„Proč mě nemá nikdo rád?”, plakala. „Jak jste na to přišla?“, ptala jsem se jí. Klára plakala a vyprávěla, jak jí její maminka říkala, když něco provedla, že ji takhle nemůže mít nikdo rád. Vybavovala si, jak doma slyšela: „Když se takhle chováš, nediv se, že tě nemá nikdo rád.” A nejenže v dospělosti měla stále strach z toho, že ji nemá nikdo rád, ale ani ona se neměla ráda. Bála se být sama sebou.

Co je typické pro lidi, kteří se nemají rádi?

Klára se neustále kritizovala, viděla na sobě spoustu chyb, kvůli kterým ji druzí nemají rádi. Věřila, že pokaždé, když udělá něco, co se druhému nelíbí, nebude jí mít rád. Žila ve strachu, že druhého zklame a on ji prostě opustí, už pro něj nebude dost dobrá.

Neustále sledovala všechny lidi kolem, aby věděla, kdo od ní co očekává, a snažila se to plnit. Nejlepší to bylo splnit ještě dřív, než si o to druhý vůbec řekl, snažila se mu tím zavděčit. Myslela si: „Když se druhému zavděčím, bude mě mít rád. Když udělám, co druhý ode mě chce, budu hodná holka a takovou mě přece druzí chtějí.”

Vůbec nepřemýšlela o tom, co chce vlastně ona sama. Svou pozornost se naučila zaměřovat hlavně na druhé, na jejich touhy a potřeby. To, co by si přála ona, nikdy moc neřešila. Přestože dělala maximum pro druhé, stále měla pocit, že ji stejně nepřijímají a nemají rádi. Nedělá pro ně asi dost a tak si jejich lásku nezaslouží.

Proč je důležité mít rádi sami sebe?

Když na sebe budeme pohlížet stejně jako Klára, budeme dělat věci jen pro druhé. Nebudeme si plnit svoje sny a potřeby a naše životní radost a nálada bude záviset jen na druhých. A pak ve chvíli, kdy například ztratíme partnera, nebude se nám dařit v práci nebo kolem sebe nebudeme mít lidi, kteří nás ocení, začneme ztrácet chuť do života. Budeme mít pocit, že nás nikdo nepotřebuje, nikdo nás nemá rád. V tuto chvíli propadáme do negativních emocí sebelítosti a dokonce i do depresivních stavů. Nic nás nebaví, nic nám nedává smysl, jen se trápíme.

Jak mít zase radost ze života?

Aby Klára změnila svůj život a mohla se začít zase radovat, musela začít u sebe. To, co se musela učit, byla láska k sobě samé. Pochopila, že je důležité přijímat se taková, jaká je. Když postupně pracovala na vztahu k sobě, začala se cítit lépe a i svět kolem se měnil. Na lidi okolo sebe se začala více usmívat díky tomu, že byla spokojenější sama se sebou, a lidé na ni najednou byli také milejší a přívětivější. Přestala se snažit druhým zavděčovat a druzí ji i tak měli rádi, věnovali jí pozornost, trávili s ní čas a sami ji začali vyhledávat.

Klára se naučila sebelásce a změnil se jí svět. Naučila se pochopit sama sebe, akceptovat svoje pocity a přijmout se bez podmínek. A tak, jak se chová dnes sama k sobě, chová se i k druhým. Je tolerantní, chápající, dokázala odpustit, ale dokáže se i vymezit. Dnes je pro mnoho lidi v okolí inspirací a já s ní vždy ráda zajdu na kávu, aby mi vyprávěla, co úžasného právě prožívá.

V duchu se vždy usmívám a vzpomínám na to, že i já jsem byla tenkrát ta, kterou neměl nikdo rád :), ale to už je dávno pryč!

Ing. Klára Paulová- autorka tohoto článku
Certifikovaná koučka u Lucie Königové. 
„Život nepřežívejte, ale žijte.“
Více informací o autorce zde.