Jsem nechtěné dítě

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jsem nechtěné dítě

Jsem nechtěné dítě. Byla jsem počata v době, kdy bylo rodičům sotva 19 let. Otec měl v kapse čerstvý povolávací rozkaz. A směsice smíšených pocitů, smutku, venkovské zábavy a pár piv ho vedly k první, kterou uviděl. Typické „dám si pozor, neboj“ se jaksi minulo účinky. Zato plného účinku měly proslovy nejen zúčastněných milostného aktu. Na mou osobu. Asi vám to připadne zvláštní, jak by mohlo. Je vědecky dokázáno, že dítě už od 42 dne od početí vnímá. V této době se začíná tvořit soustava neuronů a ty zapisují to, co se děje „venku“.

Syndrom „nechtěného dítěte“ je hluboký šrám na dětské duši. Jako zlá sudička komplikuje celý náš život. Rodiče těchto dětí na ně více křičí. Pro pár facek nejdou daleko. I na atmosféru v rodině má přítomnost „nezvaného hosta“ fatální následky. Otec, vržen do svatby a rodičovství, se stal rodinným tyranem.

CO JSEM SI ODNESLA DO DOSPĚLOSTI:

  • Pocit viny.
  • Lásku si musím zasloužit.
  • Musím být hodná a vstřícná.
  • Za všechno můžu já.
  • Zkazila jsem všem život.
  • Trest si zasloužím.
  • Kdybych nebyla, tolik by netrpěli.
  • Nemám se ráda.

TYPICKÉ RYSY NECHTĚNÉHO DÍTĚTE:

  • Problémy s váhou.
  • Nezapadne do kolektivu.
  • Těžko hledá kamarády.
  • Špatné vztahy s kolegy, šéfy.
  • Deprese a úzkosti.
  • Špatné partnerské vztahy.
  • Podléhají závislostem.

Je na každém z nás, jak se rozhodneme žít. Mně se po životě s antidepresivy vůbec nestýská. Ani po špatných vztazích. Díky týmu úžasných kouček jsem pochopila, že nejsem ta špatná. Pomohly mi od programu sebetrestání. Naučily mě mít se ráda. Úplně se mi změnil život.

Ani pro tebe úděl nechtěné/ho nemusí být permanentkou do Bohnic. Pro mimopražské do Šternberku nebo Kroměříže. Stačí si vybrat kouče z týmu Lucie Königové.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

TLUSTOPRDKOU NADOŽIVOTÍ?! ANI VY JÍ BÝT NEMUSÍTE

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
TLUSTOPRDKOU NADOŽIVOTÍ?! ANI VY JÍ BÝT NEMUSÍTE

Taky se pořád snažíte zhubnout? A nic! Váha si vás „váží“ až moc. 90–60–90 opravdu nejsou vaše míry. Jen zrcadlí současnou váhu. Ideální váhu. A průměrný počet pokusů v životě zbavit se faldů. Nezoufejte! I já jsem si hubnoucím martyriem prošla. Několikrát. A pokaždé mi jo-jo efekt překazil sny o mně s ideálními mírami. O mně šťastné a milované. Věřila jsem, že štíhlost je vstupenka do lepšího světa. My jsme tvůrci svého života, ať máme nadváhu, či ne.

Na počátku mé cesty jsem o několik desítek kil překonala hranici 1 metrického centu (100 kg). Mizerné vztahy v práci, špatný partnerský vztah a finanční problémy.Po absolvování koučování: váha 85 kg, nová práce, jsem singl a spokojená. 

 OBEZITA = STRES

Jsem jedna z těch vyvolených, co stresy zajídá. Tiše závidím těm „asketům“, již ani nevzdechnou po čokoládovém dortu při psychickém napětí. Zato já si jej s chutí dám. Mé chuťové buňky se pomazlí s čokoládou. A ta jedinečná chuť uchlácholí bolístku na duši – ať tu čerstvou, nebo tu, která čeká, až přijde její čas, aby se připomenula.

Je již vědecky dokázáno, že ženy, které prožily v dětství trauma, mají větší sklony mít míry Věstonické Venuše. A jakákoliv obdobná situace v dospělosti je impulsem pro přejídání, noční nájezdy do ledničky.

MŮJ ČAS DIET versus MŮJ ČAS PŘEJÍDÁNÍ

Už ani nespočítám, kolikrát jsem rozvířené emoce léčila čokoládou. Stačilo málo. Pár jedovatých slov kolegyně ve mně vyvolalo vzpomínku nepřijetí mě (té jiné) spolužačkami. Rozvod rozpoutal přímo noční „žrací“ orgie, které jsem zapíjela vínem – v množství zrovna ne malém. Alkohol podpořil můj apetit. A tak nákup na víkend skončil v mých útrobách za jedinou noc. Kompenzoval lásku, již mi otec nedal (a ex odňal).

HUBNU S KOUČEM

Máte taky obdobné spouštěče k přejídání, jako jsem měla já? Partnerské spory zajídáte svíčkovou s pěti knedlíky, větrník vám vymaže z hlavy náladu šéfa a kyblík zmrzliny je místo milování? Tak mi věřte, že nemusíte utrácet za diety a zázračné pilulky. Cesta ven ze začarovaného kruhu je možná. Otevřete s pomocí kouče 13. komnatu své duše a nastartujte si nový život bez obezity.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Když pravidla nefungují. Co s tím?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Když pravidla nefungují. Co s tím?

Co dělat, když pravidla nefungují?

Pokud členové nejsou stále schopni rodinná pravidla respektovat a bojkotují vytváření rodinné pohody, je potřeba aplikovat pravidlo „3krát a pokuta“. Pokuty nejsou strašák, ale potřebný mantinel. Nástroj a pomůcka pro stanovení maximální tolerance.

Důležité je, aby pravidla nebyla vnímána jako „buzerace“, ale cesta k vytváření příjemného prostředí a rodinné pohodě. Když všichni pochopí záměr pravidla, pak zřejmě každý bude rád k vzájemné pohodě přispívat. Hlavně žádná direktiva, výhrůžky, výčitky apod. Jde nám o láskyplné vytváření harmonického domova.

Důležité je pochopit důvod navrženého pravidla

Kontrola po týdnu přináší první zkušenosti, jak se nastavené pravidlo povedlo dodržovat. Tudíž si zase společně sedneme a řekneme si, jak se nám to dařilo. Můžeme přinést další náměty. Třeba dokoupit botník, protože zjistíme, že se všechny boty nikam nevejdou. Rozdělit si služby v kuchyni a stanovit, kdo bude kdy sklízet nádobí. Fantazii se meze nekladou. Každá rodina je originální a může si pravidla upravovat podle sebe. Žádná univerzální pravidla neexistují. Jediné, co je určitě společné ve všech rodinách a u každého člověka, je to, že se chceme v životě cítit dobře.

Dospělým chybí systém a koncepčnost – pomozte dětem získat ty správné návyky a zkušenosti, aby si dokázaly dobře poradit. K tomu pomáhá i pravidlo „3krát a pokuta“.

Možná se mnohým rodičům zdá kruté vnášet do rodiny „pokuty – tresty“, ale to je skutečně jen pomocný nástroj pro vytvoření návyků a určité sebedisciplíny. Jestli skutečně na „pokutu“ dojde je rozhodnutí toho, kdo domluvenou dohodu 3krát poruší.

Když pravidla nefungují, tak přichází: „3krát a POKUTA“

O co jde? Nastavení trestů za jejich trojí porušení. Na domácí poradě si domluvíme rodinná pravidla. Dáme si vzájemně nějaký čas na jejich postupné vyladění a zapracování. Pokud však někteří členové nejsou stále schopni pravidla respektovat a bojkotují vytváření rodinné pohody, je potřeba aplikovat pravidlo „3krát a pokuta“.

Příklad: Nádobí stále není v myčce. Děti pravidelně nestíhají úkoly do domluvených 18:00 hodin. Partner chodí stále pozdě z práce a nedodržuje dohody. Maminka neklepe na dveře, zapomíná a vtrhne vždycky do pokoje apod.

Stanoví se trest-pokuta za porušení

Trest si každý stanovuje sám za sebe. Měl by pro něj být nepříjemný, aby ho maximálně motivovalo 3× skutečně neporušit. Po týdnu až dvou si udělat revizi. Při večeři si opět společně sednout a vyhodnotit, jak to funguje, co by se dalo ještě zlepšit.

Konkrétní tipy trestů

Doma máme pravidlo, že u večeře nebudeme mít u sebe mobilní telefon, abychom se alespoň jednou denně společně zastavili celá rodina a povídali si a vzájemně si naslouchali. Protože se toto pravidlo nedařilo všem dodržovat, dali jsme si trest Kč 100 za porušení. V domácí kasičce nám přibyly již nějaké pokuty, ale v poslední dny skutečně již ani ke stolu s mobilem nikdo nejde a vychutnáváme si tak společné sdílení. Máme i radost, jak se nám to daří dodržet 🙂

Kromě finančních trestů může být například: měsíc bez dat v mobilu, týden bez počítače, 100 dřepů, apod. Je potřeba, aby to dotyčného „bolelo”, respektive, aby ho hrozba „bolavého” trestu vyvarovala pravidlo 3krát porušit.

Taky si v dospělosti dáváme pozor, abychom neporušovali pravidla silničního provozu. Abychom zaplatili složenku a nepřišlo penále. Když necháme děti projít zkušeností přebírat následky svých rozhodnutí, hodně jim pomůžeme do jejich života.

Přestaňte dětem stále „zametat cestičku“. Rodiče často „vyměknou”

Bohužel se často stává, že rodiče „vyměknou” a trest odpustí. To je ale chyba. Tím se celé dodržování pravidel stává nefunkční a nemá to žádný smysl. Děti tak nezískají potřebný návyk a nenaučí se převzít zodpovědnost za své následky. Rodiče se domnívají, že dítěti odpuštěním trestu pomohou, ale to je omyl. Naopak, tím dětem velmi škodí. Z dětí pak vyrostou nesamostatní a prokrastinující jedinci, kteří nebudou mít vnitřní disciplínu a budou se svým životem „plácat” bez vlastního směru a vize. Spoléhat, že „to někdo za ně vyřeší“. Stanou se závislí na autoritách. Svůj osobní potenciál tak nikdy plně nerozvinou.

Dospělým chybí sebedisciplína – v dětství se jí nenaučili. Naráží tak na své vnitřní strachy a pocity neschopnosti.

Na koučikovém křesle mám často dospělé, kteří nezískali ze své rodiny žádné základní návyky ani si neprošli případnými následky své nezodpovědnosti, a až v dospělosti se často dost „tvrdě“ učí následky svého jednání ustát. Půjčí si peníze od banky a nemají v sobě zodpovědnost je splácet. Rodiny tak musí čelit exekucím. Lidé upadají do drogové závislosti, jelikož jako děti nejsou vtaženi do spolupráce, rostou jako dříví v lese a nevědí co se sebou. Dospělí neumějí dotahovat svoje úkoly v práci, vyřešit problém, protože to za ně vždycky nějak vyřešili rodiče. Z dětí pak rostou neschopní a nesamostatní jedinci, v praktickém životě nepoužitelní, kteří nevědí, co se sebou a spoléhají, že „to vyřeší autorita“.

Další náměty, jak neselhat jako rodič se dočtete v mé knize:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič

ZOBRAZIT VÍCE

Pravidla přinášejí klid

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Pravidla přinášejí klid

Proč se bráníme rodinným pravidlům?

1. Pravidla přinášejí klid 

Jako dospělí máme často hrůzu z toho, že bychom doma měli zavádět nějaká pravidla. Stavíme se na zadní a bráníme se. Případně někdo z rodiny prohlásí: „Prosím tě, neotravuj s nějakými pravidly, já chci mít doma klid.“ No právě, pravidla přinášejí klid. Díky rodinným pravidlům si stanovíme co konkrétně, kdo konkrétně a do kdy má udělat. Např. do 18:00 hodin budou mít děti hotové úkoly do školy a připravenou tašku.

2. Pravidla pomáhají

To, že pravidla pomáhají, mnohým vůbec nedochází. Zkusím vám pro lepší pochopení naznačit situaci. Představte si, že bych dneska zrušila pravidla silničního provozu. Přestala by na měsíc fungovat. Na chvilku si to představte. Co vám začne běhat v hlavě? Chaos, zmatek, stres, nejistota. Dokonce nebezpečí. Co a jak tedy bude? Kdo bude mít přednost? Ten silnější? Rychlejší? Jak to bude na křižovatce? To by byl blázinec, co? A víte, že to přesně tak bývá v mnoha domácnostech? Chaos, zmatek, stres, nejistota a napětí. Často to tak vnímají především děti. Nevědí, co mají očekávat od rodičů, až přijdou domů z práce. Tím, že nejsou žádná předem daná pravidla, co se od dětí očekává a do kdy, není jasno a vzniká nejistota a dusno. Pravidla tak pomáhají domácí pohodě.

3. Pravidla předem nastavují vzájemná očekávání

Ani si tedy neuvědomujeme, že nám např. pravidla silničního provozu vůbec klid neberou, ale naopak nám dávají svobodu bezpečného pohybu. Pravidla nám pomáhají. Pokud jste tedy nadšený řidič, vůbec se nemusíte bát, že nedojedete na druhý konec města. Nebojíte se, že na vás číhá na každém rohu nějaké ohrožení. Díky pravidlům, která znají i ostatní účastníci provozu, víme, co od sebe očekávat a jak se na silnici chovat. A díky tomu se cítíme bezpečně. Stejné je to i s pravidly u nás doma. Nastavujeme vzájemná očekávání.

4. Pravidla napomáhají svobodnému pohybu

Řada dalších pravidel, která máme kolem sebe, nám skutečně pomáhá. Víme, kdy mají otevřeno v obchodě. Systém je i v tom, kolik co stojí, a my se cenu výrobku dle nastavených pravidel dozvíme včas. Díky tomu si dokážeme rozvrhnout nákupy a finance, abychom u pokladny zaplatili za to, čehož cenu jsme dopředu znali a pro co jsme se rozhodli. Také nám paní pokladní najednou neřekne, že právě nyní stojí máslo 150 Kč, protože to teď řekla.

5. Pravidla dávají jistotu, co mohu očekávat  

Prostě je dopředu dána cena a my se podle toho rozhodujeme, jestli si zboží koupíme, nebo ne. Pravidla tedy máme v životě všude kolem sebe a obvykle nám přinášejí vnitřní jistoty, klid a možnost se svobodně pohybovat a rozhodovat.

Proč si tedy nenastavit příjemná domácí, rodinná pravidla? Víte, že kde je jasno, není dusno? Proč tedy nepřinést do vaší rodiny klid a pohodu?

Konkrétní námět jak na to, včetně praktických pomůcek k zapracování přímo pro vás, najdete v mé knize nebo na semináři:

>KNIHA>>(Ne)Gramotný rodič

>SEMINÁŘ>>(Ne)Gramotný rodič

Těším se na vás :). Lucie

ZOBRAZIT VÍCE

Video záznam přednášky – 120 min

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Video záznam přednášky – 120 min

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

 

120 minutový video záznam z originální přednášky životního

kouče, lektora a poradce pro osobní růst

Lucie Königové

 

„Konečně materiál, který je potřeba dál šířit. Doporučuji všem

stávajícím i budoucím rodičům.“ Aleš Kalina

 

obrázek 2-3 (kopie)

Co o přednášce řekli účastníci:

Lenka
Krásný den, Lucie,ráda bych Vám vyjádřila absolutní spokojenost s Vaším seminářem o negramotných rodičích. Byla jste úžasná, jste energická žena s příjemným vyjadřováním a člověka to téma úplně pohltí.Poslední léta života si říkáte, že to není možné, že tohle a tamto musí být důsledek toho, jak mě k tomu rodiče vedli. A po semináři jsem se přesvědčila, že je to pravda a o to víc to bolí.Mám smíšené pocity, chvílema bych rodičům hned všechno vytkla ( to samozřejmě neudělám ), chvílema bych nafackovala sobě a chvílema lituji, že jsem na seminář nedotáhla celou rodinu :-)Ještě jednou moc děkuji a těším se někdy opět na viděnou

Petra
Prednaska byla mila. Ac je mi 56 let, deti mam velke, vnucky male, ledacos nactene, tak mi po par minutach prednasky zadrkotala brala a orosily oci. Ledacos mel clovek vedet driv.Diky moc.

Míša
Prednaska byla bozi, myslim, ze mnoha lidem otevirate oci 🙂 Mejte se fajn a diky za vse…

Dan
Dobrý den, děkuji Vám za Vaši přednášku (Ne)gramotný rodič. Byla velice zajímavá, ale bohužel krátká. Bránilo by něco tomu udělat ji delší a za cenu vyšší ceny? Moc děkuji…….(podobných podnětů mi přišlo víc, tak jsem přednášku prodloužila na 3 hod)

DVD-(Ne)Gramotny-rodic_label-2

Pro koho je přednáška?

 

Přednáška pro všechny dospělé, kteří chtějí být pro své děti těmi nejlepšími rodiči.

Bezpodmínečně je milovat a podporovat. Stát se kvalitním vzorem, motivátorem a inspirátorem.

Dobrým podporovatelem a průvodcem, který své děti do

života dobře emočně vybaví. Každý dospělý musí začít nejdřív u sebe.

Děti jen zrcadlí své rodiče.

 

Co se dozvíte?

 

Dozvíte se 10 hlavních omylů negramotného rodiče a co způsobují. Poznáte 14 zásadních principů

úspěšného rodiče. Získáte praktické nástroje a naučíte se metody a techniky, jak mít s dětmi

pohodový vztah. Získáte náměty na deník gramotného rodiče a mnoho dalšího na osobní cestu,

jak být pro své děti tím nejlepším rodičem.

 

Lucie foto

Kde jsem čerpala materiál?

 

Z mých šestnáctiletých rodičovských zkušeností, studiem, ale především z mé

intenzivní praxe jako životního kouče, které se denně věnuji poslední 4 roky. Denně řeším mnoho

hodin problémy v lidských životech. Nedostatek sebevědomí, sebejistoty a sebepřijetí.

Problémy v komunikaci, ve vztazích, s penězi. Profesní nespokojenost.

Ztrátu smyslu života, vyhoření, pocity viny, strachu, obav a nejistot vedoucích až do depresí.

 

Vzniklé problémy v lidských životech jsou z velké části následky zasetých

programů z dětství. 

 

Uvědomila jsem si však, že to jsou z největší části následky jejich vnitřních programů, které jim

zaseli nepoučení rodiče a další primární autority již v dětství do hlavy.

Moje poslání….

 

Rozhodla jsem se tudíž zaměřit intenzivně i na prevenci a neřešit jen samotné následky. Šířit

osvětu. Vzdělávat dospělé, aby neopakovali chyby a omyly svých rodičů. Předávat dál mé znalosti

a získané poznatky, jaké rodičovské principy vedou k pohodovému a láskyplnému vztahu s dětmi.

Jaké výchovné omyly potenciál člověka naopak ničí.

gramotných rodičů a dali tak dětem to nejlepší do jejich života. Správné vnitřní nastavení a

emoční výbavu, která je přirozeně povede k životní prosperitě.

 

Dospělý, který je otevřený na sobě pracovat, vzdělávat se a rozvíjet svůj

potenciál  je klíč k životní prosperitě dětí.

CHCI SI OBJEDNAT 120 MIN ZÁZNAM PŘEDNÁŠKY


banner-1-mini

ZOBRAZIT VÍCE

E-kniha (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
E-kniha (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Klíč k úspěchu rodičů.

Nová e-kniha Lucie Königové:

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Rodič je zásadní životní role.

Můžeme ji sehrát úspěšně a nebo v ní úplně selhat

Děti jsou jen zrcadlem svých rodičů.

Začít je potřeba u rodičů.

Lucie foto

E-kniha ukazuje cestu, jak se stát tím nejlepším rodičem pro své dítě. Pomáhá dospělým pochopit

a porozumět sobě, aby uměli chápat své děti, připravili je co nejlépe do života a neničili jejich

přirozený potenciál.

 

Konečně kniha, která je  potřeba. Doporučuji všem stávajícím i  budoucím rodičům.“ Aleš Kalina

 

Vytvořte si s dětmi plnohodnotných vztah. Připravte pro život kvalitní generaci.

 

IMG_7115_exposure (kopie)

Originální e-kniha čerpá ze zdrojů skutečných životních příběhů a faktických událostí.

Zabývá se příčinou, řešením a následky konkrétních výchovných omylů. Dává cestu, jak a proč

musí začít dospělý nejdřív u sebe.

 

negramotny-rodic-final-2

 

100 stran obsahujících 17 kapitol naplněných osvědčenými praktickými návody a radami.

10 nejzásadnější principů úspěšného a gramotného rodiče.

10 nejzásadnější omylů negramotného rodiče.

12 praktických nástrojů, metod, technik a mnoho dalších námětů, jak mít se svými blízkými naplňující vztah.

 

 

Klíč k úspěchu rodičů.

negramotny-rodic-final-2

CHCI OBJEDNAT


banner-1-mini

ZOBRAZIT VÍCE

Partnerský vztah je vzor partnerství pro děti

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Partnerský vztah je vzor partnerství pro děti

Partnerský vztah je vzor pro budoucí partnerství mých dětí

Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy. Jaký mám vztah k sobě, je nejvíc vidět právě na mém partnerském vztahu. Buďto jde o dvě přirozeně zralé osobnosti, které se vzájemně respektují, podporují, doplňují, rostou a společně se dál rozvíjejí, nebo si ve vztahu vůči druhému kompenzují své nedostatky, brzdí, omezují a ničí.

Nebudu-li tedy sama dozrálá a autentická bytost, tak ani nemohu mít ve svém životě takového partnera. Nejprve musím dát sebe na první místo, potom partnera a vytvořit pevnou partnerskou základnu pro společnou výchovu dětí. Můj partnerský vztah je tudíž důležitější než vztah s dětmi. Teď určitě mnozí nechápou, nesouhlasí. Ale ono je to logické. Pokud nebudu mít kvalitní vztah se svým partnerem, nebudeme v harmonii, synergii a v lásce, tak nemůžeme nikdy vytvořit zdravé rodinné hnízdo ani pro naše děti. Nejsme pak schopni vytvořit kvalitní partnerský vzor pro jejich budoucí partnerství.

Nefunkční partnerství si rodiče často kompenzují dětmi.

Upřednostníme-li děti před partnerem a dáme-li je ve všem na první místo, tak je zatěžujeme. Připadá nám to sice, že jim tím pomáháme, ale my jim spíš škodíme. Cítí se pak zodpovědně vůči mamince nebo tatínkovi. Mají pocit, že musí být rodiči nablízku. Suplují partnera. Cítí starost za jejich dobrý pocit.

Děti primárně potřebují cítit lásku a vyvarovat se bolesti. A pokud vnímají od rodiče, že se v sám a v partnerství trápí a v jeho blízkosti se cítí spokojenější, tak se bude snažit svojí osobou spokojenost dodávat. Naopak, když uvidí funkční partnerství svých rodičů, bude se cítit svobodně a uvolněně.  Z jeho břemena spadne tíha péče a zodpovědnost o dobrý pocit rodiče.

Z dětí si děláme často „náhražky nefunkčních partnerů“. Dáváme na jejich bedra tíhu a zodpovědnost nám doplňovat pozornost a lásku za nefunkčního partnerství. Přílišná péče a věnování se dětem je kontraproduktivní.

Ochranářské postavení dospělého vůči dítěti je víc škodlivé než prospěšné. Čím budeme mít vyladěnější partnerský vztah, tím volněji se vašim dětem bude dýchat.

Kvalitní partnerství je základ pro svobodné dýchání a rozvoj osobnosti dětí v rodinném hnízdě.

Zdravě sebevědomý člověk si do života „přitáhne“ také zdravě sebevědomého člověka. Kdo si naopak nevěří, tak se dostane do vztahu, kde ho bude druhý ovládat. Někdy klienti říkají: „Mám doma sebevědomého chlapa. Má svoji pravdu a za tou si stojí. Je pevný. Neustoupí. Nediskutuje. Drží si jenom svůj názor.“  Jenomže víte, jak to doopravdy je? Přesně takový člověk má velmi nízké sebevědomí, ale jeho forma chování to na první pohled dobře maskuje. Často si právě tito „sebevědomí“ lidé do svého života přitáhnou lehce podmanivé, hodné, přizpůsobivé a submisivní partnery. V takových vztazích se pak jen rodí psychické až fyzické násilí. Jeden z partnerů vzhlíží k „sebevědomí“ druhého a ten silnější si své skutečně nízké sebevědomí hojí na slabším. Vzájemně si v takovém partnerství dopřávají „medvědí službu“. Zpočátku to vypadá velmi idylicky, jako že se partneři doplňují, ve skutečnosti si vzájemně ubližují. Podporují se ve vzájemných nezralých formách chování. Dlouhodobě takové soužití oba vyčerpává, zraňuje a ničí.

Zapracujeme-li na kvalitě našeho partnerského vztahu, budou z toho profitovat i naše děti. Bezprostředně doma, protože se tam budou cítit šťastně a spokojeně, ale zároveň i pro jejich budoucí partnerské vztahy, jelikož budou mít v sobě vzor funkčního vztahu, který začnou přirozeně následovat.

Více informací získáte:

E-kniha zde >>
Přednáška Čechy zde >>
Přednáška Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE