Kdo pomůže MUŽI řešit jeho trápení se vztahy?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Kdo pomůže MUŽI řešit jeho trápení se vztahy?

Psychické trápení nemine ani ženy, ani muže. Zatímco ženy spíše inklinují k depresím a úzkostem a polykají farmaka a čokoládu, muže toto utrpení dohání k závislostem. Alkohol, drogy, hráčská vášeň i závislost na sexu jej vhání do ještě větších muk duševních. Nuselský most by mohl vyprávět. Jaké osudy je donutily, aby přelezli jeho zábradlí?

Stávají se i takové situace, kdy je takto zdeprimovaný muž schopen ukončit nejen svůj život, ale i své rodiny. Dokonce neváhá i ohrozit veřejnost.

ROZCHOD ONA VS. ON

Ona se rozchodem trápí víc než on. Oproti mužům ženy partnerský kolaps analyzují, hledají a zkoumají, proč tomu tak bylo. Stávají se emocionálně silnějšími. Do vztahů se hned nevrhají. Z dlouhodobého hlediska se něžné pohlaví oproti pohlaví silnějšímu vyrovnává s rozchody daleko lépe.

Muže konec vztahu trápí také, ale ne tolik jako ji. Starý model za nový vymění lehce. Nicméně z dlouhodobějšího hlediska je střídání partnerek sebedestruktivní. Mezi vztahy chybí prostor na truchlení. Vězte, i kluci mohou brečet. Nová láska mu sice dovolí zapomenout, ale srdce mu nezahojí. Při opakovaném „zapomínání“ nemusí nálož emocí zvládnout a to už je krok k zoufalým činům.

POMŮŽEME I MUŽŮM

I když vám příroda a ego velí sexuální výboje, odolejte! Místo hýčkání ženských křivek dejte péči zahojení srdce. Ponořte se do ticha a rozjímejte. Poznejte své JÁ. Odhalte nastavení, která vás blokují v tom, mít láskyplný a plnohodnotný vztah.

Podívejte se, jak muži, kteří již prošli koučinkovým křeslem, hodnotí práci se svou koučkou.

REFERENCE KLIENTŮ

„Dobrý večer, ještě jednou díky za koučink s Vámi. Otevřelo mi to oči. Hlavně uvědomění si emoční vázanosti na moji mamku a také to, že vlastně moje já (ten Vojta uvnitř mě) je nejlepším kompasem, který ví nejlépe, co chce. Je dobře, že jsou lidé, jako jste Vy, kteří dokáží druhým pomoci. Děkuji za Váš čas a přeji hezký zbytek víkendu.“ Petr, Praha

„Dobrý den… docházím na koučink pár měsíců a vím, že mě jako osobu, která je v každodenním stresu a presu, to obrovským skokem posunulo. Vybral jsem úžasnou koučku , která je mojí spřízněnou duší a dokonale mě dokáže v těžkých chvílích motivovat a nasměrovat tím správným směrem. Moje životní situace byla na začátku „neřešitelná“ a dosti bolestivá. Řešil jsem osobní problémy a v návaznosti na ně přišly i profesní problémy a nešlo to zastavit. Nyní po pravidelných návštěvách a vlastní práci se všem věcem, které jsem prožil a stále prožívám, už jen směji. Jsem neskutečně vděčný za tuto osobu, lektorku a úžasnou ženu koučku, která stojí po mém boku. Otevřela mi oči a sundala z nich klapky. Zjistil jsem, že život je moc krásný na to, abychom se utápěli v něčem, co bylo a je jen životní zkouškou. Největší chybou člověka je chyby nedělat. Kdyby to tak nebylo, nedošel bych tam, kde jsem, nepoznal lidi, které jsem poznal, neuvědomil si věci, které jsem si uvědomit měl, a hlavně jsem našel sám sebe a zjistil jsem, kde jsou moje priority a moje hodnota. Změnil jsem sebe a ostatní už je v naprosté návaznosti.
Mockrát děkuji za obrovský posun!!!“ Lukáš, Chrudim

Pokud se i vy chcete ve svém životě posunout dál a vyřešit, co vás aktuálně trápí, můžete si vybrat svou koučku z týmu Lucie Königové zde www.lucie-konigova.cz/koucove.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jste samaritánka? Neskončíte dobře!

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jste samaritánka? Neskončíte dobře!

Prostě je to v nás, v ženách, hluboce zakódováno. Potřeba starat se, pečovat, zahrnovat láskou a péčí. Matka příroda to tak zařídila. Mezi péčí a samaritánstvím je velmi tenká stěna. A tak se není čemu divit, že některé ženy propadají mesiášství. Schovávají se před svým vlastním životem. Jsou ochotny položit i vlastní život, jen aby zachránily „svět“.

TYPICKÉ RYSY SAMARITÁNKY

  • Pomáhat a chránit, bez ohledu na to, zda ti druzí chtějí. Ani prosit nemusíte.
  • Žijí buď úplně bez partnera (pečují o rodiče a blízké), nebo…
  • Nebo si za partnery si vybírají z řad tyranů, alkoholiků.
  • Ze vztahů zpravidla neodcházejí.
  • Žijí životy jiných, aby nemusely žít ten svůj.
  • Mají nízké sebevědomí.
  • Touží po uznání a chvále od druhých.

TYPICKÁ DIAGNÓZA SAMARITÁNEK

  • Únavový syndrom
  • Migrény
  • Deprese
  • Obezita

MÉ SETKÁNÍ SE SAMARITÁNKOU

Ivona byla typický případ. Kromě náročné práce se dovedla postarat o bratra a jeho rodinu, navařit jim. Pohlídat děti. Vyslyšet kamarádky. Pomoct jim finančně i radou. Pečovat o dům a zahradu. Posloužit nemocným rodičům. Zachránit toulavé domácí mazlíčky z celého okolí. Obětovala se.

Mnoho žen trpí spasitelských syndromem. Jsou 24 hodin denně připravené pomoct. Bez ohledu na své potřeby. Výše uvedená Ivona dokázala hodiny poslouchat nářky kamarádky, že je sama. Přitom byla k smrti unavená. Ale co by si kamarádka pomyslela?!

DEJTE SE NA PRVNÍ MÍSTO

Samaritánky žene vpřed jejich touha „dostat pašáka“. Slyšet od druhých, jak je úžasná a šikovná. Jenže to dřív skončí v Bohnicích. Ostatní její pomoc berou jako samozřejmost. Jako otravnou věc. Přílišné opečovávání blízké dusí a bere jim svobodu.

Milé dámy, dejte sebe na první místo. Pochvalte se. Převezměte zodpovědnost. Lucie se svým týmem koučů připravila celodenní intenzivní seminář Cesta zpátky k sobě. Seminář vám pomůže krok za krokem uzdravit vztah k sobě a přinese kvalitu do života. Dovede vás k vnitřní radosti, životní energii, zdraví a lásce. Přihlášku a více informací o semináři najdete zde: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/seminare/cesta-zpatky-k-sobe/.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak řešit ženské šarvátky?

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Jak řešit ženské šarvátky?

Milé ženy, máte někdy pocit, že v ženském kolektivu, ač tu hledáte pochopení a bezpečí, spojenectví a sesterství, musíte být mnohem ostražitější než v mužském prostředí?

Že je tu občas ve vzduchu rivalita a soupeření kdo s koho? Že tématem hovoru bývá zpravidla ta, která zrovna není přítomná? Že z chápavé kamarádky, které svěřujete citlivé soukromé věci, vyleze vaše největší odpůrkyně, jež vše, co od vás získá, použije v překroucené podobě proti vám a zasévá to systematicky do co největšího počtu hlav ve vašem okolí?

Důvěra k druhým ženám

Několik podobných zkušeností jsem měla i já. Jak s „kamarádkami“, tak v rodině. Dlouho jsem si neuvědomovala, že pár těchto zkušeností otřáslo s mou důvěrou k ženám, a podvědomě jsem se bránila navázání jakýchkoli hlubších vztahů právě s nimi. Bylo to pro mě nebezpečné. Byla jsem tudíž ostražitá, připravena k obraně, ať už ve formě útěku, nebo útoku. Prostě připravena.

Důvěra k sobě, ke své ženě

Nyní si uvědomuji, že i moje vlastní ženská energie byla pro mě nebezpečná. Proto jsem ji ukryla a pečlivě ji zaháněla do koutku a vesele fungovala ve výkonovém světě, poháněna mnou aktivně živenou mužskou energií.

Důvěra k našim dcerám, „malým“ ženám

A právě po tomto uvědomění nyní i chápu mnohem více boje mezi mnou a mou dcerou. Dvě blízké ženy proti sobě, místo aby šly ruku v ruce vedle sebe. Jak krásně nám naše děti neúprosně ukazují to, co nedokážeme dlouho v sobě vidět.

Ukončení boje

Nedávno se jeden můj stěžejní boj ukončil. Stěžejní proto, že byl takovým rodovým pokračováním, kopírováním minulosti a hodně do historie a čím dál víc do šířky.

Byl to boj s mou švagrovou. Od počátku náš vztah nebyl ideální. A jak běžely roky, jen se pořád zhoršoval. Bylo lepší vše ukončit a dělat, že pro sebe neexistujeme. Tak bolestivé a zatěžující to bylo.

Stejný model jsem ostatně znala z domu, máma versus moje teta, který bohužel trvá doposud. A když o tom tak přemýšlím, „kupodivu“ se i v mé širší rodině, i v rodině mé švagrové objevovalo to obdobné. Místo toho, aby ženy držely při sobě, byla mezi nimi rivalita, jedovatá pachuť a barikády. Po roce jsme se měly zase díky rodinné oslavě vidět. Uniknout jsme nemohly. Se staženým žaludkem a se záložním únikovým plánem jsem se šinula do „jámy lvové“, připravena na nejhorší. A víte co? Byl to nejúžasnější večer, který jsem v této rodině zažila.

Trvalo nám to skoro 20 let. 20 let jsme sveřepě trvaly na tom, že ta druhá je ta hrozná, a vždy jsme pro to našly jakékoli potvrzení. V hlavách jsme rozviřovaly scénáře o životě té druhé a dokola sjížděly námi natočené filmy, které nás v tom jen utvrzovaly. Jednotlivé scény jsme znaly nazpaměť. Přesně jsme věděly, co dělá ta druhá špatně. Co by měla správně udělat, a co naopak nedělat. Rad a návodů jsme měly milion.

Jen při zmínce o té druhé nám bylo úzko a nevolno. Bolelo to, bylo nám smutno nebo jsme měly neskutečný vztek a potřebu bojovat. Dokázat, že já jsem ta lepší, silnější, chytřejší, úspěšnější, štastnější… A bylo jedno, jestli to bylo agresivní slovní formou, nebo ostentativním ignorováním.

Uffff! Je to pryč. Složily jsme zbraně a štíty. Odhodily jsme masky. Ukázaly si svoje slabiny, strachy, bolesti. A vzaly se za ruce, abychom se jako sestry mohly spojit. Jedna bez druhé to totiž nemůžeme zvládnout. Jako bychom se totiž snažily běžet a každá měla jen jednu nohu, která umožňovala jen tak poskakovat. A to bylo vyčerpávající. Stály jsme pak pořád na místě a obdobné scény se opakovaly stále dokola.

Starý příběh byl ukončen. Rodová nit přetržena. Začínáme spolu psát pro ženy nejen našeho rodu příběh nový.

Jak se to stalo? Donutily nás okolnosti. Stejné situace se do zemdlení pořád opakovaly a jejich intenzita se akcentovala. Jako by s námi chtěly zatřást a vykřičet na nás: „ Tak už si to konečně proboha vyřešte! Co musí ještě přijít, abyste odhodily tvrdohlavost a ego a vyšly jedna ke druhé i s rizikem toho, že ta druhá to nepřijme?“

A nutily nás do toho nevědomky, ale o to neúprosněji i naše dcery. Ony cítily to spojení a potřebu mít se. I když je od sebe odděloval oceán, za který jsme my matky byly vděčné. Čím víc jsme od sebe chtěly mít pokoj a vymazat se ze světa té druhé, tím naše dcery k sobě tíhly víc. Naše velké učitelky.

Obě, nezávisle na sobě, jsme to pochopily. Nemůžeme chtít po druhých, aby se změnili, pochopili nás, vyřešili to za nás, milovali nás… Nejen ti druzí mají problém, který by si měli vyřešit. Ano, pokud cítíme, že takové lidi kolem sebe máme, je to především informace pro nás, že my sami si máme něco vyřešit, že my sami máme problém.

A my měly problém. Ač by to ani jedna z nás do té druhé neřekla, měly jsme problém totožný. Nejistota v sobě, pochyby o sobě, o svých kvalitách, snižování své hodnoty a kladení důrazu na to, co si o nás myslí druzí. Uvěřily jsme tomu, že nejsme takové, jaké jsme, dost dobré. Že bychom měly být jiné, lepší.

Obě jsme si dovolily ale požádat o pomoc. Odhodily jsme naši urputnost a praly a praly jsme naše špinavé prádlo, vymetaly kostlivce ze skříní a zbavovaly se pout. A nějak jsme se postupně dostaly k tomu, co v nás bylo uvězněno, čemu jsem se bály uvěřit a pustit ven: „ Vždyť já tu druhou mám ráda. Chápu ji. Potřebuji ji. Chci jí být nápomocná. Toužím po spojení a sjednocení!“

Když to teď píšu, mrazí mě z té síly v zádech a hrnou se mi do očí slzy. Z toho, jak je v životě všechno jednoduché a jasné a jak si my lidé ve svých hlavách dokážeme vymyslet na základě našich slabostí peklo. Jak zatvrdíme naše srdce a nedáme šanci proniknout ničemu a nikomu.

Pociťuji velkou úlevu a vděk.

Někdy je vážně dobré odhodit svoji sveřepost, říznout do našich podebraných vředů a začít s ozdravným procesem. Ráda vám s tím pomůžu. Opravdu ráda.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jak uvolnit životadárnou ženskou energii?

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
Jak uvolnit životadárnou ženskou energii?

Být žena. Co to znamená?

Řada žen se určitě cítí být opravdu ženami. Nepochybují o sobě. Mají rády svoje tělo, rády ho oblékají, pečují o něj ve formě manikúry, pedikúry, kadeřníka nebo kosmetičky, dopřávají mu zdravou stravu, odpočinek a udržují jej v kondici.

Muži se za takovou ženou zcela jistě rádi otáčejí. Ani oni nepochybují o její ženskosti.

A přesto je v některých ženách tato ženskost či ženská energie maličká nebo ustrašeně schovaná a třesoucí se někde hodně hluboko. V jejím nejniternějším a nejintimnějším ženství. V její jony .

Je tam zatlačena, protože si s ní často žena neví rady. Je pro ni nebezpečná, neumí ji ovládat a používat. Cítí ji jako nepřirozenou a nepříjemně dráždivou. Kvůli ní by mohla být slabá a bezbranná.

Kvůli ní by mohla být vyzývavá a špatně pochopená. Kvůli ní by mohla být nebrána vážně.

Obsahuje v sobě cosi čarodějného a divokého. Jakoby v ní byla ukryta i naše temná stránka a my takové nechceme být. Zoufale vše černé v nás popíráme.

Čím víc tuto naši podstatu, sílu a divokost popíráme, tím více v nás za zamknutými dveřmi bobtná a sílí a nekontrolovaně se tu koncentruje v jed. A ten pak přetéká do celého uzavřeného prostoru a dál plíživě škvírkou pode dveřmi a klíčovou dírkou vniká do celé naší bytosti.

Vše je pozvolné a nenápadné. Jen v nás postupně sílí pocit nespokojenosti a vnitřního dyskomfortu, kterého se nevědomky snažíme zbavit tím, že ho upouštíme do prostoru kolem sebe. A někdy, ve chvilkách plných emocí, kdy přestaneme ovládat naše vstupy a výstupy, ho ve větší nebo i obrovské dávce vystříkneme na někoho konkrétního, který pro nás představuje v tu dobu nějakou hrozbu.

A v ten moment se zalekneme toho, co v nás je a co se nám ale vůbec nelíbí. Tohle je to nekontrolovatelné. A my se potřebujeme kontrolovat. Vše potřebujeme kontrolovat.

Proto se stáhneme. Vše pečlivě uzavřeme zpět do třinácté komnaty. Smyjeme ze sebe kapky jedu, které na nás při tom incidentu ulpěly, upravíme se, nadechneme a s odhodlaností ze sebe vymáčkneme to nejlíbeznější a nejkrásnější, co máme.

Než se vše opět zopakuje.

Když se zoufale snažíme naším jedem neohrozit druhé, najdeme si ještě výkonnější bezpečnostní systém, kterým neprojde ze zakázané místnosti zhola nic. Jedině takhle dokážeme být ty hodné holky.

Hodné holky se pak často diví, když něco nefunguje.

Když prostě jejich ženská energie nedokáže přitáhnout žádného muže a ony zůstávají samy nebo jsou opakovaně opouštěné svými partnery.

Když nedokážou pro různé sexuální dysfunkce ani přijmout a splynout v jednotě s mužem.

Když nedokážou počít nebo donosit dítě, které v tomto nepřátelském prostředí nemůže existovat.

Když nepřátelské prostředí ještě přitvrdí a obrátí se s ničivým bujením proti své paní.

A přitom naše ženská energie je tak léčivá a životodárná!

Tolik toho pro nás samotné a díky tomu pak i pro ostatní může udělat!

Čím dál více žen cítí potřebu konečně se spojit se svou podstatou. Nebát se i stinných stránek, vyzvednout je na povrch a pořádně je prozkoumat, sžít se s nimi a učit se je v bezpečí a s dobrým motivem využívat. Otevřít komnatu. Vyčistit ji a propojit. Hlavu, srdce i tělo.

Pokud i vy máte potřebu objevit a spojit se se svou základní podstatou a samotné vám to nejde, jsem připravena kousek na vaší cestě kráčet vedle vás.

 

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Co nám vynahrazuje láska k domácím mazlíčkům?

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Co nám vynahrazuje láska k domácím mazlíčkům?

Patřím k těm ženám, co mají rády zvířata. Dlouho jsem dávala přednost čtyřnohému miláčkovi před těmi dvounohými. Jakpak by ne. Oproti tomu s dvěma nožkama mě ten „vícenohý“ miloval upřímnou kočičí/psí láskou. Radostně vrtěl ocáskem. „Pusinkoval“ mě a byl blahem bez sebe nad ohřátou konzervou. Každé jeho „gesto“, pohyb, počin mi dokazoval, jak mě miluje a je vděčný. Je to dvacet let , co mě pobavila věštba na netu. O mně tam psali: „Zrozenec v tomto znamení bude mít při citové krizi tendenci pořídit si zvíře.“ A taky ano.

Bolestivý rozvod mi přivál domů kocourka. „Je to takový chudák opuštěný. A jaký je to mazel,“ stačilo slyšet. V duchu jsem se politovala, i já jsem takový chudák. A naše osudy se spojily. Aby toho nebylo málo, psa jsem si pořídila za potracené dítě. Nedostatek sebelásky jsem léčila oddanou láskou malá chlupatá ZOO.

KOČIČÍ MÁMA

I první klientka byla ze skupiny „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst“. Strach ze vztahu z ní udělal kočičí mámu. Podobně jako já před léty toužila po lásce, pohlazení od druhých. Mužů se stranila, vyhýbala se jim obloukem. Bála se jich jako zvíře veterináře. Ani sebe neměla ráda. Copak žena, která nedala rodičům vnoučata, nikdo ji nechce, si zaslouží lásku?! Citový deficit si léčila krmením toulavých koček, poskytováním svým chlupatým miláčkům špičkové péče veterinářské.

KOČKA MÍSTO MILENCE

Druhá klientka již tak do extrému nešla, co se týče počtu chlupáčů. Když jí hon na potenciálního milence nepřinesl kýžený výsledek, „přeběhla jí přes cestu kočka“. A ta se stala alfou a omegou jejího života. Oproti manželovi s ní spala v posteli. Nevyhýbala se jí. A nebyla tak konfliktní jako její pubertální dcera. Aby se Micka neokotila, běžela jí pro antikoncepci. Na koučink přišla nešťastná. Zatímco Micina se matkou nestala, její patnáctiletá dcera ano.

ZASE TA NESEBELÁSKA

Setkávám se s mnoha ženami i mimo koučinkové křeslo, které „jen žijí“ pro domácí mazlíčky. Ony, jako kdysi i já, hledají „bezpečnou“ lásku. Důležité nejen pro mě, ale i pro mé klientky bylo uvědomit si právě tuto skutečnost. Mně osobně hodně pomohla sezení s koučem. Uvědomila jsem si, že „můj útěk“ od muže k chlupáčům je pouze a jen MÁ NEDOSTATEČNÁ SEBELÁSKA. Muži mi ji zrcadlili, ukazovali, že se z duše nenávidím. Mini ZOO byla pro mě schovávaná.

MĚJTE RÁDY HLAVNĚ SEBE

Naše empatické koučky jsou tu pro vás. Pomohou vám překonat vaše strachy a obavy. Naučí vás milovat se. Jde to! Je to možné. Já jsem živoucí důkaz. Už nejsem závislá na lásce druhých. Vím, že jsem skvělá taková, jaká jsem, a to mi zrcadlí i můj partner. Romantická procházka Stromovkou ve dvou je to nejkrásnější, co jsem zažila. Ani pejsek, co nás doprovází, mi takový pocit nikdy nedal.

Buďte taky šťastnou a milovanou ženou, stačí si vybrat na www.lucie-konigova.cz/koucove jednu z nás.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Výchovné prohřešky

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Výchovné prohřešky

Geny nevyčůráš. A nejen geny. Ani zajetých výchovných prohřešků se nedá lehce zbavit. Ač jste se zapřisáhli, že nikdy na dítě nevztáhnete ruku. Možná si vybavíte i tu zarputilou přísahu: „Tohle svým dětem dělat nikdy nebudu.“ Uvědomujete si, že pár výchovných už přelétlo.

Prostě děláte vše podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ale najednou ta ruka sama „vylítne“ a přistane na příslušných partiích dítěte. Každý výchovný záhlavec, pohlavek vás bolí víc než dítě. A morální kocovina s hysterickým výkřikem „Jsem jako má matka!“ je samo o sobě dost sebetrestající.

„RODINNÁ ANAMNÉZA“

Ani mí rodiče nešli pro pár „výchovných“ daleko. Jakpak by ne. Historky mého táty z dětství byly „sado maso.“ Jeho otec nebral výchovu dětí podle Makarenka (ruský spisovatel a pedagog, jehož výchovné názory byly praktikovány v 50. letech). Za křiku „Makarenko Nemakarenko“ vzal, co bylo při ruce, a malý kluk byl bit jako žito. Nejhorší prý bylo „vychovávání“ hadicí a pak řemenem.

JAK VEN Z NECHTĚNÉHO DĚDICTVÍ?

Uvědomění, že zděděný způsob není opravdu váš šálek čaje, je první krok ke změně. I já jsem čas od času, „uklouzla“. Plácnutí na „sedýnku“ mě vždy bolelo daleko víc než syna. Trápily mě černé výčitky. „Jak jsem jen mohla?“ Až mě zaujala kniha (Ne)gramotný rodič (negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kniha/). Jak mi mluvila z duše. Přesně popsala to, co mě trápilo. Ukázala cestu ze zaběhnutých metod.

UNIVERZITA (NE)GRAMOTNÝ RODIČ

Další krok byla univerzita. Rodičovská. Sice jsem nezískala žádný titul ani červený diplom, ale dostala jsem to nejkrásnější, co jsem dostat mohla. Zlepšil se můj vztah se synem. Nastavením pravidel v rodině jsem předešla zbytečným hádkám. I já jsem se naučila dát se na první místo.

Vlastně titul mám: SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ MATKA. A tyto matky mají ŠŤASTNÉ A SPOKOJENÉ DĚTI. (Negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kurz/)

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Mama hotel – vše pro děti

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Mama hotel – vše pro děti

V posledních letech je v oblibě mama hotel. Oproti mé generaci, kdy jsme vylétli z rodinného hnízda okolo dvaceti, dnes není nic zvláštního, když žijí dospělé děti se svými rodiči. Oproti dětství se změnilo jediné. A to, že matka pečuje o dvoumetrového vousáče nebo mladou dámu s mírami 90-60-90.

UHONĚNÁ, VYŽDÍMANÁ MATKA

Neznáte nějakou takovou ve svém okolí? Zrovna jedna z tet má svůj vlastní „hotel“ tohoto typu. Až je ve věku, kdy by se mohla těšit z pravnoučat. Pečuje o své děti. Denně stojí u plotny. Vaří, peče, smaží. Dva i více druhů jídla. Padesátiletý syn nerad mrkev. Tak mu ji vybírá z polévky. Zato pětapadesátiletý se po ní může utlouci. Zato nemusí rozinky. Další její role jsou pradlena, švadlena, uklízečka, zahradnice, nosič nákupů. A synové? Tráví dny u televize.

KDE UDĚLALA CHYBU?

Vždy poskytovala servis 24 hodin. Jsou ještě malí, aby si sami podali jogurt z lednice. Musí se učit, tak je nebudu zatěžovat. Proč by měli pomoct mýt nádobí? Zvládnu to sama. Zařizovala. Žehlila klukoviny. Domlouvala jim zaměstnání.

DEJTE DĚTEM DŮVĚRU

Učte děti k samostatnosti. Už tříleté děti dokážou nakrmit domácího mazlíčka, vytáhnout prádlo z pračky nebo utřít prach. Ty větší vám mohou klidně připravit nedělní snídani. I když neosolí vajíčka a způsobí spoušť v kuchyni. Nekárejte je. CHVALTE JE!

DEJTE SEBE NA PRVNÍ MÍSTO

Ukažte dítěti, že jste sama pro sebe důležitá. Nezapadejte do role matky pečovatelky. Užívejte si život. Tancujte! Choďte na víno s kamarádkami! Cvičte! Malujte! Čas, který si uděláte pro sebe, se tisíckrát vrátí i rodině. Usměvavá a odpočinutá maminka je k nezaplacení.

PÁR TIPŮ NAKONEC

Úžasným průvodcem nalezení sama sebe vám může být i kniha (Ne)gramotný rodič. Dočtete se pár dobrých rad, jak nastavit chod rodiny, pomůže s nastavením pravidel, ukáže, jak dát dětem mantinely, aniž by z vás udělala despotickou matku: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kniha/. K dispozici je i audio verze.

Ani milovnice online nepřijdou zkrátka: http://negramotnyrodic.lucie-konigova.cz/kurz.

I přesto si nevíte rady, kudy dál? Řešíte obdobný problém nedobrovolného „mama hotelnictví“? Pak se s důvěrou obraťte na naše kouče. Rádi vám pomohou.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

CO POTŘEBUJEME SLYŠET OD MÁMY

Publikováno uživatelem: Kateřina Otáhalová
CO POTŘEBUJEME SLYŠET OD MÁMY

Maminky to myslí se svými dětmi dobře. Dělají to nejlepší, co je v jejich silách. Myslí si, že jejich rolí je být tu pro své děti 24 hodin denně. Pečovat o ně, pomáhat jim, chránit je, zlehčit jim alespoň dokud jsou malé těžký život, který je čeká.

Dávají jim často vše, co nemohly mít samy, protože nechtějí, aby se cítily tak bídně jako ony v jejich věku. Hračky, které viděly jen v zahraničních katalozích. Značkové oblečení a boty, když ony měly jen něco podomácku spíchnuté nebo se cítily jako ve stejnokroji, protože v obchodech nebylo nic k výběru. Laskominy, protože za nich bylo jen pedro, vitacit, salko a kofola.

A zahrnují své děti nejen hmotnými věcmi. Snaží se s nimi trávit veškerý svůj čas, protože jim samotným to scházelo. Scházelo jim jen tak být s mámou, neřešit, smát se a blbnout. Dopřávají tedy dětem různé společné zážitky. Věnují se jim na 100 %, aby jejich děti nestrádaly. A dělají to, i když by potřebovaly třeba jen chviličku jenom na sebe, na partnera.

Jaké rozčarování, když dětem přesto nestačí to, co mají. Chtějí pořád víc. I přes záplavu hraček, elektroniky a zážitků přijdou s tím, že se nudí!

Jak to? Vždyť se jako mámy tak snažily?! Hlavou pak prolétnou věty o nevděčnosti a od chytrých babiček se přichomýtnou upozornění typu: já jsem ti to říkala, že je rozmazlené, přerůstá ti přes hlavu, nejsi dost přísná a důsledná, to je ta tvoje svoboda a nevýchova…

Nejisté maminky pak zachvátí pochyby a ve svém strachu, aby to s jejich dětmi v budoucnu špatně nedopadlo, aby netrpěly, aby se zbytečně nezklamaly, aby byly připravené, přitvrdí. Nastaví pravidla a mety a na své děti tlačí, aby jich dosáhly. Někdy důrazným, hlasitým napomínáním, jindy sladkým citovým vydíráním.

Své děti neustále kontrolují. Vymýšlejí jim co nejvíc kroužků, aby ve světě stačily a měly co nabídnout. Snaží se v dětech vzbudit pocit odpovědnosti, disciplínu, motivaci. Chtějí, aby byly rozumné, spolupracující, nesobecké. A tak je učí potlačovat negativní pocity, vztek, vzdor, pláč, přílišnou radost a fantasmagorické sny. Hlavně být při zemi.

Jaké rozčarování, když děti takto „dokonalé“ nejsou. Nenosí domů samé jedničky. Do kroužků musí být nuceny. Odmlouvají, staví se do opozice, jsou sobecké a rozhodně samy od sebe pomáhat nechtějí, nechtějí plnit žádné otravné povinnosti. Vztekají se, křičí, kopou kolem sebe. Utíkají. Jsou s nimi samé problémy. Neprospívání ve škole. Podivně se oblékají a ty účesy! Anorexie, bulimie. Závislosti na drogách. Až tak? Jak se to mohlo stát?

Co maminky svým dětem neříkají, a ty by to přitom tak ocenily a potřebovaly?

V jakémkoliv věku?

  • JE V POŘÁDKU, ŽE SE TI CHCE I BREČET. VYPLAKEJ SE. JSEM TU. NIC MI NEMUSÍŠ VYSVĚTLOVAT. NEMUSÍŠ MALOVAT POŘÁD SLUNÍČKA, SRDÍČKA A KYTIČKY.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE MÁŠ RADOST A SMĚJEŠ SE JEN TAK, ANI NEVÍŠ PROČ. MÁM Z TOHO RADOST.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE MÁŠ JINÝ NÁZOR NEŽ JÁ. ŽE SE TI NELÍBÍ STEJNÉ VĚCI JAKO MNĚ. ŽE ŘÍKÁŠ NE.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE CHCEŠ BÝT I SAMA. NEMUSÍŠ BÝT POŘÁD PRO VŠECHNY A VŠECHNY CHÁPAT. I TY JSI DŮLEŽITÁ.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE DĚLÁŠ CHYBY. BEZ NICH BY SES NIC NEDOZVĚDĚLA A ZŮSTALA STÁT NA MÍSTĚ. DĚKUJI ZA NĚ.
  • JE NORMÁLNÍ, ŽE I V TOBĚ JE ČERNO. ŽE MÁŠ VZTEK A POCIŤUJEŠ ZLOST. JSI ÚŽASNÁ CELÁ. I SE SVÝMI STÍNY. BEZ NICH BYS TO NEBYLA TY.
  • JE V POŘÁDKU, ŽE SE POSTAVÍŠ ZA SEBE A DĚLÁŠ VĚCI PODLE TOHO, JAK JE CÍTÍŠ, I KDYBY TI STOVKY LIDÍ ŘÍKALY, ŽE TO CÍTÍŠ ŠPATNĚ.
  • NA MĚ SE NEDÍVEJ, TY TO O SOBĚ VÍŠ NEJLÍP, SAMA SOBĚ SI PORADÍŠ NEJLÍP. TY VÍŠ, JAK JE TO SPRÁVNĚ.
  • NEJSI TU KVŮLI MNĚ. MOJE SMUTKY A VZTEKY JSOU MOJE, S TEBOU NESOUVISÍ. JÁ SE O NĚ MÁM POSTARAT, NE TY. NEMÁŠ MI DĚLAT RADOSTI A VYVOLÁVAT VE MNĚ POCIT ŠTĚSTÍ. NEMÁŠ MĚ ZACHRAŇOVAT. TO JE MŮJ ÚKOL.
  • AŤ UDĚLÁŠ COKOLIV, RESPEKTUJI TO. TVOJE KAMARÁDY, STYL OBLÉKÁNÍ, KONÍČKY, PRÁCI, PARTNERA, ZPŮSOB VÝCHOVY TVÝCH DĚTÍ. NESOUDÍM A NERADÍM, NEMÁM NA TO PRÁVO. STOJÍM PŘI TOBĚ.
  • JE TO TVOJE CESTA, TAK PO NÍ JDI, I KDYŽ SE ZDÁ TĚŽKÁ A KOMPLIKOVANÁ. JSEM TU, KLIDNĚ PŘIJĎ, V BEZPEČÍ SE MŮŽEŠ VYPLAKAT A JÁ BUDU PLAKAT S TEBOU. NEBUDU TĚ LITOVAT ANI TI PODSOUVAT SVOJE ŘEŠENÍ, BUDU JEN S TEBOU.
  • ANI NA CHVILKU JSEM O TOBĚ NEZAPOCHYBOVALA, ANI NA CHVILKU JSI MĚ NEZKLAMALA.
  • MÁM TĚ RÁDA. BUĎ PŘESNĚ TAKOVÁ, JAKÁ JSI.

Co jste od svým maminek a tatínků potřebovali slyšet vy?

S velkou pravděpodobností to od nich asi neuslyšíte. I to je v pořádku.

Ale protože to potřebujete slyšet, dopřejte si to. Buď sami sobě, svým vnitřním holčičkám a chlapečkům, tohle říkejte, nebo si to i napište.

A pokud jste teď mámy a tátové, začněte to říkat svým dětem.

A pokud se ve starých křivdách pořád babráte a pořád očekáváte, že ti druzí to pochopí a ono se tak neděje, ráda vám v tom pomohu.

 MUDr. Kateřina Otáhalová- autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Jsem nechtěné dítě

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
Jsem nechtěné dítě

Jsem nechtěné dítě. Byla jsem počata v době, kdy bylo rodičům sotva 19 let. Otec měl v kapse čerstvý povolávací rozkaz. A směsice smíšených pocitů, smutku, venkovské zábavy a pár piv ho vedly k první, kterou uviděl. Typické „dám si pozor, neboj“ se jaksi minulo účinky. Zato plného účinku měly proslovy nejen zúčastněných milostného aktu. Na mou osobu. Asi vám to připadne zvláštní, jak by mohlo. Je vědecky dokázáno, že dítě už od 42 dne od početí vnímá. V této době se začíná tvořit soustava neuronů a ty zapisují to, co se děje „venku“.

Syndrom „nechtěného dítěte“ je hluboký šrám na dětské duši. Jako zlá sudička komplikuje celý náš život. Rodiče těchto dětí na ně více křičí. Pro pár facek nejdou daleko. I na atmosféru v rodině má přítomnost „nezvaného hosta“ fatální následky. Otec, vržen do svatby a rodičovství, se stal rodinným tyranem.

CO JSEM SI ODNESLA DO DOSPĚLOSTI:

  • Pocit viny.
  • Lásku si musím zasloužit.
  • Musím být hodná a vstřícná.
  • Za všechno můžu já.
  • Zkazila jsem všem život.
  • Trest si zasloužím.
  • Kdybych nebyla, tolik by netrpěli.
  • Nemám se ráda.

TYPICKÉ RYSY NECHTĚNÉHO DÍTĚTE:

  • Problémy s váhou.
  • Nezapadne do kolektivu.
  • Těžko hledá kamarády.
  • Špatné vztahy s kolegy, šéfy.
  • Deprese a úzkosti.
  • Špatné partnerské vztahy.
  • Podléhají závislostem.

Je na každém z nás, jak se rozhodneme žít. Mně se po životě s antidepresivy vůbec nestýská. Ani po špatných vztazích. Díky týmu úžasných kouček jsem pochopila, že nejsem ta špatná. Pomohly mi od programu sebetrestání. Naučily mě mít se ráda. Úplně se mi změnil život.

Ani pro tebe úděl nechtěné/ho nemusí být permanentkou do Bohnic. Pro mimopražské do Šternberku nebo Kroměříže. Stačí si vybrat kouče z týmu Lucie Königové.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

TLUSTOPRDKOU NADOŽIVOTÍ?! ANI VY JÍ BÝT NEMUSÍTE

Publikováno uživatelem: Zdeňka Rumlová
TLUSTOPRDKOU NADOŽIVOTÍ?! ANI VY JÍ BÝT NEMUSÍTE

Taky se pořád snažíte zhubnout? A nic! Váha si vás „váží“ až moc. 90–60–90 opravdu nejsou vaše míry. Jen zrcadlí současnou váhu. Ideální váhu. A průměrný počet pokusů v životě zbavit se faldů. Nezoufejte! I já jsem si hubnoucím martyriem prošla. Několikrát. A pokaždé mi jo-jo efekt překazil sny o mně s ideálními mírami. O mně šťastné a milované. Věřila jsem, že štíhlost je vstupenka do lepšího světa. My jsme tvůrci svého života, ať máme nadváhu, či ne.

Na počátku mé cesty jsem o několik desítek kil překonala hranici 1 metrického centu (100 kg). Mizerné vztahy v práci, špatný partnerský vztah a finanční problémy.Po absolvování koučování: váha 85 kg, nová práce, jsem singl a spokojená. 

 OBEZITA = STRES

Jsem jedna z těch vyvolených, co stresy zajídá. Tiše závidím těm „asketům“, již ani nevzdechnou po čokoládovém dortu při psychickém napětí. Zato já si jej s chutí dám. Mé chuťové buňky se pomazlí s čokoládou. A ta jedinečná chuť uchlácholí bolístku na duši – ať tu čerstvou, nebo tu, která čeká, až přijde její čas, aby se připomenula.

Je již vědecky dokázáno, že ženy, které prožily v dětství trauma, mají větší sklony mít míry Věstonické Venuše. A jakákoliv obdobná situace v dospělosti je impulsem pro přejídání, noční nájezdy do ledničky.

MŮJ ČAS DIET versus MŮJ ČAS PŘEJÍDÁNÍ

Už ani nespočítám, kolikrát jsem rozvířené emoce léčila čokoládou. Stačilo málo. Pár jedovatých slov kolegyně ve mně vyvolalo vzpomínku nepřijetí mě (té jiné) spolužačkami. Rozvod rozpoutal přímo noční „žrací“ orgie, které jsem zapíjela vínem – v množství zrovna ne malém. Alkohol podpořil můj apetit. A tak nákup na víkend skončil v mých útrobách za jedinou noc. Kompenzoval lásku, již mi otec nedal (a ex odňal).

HUBNU S KOUČEM

Máte taky obdobné spouštěče k přejídání, jako jsem měla já? Partnerské spory zajídáte svíčkovou s pěti knedlíky, větrník vám vymaže z hlavy náladu šéfa a kyblík zmrzliny je místo milování? Tak mi věřte, že nemusíte utrácet za diety a zázračné pilulky. Cesta ven ze začarovaného kruhu je možná. Otevřete s pomocí kouče 13. komnatu své duše a nastartujte si nový život bez obezity.

Zdeňka Rumlová – autorka tohoto článku

Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE

Když pravidla nefungují. Co s tím?

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Když pravidla nefungují. Co s tím?

Co dělat, když pravidla nefungují?

Pokud členové nejsou stále schopni rodinná pravidla respektovat a bojkotují vytváření rodinné pohody, je potřeba aplikovat pravidlo „3krát a pokuta“. Pokuty nejsou strašák, ale potřebný mantinel. Nástroj a pomůcka pro stanovení maximální tolerance.

Důležité je, aby pravidla nebyla vnímána jako „buzerace“, ale cesta k vytváření příjemného prostředí a rodinné pohodě. Když všichni pochopí záměr pravidla, pak zřejmě každý bude rád k vzájemné pohodě přispívat. Hlavně žádná direktiva, výhrůžky, výčitky apod. Jde nám o láskyplné vytváření harmonického domova.

Důležité je pochopit důvod navrženého pravidla

Kontrola po týdnu přináší první zkušenosti, jak se nastavené pravidlo povedlo dodržovat. Tudíž si zase společně sedneme a řekneme si, jak se nám to dařilo. Můžeme přinést další náměty. Třeba dokoupit botník, protože zjistíme, že se všechny boty nikam nevejdou. Rozdělit si služby v kuchyni a stanovit, kdo bude kdy sklízet nádobí. Fantazii se meze nekladou. Každá rodina je originální a může si pravidla upravovat podle sebe. Žádná univerzální pravidla neexistují. Jediné, co je určitě společné ve všech rodinách a u každého člověka, je to, že se chceme v životě cítit dobře.

Dospělým chybí systém a koncepčnost – pomozte dětem získat ty správné návyky a zkušenosti, aby si dokázaly dobře poradit. K tomu pomáhá i pravidlo „3krát a pokuta“.

Možná se mnohým rodičům zdá kruté vnášet do rodiny „pokuty – tresty“, ale to je skutečně jen pomocný nástroj pro vytvoření návyků a určité sebedisciplíny. Jestli skutečně na „pokutu“ dojde je rozhodnutí toho, kdo domluvenou dohodu 3krát poruší.

Když pravidla nefungují, tak přichází: „3krát a POKUTA“

O co jde? Nastavení trestů za jejich trojí porušení. Na domácí poradě si domluvíme rodinná pravidla. Dáme si vzájemně nějaký čas na jejich postupné vyladění a zapracování. Pokud však někteří členové nejsou stále schopni pravidla respektovat a bojkotují vytváření rodinné pohody, je potřeba aplikovat pravidlo „3krát a pokuta“.

Příklad: Nádobí stále není v myčce. Děti pravidelně nestíhají úkoly do domluvených 18:00 hodin. Partner chodí stále pozdě z práce a nedodržuje dohody. Maminka neklepe na dveře, zapomíná a vtrhne vždycky do pokoje apod.

Stanoví se trest-pokuta za porušení

Trest si každý stanovuje sám za sebe. Měl by pro něj být nepříjemný, aby ho maximálně motivovalo 3× skutečně neporušit. Po týdnu až dvou si udělat revizi. Při večeři si opět společně sednout a vyhodnotit, jak to funguje, co by se dalo ještě zlepšit.

Konkrétní tipy trestů

Doma máme pravidlo, že u večeře nebudeme mít u sebe mobilní telefon, abychom se alespoň jednou denně společně zastavili celá rodina a povídali si a vzájemně si naslouchali. Protože se toto pravidlo nedařilo všem dodržovat, dali jsme si trest Kč 100 za porušení. V domácí kasičce nám přibyly již nějaké pokuty, ale v poslední dny skutečně již ani ke stolu s mobilem nikdo nejde a vychutnáváme si tak společné sdílení. Máme i radost, jak se nám to daří dodržet 🙂

Kromě finančních trestů může být například: měsíc bez dat v mobilu, týden bez počítače, 100 dřepů, apod. Je potřeba, aby to dotyčného „bolelo”, respektive, aby ho hrozba „bolavého” trestu vyvarovala pravidlo 3krát porušit.

Taky si v dospělosti dáváme pozor, abychom neporušovali pravidla silničního provozu. Abychom zaplatili složenku a nepřišlo penále. Když necháme děti projít zkušeností přebírat následky svých rozhodnutí, hodně jim pomůžeme do jejich života.

Přestaňte dětem stále „zametat cestičku“. Rodiče často „vyměknou”

Bohužel se často stává, že rodiče „vyměknou” a trest odpustí. To je ale chyba. Tím se celé dodržování pravidel stává nefunkční a nemá to žádný smysl. Děti tak nezískají potřebný návyk a nenaučí se převzít zodpovědnost za své následky. Rodiče se domnívají, že dítěti odpuštěním trestu pomohou, ale to je omyl. Naopak, tím dětem velmi škodí. Z dětí pak vyrostou nesamostatní a prokrastinující jedinci, kteří nebudou mít vnitřní disciplínu a budou se svým životem „plácat” bez vlastního směru a vize. Spoléhat, že „to někdo za ně vyřeší“. Stanou se závislí na autoritách. Svůj osobní potenciál tak nikdy plně nerozvinou.

Dospělým chybí sebedisciplína – v dětství se jí nenaučili. Naráží tak na své vnitřní strachy a pocity neschopnosti.

Na koučikovém křesle mám často dospělé, kteří nezískali ze své rodiny žádné základní návyky ani si neprošli případnými následky své nezodpovědnosti, a až v dospělosti se často dost „tvrdě“ učí následky svého jednání ustát. Půjčí si peníze od banky a nemají v sobě zodpovědnost je splácet. Rodiny tak musí čelit exekucím. Lidé upadají do drogové závislosti, jelikož jako děti nejsou vtaženi do spolupráce, rostou jako dříví v lese a nevědí co se sebou. Dospělí neumějí dotahovat svoje úkoly v práci, vyřešit problém, protože to za ně vždycky nějak vyřešili rodiče. Z dětí pak rostou neschopní a nesamostatní jedinci, v praktickém životě nepoužitelní, kteří nevědí, co se sebou a spoléhají, že „to vyřeší autorita“.

Další náměty, jak neselhat jako rodič se dočtete v mé knize:

Více najdete v mé knize >> (Ne)Gramotný rodič

ZOBRAZIT VÍCE

Pravidla přinášejí klid

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Pravidla přinášejí klid

Proč se bráníme rodinným pravidlům?

1. Pravidla přinášejí klid 

Jako dospělí máme často hrůzu z toho, že bychom doma měli zavádět nějaká pravidla. Stavíme se na zadní a bráníme se. Případně někdo z rodiny prohlásí: „Prosím tě, neotravuj s nějakými pravidly, já chci mít doma klid.“ No právě, pravidla přinášejí klid. Díky rodinným pravidlům si stanovíme co konkrétně, kdo konkrétně a do kdy má udělat. Např. do 18:00 hodin budou mít děti hotové úkoly do školy a připravenou tašku.

2. Pravidla pomáhají

To, že pravidla pomáhají, mnohým vůbec nedochází. Zkusím vám pro lepší pochopení naznačit situaci. Představte si, že bych dneska zrušila pravidla silničního provozu. Přestala by na měsíc fungovat. Na chvilku si to představte. Co vám začne běhat v hlavě? Chaos, zmatek, stres, nejistota. Dokonce nebezpečí. Co a jak tedy bude? Kdo bude mít přednost? Ten silnější? Rychlejší? Jak to bude na křižovatce? To by byl blázinec, co? A víte, že to přesně tak bývá v mnoha domácnostech? Chaos, zmatek, stres, nejistota a napětí. Často to tak vnímají především děti. Nevědí, co mají očekávat od rodičů, až přijdou domů z práce. Tím, že nejsou žádná předem daná pravidla, co se od dětí očekává a do kdy, není jasno a vzniká nejistota a dusno. Pravidla tak pomáhají domácí pohodě.

3. Pravidla předem nastavují vzájemná očekávání

Ani si tedy neuvědomujeme, že nám např. pravidla silničního provozu vůbec klid neberou, ale naopak nám dávají svobodu bezpečného pohybu. Pravidla nám pomáhají. Pokud jste tedy nadšený řidič, vůbec se nemusíte bát, že nedojedete na druhý konec města. Nebojíte se, že na vás číhá na každém rohu nějaké ohrožení. Díky pravidlům, která znají i ostatní účastníci provozu, víme, co od sebe očekávat a jak se na silnici chovat. A díky tomu se cítíme bezpečně. Stejné je to i s pravidly u nás doma. Nastavujeme vzájemná očekávání.

4. Pravidla napomáhají svobodnému pohybu

Řada dalších pravidel, která máme kolem sebe, nám skutečně pomáhá. Víme, kdy mají otevřeno v obchodě. Systém je i v tom, kolik co stojí, a my se cenu výrobku dle nastavených pravidel dozvíme včas. Díky tomu si dokážeme rozvrhnout nákupy a finance, abychom u pokladny zaplatili za to, čehož cenu jsme dopředu znali a pro co jsme se rozhodli. Také nám paní pokladní najednou neřekne, že právě nyní stojí máslo 150 Kč, protože to teď řekla.

5. Pravidla dávají jistotu, co mohu očekávat  

Prostě je dopředu dána cena a my se podle toho rozhodujeme, jestli si zboží koupíme, nebo ne. Pravidla tedy máme v životě všude kolem sebe a obvykle nám přinášejí vnitřní jistoty, klid a možnost se svobodně pohybovat a rozhodovat.

Proč si tedy nenastavit příjemná domácí, rodinná pravidla? Víte, že kde je jasno, není dusno? Proč tedy nepřinést do vaší rodiny klid a pohodu?

Konkrétní námět jak na to, včetně praktických pomůcek k zapracování přímo pro vás, najdete v mé knize nebo na semináři:

>KNIHA>>(Ne)Gramotný rodič

>SEMINÁŘ>>(Ne)Gramotný rodič

Těším se na vás :). Lucie

ZOBRAZIT VÍCE

Video záznam přednášky – 120 min

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Video záznam přednášky – 120 min

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

 

120 minutový video záznam z originální přednášky životního

kouče, lektora a poradce pro osobní růst

Lucie Königové

 

„Konečně materiál, který je potřeba dál šířit. Doporučuji všem

stávajícím i budoucím rodičům.“ Aleš Kalina

 

obrázek 2-3 (kopie)

Co o přednášce řekli účastníci:

Lenka
Krásný den, Lucie,ráda bych Vám vyjádřila absolutní spokojenost s Vaším seminářem o negramotných rodičích. Byla jste úžasná, jste energická žena s příjemným vyjadřováním a člověka to téma úplně pohltí.Poslední léta života si říkáte, že to není možné, že tohle a tamto musí být důsledek toho, jak mě k tomu rodiče vedli. A po semináři jsem se přesvědčila, že je to pravda a o to víc to bolí.Mám smíšené pocity, chvílema bych rodičům hned všechno vytkla ( to samozřejmě neudělám ), chvílema bych nafackovala sobě a chvílema lituji, že jsem na seminář nedotáhla celou rodinu :-)Ještě jednou moc děkuji a těším se někdy opět na viděnou

Petra
Prednaska byla mila. Ac je mi 56 let, deti mam velke, vnucky male, ledacos nactene, tak mi po par minutach prednasky zadrkotala brala a orosily oci. Ledacos mel clovek vedet driv.Diky moc.

Míša
Prednaska byla bozi, myslim, ze mnoha lidem otevirate oci 🙂 Mejte se fajn a diky za vse…

Dan
Dobrý den, děkuji Vám za Vaši přednášku (Ne)gramotný rodič. Byla velice zajímavá, ale bohužel krátká. Bránilo by něco tomu udělat ji delší a za cenu vyšší ceny? Moc děkuji…….(podobných podnětů mi přišlo víc, tak jsem přednášku prodloužila na 3 hod)

DVD-(Ne)Gramotny-rodic_label-2

Pro koho je přednáška?

 

Přednáška pro všechny dospělé, kteří chtějí být pro své děti těmi nejlepšími rodiči.

Bezpodmínečně je milovat a podporovat. Stát se kvalitním vzorem, motivátorem a inspirátorem.

Dobrým podporovatelem a průvodcem, který své děti do

života dobře emočně vybaví. Každý dospělý musí začít nejdřív u sebe.

Děti jen zrcadlí své rodiče.

 

Co se dozvíte?

 

Dozvíte se 10 hlavních omylů negramotného rodiče a co způsobují. Poznáte 14 zásadních principů

úspěšného rodiče. Získáte praktické nástroje a naučíte se metody a techniky, jak mít s dětmi

pohodový vztah. Získáte náměty na deník gramotného rodiče a mnoho dalšího na osobní cestu,

jak být pro své děti tím nejlepším rodičem.

 

Lucie foto

Kde jsem čerpala materiál?

 

Z mých šestnáctiletých rodičovských zkušeností, studiem, ale především z mé

intenzivní praxe jako životního kouče, které se denně věnuji poslední 4 roky. Denně řeším mnoho

hodin problémy v lidských životech. Nedostatek sebevědomí, sebejistoty a sebepřijetí.

Problémy v komunikaci, ve vztazích, s penězi. Profesní nespokojenost.

Ztrátu smyslu života, vyhoření, pocity viny, strachu, obav a nejistot vedoucích až do depresí.

 

Vzniklé problémy v lidských životech jsou z velké části následky zasetých

programů z dětství. 

 

Uvědomila jsem si však, že to jsou z největší části následky jejich vnitřních programů, které jim

zaseli nepoučení rodiče a další primární autority již v dětství do hlavy.

Moje poslání….

 

Rozhodla jsem se tudíž zaměřit intenzivně i na prevenci a neřešit jen samotné následky. Šířit

osvětu. Vzdělávat dospělé, aby neopakovali chyby a omyly svých rodičů. Předávat dál mé znalosti

a získané poznatky, jaké rodičovské principy vedou k pohodovému a láskyplnému vztahu s dětmi.

Jaké výchovné omyly potenciál člověka naopak ničí.

gramotných rodičů a dali tak dětem to nejlepší do jejich života. Správné vnitřní nastavení a

emoční výbavu, která je přirozeně povede k životní prosperitě.

 

Dospělý, který je otevřený na sobě pracovat, vzdělávat se a rozvíjet svůj

potenciál  je klíč k životní prosperitě dětí.

CHCI SI OBJEDNAT 120 MIN ZÁZNAM PŘEDNÁŠKY


banner-1-mini

ZOBRAZIT VÍCE

E-kniha (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
E-kniha (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Klíč k úspěchu rodičů.

Nová e-kniha Lucie Königové:

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Rodič je zásadní životní role.

Můžeme ji sehrát úspěšně a nebo v ní úplně selhat

Děti jsou jen zrcadlem svých rodičů.

Začít je potřeba u rodičů.

Lucie foto

E-kniha ukazuje cestu, jak se stát tím nejlepším rodičem pro své dítě. Pomáhá dospělým pochopit

a porozumět sobě, aby uměli chápat své děti, připravili je co nejlépe do života a neničili jejich

přirozený potenciál.

 

Konečně kniha, která je  potřeba. Doporučuji všem stávajícím i  budoucím rodičům.“ Aleš Kalina

 

Vytvořte si s dětmi plnohodnotných vztah. Připravte pro život kvalitní generaci.

 

IMG_7115_exposure (kopie)

Originální e-kniha čerpá ze zdrojů skutečných životních příběhů a faktických událostí.

Zabývá se příčinou, řešením a následky konkrétních výchovných omylů. Dává cestu, jak a proč

musí začít dospělý nejdřív u sebe.

 

negramotny-rodic-final-2

 

100 stran obsahujících 17 kapitol naplněných osvědčenými praktickými návody a radami.

10 nejzásadnější principů úspěšného a gramotného rodiče.

10 nejzásadnější omylů negramotného rodiče.

12 praktických nástrojů, metod, technik a mnoho dalších námětů, jak mít se svými blízkými naplňující vztah.

 

 

Klíč k úspěchu rodičů.

negramotny-rodic-final-2

CHCI OBJEDNAT


banner-1-mini

ZOBRAZIT VÍCE

Partnerský vztah je vzor partnerství pro děti

Publikováno uživatelem: lucie.konigova
Partnerský vztah je vzor partnerství pro děti

Partnerský vztah je vzor pro budoucí partnerství mých dětí

Vztah k sobě je základ pro všechny další vztahy. Jaký mám vztah k sobě, je nejvíc vidět právě na mém partnerském vztahu. Buďto jde o dvě přirozeně zralé osobnosti, které se vzájemně respektují, podporují, doplňují, rostou a společně se dál rozvíjejí, nebo si ve vztahu vůči druhému kompenzují své nedostatky, brzdí, omezují a ničí.

Nebudu-li tedy sama dozrálá a autentická bytost, tak ani nemohu mít ve svém životě takového partnera. Nejprve musím dát sebe na první místo, potom partnera a vytvořit pevnou partnerskou základnu pro společnou výchovu dětí. Můj partnerský vztah je tudíž důležitější než vztah s dětmi. Teď určitě mnozí nechápou, nesouhlasí. Ale ono je to logické. Pokud nebudu mít kvalitní vztah se svým partnerem, nebudeme v harmonii, synergii a v lásce, tak nemůžeme nikdy vytvořit zdravé rodinné hnízdo ani pro naše děti. Nejsme pak schopni vytvořit kvalitní partnerský vzor pro jejich budoucí partnerství.

Nefunkční partnerství si rodiče často kompenzují dětmi.

Upřednostníme-li děti před partnerem a dáme-li je ve všem na první místo, tak je zatěžujeme. Připadá nám to sice, že jim tím pomáháme, ale my jim spíš škodíme. Cítí se pak zodpovědně vůči mamince nebo tatínkovi. Mají pocit, že musí být rodiči nablízku. Suplují partnera. Cítí starost za jejich dobrý pocit.

Děti primárně potřebují cítit lásku a vyvarovat se bolesti. A pokud vnímají od rodiče, že se v sám a v partnerství trápí a v jeho blízkosti se cítí spokojenější, tak se bude snažit svojí osobou spokojenost dodávat. Naopak, když uvidí funkční partnerství svých rodičů, bude se cítit svobodně a uvolněně.  Z jeho břemena spadne tíha péče a zodpovědnost o dobrý pocit rodiče.

Z dětí si děláme často „náhražky nefunkčních partnerů“. Dáváme na jejich bedra tíhu a zodpovědnost nám doplňovat pozornost a lásku za nefunkčního partnerství. Přílišná péče a věnování se dětem je kontraproduktivní.

Ochranářské postavení dospělého vůči dítěti je víc škodlivé než prospěšné. Čím budeme mít vyladěnější partnerský vztah, tím volněji se vašim dětem bude dýchat.

Kvalitní partnerství je základ pro svobodné dýchání a rozvoj osobnosti dětí v rodinném hnízdě.

Zdravě sebevědomý člověk si do života „přitáhne“ také zdravě sebevědomého člověka. Kdo si naopak nevěří, tak se dostane do vztahu, kde ho bude druhý ovládat. Někdy klienti říkají: „Mám doma sebevědomého chlapa. Má svoji pravdu a za tou si stojí. Je pevný. Neustoupí. Nediskutuje. Drží si jenom svůj názor.“  Jenomže víte, jak to doopravdy je? Přesně takový člověk má velmi nízké sebevědomí, ale jeho forma chování to na první pohled dobře maskuje. Často si právě tito „sebevědomí“ lidé do svého života přitáhnou lehce podmanivé, hodné, přizpůsobivé a submisivní partnery. V takových vztazích se pak jen rodí psychické až fyzické násilí. Jeden z partnerů vzhlíží k „sebevědomí“ druhého a ten silnější si své skutečně nízké sebevědomí hojí na slabším. Vzájemně si v takovém partnerství dopřávají „medvědí službu“. Zpočátku to vypadá velmi idylicky, jako že se partneři doplňují, ve skutečnosti si vzájemně ubližují. Podporují se ve vzájemných nezralých formách chování. Dlouhodobě takové soužití oba vyčerpává, zraňuje a ničí.

Zapracujeme-li na kvalitě našeho partnerského vztahu, budou z toho profitovat i naše děti. Bezprostředně doma, protože se tam budou cítit šťastně a spokojeně, ale zároveň i pro jejich budoucí partnerské vztahy, jelikož budou mít v sobě vzor funkčního vztahu, který začnou přirozeně následovat.

Více informací získáte:

E-kniha zde >>
Přednáška Čechy zde >>
Přednáška Slovensko zde >>

ZOBRAZIT VÍCE