejšího stolu, v kavárně. Rozhovor dvou žen byl plný jedu, zla a bolesti.

„Myslela jsem si, že je to hluboké přátelství. Že se o druhého mohu opřít. Svěřit se. Uvěřila jsem, že je to opravdové. Dala jsem důvěru. Otevřela jsem se. Věřila jsem, ale zradil mě. Otočil se zády. Nedodržel slib. Moji důvěru zklamal.” Možná jste podobné pocity s někým zažili. V nejbližší rodině, s partnerem, s kamarádkou, s přítelem, kolegou v práci, nebo dokonce společníkem ve firmě.

Pocit zrazení je zákeřná emoce. Sžírá tělo i duši. Trápí člověka. Stahuje dolů a ničí. Je možné jí podlehnout, uzavřít se před světem a „foukat si na ránu” a dožít jako oběť. Lepší je však za ní udělat tlustou čáru. Vyčistit ji v sobě. Ulevit si. Zvednout hlavu vzhůru a dorůst tak pro kvalitnější vztahy. Ale primárně je potřeba začít u sebe. Zrale a kvalitně v sobě pocity zpracovat a vyčistit.

Jak se zbavit pocitu zrady?

1. Druhý dělal to nejlepší, co myslel, že je nejlepší

Každý se rozhodujeme tak, jak si v daný moment myslíme, že je nejlepší. Jestli cítíte zradu od druhého člověka, tak ji v sobě pusťte. Respektujte jeho jiné rozhodnutí. S vámi to nemá nic společného. Prostě se rozhodl jinak. Dali jste důvěru někomu, kdo nebyl na opravdový, hluboký a vzájemně silný vztah s čistým poutem připravený. Dali jste mu větší důvěru, otevřeli své srdce, ale nebyl schopný vaše vzácné dary přijmout. Neměl na to. Přijměte tento fakt. Hlavu vzhůru a jděte dá. Uvidíte, že vám do cesty přijdou zralejší osobnosti.

2. Druhý mi nechtěl záměrně ublížit

Jednání člověka je primárně v jeho vlastním zájmu. Je to tak vlastně i v pořádku, protože každý musíme nejdřív řešit sebe, své primární potřeby. Jednat v souladu se sebou, abychom přežili. Tudíž si neberte osobně, jestli se druhý rozhodl jinak, než jste očekávali. Primárně vám nechtěl ublížit, ale chránil sebe. Pokud to neuměl zvládnout jinak, než formou „zrady”, nebyl dostatečně vyzrálý své kroky s vámi sdílet jinak. Lépe to neuměl. Jednal nezrale. Zůstaňte nad věcí a pusťte v sobě takového člověka. Nechte ho jít svojí cestou.

3. Prožité zrady rodičů se mnou nemají nic společného

Někdy se nám pocity zrady mohou v životě dokola opakovaně dít. Nechápeme, proč? Z koučinkového křesla vím, že si od rodičů naše podvědomí přebírá i plno nevyřešených rodinných vzorců. Právě i nevyčištěné zrady v našich rodinách nás mohou vnitřně trápit. Pusťte v sobě rodinné zrady – je to problém mých předků a se mnou nemá nic společného.

4. Rozhodnutí druhého je přirozený vývoj situace – nejde o zradu

Jestli se druhý rozhodl jinak, než jste se původně domluvili, jde o vývoj. Život se mění. Každou vteřinu. Může se změnit i chování a přístup druhého člověka. Věřte, že ty vaše pravé spřízněné duše budou již stabilní a zralé osobnosti. Tudíž pocit zrady, který vás pronásleduje, je jenom přirozený vývoj kvality vztahů ve vašem životě. Některé vztahy nám do života přicházejí, abychom se na nich naučili a vyrostli. Pak je potřeba je včas pustit a jít dál. Pokud jste prožili zradu, tak si ji v sobě vyčistěte, udělejte tlustou čáru a využijte tyto informace k tomu, že vyrostete a zhodnotíte sebe pro další a hodnotnější vztahy.

5. Ten kdo vás zradil nestojí za to, abyste se jím trápili

Pokud jste otevřeli své srdce, dali druhému důvěru, ale zradil vás, berte to jako informaci. Zkušenost. Poučte se z toho. Protože ti praví a opravdoví blízcí a přátelé si vaší důvěry váží a nezradí vás a vaše vzájemné pouto budou utužovat. Opusťte postoj zhrzelého člověka. Postavte se k situaci zrale a vyspěle. Přijměte skutečnosti, že jste ještě sami nebyli dostatečně zralí vidět včas kvalitu druhého člověka. Věřili jste někomu, kdo nebyl na na silný a hluboký vztah připravený. Tudíž využijte zkušenost z daného vztahu k osobnímu dozrání.

6. Odpusťte sobě i druhému

Odpuštění je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Odpuštění neznamená, že souhlasíte s chováním a jednáním druhého. Nemusíte slova „odpouštím ti” ani vyslovit nahlas. Jde primárně o váš vnitřní pocit v sobě. Odpuštění druhému v sobě, ve svém nitru, ve své duši. Uvolnění svírající emoce a vzteku z toho, co se vám stalo. A jak nejlépe odpustit? Právě postupným pouštěním druhého, které zmiňuji v předchozích krocích. Druhý dělal to, co myslel že je nejlepší. Druhý mi nechtěl záměrně ublížit. Rozhodnutí druhého je přirozený vývoj situace. Neberu si chování druhého osobně, ale použiji svoji zkušenost pro osobní dozrání pro kvalitnější vztahy.

Zvládnutí pocitu zrady v sobě může být náročný proces. Není jednoduché všechny bolavé emoce v sobě vyléčit. Někdy to sami nezvládneme a je potřeba vyhledat pomoc. Protože to nejlepší, co pro sebe můžete udělat, je vyčistit svoje vnitřní zranění a zbavit se všech sžíravých pocitů, aby se vám neprojevily ve formě nemocí. Protože nemoce jsou nevyřešené emoce. Rádi vám na vaší cestě k uzdravení vnitřních zranění pomůžeme…

ZOBRAZIT VÍCE

Když pravidla nefungují. Co s tím?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Když pravidla nefungují. Co s tím?

Co dělat, když pravidla nefungují?

Pokud členové nejsou stále schopni rodinná pravidla respektovat a bojkotují vytváření rodinné pohody, je potřeba aplikovat pravidlo „3krát a pokuta“. Pokuty nejsou strašák, ale potřebný mantinel. Nástroj a pomůcka pro stanovení maximální tolerance.

Důležité je, aby pravidla nebyla vnímána jako „buzerace“, ale cesta k vytváření příjemného prostředí a rodinné pohodě. Když všichni pochopí záměr pravidla, pak zřejmě každý bude rád k vzájemné pohodě přispívat. Hlavně žádná direktiva, výhrůžky, výčitky apod. Jde nám o láskyplné vytváření harmonického domova.

Důležité je pochopit důvod navrženého pravidla

Kontrola po týdnu přináší první zkušenosti, jak se nastavené pravidlo povedlo dodržovat. Tudíž si zase společně sedneme a řekneme si, jak se nám to dařilo. Můžeme přinést další náměty. Třeba dokoupit botník, protože zjistíme, že se všechny boty nikam nevejdou. Rozdělit si služby v kuchyni a stanovit, kdo bude kdy sklízet nádobí. Fantazii se meze nekladou. Každá rodina je originální a může si pravidla upravovat podle sebe. Žádná univerzální pravidla neexistují. Jediné, co je určitě společné ve všech rodinách a u každého člověka, je to, že se chceme v životě cítit dobře.

Dospělým chybí systém a koncepčnost – pomozte dětem získat ty správné návyky a zkušenosti, aby si dokázaly dobře poradit. K tomu pomáhá i pravidlo „3krát a pokuta“.

Možná se mnohým rodičům zdá kruté vnášet do rodiny „pokuty – tresty“, ale to je skutečně jen pomocný nástroj pro vytvoření návyků a určité sebedisciplíny. Jestli skutečně na „pokutu“ dojde je rozhodnutí toho, kdo domluvenou dohodu 3krát poruší.

Když pravidla nefungují, tak přichází: „3krát a POKUTA“

O co jde? Nastavení trestů za jejich trojí porušení. Na domácí poradě si domluvíme rodinná pravidla. Dáme si vzájemně nějaký čas na jejich postupné vyladění a zapracování. Pokud však někteří členové nejsou stále schopni pravidla respektovat a bojkotují vytváření rodinné pohody, je potřeba aplikovat pravidlo „3krát a pokuta“.

Příklad: Nádobí stále není v myčce. Děti pravidelně nestíhají úkoly do domluvených 18:00 hodin. Partner chodí stále pozdě z práce a nedodržuje dohody. Maminka neklepe na dveře, zapomíná a vtrhne vždycky do pokoje apod.

Stanoví se trest-pokuta za porušení

Trest si každý stanovuje sám za sebe. Měl by pro něj být nepříjemný, aby ho maximálně motivovalo 3× skutečně neporušit. Po týdnu až dvou si udělat revizi. Při večeři si opět společně sednout a vyhodnotit, jak to funguje, co by se dalo ještě zlepšit.

Konkrétní tipy trestů

Doma máme pravidlo, že u večeře nebudeme mít u sebe mobilní telefon, abychom se alespoň jednou denně společně zastavili celá rodina a povídali si a vzájemně si naslouchali. Protože se toto pravidlo nedařilo všem dodržovat, dali jsme si trest Kč 100 za porušení. V domácí kasičce nám přibyly již nějaké pokuty, ale v poslední dny skutečně již ani ke stolu s mobilem nikdo nejde a vychutnáváme si tak společné sdílení. Máme i radost, jak se nám to daří dodržet 🙂

Kromě finančních trestů může být například: měsíc bez dat v mobilu, týden bez počítače, 100 dřepů, apod. Je potřeba, aby to dotyčného „bolelo”, respektive, aby ho hrozba „bolavého” trestu vyvarovala pravidlo 3krát porušit.

Taky si v dospělosti dáváme pozor, abychom neporušovali pravidla silničního provozu. Abychom zaplatili složenku a nepřišlo penále. Když necháme děti projít zkušeností přebírat následky svých rozhodnutí, hodně jim pomůžeme do jejich života.

Přestaňte dětem stále „zametat cestičku“. Rodiče často „vyměknou”

Bohužel se často stává, že rodiče „vyměknou” a trest odpustí. To je ale chyba. Tím se celé dodržování pravidel stává nefunkční a nemá to žádný smysl. Děti tak nezískají potřebný návyk a nenaučí se převzít zodpovědnost za své následky. Rodiče se domnívají, že dítěti odpuštěním trestu pomohou, ale to je omyl. Naopak, tím dětem velmi škodí. Z dětí pak vyrostou nesamostatní a prokrastinující jedinci, kteří nebudou mít vnitřní disciplínu a budou se svým životem „plácat” bez vlastního směru a vize. Spoléhat, že „to někdo za ně vyřeší“. Stanou se závislí na autoritách. Svůj osobní potenciál tak nikdy plně nerozvinou.

Dospělým chybí sebedisciplína – v dětství se jí nenaučili. Naráží tak na své vnitřní strachy a pocity neschopnosti.

Na koučikovém křesle mám často dospělé, kteří nezískali ze své rodiny žádné základní návyky ani si neprošli případnými následky své nezodpovědnosti, a až v dospělosti se často dost „tvrdě“ učí následky svého jednání ustát. Půjčí si peníze od banky a nemají v sobě zodpovědnost je splácet. Rodiny tak musí čelit exekucím. Lidé upadají do drogové závislosti, jelikož jako děti nejsou vtaženi do spolupráce, rostou jako dříví v lese a nevědí co se sebou. Dospělí neumějí dotahovat svoje úkoly v práci, vyřešit problém, protože to za ně vždycky nějak vyřešili rodiče. Z dětí pak rostou neschopní a nesamostatní jedinci, v praktickém životě nepoužitelní, kteří nevědí, co se sebou a spoléhají, že „to vyřeší autorita“.

Další náměty, jak neselhat jako rodič se dočtete v mé knize:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič

ZOBRAZIT VÍCE

Láskyplná komunikace

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Láskyplná komunikace

Jak vyladit komunikaci?

Neumíme osobně komunikovat. Buď jeden mluví moc, nebo zase málo. Optimální je pravidlo mluvení 50:50. Když však jednoho něco tíží, řekne: „Potřebuji se vypovídat, prosím, abys mě vyslechl.“ a pak může mluvit i na 100 %. A třetí možnost je, že si řeknu, jestli chci radu od druhého, nebo ne.

Nedávejte nevyžádané rady. 

Stejně na ně druhý není připravený, tudíž je to zbytečné plýtvání energií. Častý problém bývá, že rodiče nechávají povídat děti a vyprávět, co všechno zažily, ale už je neučí, aby se i ony zeptaly na to, jaký den zažil rodič a jaké z toho má pocity.

Tato jednostranná komunikace pak přináší problémy do partnerství.

Protože jsme to doma neviděli, neumíme vzájemně komunikovat a ptát se, jak se druhý má, a naslouchat mu.

Příklad: Povídám si s dcerou. Hlídám, abych mluvila 50 % času já a abych dala i 50 % času dceři. Pokud se dcera potřebuje s něčím vypovídat, poslouchám, nekomentuji. Nedávám nevyžádané rady. Pokud dcera mluví víc, připomenu jí láskyplně 50:50. Pokud mluví málo, vyzvu ji třeba otázkou: „Jak se dneska máš? Jak se cítíš?“

Přínos: Tyto techniky učí komunikaci. Sdělovat přiměřený objem slov a umožnit druhému povídat o svých věcech. Nezahlcovat množstvím řeči, kterou druhá strana nedokáže ani pobrat. Učí citu pro vzájemně vyváženou komunikaci. Povídání, sdělování, a především naslouchání. Vytváří prostor a diskusní podmínky. Nekomentovat, neradit, když to druhý nevyžaduje.

Víte, proč máme jednu pusu a dvě uši?

Dvě uši a jednu pusu máme proto, abychom méně mluvili a více naslouchali. Víte, že někdy uděláme nejvíc jen tím, že umožníme druhému, aby se vypovídal a my mlčíme?

Další náměty, jak vyladit s blízkými láskyplné vztahy najdete v mé nové knize:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič

ZOBRAZIT VÍCE

Pravidla přinášejí klid

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Pravidla přinášejí klid

Proč se bráníme rodinným pravidlům?

1. Pravidla přinášejí klid 

Jako dospělí máme často hrůzu z toho, že bychom doma měli zavádět nějaká pravidla. Stavíme se na zadní a bráníme se. Případně někdo z rodiny prohlásí: „Prosím tě, neotravuj s nějakými pravidly, já chci mít doma klid.“ No právě, pravidla přinášejí klid. Díky rodinným pravidlům si stanovíme co konkrétně, kdo konkrétně a do kdy má udělat. Např. do 18:00 hodin budou mít děti hotové úkoly do školy a připravenou tašku.

2. Pravidla pomáhají

To, že pravidla pomáhají, mnohým vůbec nedochází. Zkusím vám pro lepší pochopení naznačit situaci. Představte si, že bych dneska zrušila pravidla silničního provozu. Přestala by na měsíc fungovat. Na chvilku si to představte. Co vám začne běhat v hlavě? Chaos, zmatek, stres, nejistota. Dokonce nebezpečí. Co a jak tedy bude? Kdo bude mít přednost? Ten silnější? Rychlejší? Jak to bude na křižovatce? To by byl blázinec, co? A víte, že to přesně tak bývá v mnoha domácnostech? Chaos, zmatek, stres, nejistota a napětí. Často to tak vnímají především děti. Nevědí, co mají očekávat od rodičů, až přijdou domů z práce. Tím, že nejsou žádná předem daná pravidla, co se od dětí očekává a do kdy, není jasno a vzniká nejistota a dusno. Pravidla tak pomáhají domácí pohodě.

3. Pravidla předem nastavují vzájemná očekávání

Ani si tedy neuvědomujeme, že nám např. pravidla silničního provozu vůbec klid neberou, ale naopak nám dávají svobodu bezpečného pohybu. Pravidla nám pomáhají. Pokud jste tedy nadšený řidič, vůbec se nemusíte bát, že nedojedete na druhý konec města. Nebojíte se, že na vás číhá na každém rohu nějaké ohrožení. Díky pravidlům, která znají i ostatní účastníci provozu, víme, co od sebe očekávat a jak se na silnici chovat. A díky tomu se cítíme bezpečně. Stejné je to i s pravidly u nás doma. Nastavujeme vzájemná očekávání.

4. Pravidla napomáhají svobodnému pohybu

Řada dalších pravidel, která máme kolem sebe, nám skutečně pomáhá. Víme, kdy mají otevřeno v obchodě. Systém je i v tom, kolik co stojí, a my se cenu výrobku dle nastavených pravidel dozvíme včas. Díky tomu si dokážeme rozvrhnout nákupy a finance, abychom u pokladny zaplatili za to, čehož cenu jsme dopředu znali a pro co jsme se rozhodli. Také nám paní pokladní najednou neřekne, že právě nyní stojí máslo 150 Kč, protože to teď řekla.

5. Pravidla dávají jistotu, co mohu očekávat  

Prostě je dopředu dána cena a my se podle toho rozhodujeme, jestli si zboží koupíme, nebo ne. Pravidla tedy máme v životě všude kolem sebe a obvykle nám přinášejí vnitřní jistoty, klid a možnost se svobodně pohybovat a rozhodovat.

Proč si tedy nenastavit příjemná domácí, rodinná pravidla? Víte, že kde je jasno, není dusno? Proč tedy nepřinést do vaší rodiny klid a pohodu?

Konkrétní námět jak na to, včetně praktických pomůcek k zapracování přímo pro vás, najdete v mé knize nebo na semináři:

>KNIHA>>(Ne)Gramotný rodič

>SEMINÁŘ>>(Ne)Gramotný rodič

Těším se na vás :). Lucie

ZOBRAZIT VÍCE

Jak na puberťáka?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Jak na puberťáka?

Jak nejlépe zvládnout vztah s náctiletými?

Víte, že to nemusí být boj, ale vzájemně obohacující a radostné období?

Puberta je období přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Je potřeba dětem pomoci tuto cestu co nejlépe zvládnout. I sami rodiče z ní mohou mnohé získat a obohatit se. Zda-li dítě dozraje v kvalitního, samostatného jedince, rodiče zásadně ovlivňují. Začít je potřeba u sebe. Chování a projevy dětí totiž jen zrcadlí své rodiče.

Děti jsou samostatné osobnosti. To, že se rozhodnou dělat nějaké věci jinak a jít i svojí vlastní cestou, než kterou si představují rodiče, je v pořádku. Mnohdy je to pro ně dokonce záchrana, že odmítnou a vzepřou se způsobu života svých rodičů.

Hlavni zásady přístupu k náctiletým. Jak na puberťáka:

1. Bezpodmínečná láska

Mám tě rád(a) takového, jaký jsi, bez ohledu na to, že se měníš a chceš i věci jinak. Jiné oblečení, jinak trávit čas, že nepotřebuješ být již tolik doma a jsi i raději s vrstevníky. To je v pořádku. Vím, že to moji roli rodiče v ničem neohrožuje.

2. Respektovat

Máš svůj názor, svůj styl oblékání, hudby, zájmů, i když to není můj styl, tak to respektuji, najdi si svojí vlastní cestu. Respektuji, že vnímáš věci po svém.

3. Naslouchat

Bez komentáře si poslechnu tvůj jiný názor na trávení času, žánr filmů, styl oblékání. Nezavrhuji ho, ačkoliv to není můj styl. (Budete překvapeni i jiným a novým pohledem vašeho dítěte, který vás může hodně obohatit.)

4. Vytvářet dohody

Jasně si stanovit, co od sebe očekáváte. Vytvořit tak „svobodné mantinely“ pro zdravý růst osobnosti dítěte. „Oblékni si, co chceš, ale ať je to prosím čisté. Nalep si na stěnu, co chceš, ale nezatloukej hřebíky. Můžeš si poslouchat hudbu, jakou chceš, jenom ji prosím pouštěj tišeji nebo do sluchátek.“ Nezakazujte. Děti si samy najdou cestu. Vytvořte jen bezpečný prostor pro jejich svobodný projev.

5. Dodržet dohody

Na čem se dohodnete, to dodržte. V období dospívání je „kontrolní radar“ dětí na chování rodičů nejcitlivější. Velice rychle se jim přepočítává vztah k rodiči. Důvěra. Když rodič dodržuje vzájemné dohody, jeho přirozená autorita se posiluje. „Večer v 19 vyrazíme na kolo. V neděli spolu pojedeme nakoupit nové boty. Doma nebudeme nikdo mluvit vulgárně, ani já.“ Co řeknu, to dodržím. Nedělám si „z pusy záchod“.

Jděte vlastním příkladem.

6. Otevřít se změnám

Nechám si poradit v oblékání, technologiích, názorech. Náctiletí jdou často intenzivněji s novinkami a aktuální dobou. V oblasti módy, hudby, technologií apod. Rodiče se mohou mnohému naučit. Zmodernizovat svoje informace a data, která se naučili před desítkami let. Často již ani neplatí. Je dobré se zeptat. Zajímat se. Nahlédnout společně do světa dospívajících. Jít s nimi na film, který se jim líbí. To pomůže i lépe chápat jejich postupný přerod v dospělého člověka. Vzájemný vztah to nesmírně posílí.

Období dospívání pomůžete nejlépe tím, že ho necháte děti prožít. Dáte pocit důvěry, že jste stále nablízku, když se budou chtít poradit. Nechat je, „pustit“, aby si přirozeně našly svojí vlastní cestu. To, že zkouší prvky dospělého světa, je normální. Když jim pomůžeme toto období dobře zvládnout, tak si najdou svoji pravou smysluplnou cestu a dozrají ve zralé dospělé osobnosti. Pokud je v nich jejich přirozený projev ze strany rodičů potlačený, tak se může projevit ve 30 nebo pozdějších letech, kdy může mít mnohonásobně horší následky než jenom obarvená hlava nebo zhoršený stupeň z matematiky.

Podívejte se na své období dospívání?

Jak reagovali vaši rodiče? Jak vnímali vaše oblečení? Komentovali změnu vaší postavy? Změnu hlasu, pleti? Nechali vám prostor si nalepovat svoje idoly nad postelí a nosit módu, která vám byla blízká? Nebo měli časté komentáře a byly mezi vámi boje? Zkuste se zamyslet, co by vám tenkrát od rodičů nejvíc pomohlo? To může být návod, co pomůže nejvíc vašim dětem.

Další náměty, metody, principy a techniky, které staví vztahy s dětmi a vytváří ve vztazích pohodu najdete:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič

 

 

ZOBRAZIT VÍCE

6 praktických námětů na rodinné sdílení

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
6 praktických námětů na rodinné sdílení

Rodinné projekty tmelí rodinu.

Společné projekty učí nejen respektu a hodnotě přínosu práce pro druhé. Přináší všem nezapomenutelné zážitky, na které se vzpomíná celý život.

Tipy na rodinné projekty na celý rok:

1. Degustační čtvrtky

Jednou měsíčně vybereme zajímavou restauraci a jdeme ochutnat nová jídla. Můžeme si dát limit na jednu osobu Kč 300,-. Děti mohou přispět 10 % z kapesného, aby se učily hospodařit. Děti se naučí nebát se zkoušet nové věci. Ochutnat nové kuchyně – thajskou, japonskou, vietnamskou, indickou. Rodina má nové dobrodružné zážitky. Sdílení nového pro všechny. Inspirace si i doma něco nového uvařit.

 

2. Filmové pátky

Vybere se zajímavý film. Rodina se na něj dívá společně. Připraví se občerstvení a vytvoří se příjemná atmosféra domácího kina. Je to příležitost společně sdílet legraci, zajímavé myšlenky z filmu apod. Běžně televizi totiž nemá smysl vůbec pouštět. Je to jenom „časožrout“.

 

3. Společné vaření

Příprava receptů, nákup a vaření – vybere se recept a jede se nakoupit. Každý může mít na starosti část. Předkrm, hlavní jídlo a dezert. Při takové rodinné aktivitě se děti naučí vnímat hodnotu práce pro druhého. Mohou se pak jednotlivé chody obodovat a na konci měsíce vyhlásit šéfkuchaře měsíce!

 

4. Úklid

Doma bydlí a používají koupelnu, kuchyň, obývák a další prostory všichni. Je tudíž potřeba, aby se všichni zapojili do vytvoření příjemného prostředí. Jedna z možností je: rozdělení domácnosti do různých sektorů (kuchyň, obývák, koupelna a WC, …) a každý má na starosti jeden uklidit za týden. Učí respektu vůči pořádku a hodnotě uklizeného prostoru. Zapojí se celá rodina. I chlapci se učí, co je to záchodová štětka a jak se používá.

 

5. Sportovní večery 

Sport je vždycky zábava. Kromě efektu pro zdraví člověka přinese i zážitky ze společného sdílení. Dá se vyrazit na kola, brusle, tenis, plavání. Soutěživé rodiny mohou vyhlásit rodinné turnaje. Někdy stačí i 30 minut na dětském hřišti. Soutěž ve šplhání. Kdo se déle udrží na laně. Nechte děti, ať vymyslí soutěže. Dá se podniknout i ve všední den na večer. Všem prospěje se protáhnout a zablbnout si.

 

6. Večer rodinných her

Zimní večery nebo deštivé letní dny přinášejí skvělé podmínky pro společenské hry. Připraví se dobré nápoje, občerstvení a mohou se hrát různé hry. Zapálí se svíčky, pustí se pohodová hudba a vzniká tak úžasná atmosféra pro rodinné sdílení. Může se vyprávět, vymýšlet různé příběhy apod. Je to skvělá příležitost pro projevení kreativity každého člena. Může se něco vyrábět. Fantazii se meze nekladou. Děti se učí pracovat se svojí kreativitou. Vymýšlet nové nápady, ale především – trávit večer bez televize!

 

7. Kulturní akce

Jednou za měsíc se vyrazí za nějakou kulturou, do přírody. Může to být i jenom poznání zajímavosti z průvodce města. Podívat se na historii místa, kde bydlíme. Nemusí to být vůbec žádná nákladná věc. Kolikrát žijeme v místech, kde neznáme nic z historie. Ani nevíme, co je za naším plotem. Děti se naučí dívat se kolem sebe. Vnímat okolí a krásy, které jsou kolem. Podnítí je to zajímat se o život. Doslova zvednou hlavu ze zajetých kolejí. Připraví se tak na cestování a poznávání.

Další jednoduché osvědčené techniky, metody a principy, které staví vztahy s dětmi, můžete najít v mé knize:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič

ZOBRAZIT VÍCE

Být i jenom jeden pro druhého je důležité

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Být i jenom jeden pro druhého je důležité

Děti potřebují rodiče i jenom pro sebe

Z mama-dne se tentokrát stal mama-víkend v Paříži.

Již několik let používám s dětmi techniku, kterou Oliver kdysi nazval „mama-den“. Je to o tom, že se individuálně věnuji i jenom jednomu. Trávíme společně čas, na kterém se oba shodneme, že nás bude bavit. Je jedno, jestli je dětem 3, 13 nebo 14.

Čas i jenom s mámou nebo tátou bez dalšího sourozence je důležitý.

Nastavuje děti nejen na jejich budoucí partnerství a zásadní vztahy v životě, ale posiluje a rozvíjí vztah mezi rodičem a dítětem. Buduje zdravé partnerské sebevědomí.

Když byly děti malé, tak jsme stavěli lego, jezdili závody na autodráze, šli na hřiště, hráli různé hry, které nás bavily apod. Nebo jsme šli pěšky z tréninku, auto nechali doma, abychom měli čas si povídat.

Dnes obvykle vyrážíme na kolo, jdeme plavat, zahrát si tenis, vaříme nebo se jdeme i jen tak projít do přírody. Povídáme, nasloucháme a sdílíme své světy. S Belindou vyrážíme již i na kafíčko.

Je důležité trávit čas i jenom s jedním dítětem.

Stačí i půlhodinka po tréninku, kdy jste na cestě domů. Můžete jet společně nakoupit, připravit večeři, ale je důležité se i společně zastavit. Jít na zmrzlinu. Dát si horkou čokoládu. Nebo si vzít svačinu s sebou a zastavit v parku na piknik. Sednout si po kroužku na lavičku a povídat si, jaký byl den. Něco se vzájemně o sobě dozvědět. Dát dítěti pozornost. Věnovat mu zájem. Být jenom pro něj.

Je to důležitější než teplá večeře a vyžehlená hromada prádla.

Na koučinkovém křesle často slýchám: „Rodiče mě vlastně vůbec neznají. Ani se mě nikdy nezeptali, co mě baví nebo co mám ráda. Pořád jen chodili do práce a měli hlavu plnou svých starostí. Na mě neměli vůbec čas. Mám pocit, že jsem byla spíš přítěž. Přesně tak si nyní připadám i ve vztahu se svým partnerem. Pořád pracuje a neumíme se společně zastavit. Nepovídáme si. Mám pocit, že ho vůbec nezajímám. Mám pocit, že ho moje blízkost spíš obtěžuje.“

Být i jenom jeden pro druhého je důležité.

Děti se tak správně nastavují na svůj budoucí vztah, ve kterém budou umět trávit společně čas se svým partnerem. Budou se umět společně zastavit. Trávit příjemné chvíle. Naslouchat si. Být jenom jeden pro druhého. To se dobře naučí v technice „mama-den“.

Tentokrát se Belindy „mama-den“ změnil na „mama-víkend“ v Paříži. Byl to náš společný sen, vyrazit spolu na velký holčičí výlet. Tak jsme ho konečně uskutečnily a úžasně jsme si ho užily.

Další jednoduché osvědčené techniky, metody a principy, které staví vztahy s dětmi a připravují je pro úspěchy v životě, můžete najít v mé knize:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

 

ZOBRAZIT VÍCE

11 tipů jak pěstovat partnerskou zahrádku

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
11 tipů jak pěstovat partnerskou zahrádku

Kvalitní partnerství je základ kvalitního rodičovství. Partnerství je důležitý pilíř rodiny. 

Když jsou spolu rodiče šťastní a mají spolu pohodový vztah, plný bezpodmínečné lásky, podpory, komunikace, porozumění a pochopení je i celá rodina naplněna láskou a radostí. Děti z pohodového vztahu svých rodičů těží velmi mnoho. Jsou vyrovnané, spokojené a mají klid pro svůj zdravý duševní i fyzický vývoj. Zároveň je takové prostředí skvěle formuje pro jejich vlastní partnerské vztahy.

O partnerskou zahrádku je potřeba pečovat, jako o jakoukoliv jinou zahrádku. Jinak uvadne a zajde.

Společným sdílením sbíráme zážitky a můžeme tak rozvíjet další komunikaci.

Tipy, jak pěstovat partnerskou zahrádku i v běžném týdnu:

1. Ranní káva – stačí si společně sednout i na 10 minut. Vstát o trochu dřív a příjemně se společně naladit na nový den.

2. Večerní procházka – po večeři se jít projít na čerstvý vzduch místo vysedávání u televize.

3. Zajít si na oběd i přes den – spontánně se pozvat na oběd.

4. Vařit společně některý den večeři. Naplánovat recept a jít nakoupit.

5. Vyrazit na piknik – vzít deku, košík, nakoupit si dobrůtky a vyrazit k rybníku.

6. Každý poslední pátek vyrazit za kulturou – vždycky jeden z partnerů připraví nějaký kulturní tip.

7. Snídaně do postele – kafíčko nebo čaj a křupavý toust a můžeme si udělat pyžamový den.

8. Večerní masáž – svíčky, vonný olej a vnímat dotyky druhého.

9. Večerní čtení – jeden druhém předčítá knížku, kterou zrovna čte.

10. Společné sledování vybraného filmu.

11. Povídání na gauči – chvilka pro rodiče. Po práci si sedneme, dáme si čaj a povídáme si, co jsme přes den zažili. Někdy stačí i 10 minut partnerské hygieny a vztah to příjemně osvěží.

Důležité je, aby děti viděly, že se rodiče umí věnovat i jenom sobě.

Další náměty a tipy na pohodové rodičovství se dozvíte na mých přednáškách a souvisejících produktech:

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE

Co mi pomohlo vybudovat s dětmi pohodový vztah?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Co mi pomohlo vybudovat s dětmi pohodový vztah?

Rodič je parťák na celý život

Buďte pro své děti správným parťákem. Direktiva a autoritativní přístup vytvářejí vztahovou propast.

Jak být pro své děti správným parťákem?

Ze své původní rodiny jsem si pro roli matky přinesla klasické nastavení. Jako rodič bych měla rozhodovat. Jako rodič vím vše lépe. Jako rodič musím držet pevnou ruku, aby mi děti nepřerostly přes hlavu. Z tohoto nastavení jsem byla ve své vlastní roli mámy hodně vyčerpaná a neuměla si čas s dětmi příjemně užít. Rodina pro mě byl shon, povinnosti a úkoly. Měla jsem pocit, že jsou děti jenom starost a berou mi klid. Vůbec jsem vedle nich neuměla vypnout. Začala jsem být i sama sobě protivná. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Kam zmizela ta veselá holka. Vnímala jsem, že musím jinak. Autoritativní a direktivní přístup, který jsem viděla u svých rodičů a automaticky ho opakovala, vytvářel spíš vztahovou propast. Doma bylo nepříjemné napětí a nervozita.

Co jsem změnila? 

Změnila jsem pohled a vnímání role dětí v mém životě. Začala jsem je vidět jako originální osobnosti, které mi přinášejí nové poznání. Mají svůj vlastní život. Svoje pocity, touhy, přání a talenty. Jako rodič je jen doprovázím kus jejich cesty. Vedu je na práh dospělosti. Pomáhám jim připravit se na jejich vlastní život. Vyrůst v dospělé lidi, kteří budou jednou i mým dospělým parťákem. Přestala jsem tedy „tlačit na pilu“ a formovat je k obrazu svému. Začala jsem v nich vidět jejich jedinečnost a dokonalost. Uvědomila jsem si, že musím jít především sama vlastním příkladem. Začala jsem pracovat na sobě a svém vnitřním nastavení role mámy a atmosféra doma se začala příjemně měnit.

Začali jsme spolupracovat

Přestala jsem stále rozdávat úkoly a říkat, co je potřeba a co se musí. Začali jsme spolupracovat. Domlouvat se a hledat společně dohody, jak vše příjemně zvládnout. Od dětí jsem se začala také učit. Připustila jsem, že mi něco i nejde a mohu i jako máma dělat chyby. Přestala jsem chtít mít vše rychle a perfektně. Vtáhla jsem celou rodinu do organizace domácnosti, nákupů, úklidu a dalších věcí. Předala jsem zodpovědnost za úkoly ostatních na ně. Svačiny do školy, přípravu tašek a pomůcek. Dala jsem jim důvěru a ony ji přirozeně rozvíjely. Začínaly tak získávat pocit sebevědomí a sebejistoty. Díky osobní zkušenosti přirozeně rostla jejich hodnota.

Rodičovství by mělo být vztahem, který se vzájemně pěstuje a zůstává nám a je na celý život.  Ve kterém se vzájemně obohacujeme a rádi sdílíme. Pokud bych v sobě před lety nezměnila své původní nastavení, nemohl by nikdy můj vztah s dětmi dozrát do pohody, kvality, radosti, ve kterých je nyní. A v tomto módu bezpodmínečné lásky jedeme dál. Vzájemně se respektujeme, spolupracujeme, podporujeme, učíme se od sebe a těšíme se ze společných chvil.

Více k omylům, principům a metodám z mé osobní i koučinkové praxe se dozvíte na přednáškách produktech:

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE

Drtili nás – potlačili náš přirozený projev

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Drtili nás – potlačili náš přirozený projev

Drtili nás – znechutili nám tím život

Přístup rodičů k nám nás nastavil na rozvoj našeho přirozeného projevu, nebo na jeho potlačení. Musíš, nesmíš, nedělej, dělej …, jinak bude zle. Nepůjdeš ven. Nesmíš se dívat na televizi. Máš domácí vězení.

Co si myslíme, že je dobře – nemusí být dobře pro děti 

Rodiče to s námi mysleli dobře. I my to jako rodiče vždycky myslíme se svými dětmi dobře. Ale naše forma projevu nemusí dětem dělat dobře pro jejich život. To, jak nás rodiče drtili, nám často znechucovalo život. Nerozumíme pak, proč v mnohých situacích ustoupíme, vyhovíme, sebepotlačíme se, ačkoliv to tak necítíme. Kopírujeme i své výchovné vzorce chování, které na nás rodiče uplatňovali. Chováme se tak automaticky nevhodně často i vůči svým dětem. Společnost prochází vývojem. I přístup k dětem je potřeba měnit. Aktuální doba nepotřebuje „ovce“, ale samostatné, zodpovědné a zdravě sebevědomé jedince, kteří budou znát svoji cestu a po ní půjdou. Takový jedinec bude prospěšný nejen sobě, ale i ostatním.

Dělej, co ti říkám, jinak bude zle

Nutili nás dělat, co sami uznali za vhodné. Třeba to pro nás ani nebylo dobré? Kolikrát jsme sami nevěděli, proč máme pořád cvičit na klavír, když nás to nebavilo. Proč nemůžu jít ven a být s kamarády, kde je mi dobře? Báli jsme se rodičům postavit, tak jsme pro klid cvičili. Sebepotlačili jsme se a ohnuli se. Svoje touhy jsme v sobě zatlačili. Vydrželi to nepříjemné a otravné. Ohýbáme se pak pro klid v životě dál. V partnerství, v zaměstnání a v dalších situacích, aby nevznikl konflikt. Držíme. Zatneme zuby a čekáme, až přejde nepříjemné. Neumíme se postavit. Máme strach z následků.

Poslouchej, nebo ti zakážu televizi

Nutili nás poslouchat a nedovolili říct k tomu svoje. Vynucovali si svoji pravdu silou. Vyhrožováním. Zastrašováním. Zákazy toho, co jsme měli rádi. Chtěli nás přinutit poslechnout za každou cenu. „Budeš poslouchat, co ti říkám, jinak za mnou nechoď. Budeš poslouchat mě, protože já to vím lépe. Když mě neposlechneš, nic ode mě nechtěj.“ Neposlechnutí pro nás znamenalo bolest. Nemožnost si užít, co nás baví. Dostat to, co jsme chtěli. V životě se nám pak stává, že raději poslechneme a sebepotlačíme sebe, protože jinak nám může druhý vzít, co máme rádi. Často i nesmyslné zadání od šéfa, protože se bojíme, že nám vezme prémie. Poslechneme partnera, když jsme na mateřské dovolené, protože máme strach, že nám nedá peníze na nákup. Z pudu sebezáchovy pak poslechneme automaticky, co jakákoliv autorita říká, protože se bojíme prožít bolest z neposlechnutí.

Nehneš se z místa, dokud si to nedoděláš

Rodiče nás drželi ve své moci. Dělali si nároky na naši svobodu. Co si zamanuli, jsme museli dodržet: „Dokud to nesníš, neodejdeš od stolu. Dokud si neuklidíš pokoj, nepůjdeš ven. Nehneš se z domu, dokud nedoděláš úkoly.“ Pořád nám kladli nějaké podmínky. Brali nám svobodu rozvrhnout si své úkoly a zábavu sami. Nejdřív jsme museli splnit nepříjemné, a až potom jsme si mohli dovolit dělat, co nás baví. V životě pak máme pocit, že radost a zábavu si nezasloužíme. Že musíme nejdřív udělat úkoly, a potom až přijde zábava. Jenomže pořád máme nějaké úkoly. Kdy si tedy mohu dovolit se radovat?

Neopakujte destruktivní vzorce chování ve svém životě. Pomozte svým dětem vyrůst ve zdravě sebevědomé osobnosti, které se budou umět i své autoritě přirozeně postavit. Diskutovat s ní, zvládnou konfrontaci, prosadit si v klidu i své a rozvíjet tak svůj životní potenciál. Jaké jsou principy úspěšného rodiče a mnoho dalšího se dozvíte na mých přednáškách.

Více na přednáškách: (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE

Za pohodu doma zodpovídají všichni

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Za pohodu doma zodpovídají všichni

Partnerská souhra ve výchově je základ pro rodinnou harmonii a pohodu.

Pro zdravý vývoj dětí je důležité kvalitní partnerství. Pokud nepanuje mezi rodiči komunikace, soulad, harmonie a pochopení, nemohou se pak shodnout ani na výchovném modelu. To může být příčinou vzniku rodinného chaosu, nedorozumění, nevyřčených očekávání, neshod a napětí. Každý z partnerů si přináší svoje vlastní výchovné metody a různé vzory chování od své původní rodiny. Netýká se to jen samotné výchovy dětí, ale i rozdělení rolí v rodině, péče o domácnost, formy trávení večerů, víkendů, svátků, dovolených apod. Jde o celkový rámec, jak by měla rodina fungovat.

Neexistuje žádný univerzální návod – jak by měla rodina přesně fungovat. Je to kontinuální a tvůrčí práce všech jejích členů. Originální organismus, který se vyvíjí tak,  jak se o něj všichni starají.

Nikde není učebnice s návodem, jak by měla rodina fungovat. Nikde se to na školách neučí. Jenom prožitými zkušenostmi ve své původní rodině. Tam máme veškeré zdroje pro naši představu o fungování rodiny. Časem jsme si jako děti mohli sbírat data i z rodin spolužáků. Tam jsme mohli vidět jiné modely. Inspirující nebo odstrašující. Tímto zážitkovým způsobem a osobními prožitky se nám formovala představa o naší vlastní rodině, kterou budeme jednou zakládat.

Rodina a domov by měly být místem bezpodmínečné lásky, pohody, klidu, porozumění, přijetí a harmonie.

Domov je prostředí pro zdravý duševní i fyzický vývoj nejen dětí, ale všech členů domácnosti. Často je to však místo chaosu, zmatků, průchoďák členů rodiny, „hotel“ na přenocování, samoobsluha u ledničky, kdy se ani všichni členové nesejdou pohromadě. Různě se míjí. Maximálně při štědrovečerní večeři se snaží zasednout k jednomu stolu. Taková vynucená aktivita přináší často nervozitu, vyústěnou v hádky. Bohužel je taková realita velice častá.

Jsou-li oba partneři v souladu s představou o výchově, způsobu vzdělání, mimoškolních aktivit, zapojení dětí do péče o domácnost apod., vzniká dětem optimální prostředí nejen pro jejich zdravý duševní vývoj, ale především se jim příznivě nastavují vlastní vzorce chování. Učí se spolupráci, odpovědnosti, lidskosti, objektivitě, citlivosti, soucitu, rovnocennosti a respektu. Takové prostředí vytváří nejlepší zázemí pro to, aby z dítěte vyrostl kvalitní člověk, který se bude umět nejen o sebe dobře postarat, ale dokáže příjemně soužít i se svým okolím.

Domov je přístav. Vytvořte ho s partnerem takový, aby v něm všichni příjemně regenerovali a rádi sdíleli společné zázemí.

Za pohodu doma jsou zodpovědní všichni členové, již od těch nejmenších. Důležitá je partnerská kompatibilita. Tedy stupeň zralosti obou partnerů a jejich dohodě na pohodovém fungování rodiny. Schopnost najít společnou cestu ve vytvoření šťastného zázemí. Nastavení pravidel, která přinesou klid a pohodu. Způsob, jak najít kompromisy a zvládat vyřešit možné konflikty a nedorozumění.

Pokud dokážeme s naším partnerem vytvořit pevné a flexibilní pouto, otevřené změnám a připravené je společně zvládat, tak nás nikdy nic nemůže zaskočit a překvapit. Domov se tak stane pro všechny členy bezpečným a vyhledávaným přístavem, kam se těší a rádi vracejí.

Pokud byste se chtěli zajímat více, jaké metody, techniky a principy se dají uplatňovat pro zajištění domácí pohody, můžete navštívit veřejné přednášky, podívat se na přímý přenos jedné z přednášek, přečíst si e-book nebo shlédnout mp4 120 minutový záznam z pohodlí vašeho domova.

E-kniha zde >>

120 minutový záznam přednášky zde >>

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE

Další sourozenec bývá stres

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Další sourozenec bývá stres

Příchodem sourozence se prvorozeným často bortí svět.

Najednou se ze dne na den v jeho bezprostřední blízkosti objeví novorozeně. Doslova „vetřelec“. Musí se s ním začít dělit o pozornost a lásku svých rodičů. S příchodem mladšího sourozence na svět najednou ze dne na den ztratí první pozici. Nemůže se na to pořádně připravit. Sice vidí, jak mamince roste bříško, ale faktický dopad budoucí konkurence v rodině nedokáže přirozeně plně chápat. Tyto problémy mnohdy přichází po čase, kdy je nový člen najednou stále doma.

Rodina se často zaměří na čerstvé miminko a svoji péči a pozornost upne výhradně na něj.

Najednou je tříletá holčička velká. Starší děti ze dne na den v očích rodičů vyspějí a jsou na ně okamžitě kladeny nové nároky a očekávání. Tuto změnu děti nemohou ještě plně chápat. Pokud rodiče nevěnují nastavení vztahů, rolí a pozic dostatečnou pozornost, prvorozené děti mohu nečekaně měnit své chování. Jsou doslova ve stresu. Začnou víc neposlouchat, plakat, šišlat, znovu se i počůrávat. Rodiče často nechápou, proč se ve vývoji zastaví, nebo dokonce vrátí na nižší stupeň.

Prvorození potřebují získat pocit výhody, jistoty jejich pozice a přijmout ji pro ně jako správnou a výhodnou. Potřebují cítit stále přísun lásky od svých rodičů. Jinak ze sebe začnou dělat miminko.

Všichni potřebují bezpodmínečné přijetí, pozornost a lásku. Další sourozenec jim to vše z velké části vzal. Prvorozené dítě potřebuje mnohonásobně víc pozornosti po narození jeho sourozence než před jeho narozením. Nově narozené miminko již přirozeně přišlo do konkurenčního prostředí. Již v bříšku vnímalo, že je v okolo víc lidí. Že nebude samo středem dění. Neočekává, a ani nepotřebuje tudíž tolik pozornosti, kterou mu rodiče dávají. Automaticky se zaměří na ty nejmladší. Mají pocit, že potřebují nejvíc péče. Ale to je omyl. Pozornost péči a lásku potřebují všechny děti. Bez rozdílu věku. Trvá určitě několik měsíců, než se vztahy příjemně nastaví a starší děti získají ve své pozici jistotu a nebudou se cítit ohroženě, ukřivděně. Je to úkol rodičů.

Každému z dětí náleží stejný díl pozornosti a bezpodmínečné lásky – každý ji potřebuje bez ohledu na věk.

Věnujte všem tolik pozornosti a lásky, kolik potřebují. Starším dětem dokonce i dočasně trochu víc. Buďte s nimi i jenom sami, tak jak to bylo, než se jim narodil mladší sourozenec. Pomozte jim přirozeně zvládnout novou roli a změnu své pozice v rodině. Začne vám to přirozeně vracet ve spolupráci, pomoci a respektu. Sourozenci si mohou být těmi nejlepšími parťáky v životě, ale zároveň i nepřáteli. Sourozenecká láska není automatická jako mateřská. Je potřeba na ní pracovat. Vytvořit podmínky vzájemného respektu. Zásadní roli v tomto sehrává přístup rodičů.

Sourozenecký vztah je první zkušenost v životě s konkurencí. Správný rodičovský přístup pomáhá nejen ustát novou konkurenci, ale později v životě ji vnímat jako příležitost pro růst a nebát se jí.

Více informací získáte:

E-kniha zde >>

120 minutový záznam přednášky zde >>

Přednáška Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

Přímý přenos přednášky zde >>

ZOBRAZIT VÍCE

Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy

Za můj dobrý pocit není nikdo jiný zodpovědný – než já sama. 

Mohu si stěžovat, jak se ke mně partner chová. Jak jsou ke mně děti drzé. Jak si ke mně kolega dovoluje. Jak mě nadřízený nerespektuje. Jak je vše jen na mně. Jak mi nikdo nepomůže. Jak mě všichni okolo jenom využívají. Jak mě nikdo nechápe. Všechny tyto pocity jsou jenom projekce mého vztahu k sobě. Pokud se k sobě nechovám hezky, nedám sebe na první místo, nerespektuji se, neumím říct „NE“, nevěřím si, tak vidím takový přístup ke mně i od mého okolí.

Chování okolí ke mně je jenom projekce mého chování vůči sobě.

Pokud se bojím o sebe opřít, postavit se za sebe a svůj názor, zůstávám ve vlivu názorů, nálad a chování okolí ke mně. Jsem jako loďka na moři, která se potácí ze strany na stranu ve vlivu vnějších podmínek. Větru, vln, útesů a dalších vnějších faktorů. Dokud nepřevezmu 100% zodpovědnost za sebe, své pocity, rozhodnutí, názory, tak budu stále zůstávat ve vlivu okolí. 

Jak se chovám k sobě, jak se o sebe starám, jakým mám k sobě vztah, je zároveň vzorem pro mé děti. Nenaučím-li sebe dát na první místo a budu-li stále poskakovat a obhospodařovat pocity a potřeby druhých, tak zůstanu jenom polotovar. Stejně dopadnou i moje děti.

Je potřeba začít budovat nejdřív vztah k sobě. Nečekat, až mě okolí začne chápat, respektovat a milovat takovou, jaká jsem. Lásku a pozornost si musím začít dávat nejdřív sama. Od okolí mi pak přirozeně začne přicházet. Začnu ji vidět a vnímat.

Příroda, v rámci pudu sebezáchovy každému živému tvoru „naprogramovala“, že se nejdřív musí postarat o sebe. Jak má tonoucí zachraňovat dalšího tonoucího. Nejdřív se musí na hladinu dostat sám, aby se nadechl. Každý tedy musíme začít nejdřív u sebe. Postarat se o svůj dobrý pocit. Naplnit svoji vlastní emoční studánku. To je jen můj úkol. Nikdo jiný není za můj dobrý pocit zodpovědný.

Základem kvalitních vztahů s okolím je kvalitní vztah k sobě.

Jde o celkové uvědomění, které mohu udělat jenom sama se sebou. Kam směřuji? Jaké jsou moje silné stránky – ty podporovat. Jaké jsou moje slabé stránky – ty neřešit nebo delegovat. Respektovat svoje pocity. Naučit se odpočívat. Umět i nic nedělat. Naučit se zastavit. Užít si čas i jenom sama se sebou. Umět dát „nohy nahoru“, i když je rodina doma. Naslouchat svým vnitřním pocitům. Umět si říct o pomoc. Nebát se požádat o radu. Naučit se říkat „NE“. Tyto věci často neumíme. Musíme se je naučit.

Pokud se doma s dětmi nenaučím cítit svobodně, nebudou se ani ony doma s nejbližšími jednou cítit svobodně.

Někdy máme pocit a potřebu se všem zavděčit. Víte proč? Protože se bojíme kritiky. Naši sebehodnotu necháme určovat okolím. Jsme napojení na své okolí a jeho názory víc, než je pro nás prospěšné. Vztah k sobě nám právě proto často nejde budovat, protože je pro nás především důležitý vztah s naším okolím. Ale to je omyl. Je potřeba, aby to bylo obráceně.

Kvalitní vztah k sobě přirozeně buduje kvalitní vztahy s okolím.

Nikdy to není obráceně. Nikdy nemůžu mít krásný vztah k sobě, až když budu mít krásné vztahy s okolím. Případně je to jen „krátkodobé“ šidítko. Napumpuji si svoji sebehodnotu a dobrý pocit tím, jak se ke mně okolí chová, ale to vydrží jen tak dlouho jako vzduch v balónku. Začne postupně zase ubývat, a pokud ho okolí „nedofoukne“, tak mi začne opět klesat. Kde tyto defektní programy vznikly? Opět doma. Rodiče nám jako dětem dávali lásku jen s podmínkami. Cítili jsme, že jsme milováni rodiči, až když jsme něco udělali. Za výsledky. Za výkon. Za známku. Za uklizený pokoj. Za pochvalu paní učitelky. Důkazy zasloužené lásky jsme dostávali od okolí. Nenaučili nás mít bez podmínek.

Bezpodmínečná láska k dětem je učí mít k sobě ten nejlepší vztah.

Více informací získáte:

E-kniha zde >>
Přednáška Čechy zde >>
Přednáška Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE

Myslet nejdřív na sebe není sobecké

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Myslet nejdřív na sebe není sobecké

Myslet na sebe je ohleduplné vůči okolí. 

Když tento fakt připustíme a naučíme i naše děti, tak si vzájemně nejvíc pomůžeme. Připravíme tím pro život zdravě sebevědomého člověka, který si bude uvědomovat svoji hodnotu a bude si sebou jistý. Dokáže se o sebe opřít. O své pocity. Stane se příjemným společníkem a autentickou osobností.

Narozením přebíráme každý plnou odpovědnost za svůj život.

Příroda sama rozhodla, že devět měsíců má za své dítě plnou zodpovědnost matka. Skutečně za něj ŽIJE. Dýchá, tráví, vylučuje. Po devíti měsících se odstřihne pupeční šňůra a miminko musí začít samo dýchat, trávit a ŽÍT svůj vlastní fyzický i duševní život. Nemůže již zůstat napojené pupeční šňůrou na matku. Jeho fyzický potenciál by neměl dostatek místa. Jak by se vešel dvoumetrový syn do břicha své matky?

Myslet nejdřív na sebe je cesta k plnému rozvoji potenciálu člověka.

Stejné je to i s duševním potenciálem. Ten se může plně vyvinout, jenom pokud se „odstřihne emoční pupeční šňůra“. Rodiče přestanou „cítit“ i za svoje děti. Nechají je cítit samy a respektovat jejich pocity. Matka neví lépe, co dítě baví. Co jeho duši lahodí. Co nasytí jeho vnitřního člověka. Co naplňuje jeho třetí složku osobnosti. Necítí za své dítě. Jak může matka cítit, zdali má její dítě třísku na prstu? To dokáže cítit jedině dítě samo. Stejné je to i s emocemi.

Budeme-li správně podporovat u dětí, aby myslely nejdřív na sebe, dokážou lépe a rychleji a bez pocitu viny vyjádřit své emoce. Projevit je. Díky tomu bude možné lépe komunikovat, spolupracovat a vytvořit co nejefektivněji vzájemnou dohodu a pohodu.

Je to někdy těžko pochopitelné. Máme v sobě silně zakořeněné, že myslet na sebe je sobecké. Ovšem sobecké je to v případě, že vše chci jenom pro sebe a nic pro druhé. Ale pokud myslím nejdřív na sebe a budu příjemně umytý, najedený, odpočatý, spokojený a duševně nasycený člověk, tak jsem přínosem právě i pro druhé. Mohu druhým ze sebe dát nejvíc. Chci-li pro sebe životní spokojenost, tak to neznamená, že ji nechci pro druhého, že mu ji chci brát?

Myslet nejdřív na sebe je tedy nutné, správné a vůči okolí ohleduplné. 

Životní spokojenosti a lásky je dost pro všechny, jako vzduchu na planetě. Je pro každého, kdo si ji vezme. Naučme se každý sám vdechovat dobrý pocit a dýchat nejdřív za sebe, jinak právě neohleduplně způsobuji, že mi bude muset „umělé dýchání“ dávat druhý.

Nemyslet nejdřív na sebe je sobecké.

Můžeme si to ještě jednoduše přiblížit u fyzického těla a péče o něj. Pokud nebude každý myslet nejdřív na sebe, svoji fyzickou hygienu, bude hladový, nevyspalý a zanedbaný, bude svým fyzickým zápachem znepříjemňovat život svému okolí. Dokonce může okolí i ohrožovat. Třeba hladový, zanedbaný a nevyspalý řidič autobusu doslova ohrožuje cestující. Tudíž, budu-li myslet nejdřív na sebe, je to pro mé okolí to nejlepší. Nepřidělám mu tím starosti. Stejné je to i v duševní rovině. Svým nenasycením, nespokojeností, otráveností, negativismem šířím okolo sebe „emoční zápach“, tlak a nepříjemný pocit. Mému okolí nebývá v mé blízkosti příjemně.

Nasytit se fyzicky i duševně je úkol každého jedince, nikdo jiný to lépe neumí.

Více informací získáte:

E-kniha zde >>
Přednáška Čechy zde >>
Přednáška Slovensko zde >> 

ZOBRAZIT VÍCE

Partner mě uhodil

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Partner mě uhodil

První facka nepřijde nikdy ze dne na den.  Je to začátek dalšího stupně – hrubší  formy řešení konfliktů. Statisticky je větší procento mužů, kteří páchají násilí na svých ženách, tudíž to může nabývat dojmu, že špatní jsou jen muži. Pokračování textu

ZOBRAZIT VÍCE