MENU

Proč nevidíme jinou cestu – aneb chci změnit svoji práci nebo začít podnikat.

Publikováno uživatelem: Iveta Prokšová
Proč nevidíme jinou cestu – aneb chci změnit svoji práci nebo začít podnikat.

Dnešní ráno bylo ideální pro běh, nefoukal vítr a bylo teplo. Běhám stejnou trasu už 6 měsíců. Vyhovuje mi, protože ji znám. Znám každý kopec, každý strom a skoro i každý kámen. Vím, jak rozložit síly. Co mě ale dneska překvapilo, byla cesta uprostřed pole. Krásná a široká a já si jí dosud nevšimla.

Vedlo mě to k zamyšlení. Je to stejně jako v životě. Každé ráno vstaneme a vyběhneme na tu svoji naučenou trasu. Rychlá snídaně, děti do školy, ve spěchu do práce a pak zpátky domů. Stále stejné rutinní povinnosti. Večer si leháme do postele utahaní a s pocitem nenaplněnosti. Utíká nám drahocenný čas. Čas pro to, něco dokázat. Toužíme po něčem, ale nevíme po čem. Tuhle touhu máme všichni vrozenou, ale buď nás v ní doma nepodporovali, nebo jsme ji potlačili sami.

Proč tu jinou cestu nevidíme?

Protože se bojíme změny. Protože nevíme, co chceme, a tak než abychom to zjišťovali, tvrdneme tam, kde jsme. Protože máme rádi jistotu. Bojíme se selhání, a tak se raději o nic nepokusíme. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Zkuste se zastavit a zamyslet nad tím, po čem opravdu toužíte. Co by to bylo?

Změnili byste práci? Začali byste podnikat?

Často se druhých na to ptám, ale odpověď dostávám stejnou. „Na tohle nemám čas.“ „Já musím makat, vydělávat peníze, živit rodinu a nemyslet na blbosti“ … čas je drahý, když se ale zkusíte zamyslet…

  • V první chvíli odpovíte rozhodně ano, než vám vyskočí to „ale…“
  • Změnil/a bych práci, ale jinde to bude stejné nebo možná horší…
  • Začal/a bych podnikat, ale mám strach, že se tím neuživím…
  • Podnikám, ale nedaří se mi…

Dosaďte si „ale“ do jakékoliv svojí věty. V tom „ale“ se schovává váš strach. Máte pocit, že to bude změna k horšímu. Nevěříte, že se může dařit zrovna vám. Možná na to nemáte právo, možná nemáte správný návod nebo vám chybí jiná zásadní dovednost.

Mozek vás chrání před tím, udělat chybu, drží vás v zajetých kolejích a nedovolí vybočit.

Co když vám ALE řeknu, že to vybočení vyjde. Můžete žít svůj sen a každý den si užívat.  Bavit se prací a cítit naplnění z toho, co děláte. Tím vším jsem prošla. A žádný z těch strachů se nepotvrdil. Když se mi něco nedařilo, hledala jsem důvod proč. A vždycky jsem byla viník já. Co mi pomohlo pro začátek?

Rozmyslete si těchto 5 jednoduchých kroků:

  1. Co doopravdy toužím dělat?
  • Vnitřně to cítíte. Je to to, co vás baví a jde vám lehce. Sepište to na papír. Mozek si vypisováním urovnává informace. Pokud je vytáhnete z podvědomí do vědomí a napíšete si je, pak uvádíte energii do pohybu. To znamená, že s tím, co bude napsané, vám mozek začne vymýšlet cestu, jak toho dosáhnout.
  1. Co od toho chci a jak to můžu zrealizovat?
  • Chci se tím živit. Chci se odreagovat. Chci vybudovat svůj business. Chci být úspěšný/á. Chci vydělat spousty peněz.
  • Rozmyslete si, jak se tomu chcete věnovat, chcete změnit obor a najít si jiné zaměstnání, nebo rozjet vlastní business?  Co je potřeba udělat?  Můžete se svojí činnosti věnovat pouze okrajově. Přes víkend nebo jenom pár hodin v týdnu.  Mělo by vás to naplňovat a přinášet radost. To je základ.
  • Mohu se do toho pustit sám, nebo k tomu někoho potřebuji?
  1. Kdy začnu?
  • Na to je jednoduchá odpověď. Začněte hned. Cítíte tu energii a nadšení, které vám proudí tělem? To je správný okamžik začít jednat.
  1. Hoďte to na papír.
  • Pokud si úkoly napíšete do diáře, pomůže vám to rozvrhnout síly.  Tzn. „naporcujte medvěda“. Rozdělte si jeden veliký úkol na dílčí úkoly a podúkoly. Tak zamezíte prokrastinaci a nepřehltíte se. Častým důvodem odkládání je, že ten svůj sen vidíme jako velké sousto a cítíme, že na to nemáme.  V jednom týdnu si určete 3 úkoly, které uděláte. Tak se vám podaří je splnit a nebudete mít pocit přetížení.
  1. Sebedisciplína
  • Nejčastější problém každého. Víte, co chcete, víte, co pro to udělat, ale nakonec vás zradí mozek. Odloží to na příští týden, příští měsíc nebo další rok. Vždycky najde spolehlivý důvod, proč to neudělat.
  • Jak se bránit svojí hlavě? Neposlouchat ji. Uvědomte si, že v tu chvíli odsouváte svůj sen, svůj business, svůj úspěch o další den. Den, o který můžete dříve dorazit do cíle. Den, který vám nikdo nevrátí.

Mým doporučením je nebát se. Zrazovat vás může pohodlnost, únava a neumyté nádobí.  Ale odolejte. Rozhodně to za to stojí.  I já jsem se bála. Pustila jsem se do změny ve všech svých životních oblastech a často jsem propadala panice, úzkostem a i odkládání. Pomohlo mi, že jsem svůj směr měla sepsaný, takže pokaždé, když jsem zaváhala, jsem si otevřela diář a připomněla si směr. Někdy jsem ten smysl vůbec neviděla, jenom jsem v hloubi duše věřila. Vnitřní kompas mě vedl. Zavřela jsem oči a čekala, až slabost přejde. Přešla, za den, za týden, ale přešla.

Zásadním krokem je také kontrola sebe sama. Tzv. sebekoučing, po týdnu se zkontrolujte. Tím si odchytáte svoje špatné vzorce, kterým podléháte a které vás zrazují.  Projděte si, jaký úkol a proč jste neudělali? Ptejte se, co vám v tom zabránilo. Tak najdete svoje bloky a můžete hledat způsob, jak s nimi pracovat. To je nejlepší cesta, jak být efektivní.

Věřím, že teď už tu svoji cestu nebudete odkládat.

 

Iveta Prokšová – autorka tohoto článku

Certifiková koučka Emočních rovnic u Lucie Königové. Zde na mém profilu najdete více informací.

Více informací

ZOBRAZIT VÍCE